„Moudrost je u skromných“

„Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys ... byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (MICHEÁŠ 6:8)

1, 2. Co je skromnost a jak se liší od opovážlivosti?

VÝZNAMNÝ apoštol na sebe nechce obracet pozornost. Odvážný izraelský soudce o sobě mluví jako o tom nejmenším v domě svého otce. Největší člověk, jaký kdy žil, uznává, že nemá neomezenou autoritu. Všichni tito muži projevují skromnost.

² Skromnost je opakem opovážlivosti. Člověk, který je skromný, střízlivě hodnotí své schopnosti a své zásluhy a není domýšlivý ani samolibý. Skromný člověk není pyšný, vychloubačný ani ctižádostivý, ale vždy si je vědom svých omezení. Respektuje tedy pocity a názor druhých a bere na ně patřičný ohled.

3. V jakém smyslu je moudrost „u skromných“?

³ Bible proto zcela odůvodněně říká: „Moudrost je u skromných.“ (Přísloví 11:2) Skromný člověk je moudrý, protože žije způsobem, který Bůh schvaluje, a protože se vyhýbá opovážlivému postoji, jenž vede ke zneuctění. (Přísloví 8:13; 1. Petra 5:5) O tom, že ve skromnosti je moudrost, svědčí život mnoha Božích služebníků. Uvažujme o těch třech příkladech, které byly zmíněny v úvodním odstavci.

Pavel — ‚podřízený‘ a ‚správce‘

4. Jaké jedinečné výsady měl Pavel?

⁴ Mezi prvními křesťany byl Pavel významnou osobností a je pochopitelné, proč to tak bylo. Během své služby totiž procestoval po moři a po souši tisíce kilometrů a založil mnoho sborů. Jehova Pavlovi požehnal i v tom smyslu, že mu dal některá vidění a také dar mluvit cizími jazyky. (1. Korinťanům 14:18; 2. Korinťanům 12:1–5) Kromě toho Pavla inspiroval k napsání 14 dopisů, které jsou nyní součástí Křesťanských řeckých písem. Proto je o Pavlovi možné říci, že usilovně pracoval více než všichni ostatní apoštolové. (1. Korinťanům 15:10)

5. Jak Pavel prokázal, že o sobě smýšlí skromně?

⁵ Pavel byl v popředí křesťanské činnosti, a proto by se někdo mohl domnívat, že se vyhříval na výsluní slávy, a že svou autoritu dokonce dával okázale najevo. Tak to ale nebylo, protože Pavel byl skromný. Napsal o sobě, že je „nejmenší z apoštolů“, a dodal: „Nejsem hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží sbor.“  (1. Korinťanům 15:9) Jakožto bývalý pronásledovatel křesťanů Pavel nikdy nezapomněl, že za svůj vztah k Bohu vděčí jedině nezasloužené laskavosti, a že dvojnásob to platí v případě zvláštních služebních výsad, které má. (Jan 6:44; Efezanům 2:8) Pavel se tedy nedomníval, že díky mimořádným výsledkům, kterých dosáhl ve službě, je nadřazen ostatním. (1. Korinťanům 9:16)

6. Jak Pavel projevil skromnost ve svém jednání s Korinťany?

⁶ To, že Pavel projevoval skromnost, bylo patrné zejména z toho, jak jednal s Korinťany. Někteří z nich byli zřejmě oslněni těmi muži, o nichž si mysleli, že jsou to významní dozorci. K nim patřil Apollos, Kéfas a samotný Pavel. (1. Korinťanům 1:11–15) Pavel si však od Korinťanů nejen nevynucoval chválu, ale ani nezneužíval jejich obdivu. Když je navštívil, nepředváděl se „výstřední řečí ani moudrostí“. Naopak. Pavel o sobě a o svých společnících řekl: „Ať nás člověk hodnotí tak, jakože jsme podřízení Krista a správci Božích posvátných tajemství.“ * (1. Korinťanům 2:1–5; 4:1)

7. Jak Pavel projevoval skromnost i tehdy, když dával rady?

⁷ Pavel projevoval skromnost dokonce i tehdy, když musel dát důraznou radu nebo když někoho musel usměrnit. Nevyužíval vlivu, který vyplýval z jeho apoštolské autority, ale spolukřesťany naopak snažně prosil „při Božím soucitu“ a „na základě lásky“. (Římanům 12:1, 2; Filemonovi 8, 9) Proč to Pavel dělal? Protože na sebe doopravdy pohlížel jako na ‚spolupracovníka‘ svých bratrů, a ne jako na ‚pána nad jejich vírou‘. (2. Korinťanům 1:24) Je nepochybné, že právě díky své skromnosti byl Pavel křesťanským sborům v prvním století velmi drahý. (Skutky 20:36–38)

 Se skromností pohlížejme na své výsady

8, 9. (a) Proč bychom na sebe měli pohlížet se skromností? (b) Jak mohou skromnost projevovat ti, kdo mají určitou míru odpovědnosti?

