Pronásledování vede ke vzrůstu v Antiochii

PO ŠTĚPÁNOVĚ mučednické smrti vzplanulo pronásledování a mnoho Ježíšových učedníků tehdy uprchlo z Jeruzaléma. Jedno z míst, kde hledali útočiště, leželo asi 550 kilometrů na sever — byla to Antiochie v Sýrii. (Skutky 11:19) Události, k nimž tam došlo, měly ovlivnit celé dějiny křesťanství. Abychom pochopili, co se tehdy stalo, bude užitečné něco se o Antiochii dozvědět.

Pokud jde o různá města Římské říše, pak pouze Řím a Alexandrie předčily Antiochii co do rozlohy, blahobytu a významu. Tato syrská metropole panovala nad severovýchodním cípem středomořské pánve. Antiochie (dnes Antakya v Turecku) ležela na splavné řece Orontes, která ji spojovala s jejím mořským přístavem vzdáleným 32 kilometrů, totiž se Seleukií v Pierii. Ovládala jednu z nejdůležitějších obchodních cest spojujících Řím s kotlinou mezi Tigridem a Eufratem. Byla obchodním střediskem, v němž se obchodovalo s celou říší, a pohybovali se zde nejrůznější lidé, kteří přinášeli zprávy o náboženských hnutích v celém římském světě.

V Antiochii dříve vzkvétalo helénské náboženství a helénská filozofie. Historik Glanville Downey však říká, že „v době Kristově se staré náboženské kulty a filozofie postupně stávaly spíš věcí osobního názoru, protože duchovní uspokojení, pokud jde o osobní problémy a touhy, lidé hledali samostatně“. (A History of Antioch in Syria, Dějiny Antiochie v Sýrii) Mnozí nacházeli uspokojení v monoteismu, obřadech a v etice judaismu.

V Antiochii bylo už od jejího založení v roce 300 př. n. l. početné židovské obyvatelstvo. Odhaduje se, že zde žilo 20 000 až 60 000 Židů, což bylo více než 10 procent z celkového počtu obyvatel. Historik Josephus uvádí, že seleukovská dynastie králů vybízela Židy, aby se v tomto městě usazovali, a poskytovala jim v plné míře občanská práva. V té době již byla Hebrejská písma dostupná v řečtině. Lidé, kteří se Židy sympatizovali, se začali zajímat o Mesiáše, v jehož příchod Židé doufali. Mnozí Řekové se tudíž stali proselyty. Všechny tyto okolnosti vedly k tomu, že se Antiochie stala pro křesťany plodným polem pro činění učedníků.

Vydávání svědectví pohanům

Většina Ježíšových následovníků, kteří se kvůli pronásledování rozprchli z Jeruzaléma, se o svou víru dělila pouze se Židy. V Antiochii však začali někteří učedníci z Kypru a Kyréné hovořit „s řecky mluvícími lidmi“. (Skutky 11:20) Řecky mluvícím Židům a proselytům se sice  kázalo již od Letnic roku 33 n. l., ale zdá se, že kázání v Antiochii bylo něčím novým. Nebylo zaměřeno pouze na Židy. Je pravda, že pohan Kornélius a jeho rodina se již stali učedníky. Ale k tomu, aby se apoštol Petr ujistil, že je správné kázat pohanům, tedy lidem z národů, potřeboval dostat od Jehovy vidění. (Skutky 10:1–48)

Ve městě, v němž už odedávna žila početná židovská obec a v němž nebylo velké nepřátelství mezi Židy a pohany, dostávali Nežidé svědectví a na dobrou zprávu reagovali příznivě. Je zřejmé, že v Antiochii bylo pro takový vývoj událostí správné prostředí a byl zde „velký počet těch, kdo se stali věřícími“. (Skutky 11:21) A když se židovští proselyté, kteří kdysi uctívali pohanské bohy, stali křesťany, byli jedinečným způsobem vyzbrojeni, aby mohli vydávat svědectví jiným pohanům, kteří dosud takové bohy uctívali.

