Opovážlivost vede ke zneuctění

„Přišla opovážlivost? Přijde tedy zneuctění; ale moudrost je u skromných.“ (PŘÍSLOVÍ 11:2)

1, 2. Co je opovážlivost a v jakých ohledech může mít katastrofální následky?

ZÁVISTIVÝ Levita vede zástup povstalců proti mužům, kterým Jehova dal postavení autority. Ctižádostivý kníže osnuje úkladný plán, jak se zmocnit trůnu svého otce. Netrpělivý král nedbá na výslovné pokyny Božího proroka. Tyto tři Izraelity spojuje jeden společný rys: opovážlivost.

² Opovážlivost je charakteristickým rysem srdce a představuje vážné nebezpečí pro každého člověka. (Žalm 19:13) Opovážlivý člověk si troufale dovolí udělat něco, na co nemá právo. To má často katastrofální následky. Opovážlivost byla příčinou toho, že padli králové a zanikly říše. (Jeremjáš 50:29, 31, 32; Daniel 5:20) Stala se léčkou dokonce i pro některé Jehovovy služebníky a způsobila jejich ztroskotání.

3. Jak se můžeme dozvědět o nebezpečích opovážlivosti?

³ Bible tedy odůvodněně uvádí: „Přišla opovážlivost? Přijde tedy zneuctění; ale moudrost je u skromných.“ (Přísloví 11:2) V Bibli nacházíme příklady, které potvrzují, že toto přísloví je pravdivé. Když některé z nich prozkoumáme, pomůže nám to, abychom rozpoznali nebezpečí, které spočívá v překračování příslušných hranic. Zamysleme se tedy nad tím, jak  závist, ctižádost a netrpělivost způsobily, že tři muži, o nichž byla zmínka na začátku, jednali opovážlivě, a jak to vedlo k jejich zneuctění.

Závistivý buřič Korach

4. (a) Kdo byl Korach a jaké historické události nepochybně zažil? (b) K jakému nechvalně známému činu dal v pozdějších letech svého života Korach podnět?

⁴ Korach byl Levita Kehatovec, přímý bratranec Mojžíše a Árona. Po desetiletí byl nepochybně věrný Jehovovi. Korach měl výsadu patřit k těm, kdo byli zázračně osvobozeni u Rudého moře, a pravděpodobně se podílel na vykonání Jehovova rozsudku proti Izraelitům, kteří u hory Sinaj uctívali tele. (2. Mojžíšova 32:26) Nakonec se však Korach stal hlavním vůdcem povstání proti Mojžíšovi a Áronovi. K této vzpouře se připojili Rubenovci Datan, Abiram a On a také 250 izraelských náčelníků. * Mojžíšovi a Áronovi řekli: „Už je toho od vás dost, protože všichni, celé shromáždění, jsou svatí, a Jehova je v jejich středu. Pročpak byste se měli pozvedat nad Jehovův sbor?“ (4. Mojžíšova 16:1–3)

5, 6. (a) Proč se Korach vzbouřil proti Mojžíšovi a Áronovi? (b) Proč je možné říci, že Korach pravděpodobně nedoceňoval své postavení v Božím uspořádání?

⁵ Proč se ale Korach vzbouřil, když byl tolik let věrný? Mojžíš jakožto vůdce Izraele jistě nebyl tyranem, protože „byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojžíšova 12:3) Zdá se však, že Korach Mojžíšovi a Áronovi záviděl a nelibě nesl, že mají takové význačné postavení. Proto řekl — a to na základě mylného předpokladu —, že se svévolně a sobecky vyvýšili nad sbor. (Žalm 106:16)

⁶ Korach měl velmi pravděpodobně problém částečně i s tím, že si nevážil svých vlastních výsad v Božím uspořádání. Je pravda, že Levité Kehatovci nebyli kněžími, nicméně byli to učitelé Božího Zákona. Také nosili vybavení a náčiní svatostánku, když bylo zapotřebí přepravit je na jiné místo. To vůbec nebyl bezvýznamný úkol, protože posvátného náčiní se mohli dotýkat pouze ti, kdo byli z náboženského a mravního hlediska čistí. (Izajáš 52:11) Když tedy Mojžíš Korachovi odpovídal, vlastně se ho ptal: Považuješ snad své pověření  za něco tak nedůležitého, že si musíš zabezpečovat i kněžství? (4. Mojžíšova 16:9, 10) Korach si přestal uvědomovat, že největší ctí je sloužit Jehovovi věrně v souladu s jeho uspořádáním, a ne získat nějaké zvláštní postavení či funkci. (Žalm 84:10)

7. (a) Jak Mojžíš vyřešil problém s Korachem a jeho muži? (b) Jaké katastrofální následky měla Korachova vzpoura?