⁸ Pavel dal znamenitý příklad křesťanům v dnešní době. Ať už nám byly svěřeny jakékoli úkoly, nikdo z nás by se neměl domnívat, že je ostatním nadřazen. Pavel napsal: „Jestliže si ... někdo myslí, že je něco, když není nic, klame svou vlastní mysl.“ (Galaťanům 6:3) Proč? Protože „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23; 5:12) Ano, nikdy bychom neměli zapomenout na to, že jsme po Adamovi všichni zdědili hřích a smrt. Z našeho poníženého hříšného stavu nás žádné zvláštní výsady nepozvedají. (Kazatel 9:2) Stejně jako to bylo v případě Pavla, i dnes lidé mohou získat vztah k Bohu jedině díky nezasloužené laskavosti, a dvojnásob to platí, když mají ve službě pro Jehovu nějaké výsady. (Římanům 3:12, 24)

⁹ Člověk, který je skromný a tuto skutečnost si uvědomuje, se ani nerozplývá nad svými výsadami, ani se nechlubí tím, čeho dosáhl. (1. Korinťanům 4:7) Když dává radu nebo když někoho usměrňuje, jedná jako spolupracovník, a ne jako pán. Jistě by nebylo správné, kdyby si ten, kdo v určitých ohledech vyniká, vynucoval od druhých chválu nebo kdyby zneužíval toho, že ho spoluvěřící obdivují. (Přísloví 25:27; Matouš 6:2–4) Chvála, která má skutečnou hodnotu, pochází od druhých lidí a je spontánní. A pokud nás někdo pochválí, neměli bychom si kvůli tomu o sobě myslet víc, než je nutné. (Přísloví 27:2; Římanům 12:3)

10. Vysvětlete, jak ti křesťané, kteří na první pohled možná působí obyčejně, mohou být opravdu „bohatí ve víře“.

¹⁰ Jestliže je nám svěřena určitá míra odpovědnosti, skromnost nám pomůže, abychom si nepřipisovali nepatřičnou důležitost a nevytvářeli dojem, že sboru se daří jedině díky našemu úsilí a našim schopnostem. Možná máme například mimořádné nadání vyučovat. (Efezanům 4:11, 12) Jsme-li však skromní, musíme uznat, že mezi velmi důležité věci, které se na sborových shromážděních naučíme, patří i ty, jež nejsou pronášeny z pódia. Cožpak nejste povzbuzeni, když vidíte, jak například křesťan, který je na výchovu svých dětí sám, pravidelně přichází do sálu Království společně se svými dětmi? Nebo jak ten, kdo trpí depresemi, věrně chodí na shromáždění, i když ho neustále sužuje pocit bezcennosti? Nebo jak mladí lidé stále dělají duchovní pokroky, přestože jsou ve škole i jinde vystaveni špatným vlivům? (Žalm 84:10) Tito křesťané možná nejsou středem pozornosti. Ostatní členové sboru často ani neregistrují, jakými zkouškami ryzosti tito křesťané procházejí. Přesto mohou být ‚ve víře bohatí‘ stejně jako ti, kdo mají význačnější postavení. (Jakub 2:5) Vždyť koneckonců právě věrností si získáváme Jehovovu přízeň. (Matouš 10:22; 1. Korinťanům 4:2)

Gideon — „Ten nejmenší“ v domě svého otce

11. V jakém ohledu projevil skromnost Gideon, když mluvil s Božím andělem?

¹¹ Gideon byl statný mladý muž z kmene Manasse a žil v nepokojném období izraelských dějin. Sedm let Boží lid zažíval útlak ze strany Midianitů. Nastal však čas, aby Jehova svůj lid vysvobodil. Gideonovi se tedy zjevil anděl a řekl mu: „Jehova je s tebou, ty statečný, silný.“ Gideon byl skromný člověk, a proto se neoddával pocitu hrdosti, kterého díky tomuto nečekanému komplimentu mohl nabýt. Naopak, andělovi uctivě odpověděl: „Omluv mě, můj pane, ale jestliže je Jehova s námi, proč to všechno potom na nás přišlo?“ Anděl celou situaci Gideonovi vysvětlil a řekl mu: „Jistě Izrael  zachráníš z Midianovy dlaně.“ Jak na to Gideon reagoval? Nesápal se lačně po svém pověření jako po příležitosti udělat ze sebe národního hrdinu, ale naopak odpověděl: „Omluv mě, Jehovo. Čím zachráním Izrael? Pohleď, můj tisíc je ten nejmenší v Manassem, a já jsem ten nejmenší v domě svého otce.“ To byla opravdová skromnost. (Soudci 6:11–15)

