Úcta k autoritě — Proč je nezbytná?

KDO by nebyl vděčný za to, že policie má autoritu zatknout zločince, kteří nám kradou majetek nebo ohrožují naši rodinu? A nevážíme si snad toho, že soudy mají autoritu zločince trestat, aby chránily společnost?

Můžeme mít na zřeteli i jiné užitečné veřejné služby — například údržbu silnic, zdravotnická zařízení a školství —, jež bývají placeny z daní, které vybírá státní úřad. Praví křesťané se vyznačují tím, že úctu k právoplatně ustanovené autoritě považují za správnou. Jak daleko však tato úcta sahá? A ve kterých sférách života se úcta k autoritě požaduje?

Autorita ve společnosti

Bible říká, že všichni lidé, jak věřící, tak i nevěřící, mají respektovat autoritu státu, která přispívá k dobru společnosti. Křesťanský apoštol Pavel o tom psal svým spoluvěřícím v Římě, a bude užitečné, jestliže se budeme těmito jeho slovy zapsanými v Římanům 13:1–7 zabývat.

Pavel byl římským občanem a Řím byl tehdy světovou velmocí. Ve svém dopise, který psal kolem roku 56 n. l., radil křesťanům, aby byli vzornými občany. Řekl: „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám, neboť není žádná autorita kromě od Boha; existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem.“

Pavel zde vysvětluje, že by žádná lidská autorita neexistovala, kdyby Bůh její existenci nepřipustil. V tomto smyslu zaujímají nadřazené autority relativní postavení v rámci Božího záměru. Z toho tedy vyplývá, že „ten, kdo se staví proti autoritě, zaujal postoj proti Božímu uspořádání“.

Občané, kteří činí dobré, mohou od nadřazených autorit obdržet chválu, ale tyto autority jsou také zmocněny k tomu, aby potrestaly provinilce. Ti, kdo dělají špatné věci, mají pádný důvod se bát, protože autority mají právo jednat jako ‚mstitel‘. Vládní autorita totiž jedná jakožto ‚Boží služebnice‘.

Z této úvahy Pavel vyvozuje závěr: „Je tedy naléhavý důvod, proč se máte podřizovat, nejen  kvůli té zlobě, ale také kvůli svému svědomí. Vždyť proto také platíte daně; jsou totiž Božími veřejnými sluhy, kteří stále slouží právě tomuto účelu.“

Odpovědnost za to, jak budou daně použity, nesou nadřazené autority, a ne daňový poplatník. Křesťan je poctivým občanem, a proto si zachovává čisté svědomí. Ví, že když se podřizuje nadřazeným autoritám a náležitě platí daně, nejen tím podporuje úroveň společnosti, v níž žije, ale jeho život také odpovídá Božím požadavkům.

Rodina a autorita

Jakou úlohu má autorita v rodině? Malé děcko již od prvních dnů života často vyžaduje pozornost pláčem, nebo dokonce křikem. Moudří rodiče však rozpoznají, co dítě skutečně potřebuje, a nepřipustí, aby se všechno řídilo podle jeho nálady. Některé děti, sotva trochu povyrostou, si ale mohou dělat, co chtějí, a smějí si pak určovat svá vlastní měřítka. Nemají žádné zkušenosti, a mohou se proto zaplést do zločinnosti nebo do nějakého jiného nesprávného jednání, a to působí rozkladným vlivem nejen na rodinu, ale na společnost jako celek, což místní autority velmi dobře vědí.

„Rodiče začínají ukázňovat děti příliš pozdě,“ říká Rosalind Milesová, autorka knihy Children We Deserve (Děti, jaké si zasloužíme). „Začít se musí hned, jakmile se dítě narodí.“ Jestliže je z hlasu rodičů již od samého začátku patrná laskavá autorita spojená s péčí a jestliže rodiče jednají důsledně, pak se děti brzy naučí přijímat jak tuto autoritu, tak i láskyplné ukázňování, které autorita poskytuje.

Bible obsahuje velké množství informací o autoritě v rodině. V knize Přísloví moudrý muž Šalomoun obrací pozornost na to, že bohabojní rodiče musí v jednání se svými dětmi postupovat jednotně. Říká: „Naslouchej, můj synu, ukázňování od svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ (Přísloví 1:8) Jestliže se rodiče při jednání s dětmi v rozumné míře vzájemně podporují, pak děti vědí, na čem jsou. Ve snaze dosáhnout svého se však děti mohou pokoušet podněcovat jednoho rodiče proti druhému, ale jestliže rodiče uplatňují svou autoritu jednotně, je to pro děti ochranou.