⁷ Mojžíš vyzval Koracha a jeho muže, aby se druhý den ráno shromáždili u stanu setkání a přinesli si nádoby na oheň a kadidlo. Korach a jeho muži nebyli oprávněni předkládat kadidlo, protože nebyli kněžími. Kdyby s nádobami na oheň a s kadidlem přece jen přišli, jasně by tím ukázali, že jsou stále přesvědčeni o svém právu jednat jako kněží — i když měli celou noc na to, aby všechno znovu zvážili. Když příští den ráno přišli, Jehova právem projevil svou zlobu. Pokud jde o Rubenovce, „země otevřela svá ústa a přistoupila k tomu, aby [je] spolkla“. Ostatní vzbouřenci, mezi nimiž byl i Korach, byli pohlceni ohněm od Boha. (5. Mojžíšova 11:6; 4. Mojžíšova 16:16–35; 26:10) Opovážlivost, kterou Korach projevil, vedla k jeho naprostému zneuctění — k tomu, že byl Bohem neschválen.

Odolávejme ‚náchylnosti k závisti‘

8. Jak se ‚náchylnost k závisti‘ může projevit i mezi křesťany?

⁸ Zpráva o Korachovi je pro nás varovným příkladem. Nedokonalí lidé mají ‚náchylnost k závisti‘, a proto se tato vlastnost může projevit i v křesťanském sboru. (Jakub 4:5) Například by pro nás mohlo být důležité získat určité postavení. Podobně jako Korach bychom pak možná záviděli těm, kdo mají výsady, po kterých sami toužíme. Nebo bychom mohli být jako křesťan z prvního století, který se jmenoval Diotrefes. Byl velmi kritický k autoritě apoštolů. Nepochybně to bylo proto, že sám chtěl mít určitou zodpovědnost. Jan napsal, že Diotrefes ‚má rád první místo‘. (3. Jana 9)

9. (a) Jakého postoje k úkolům ve sboru se musíme vyvarovat? (b) Jaký je správný náhled na naše místo v Božím uspořádání?

⁹ Na tom, že křesťan usiluje o odpovědné postavení ve sboru, není samozřejmě nic špatného. Pavel k tomu dokonce povzbuzoval. (1. Timoteovi 3:1) Služební výsady bychom však nikdy neměli považovat za symbol úspěchu, tedy že bychom se jejich získáním jakoby posunuli o jednu příčel nahoru na pomyslném žebříčku. Pamatujme na to, co řekl Ježíš: „Kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.“ (Matouš 20:26, 27) Bylo by tedy nesprávné závidět těm, kdo mají větší odpovědnost — jako by naše hodnota v Božích očích závisela na tom, jaké „postavení“ máme v Boží organizaci. Ježíš řekl: „Vy všichni jste bratři.“ (Matouš 23:8) Ano, každý, kdo slouží Jehovovi celou duší — ať je to zvěstovatel či průkopník, nově pokřtěný nebo ten, kdo je věrný už dlouho —, má v Jehovově uspořádání svou hodnotu. (Lukáš 10:27; 12:6, 7; Galaťanům 3:28; Hebrejcům 6:10) Je tedy opravdovým požehnáním pracovat bok po boku s miliony lidí, kteří se snaží uplatňovat biblickou radu: „Přepásejte [se] ponížeností mysli k sobě navzájem.“ (1. Petra 5:5)

Ctižádostivý prospěchář Absalom

10. Kdo byl Absalom a jak se pokoušel vetřít do přízně těch, kdo přicházeli ke králi na soud?

¹⁰ Davidův třetí syn Absalom je názorným příkladem v projevování ctižádosti. Tento intrikánský prospěchář se snažil vetřít do přízně těch, kdo přicházeli ke králi na soud. Nejdříve se pokoušel vyvolat dojem, že Davidovi jsou jejich potřeby lhostejné. Pak upustil od lstí a šel přímo k věci. „Kdybych tak byl ustanoven soudcem v zemi, aby ke mně mohl přijít každý, kdo má právní při nebo soud! Pak bych mu jistě učinil po právu,“ pronesl. Absalomovo vychytralé pletichaření neznalo mezí. Bible říká: „Když se nějaký muž přiblížil, aby se mu  poklonil, ... napřáhl ruku a popadl ho a políbil ho. A Absalom to tak stále dělal všem Izraelitům, kteří přicházeli na soud ke králi.“ K čemu to vedlo? „Absalom stále kradl srdce izraelských mužů.“ (2. Samuelova 15:1–6)