12. Jak Gideon projevil rozvážnost při plnění svého úkolu?

¹² Než však Jehova poslal Gideona do bitvy, vyzkoušel ho. Jakým způsobem? Řekl Gideonovi, aby zničil Baalův oltář, který patřil jeho otci, a aby podetnul posvátný kůl, jenž stál vedle oltáře. Ke splnění tohoto úkolu bylo zapotřebí odvahy, ale v tom, jak ho vykonal, projevil Gideon také skromnost a rozvážnost. Místo aby z vykonání svého úkolu udělal veřejnou podívanou, pracoval pod pláštíkem noci, kdy bylo velmi pravděpodobné, že jeho počínání zůstane nepovšimnuto. Gideon ke svému úkolu přistupoval také s patřičnou opatrností. Vzal si s sebou deset sluhů, a to zřejmě proto, aby někteří z nich mohli držet stráž a ostatní mu pomáhali zničit oltář a posvátný kůl. * Ať už ale byl důvod jakýkoli, s Jehovovým požehnáním Gideon svůj úkol splnil a časem ho Bůh použil k tomu, aby vysvobodil Izrael z ruky Midianitů. (Soudci 6:25–27)

Projevujme skromnost a rozvážnost

13, 14. (a) Jak můžeme my projevovat skromnost, když je nám svěřena nějaká služební výsada? (b) Jak dal bratr A. H. Macmillan znamenitý příklad v projevování skromnosti?

¹³ Z toho, jak Gideon projevoval skromnost, se můžeme hodně naučit. Jak například reagujeme, když je nám svěřena určitá služební výsada? Myslíme v prvé řadě na to, že díky tomu získáme důležité postavení  nebo určitou vážnost? Nebo spíše skromně a na modlitbách zvažujeme, zda jsme schopni vyhovět požadavkům kladeným na daný úkol? V tomto ohledu dal znamenitý příklad bratr A. H. Macmillan, který svůj pozemský život ukončil v roce 1966. První prezident Watch Tower Society C. T. Russell se kdysi bratra Macmillana zeptal, kdo by podle něj měl v jeho nepřítomnosti převzít dohled nad dílem. V rozhovoru, který následoval, bratr Macmillan neprosazoval sám sebe, i když to pro něj mohlo být celkem výhodné. Bratr Russell ho nakonec požádal, aby si rozmyslel, zda by tento úkol přijal on. „Zůstal jsem jako omráčen,“ napsal bratr Macmillan o řadu let později. „Opravdu jsem o tom velmi vážně přemýšlel a nějakou dobu jsem se v té věci modlil. Teprve pak jsem mu řekl, že budu šťasten, jestliže mu budu moci pomáhat, jak nejlépe dokážu.“

¹⁴ Nedlouho potom bratr Russell zemřel a jeho úřad prezidenta Watch Tower Society se uvolnil. Během poslední kazatelské cesty bratra Russella řídil dílo bratr Macmillan, a proto mu jeden bratr řekl: „Macu, máš velkou šanci, že to místo dostaneš. Byl jsi zvláštním zástupcem bratra Russella vždy, když byl pryč, a on nám všem říkal, ať děláme, co ty řekneš. A teď odjel a už se nevrátil. Zdá se tedy, že právě ty jsi mužem, který nastoupí po něm.“ Bratr Macmillan odpověděl: „Bratře, takhle se na to nemůžeš dívat. Toto je Pánovo dílo a v Pánově organizaci získáš jedině to postavení, které Pán uzná za vhodné ti dát. A jsem si jist, že já se pro tu práci nehodím.“ Bratr Macmillan pak do úřadu prezidenta doporučil někoho jiného. Podobně jako Gideon o sobě smýšlel skromně — a tento postoj bychom si měli osvojit.