Jakmile se sbor v Jeruzalémě dozvěděl o činnosti probíhající v Antiochii, byl tam poslán Barnabáš, aby situaci prozkoumal. Tato volba byla moudrá a láskyplná. Barnabáš byl Kypřan jako někteří z těch, kdo předtím začali kázat Nežidům, a mezi pohany v Antiochii se mohl cítit jako doma. A oni na něho mohli pohlížet jako na jednoho z obyvatel místa, které jim bylo známé. * Barnabáš mohl mít pochopení pro jejich práci. A tak „když přišel a viděl Boží nezaslouženou laskavost, zaradoval se a všechny je začal povzbuzovat, aby setrvali v Pánu s rozhodnutím v srdci“, a „k Pánu se přidal značný zástup“. (Skutky 11:22–24)

Historik Downey uvádí: „Praktické důvody, proč byla tato raná misie v Antiochii úspěšná, tkví možná v tom, že v tomto městě se misionáři nemuseli bát židovských fanatiků, s jakými se setkávali v Jeruzalémě; dalším důvodem mohla být skutečnost, že toto hlavní město Sýrie spravoval legát, a proto se zde více dbalo na veřejný pořádek a bylo zde méně příležitostí pro davové násilí, k jakému docházelo v Jeruzalémě, kde (alespoň v tomto období) nebyli prokurátoři Judeje schopni potlačit akce židovských fanatiků.“

Vzhledem k tomu, že v takových příznivých podmínkách měl Barnabáš mnoho práce, pravděpodobně si uvědomil, že potřebuje pomoc, a uvažoval o svém příteli Saulovi. Proč právě o Saulovi neboli Pavlovi? Patrně proto, že Pavel, ačkoli nebyl jedním ze dvanácti apoštolů, obdržel apoštolát, aby šel k národům. (Skutky 9:15, 27; Římanům 1:5; Zjevení 21:14) A tak se velmi dobře hodilo, aby se Pavel připojil k oznamování dobré zprávy v pohanském městě Antiochii. (Galaťanům 1:16) Barnabáš proto šel do Tarsu, našel Saula a přivedl ho do Antiochie. (Skutky 11:25, 26; viz rámeček na stranách 26 a 27.)

Božskou prozřetelností nazváni křesťané

Barnabáš a Saul po celý rok „vyučovali značný zástup, a v Antiochii to bylo poprvé, kdy učedníci byli božskou prozřetelností nazváni křesťané“. Je velmi nepravděpodobné, že by Židé byli první, kdo by na Ježíšovy následovníky použili označení „křesťané“ (podle řečtiny) nebo ‚stoupenci Mesiáše‘ (podle hebrejštiny). Židé totiž Ježíše jakožto Mesiáše neboli Krista zavrhli, a kdyby jeho následovníky nazvali křesťany, mlčky by ho tím uznali. Bývá vyjadřován názor, že pohanští obyvatelé označovali Ježíšovy následovníky jako křesťany žertem nebo posměšně, ale Bible ukazuje, že jméno „křesťané“ jim dal Bůh. (Skutky 11:26)

Řecké sloveso, které je v Křesťanských řeckých písmech použito ve spojitosti s tímto  novým pojmenováním a které je obvykle překládáno „byli nazváni“, je vždy spojováno s něčím nadpřirozeným, věšteckým nebo božským. Znalci je proto překládají ve významu „pronést věštbu“, „božsky oznámit“ nebo „dát božský příkaz nebo napomenutí, učit z nebe“. Jestliže tedy byli Ježíšovi následovníci nazváni křesťané „božskou prozřetelností“, je možné, že Jehova dal Saulovi a Barnabášovi pokyn, aby použili toto jméno.

Nové jméno se ujalo. Ježíšovi učedníci již nemohli být zaměňováni za některou z judaistických sekt, od nichž se naprosto odlišovali. Kolem roku 58 n. l. už římští úředníci velmi dobře věděli, kdo jsou křesťané. (Skutky 26:28) Podle historika Tacita bylo již v roce 64 n. l. toto jméno všeobecně známé i mezi římským lidem.

Jehova používá své věrné

Dobrá zpráva se v Antiochii úspěšně šířila. Jehova této činnosti žehnal, Ježíšovi následovníci byli rozhodnuti v kázání pokračovat, a tak se v prvním století stala Antiochie střediskem tehdejšího křesťanství. Bůh použil tamější sbor jako východisko, z něhož se dobrá zpráva šířila do vzdálených zemí. Například apoštol Pavel se právě z Antiochie vydával na každou ze svých průkopnických misionářských cest.