11. Jak se Absalom snažil uchvátit Davidův trůn?

¹¹ Absalom byl rozhodnut, že uchvátí otcovo kralování. O pět let dříve nechal zavraždit Davidova nejstaršího syna Amnona. Údajným důvodem bylo to, že chtěl pomstít znásilnění své sestry Tamar. (2. Samuelova 13:28, 29) Ale možná si už tehdy myslel na trůn. A tak zavražděním Amnona se bez obtíží zbavil jednoho soka. * Ať to ale bylo jakkoli, když nastal příhodný čas, začal jednat. To, že je králem, nechal ohlašovat po celé zemi. (2. Samuelova 15:10)

12. Vysvětlete, jak Absalomova opovážlivost vedla ke zneuctění.

¹² Nějakou dobu měl Absalom úspěch, protože „spiknutí sílilo, a lid při Absalomovi stále početně narůstal“. Za čas musel král David uprchnout, aby si zachránil život. (2. Samuelova 15:12–17) Absalomova kariéra však záhy skončila. Absalom byl zabit Joabem, vhozen do prohlubně a zasypán kamením. Jen si to představme! Tento ctižádostivý muž, který chtěl být králem, ani nebyl po své smrti řádně pohřben! * To, že byl opovážlivý, opravdu vedlo k jeho zneuctění. (2. Samuelova 18:9–17)

Vyvarujte se sobecké ctižádosti

13. Jak může v srdci křesťana zakořenit ctižádostivý postoj?

¹³ Vzestup Absaloma k moci a jeho následný pád jsou pro nás zdrojem poučení. V dnešním bezohledném světě je běžné, že lidé pochlebují svým nadřízeným a snaží se vetřít do jejich přízně — jen proto, aby na ně zapůsobili nebo aby snad získali nějaké výhody či vyšší postavení. Zároveň se úlisně vyvyšují před svými podřízenými, protože doufají, že si u nich udělají oko a získají jejich podporu. Jestliže si nedáme pozor, může takový ctižádostivý postoj zakořenit i v našem srdci. To se zřejmě stalo některým křesťanům v prvním století, a proto před těmito lidmi museli apoštolové důrazně varovat. (Galaťanům 4:17; 3. Jana 9, 10)

14. Proč bychom se ctižádostivého, povýšeneckého postoje měli vyvarovat?

¹⁴ Ve své organizaci Jehova nemá místo pro ty, kdo vymýšlejí plány, jak sami sebe vyvýšit, pro ty, kdo se snaží ‚prozkoumávat svou vlastní slávu‘. (Přísloví 25:27) Bible varuje: „Jehova odřízne všechny hladké rty, jazyk, který mluví velké věci.“ (Žalm 12:3) Absalom měl hladké rty. Mluvil nabubřele s těmi, do jejichž přízně se potřeboval vetřít — jen proto, aby získal postavení, po němž prahnul. Naproti tomu my zažíváme opravdové požehnání, protože patříme ke společenství bratrů, kteří se řídí Pavlovou radou: „Nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené.“ (Filipanům 2:3)

Netrpělivý král Saul

15. Jak se při jedné příležitosti Saul prokázal jako skromný člověk?

¹⁵ Saul, který se později stal izraelským králem, býval skromný. Zamysleme se například nad tím, co se přihodilo v době, kdy byl ještě mladý. Boží prorok Samuel se o něm příznivě vyjadřoval, ale Saul pokorně odpověděl: „Což nejsem Benjamínovec, z nejmenšího z izraelských kmenů, a má rodina nejbezvýznamnější ze všech rodin kmene Benjamín? Proč jsi tedy ke mně mluvil něco takového?“ (1. Samuelova 9:21)

16. V jakém ohledu projevil Saul netrpělivost?

¹⁶ S postupem času se však Saulova skromnost vytratila. V době války s Filištíny odešel do Gilgalu, kde měl čekat, až přijde Samuel a předloží Bohu oběti a snažné prosby. Když ve smluvenou dobu Samuel nepřišel, Saul sám opovážlivě obětoval zápalnou oběť. Právě ve chvíli,  kdy s oběťmi skončil, dorazil Samuel. „Cos to učinil?“ zeptal se. Saul odpověděl: „Viděl jsem, že lid se ode mne rozběhl a ty — ty jsi nepřišel v ustanovených dnech... Přinutil jsem se tedy a obětoval zápalnou oběť.“ (1. Samuelova 13:8–12)

17. (a) Proč by se na první pohled mohlo zdát, že Saulovo počínání bylo ospravedlnitelné? (b) Proč Jehova pokáral Saula za jeho netrpělivé jednání?

