Proč nemají děti?

DELE a Fola * jsou manželé, kteří žili a pracovali v nigerijské odbočce Watch Tower Society. Krátce po tom, co tam začali sloužit, je přišla navštívit Folina matka. Přijela zdaleka, aby si s Folou promluvila o věci, na které jí velice záleželo a kvůli které prožila mnoho bezesných nocí.

„Jste ke mně tak hodní,“ řekla jim. „Posíláte mi dárky a navštěvujete mě. Těchto projevů vaší lásky si velice vážím. Ale zároveň mě také skličují, protože se stále ptám, kdo se bude takto starat o vás, až budete v mém věku? Už jste manželi dva roky a nemáte děti. Nemyslíš si, že je na čase odejít z betelu a založit si rodinu?“

Matka si říkala, že Dele a Fola už strávili v betelu dost času. Nyní by měli myslet na budoucnost. Jejich práci jistě může převzít někdo jiný. Dele a Fola se celodobé služby nemusí vzdát, ale mohou sloužit nějak jinak, aby mohli mít děti a užít si radostí spojených s rodičovstvím.

Matčina starost

Matčina starost byla pochopitelná. Touha mít děti je vrozená a v každé době je společná všem kulturám. Rození dětí vyvolává hluboký pocit radosti a naděje. „Plod břicha je odměna,“ říká Bible. Ano, schopnost rodit děti je vzácným darem od našeho milujícího Stvořitele. (Žalm 127:3)

V mnoha společnostech jsou manželské dvojice vystaveny silnému tlaku okolí, aby měly děti. Například v Nigérii, kde ženy mívají průměrně šest dětí, je obvyklé, že gratulanti říkají novomanželům: „Očekáváme, že od nynějška za devět měsíců se ve vašem domě bude rozléhat dětský pláč.“ Jako svatební dar mohou nevěsta a ženich dostat dětskou kolébku. Matky obou novomanželů pozorně sledují kalendář. Jestliže nevěsta přibližně do roka neotěhotní, snaží se matky vyzkoumat, zda nevznikl nějaký problém, který by mohly pomoci vyřešit.

Mnohé matky se domnívají, že dvojice vstupují do manželství právě proto, aby měly děti a aby rod mohl pokračovat. Fola od své matky uslyšela: „Proč jste se vůbec brali, když nechcete mít děti? Někdo přivedl na svět vás, a vy byste zase měli přivést na svět své děti.“

Kromě toho je třeba vzít v úvahu praktické věci. V mnoha afrických státech je jen málo vládních opatření pro péči o staré lidi. Je zvykem, že se o zestárlé rodiče starají jejich děti, stejně jako se rodiče starali o ně v jejich dětství. A tak si Folina matka říkala, že pokud její děti nebudou mít vlastní děti, mohlo by se stát, že budou v pozdějších letech osamělí, nikdo o ně nebude mít zájem, zchudnou, a až zemřou, nikdo se jim nepostará o pohřeb.

V mnoha afrických zemích se bezdětnost považuje za prokletí. V některých zemích se dokonce očekává, že ženy ještě před svatbou prokáží,  že mohou mít děti. Mnohé ženy, které nemohou otěhotnět, se usilovně snaží obstarat si nějaké léky nebo léčebné metody, aby se z neplodnosti vyléčily.

Tyto názory jsou příčinou toho, že o manželských dvojicích, které se rozhodnou nemít děti, se říká, že se ochuzují o něco dobrého. Tito lidé jsou často považováni za podivné, krátkozraké a politováníhodné.

Radost a odpovědnost

Jehovovi ctitelé uznávají, že s výchovou dětí je spojena nejen radost, ale také odpovědnost. Bible v 1. Timoteovi 5:8 říká: „Jestliže se někdo nestará o ty, kdo jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kdo jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“

Rodiče se musí o své děti starat po hmotné i duchovní stránce, a to vyžaduje mnoho času a úsilí. Nedomnívají se, že když jim děti dal Bůh, mají nechat na něm, aby se jim o ně staral. Uvědomují si, že výchova dětí podle biblických zásad je celodobá odpovědnost, kterou Bůh dal rodičům — není to odpovědnost, kterou by bylo možno přenést na někoho jiného. (5. Mojžíšova 6:6, 7)

Výchova dětí je obzvlášť náročným úkolem v nynějších „posledních dnech“, kdy jsou ‚kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnávat‘. (2. Timoteovi 3:1–5) Nejen že se zhoršují ekonomické poměry, ale ve společnosti vzrůstá bezbožnost, takže vychovávat děti je dnes stále těžší. Ale i za takových okolností je na světě bezpočet křesťanských dvojic, které tento náročný úkol přijaly a úspěšně vychovávají zbožné děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4) Jehova tyto rodiče miluje a žehná jim za jejich těžkou práci.