15. V jakých praktických ohledech můžeme projevovat rozlišovací schopnost, když kážeme druhým lidem?

¹⁵ I my bychom měli projevovat skromnost v tom, jak vykonáváme své pověření. Gideon byl rozvážný a jednal tak, aby své odpůrce zbytečně nerozhněval. I my bychom při vykonávání kazatelského díla měli být skromní a rozvážní v tom, jak mluvíme s druhými lidmi. Je sice pravda, že se účastníme duchovního válčení, jehož cílem je vyvracet ‚silně zakořeněné věci‘ a „uvažování“. (2. Korinťanům 10:4, 5) Ale přesto nechceme s druhými mluvit svrchu ani jim zavdávat příčinu k tomu, že by se nad naším poselstvím pohoršovali. Měli bychom naopak respektovat jejich názory, klást důraz na to, v čem se shodneme, a potom se zaměřovat na kladné stránky našeho poselství. (Skutky 22:1–3; 1. Korinťanům 9:22; Zjevení 21:4)

 Ježíš — Největší příklad skromnosti

16. Jak Ježíš ukázal, že o sobě smýšlí skromně?

¹⁶ Nejlepším příkladem v projevování skromnosti je Ježíš Kristus. * Měl důvěrný vztah ke svému Otci, a přesto se nezdráhal přiznat, že některé záležitosti přesahovaly rámec jeho autority. (Jan 1:14) Když například matka Jakuba a Jana vznesla žádost, aby její dva synové seděli vedle Ježíše v jeho království, Ježíš řekl: „Není ... na mně, abych vám dal posadit se po mé pravici a po mé levici.“ (Matouš 20:20–23) Při jiné příležitosti Ježíš otevřeně připustil: „Nemohu dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy; ... nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, který mě poslal.“ (Jan 5:30; 14:28; Filipanům 2:5, 6)

17. Jak Ježíš projevoval skromnost v jednání s druhými lidmi?

¹⁷ Ježíš v každém ohledu převyšoval nedokonalé lidi a od svého Otce, Jehovy, měl autoritu, jakou nikdo z lidí neměl. Ježíš však se svými následovníky jednal se skromností. Neskličoval je tím, že by okázale dával najevo své poznání. Byl citlivý a soucitný a bral v úvahu jejich lidské potřeby. (Matouš 15:32; 26:40, 41; Marek 6:31) Ježíš tedy, ačkoli byl dokonalý, nebyl perfekcionista. Nikdy od svých učedníků nevyžadoval víc, než mohli dát, a nikdy na ně nenakládal víc, než mohli unést. (Jan 16:12) Není tedy divu, že být s ním bylo pro mnohé lidi osvěžením. (Matouš 11:29)

Napodobujme Ježíšův příklad skromnosti

18, 19. Jak můžeme Ježíšovu skromnost napodobit (a) v tom, jak pohlížíme sami na sebe, a (b) v tom, jak jednáme s druhými lidmi?

¹⁸ Jestliže skromnost projevoval největší člověk, jaký kdy žil, oč více bychom to měli dělat my. Nedokonalí lidé často nechtějí přiznat, že jednoduše nemají neomezenou autoritu. Křesťané však napodobují Ježíše, a proto se snaží být skromní. Nejsou natolik pyšní, že by nesvěřili určitou odpovědnost těm, kdo splňují odpovídající požadavky. Ani nejsou domýšliví nebo neochotní přijmout pokyny od těch, kdo jsou oprávněni je dávat. Jsou ochotni spolupracovat a tak přispívají k tomu, aby se ve sboru všechno dělo „slušně a uspořádaně“. (1. Korinťanům 14:40)

¹⁹ Skromnost nás také podnítí, abychom byli rozumní v tom, co očekáváme od druhých, a abychom brali v úvahu jejich potřeby. (Filipanům 4:5) Možná máme určité schopnosti a silné stránky, které druhým chybí. Jestliže však jsme skromní, nebudeme vždycky očekávat, že druzí budou jednat tak, jak bychom chtěli my. Když si uvědomíme, že každý člověk má svá omezení, pak druhým jejich chyby promineme se vší skromností. Petr napsal: „Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8)

20. Co můžeme dělat, abychom překonali sklon k opovážlivosti?

²⁰ Ukázali jsme si, že moudrost opravdu je u skromných. Ale co když zjistíme, že skromnost není naší silnou stránkou, ale že máme sklon být opovážliví? Nezoufejme. Jednejme spíše podle příkladu Davida, který se modlil: „Od opovážlivých skutků zdržuj svého sluhu; ať mě neovládnou.“ (Žalm 19:13) Pokud budeme napodobovat víru takových mužů, jako byli Pavel, Gideon a především Ježíš Kristus, potom sami na sobě zažijeme pravdivost slov: „Moudrost je u skromných.“ (Přísloví 11:2)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Co je skromnost?

• Jak můžeme napodobovat Pavlovu skromnost?

• Co se o skromnosti můžeme naučit z Gideonova příkladu?

• V jakém ohledu je Ježíš největším příkladem skromnosti?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 15]

Svou skromností si Pavel získal náklonnost ostatních křesťanů

[Obrázek na straně 17]

Když Gideon plnil Boží vůli, jednal rozvážně

[Obrázek na straně 18]

Ježíš, Syn Boží, projevuje skromnost ve všem, co dělá