Bible vysvětluje, že manžel má prvořadou odpovědnost za duchovní blaho nejen dětí, ale i manželky. Tato odpovědnost je označována jako vedení prostřednictvím hlavy. Jak se má toto vedení prostřednictvím hlavy uplatňovat? Pavel poukazuje na to, že muž je hlavou své manželky, stejně jako je Kristus Hlavou sboru. Potom Pavel dodává: „Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor [svou duchovní nevěstu] a vydal se za něj.“ (Efezanům 5:25) Jestliže muž jedná podle Ježíšova příkladu a jako hlava své manželky uplatňuje vedení láskyplným způsobem, získá si u své manželky „hlubokou úctu“. (Efezanům 5:33) Děti v takové domácnosti uvidí, jakou hodnotu má autorita daná od Boha, a bude je to podněcovat k tomu, aby ji přijímaly. (Efezanům 6:1–3)

Jak se mohou s touto závažnou otázkou vyrovnávat ti z rodičů, kteří jsou na výchovu dětí sami, včetně těch, jimž manželský partner zemřel? Bez ohledu na to, zda jde o otce nebo o matku, mohou se odvolávat přímo na autoritu Jehovy Boha a Ježíše Krista. Ježíš mluvil s autoritou vždy — odvolával se na autoritu svého  Otce a na autoritu inspirovaného Písma. (Matouš 4:1–10; 7:29; Jan 5:19, 30; 8:28)

Bible obsahuje mnoho cenných zásad, jež se vztahují na problémy, s nimiž se děti setkávají. Jestliže otec nebo matka po těchto zásadách pátrají a uplatňují je, budou moci dětem poskytnout láskyplné a praktické rady. (1. Mojžíšova 6:22; Přísloví 13:20; Matouš 6:33; 1. Korinťanům 15:33; Filipanům 4:8, 9) Rodiče se také mohou odvolat na studijní látku, která je založena na Bibli a má výslovně sloužit jako pomůcka ke školení dětí. Děti si tak budou moci uvědomit, jak je pro ně užitečné respektovat autoritu Písma. *

Křesťanský sbor a autorita

„To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.“ (Matouš 17:5) Tato slova, jež pronesl sám Jehova Bůh, potvrdila, že Ježíš mluví s autoritou, kterou dostal od Boha. Jeho slova jsou zaznamenána ve zprávách čtyř evangelií, a můžeme se na ně snadno odvolat.

Krátce před tím, než vystoupil do nebe, řekl Ježíš svým učedníkům: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi.“ (Matouš 28:18) Jako Hlava svého sboru Ježíš nejen že na své pomazané následovníky, kteří šli v jeho šlépějích, bděle dohlížel, ale po Letnicích roku 33 n. l., kdy na ně byl vylit svatý duch, je také používal jako prostředek ke sdělování pravdy, totiž jako ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45–47; Skutky 2:1–36) Jak to všechno udělal, aby tak byl křesťanský sbor posílen? „Když vystoupil do výše, ... dal dary v podobě lidí.“ (Efezanům 4:8) Těmito „dary v podobě lidí“ jsou křesťanští starší, kteří jsou jmenováni svatým duchem a dostali autoritu pečovat o duchovní zájmy spoluvěřících. (Skutky 20:28)

Proto Pavel radí: „Pamatujte na ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ Tito Bohu oddaní muži věrně následují Ježíšovy šlépěje, a proto je jistě projevem moudrosti napodobovat jejich víru. Potom Pavel dodává: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní [„stále uznávejte jejich autoritu nad vámi“, The Amplified Bible], protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ (Hebrejcům 13:7, 17)

Co se stane, jestliže je takové vedení přehlíženo? Někteří členové raného křesťanského sboru udělali právě to, a stali se odpadlíky. Hymenaios a Filetos byli muži, o nichž je uvedeno, že podvraceli víru některých křesťanů a že jejich prázdné řeči ‚porušovaly to, co je svaté‘. Mimo jiné tvrdili, že vzkříšení již nastalo — zřejmě buď duchovní, nebo symbolické —, a že už tedy v budoucnosti pod vládou Božího Království k žádnému dalšímu vzkříšení nedojde. (2. Timoteovi 2:16–18)

Jmenovaná autorita přišla na pomoc. Křesťanští starší byli schopni takové tvrzení vyvrátit, protože se jako představitelé Ježíše Krista dovolávali autority Písma. (2. Timoteovi 3:16, 17) Stejně se postupuje dnes v křesťanském sboru, o němž je řečeno, že je ‚sloupem  a oporou pravdy‘. (1. Timoteovi 3:15) Nikdy nebude dovoleno, aby falešné učení pokazilo ‚vzor zdravých slov‘, který pro nás byl zachován na stránkách Bible jako znamenitý svěřený majetek. (2. Timoteovi 1:13, 14)

Ve světě sice úcta k autoritě rychle mizí, ale my jako křesťané uznáváme, že náležité autority ve společnosti, v rodině a v křesťanském sboru jsou ustanoveny k našemu užitku. Úcta k autoritě je nezbytně nutná k tomu, aby se nám dařilo dobře po stránce tělesné, citové i duchovní. Budeme-li takovou Bohem danou autoritu uznávat a budeme-li k ní mít úctu, budou nás ty nejvyšší autority — Jehova Bůh a Ježíš Kristus — chránit, a to k našemu věčnému dobru. (Žalm 119:165; Hebrejcům 12:9)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Bible obsahuje velké množství informací o autoritě v rodině

[Obrázek na straně 6]

Rodiče v neúplné rodině se mohou odvolávat přímo na autoritu Jehovy Boha a Ježíše Krista

[Obrázky na straně 7]

Křesťané uznávají, že náležité autority, totiž v rodině, v křesťanském sboru a ve společnosti, jsou ustanoveny k jejich užitku

[Podpisek obrázku na straně 4]

Foto Josh Mathes, Sbírka Nejvyššího soudu Spojených států