Horlivost a odhodlání tváří v tvář odporu napomáhají šíření pravého křesťanství i v dnešní době, a mnozí lidé tak mohou slyšet dobrou zprávu a projevit pro ni ocenění. * Jestliže tedy musíš čelit odporu, protože podporuješ čisté uctívání, pamatuj na to, že Jehova ví, proč to připouští. Podobně jako v prvním století, musí být i dnes lidem poskytnuta příležitost, aby slyšeli o Božím Království a mohli se postavit na jeho stranu. Tvé rozhodnutí dále věrně sloužit Jehovovi je možná právě tím, co někomu může pomoci získat přesné poznání pravdy.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 26 a 27]

Saulovy „roky mlčení“

PŘED tím, než se Saul kolem roku 45 n. l. odebral do Antiochie, je o něm ve Skutcích apoštolů poslední zmínka v souvislosti se spiknutím, které mělo vést k jeho usmrcení v Jeruzalémě; tehdy ho spoluvěřící poslali do Tarsu. (Skutky 9:28–30; 11:25) To však bylo o devět let dříve, asi v roce 36 n. l. Co dělal Saul mezitím, v období, o němž se říká, že to byly jeho roky mlčení?

Z Jeruzaléma odešel Saul do krajů Sýrie a Kilikie, a sbory v Judeji slýchaly: „Ten, jenž nás dříve pronásledoval, oznamuje nyní dobrou zprávu o víře, kterou dříve pustošil.“ (Galaťanům 1:21–23) Tato zpráva se možná týkala činnosti, kterou vykonával v Antiochii společně s Barnabášem, ale ani předtím Saul jistě nebyl nečinný. V roce 49 n. l. již existovala v Sýrii a Kilikii řada sborů. Jeden byl v Antiochii, ale někteří znalci se domnívají, že díky Saulově činnosti během jeho takzvaných roků mlčení vznikly ještě další sbory. (Skutky 11:26; 15:23, 41)

Někteří učenci se domnívají, že právě v tom období došlo v Saulově životě k dramatickým událostem. Jako ‚Kristův služebník‘ prožil mnoho útrap, které se jinak dají do průběhu jeho misionářské dráhy těžko zařadit. (2. Korinťanům 11:23–27) Kdy dostal Saul od Židů pětkrát třicet devět ran? Kde byl třikrát bit pruty? Kde byl ‚hojně‘ ve vězeních? Ve vazbě v Římě byl později. Máme zprávu o jednom případu, kdy byl bit a uvězněn — a to ve Filipech. Ale kdy došlo k těm ostatním? (Skutky 16:22, 23) Jeden spisovatel se domnívá, že Saul v tomto období „vydával v synagogách diaspory  svědectví o Kristu takovým způsobem, že začal být pronásledován jak autoritami náboženskými, tak i občanskými“.

Saul zažil čtyřikrát ztroskotání lodi, ale Písmo uvádí podrobnosti pouze o jednom, a k tomu došlo až po napsání dopisu, v němž se Korinťanům zmiňoval o svých těžkostech. (Skutky 27:27–44) Ostatní tři ztroskotání tedy patrně prožil při cestách, o kterých nic nevíme. K některým z těchto událostí nebo snad ke všem mohlo dojít v „letech mlčení“.

Jiná událost, která zřejmě patří do tohoto období, je popsána ve 2. Korinťanům 12:2–5. Saul řekl: ‚Znám člověka ve spojení s Kristem, který byl před čtrnácti lety uchvácen do třetího nebe, do ráje, a slyšel nevyslovitelná slova, o kterých není pro člověka zákonné mluvit.‘ Je zřejmé, že Saul mluvil o sobě. Tato slova napsal asi v roce 55 n. l., takže odečteme-li čtrnáct let, dostáváme se do roku 41 n. l., což bylo uprostřed „roků mlčení“.

Díky tomuto vidění Saul bezpochyby získal jedinečné pochopení. Měl tím být vyzbrojen jakožto ‚apoštol pro národy‘? (Římanům 11:13) Byl tím později ovlivněn jeho způsob uvažování, psaní a řeči? Získal Saul v letech mezi svým obrácením a povoláním do Antiochie školení a zralost, jež byly potřebné k plnění budoucích úkolů? Bez ohledu na to, jak by zněly odpovědi na tyto otázky, můžeme si být jisti, že když ho Barnabáš pozval, aby přišel pomoci razit cestu kazatelské činnosti v Antiochii, byl horlivý Saul plně způsobilý ke splnění tohoto úkolu. (Skutky 11:19–26)

[Mapa na straně 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

SÝRIE

Orontes

Antiochie

Seleukie

KYPR

STŘEDOZEMNÍ MOŘE

Jeruzalém

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázky na straně 24]

Nahoře: Dnešní Antiochie

Uprostřed: Pohled na Seleukii od jihu

Dole: Přístavní hráz v Seleukii