Proč někteří zůstávají bezdětní

Mnohé křesťanské dvojice naproti tomu děti nemají. V některých případech je příčinou neplodnost, přesto si tyto dvojice děti neadoptují. Jiné dvojice by sice potomky mít mohly, ale rozhodnou se, že děti mít nebudou. Důvodem, proč tyto dvojice zůstávají bezdětné, není to, že by utíkaly před zodpovědností nebo že by se bály náročných úkolů, jež jsou s rodičovstvím spojeny. Tito křesťané se rozhodli, že raději věnují nerozdělenou pozornost různým odvětvím celodobé služby, což by při výchově dětí dělat nemohli. Některé z těchto dvojic jsou v misionářské službě. Jiné slouží Jehovovi tím, že cestují mezi sbory nebo pracují v betelu.

Uvědomují si stejně jako všichni křesťané, že je třeba vykonávat naléhavou práci. Ježíš řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ Tato práce se vykonává dnes. Je to práce životně důležitá, protože „konec“ bude znamenat zničení těch, kdo dobré zprávě nevěnovali pozornost. (Matouš 24:14; 2. Tesaloničanům 1:7, 8)

Období, v němž dnes žijeme, se podobá době, kdy Noe a jeho rodina stavěli obrovskou archu, ve které byli zachráněni při velké potopě. (1. Mojžíšova 6:13–16; Matouš 24:37) Všichni tři Noemovi synové sice byli ženatí, ale děti měli teprve po potopě. Jedním důvodem mohlo být to, že tyto dvojice chtěly věnovat svou plnou pozornost a sílu práci, která se právě měla dělat. Jiným důvodem mohlo být to, že nechtěli přivádět na svět děti v době, kdy ‚špatnost člověka byla hojná a každý sklon myšlenek jeho srdce byl po celou dobu jenom špatný‘. (1. Mojžíšova 6:5)

To sice neznamená, že mít dnes děti je nesprávné, ale mnoho křesťanských dvojic se rozhodlo děti nemít, aby se mohly ve větší míře věnovat naléhavému dílu, které Jehova svěřil svým ctitelům. Některé dvojice nějaký čas počkaly, než měly děti. Jiné se rozhodly zůstat bezdětné a berou v úvahu to, že snad bude možné mít děti v Jehovově spravedlivém novém světě. Je to krátkozraké? Přicházejí v životě o něco? Zaslouží si snad politování?

 Žijí bez obav a jsou radostní

Dele a Fola, o nichž zde byla zmínka, jsou spolu už přes deset let a stále jsou rozhodnuti zůstat bezdětní. „Rodiče na nás naléhají, abychom měli děti,“ říká Dele. „Jejich největší starostí je, abychom byli zajištěni do budoucnosti. Stále jim říkáme, jak si jejich starostlivosti vážíme, ale taktně jim vysvětlujeme, že jsme velice šťastní při tom, co děláme. Pokud jde o naše zabezpečení, říkáme jim, že důvěřujeme v Jehovu, který se stará o to, aby se těm, kdo mu zůstávají věrní a oddaní, dařilo dobře. Také jim vysvětlujeme, že ti, kdo mají děti, stejně nemají záruku, že se o ně v jejich stáří budou děti starat. Někteří lidé se o své rodiče příliš nestarají, jiní jim pomáhat nemohou, a jiní zemřou dříve než jejich rodiče. Naproti tomu s Jehovou je naše budoucnost jistá.“

Je také mnoho křesťanů, kteří se podobně jako Dele s důvěrou spoléhají na slib, jejž dal Jehova svým věrným služebníkům: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ (Hebrejcům 13:5) Jsou rovněž přesvědčeni o tom, že „Jehovova ruka se nezkrátila tak, že nemůže zachránit, ani jeho ucho neztěžklo tak, že nemůže slyšet“. (Izajáš 59:1)