¹⁷ Na první pohled by se mohlo zdát, že Saulovo počínání bylo ospravedlnitelné. Vždyť Boží lid byl „v úzkých“, „pod těžkým tlakem“, a chvěl se, protože jeho situace byla zoufalá. (1. Samuelova 13:6, 7) Jistě není špatné projevit iniciativu, jestliže si to okolnosti vyžadují. * Nezapomeňme však na to, že Jehova dokáže číst v srdci a rozpoznat naše nejniternější pohnutky. (1. Samuelova 16:7) Musel tedy u Saula vidět něco, o čem biblická zpráva přímo nepíše. Jehova si například mohl povšimnout, že Saulova netrpělivost byla podnícena pýchou. Saula možná velmi popudilo, že on, král celého Izraele, musí čekat na muže, který byl v jeho očích starým, otálejícím prorokem. Ať už to bylo jakkoli, Saul měl dojem, že ho Samuelova pomalost opravňuje vzít záležitosti do svých rukou a nedbat výslovných pokynů, které dostal. K čemu to vedlo? Samuel nepochválil Saulovu iniciativu, ale naopak ho pokáral: „Tvé království nepotrvá..., protože jsi nedodržel, co ti Jehova přikázal.“ (1. Samuelova 13:13, 14) I v tomto případě měla opovážlivost za následek zneuctění.

Chraňme se před netrpělivostí

18, 19. (a) Ukažte, jak netrpělivost může způsobit, že novodobý Boží služebník jedná opovážlivě. (b) Na co bychom měli pamatovat, pokud jde o činnost křesťanského sboru?

¹⁸ Zpráva o Saulově opovážlivém jednání byla do Božího slova zapsána k našemu užitku. (1. Korinťanům 10:11) Je tak snadné nechat se vyvést z míry nedokonalostí našich bratrů. Podobně jako Saul možná začneme být netrpěliví a začneme mít dojem, že mají-li se určité věci vyřešit řádně, musíme je vzít do vlastních rukou. Dejme tomu, že některý bratr má v určitém ohledu vynikající organizační schopnosti. Je přesný, uplatňuje nejnovější postupy týkající se sborové činnosti a je nadaným řečníkem a učitelem. Zároveň má pocit, že ostatní křesťané nedosahují jeho puntičkářských měřítek a že zdaleka nejsou tak schopní, jak by podle něj měli být. Opravňuje ho to snad k tomu, aby projevoval netrpělivost? Měl by tedy své bratry kritizovat a možná naznačovat, že kdyby on nevyvíjel úsilí, nic by se neudělalo a sbor by upadal? To by bylo opovážlivé!

¹⁹ Co ve skutečnosti křesťanský sbor stmeluje? Manažerské schopnosti? Nebo snad výkonnost? Či hloubka poznání? Je pravda, že to všechno přispívá k hladké činnosti sboru. (1. Korinťanům 14:40; Filipanům 3:16; 2. Petra 3:18) Ježíš však řekl, že jeho následovníky bude možné poznat zejména podle jejich lásky. (Jan 13:35) Proto si starostliví starší, i když jsou pořádní, uvědomují, že sbor není podnik, který potřebuje přísné vedení. Naopak, sbor je tvořen stádem, které potřebuje něžnou péči. (Izajáš 32:1, 2;  40:11) Opovážlivé přehlížení těchto zásad často vede ke sporům. Naproti tomu zbožný pořádek přináší pokoj. (1. Korinťanům 14:33; Galaťanům 6:16)

20. O čem bude pojednávat následující článek?

²⁰ Biblické zprávy o Korachovi, Absalomovi a Saulovi jasně ukazují, že opovážlivost vede ke zneuctění, jak se píše v Příslovích 11:2. V tomto biblickém verši se však ještě říká: „Moudrost je u skromných.“ Co je skromnost? Které biblické příklady nám tuto vlastnost pomohou lépe pochopit a jak ji můžeme projevovat v dnešní době? O těchto otázkách bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Co je opovážlivost?

• Jak závist způsobila, že Korach jednal opovážlivě?

• Co se můžeme naučit ze zprávy o ctižádostivém Absalomovi?

• Jak se můžeme vyvarovat netrpělivého postoje, jaký projevil Saul?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 10]

Saul začal být netrpělivý a jednal opovážlivě