Další důvod pro důvěru získáváme tím, že pozorujeme, jak Jehova podporuje své věrné služebníky. Král David napsal: „Býval jsem mladý muž, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého úplně opuštěného.“ Zamyslete se nad tím. Víte o některém Jehovovu věrném služebníkovi, který by byl ‚úplně opuštěný‘? (Žalm 37:25)

Ti, kdo věnovali svůj život službě Jehovovi a svým spolukřesťanům, nepohlížejí zpět s lítostí, ale naopak — když uvažují o svém životě, pociťují uspokojení. Bratr Iro Umah je v celodobé službě 45 let a nyní slouží jako cestující dozorce v Nigérii. Říká: „Sice jsme s manželkou bezdětní, ale uvědomujeme si, že Jehova o nás stále pečoval, jak duchovně, tak i hmotně. Nikdy nám nic nechybělo. Neopustí nás, ani když zestárneme. Tyto roky strávené v celodobé službě jsou nejšťastnější léta našeho života. Jsme vděční za to, že můžeme sloužit svým bratrům, a naši bratři si naší služby váží a pomáhají nám.“

Mnoho manželských dvojic nemá vlastní děti, ale mají děti jiného druhu — křesťanské učedníky, kteří uctívají Jehovu. Apoštolu Janovi bylo asi sto let, když napsal: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4) Jan měl velkou radost, když viděl, že jeho „děti“ — lidé, kterým předal ‚pravdu‘ — zůstávají věrné.

Stejnou radost pociťují v hojné míře i křesťané dnes. Bernice, která žije v Nigérii, je vdaná už devatenáct let a z vlastního rozhodnutí zůstává bezdětná. Posledních čtrnáct let slouží jako průkopnice. Blíží se doba, kdy už nebude moci mít vlastní děti, ale toho, že věnovala svůj život činění učedníků, Bernice nelituje. Říká: „Jsem šťastná, když vidím, jak mé duchovní děti rostou. I kdybych měla vlastní děti, pochybuji, že by mi byly bližší než ti, komu jsem pomohla poznat pravdu. Jednají se mnou tak, jako bych byla jejich vlastní matka, mluví se mnou o svých radostech i o svých problémech a ptají se mě na radu. Píšou mi a navštěvujeme se.

Někteří lidé se domnívají, že nemít vlastní děti je neštěstí. Říkají, že ve stáří budete trpět. Ale já to vidím jinak. Vím, že pokud budu celou duší sloužit Jehovovi, odmění mě a bude se o mě starat. Nikdy mě neodvrhne, až zestárnu.“

Bůh je miluje a váží si jich

Ti, kdo mají děti a vychovali je tak, že tyto děti „nadále chodí v pravdě“, mají mnoho důvodů k vděčnosti. Není divu, že Bible říká: „Otec spravedlivého bude mít zcela jistě radost; kdo se stává otcem moudrého, bude se z něho také radovat. Tvůj otec a tvá matka se budou radovat a ta, která tě zrodila, bude mít radost.“ (Přísloví 23:24, 25)

 Ti křesťané, kteří neprožili tu radost, že by přivedli na svět děti, dostali jiné požehnání. Mnohé z těchto manželských dvojic měly důležitou úlohu při podporování zájmů Království, a to ve velkém rozsahu. V průběhu let tito lidé získali zkušenosti, moudrost a dovednosti, které jim umožňují cenným způsobem přispívat k dílu Království. Mnozí z nich jdou v čele tohoto díla.

Zůstali sice kvůli zájmům Království bezdětní, ale Jehova je obdařil láskyplnou duchovní rodinou, která si velmi váží obětí, jež tito křesťané přinesli. Splňují se tak Ježíšova slova: „Nikdo neopustil [doslovně „nenechal odejít“] dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě, aby nyní, v tomto časovém období nedostal stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí..., a v budoucím systému věcí věčný život.“ (Marek 10:29, 30)

Ti, kdo jsou věrní, mají pro Jehovu opravdu velkou cenu! Pro všechny takové věrně oddané křesťany — ať mají děti nebo ne — platí ujištění apoštola Pavla: „Bůh ... není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte.“ (Hebrejcům 6:10)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 23]

Bezdětné dvojice byly obdařeny láskyplnou duchovní rodinou