Oběti chvály, které se Jehovovi líbí
Oběti chvály, které se Jehovovi líbí
‚Předkládejte svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť.‘ (ŘÍMANŮM 12:1)
1. Co Bible říká o relativní hodnotě obětí předkládaných pod mojžíšským Zákonem?
„PROTOŽE Zákon má ... stín budoucích dobrých věcí, ale ne samotnou podstatu věcí, nemohou lidé týmiž oběťmi, které rok co rok neustále obětují, nikdy učinit dokonalými ty, kdo se přibližují.“ (Hebrejcům 10:1) Tímto jediným smělým výrokem apoštol Pavel prohlašuje, že pokud jde o záchranu člověka, žádná z obětí předkládaných pod mojžíšským Zákonem neměla trvalou hodnotu. (Kolosanům 2:16, 17)
2. Proč není zbytečné, když se snažíme pochopit podrobnosti, které jsou v Bibli zapsány o obětních darech a obětech stanovených Zákonem?
2 Znamená to snad, že informace, které Pentateuch obsahuje o obětních darech a obětech, nemají pro křesťany v dnešní době žádnou hodnotu? Nedávno, po dobu více než jednoho roku, si prvních pět knih Bible četli křesťané zapsaní ve škole teokratické služby ve sborech svědků Jehovových po celém světě. Někteří se usilovně snažili přečíst si všechny podrobnosti a porozumět jim. Bylo celé jejich úsilí zbytečné? To rozhodně ne, protože „všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem“. (Římanům 15:4) Otázkou tedy je, jaké „poučení“ a jakou ‚útěchu‘ můžeme postupně získat z množství informací, které jsou v Zákoně zapsány o obětních darech a obětech.
Pro naše poučení a naši útěchu
3. Co nezbytně potřebujeme?
3 Od nás se nevyžaduje, abychom předkládali doslovné oběti způsobem stanoveným v Zákoně. Přesto stále nezbytně potřebujeme to, co Izraelitům oběti do určité míry přinášely — totiž aby byly odpuštěny naše hříchy a abychom měli Boží přízeň. Jak toho ale můžeme dosáhnout, když doslovné oběti už nepředkládáme? Pavel nejprve poukázal na nedostatky zvířecích obětí a potom prohlásil: „Když [Ježíš] přichází do světa, říká: ‚Oběť a dar jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. Úplné zápalné oběti a oběť za hřích jsi neschválil.‘ Poté jsem řekl: ‚Pohleď, přišel jsem (ve svitku knihy je o mně napsáno), abych činil, Bože, tvou vůli.‘“ (Hebrejcům 10:5–7)
4. Jak Pavel uplatňuje Žalm 40:6–8 na Ježíše Krista?
4 Pavel cituje ze Žalmu 40:6–8 a poukazuje na to, že Ježíš nepřišel proto, aby zachoval „oběť a dar“, „úplné zápalné oběti a oběť za hřích“. To všechno totiž v době, kdy Pavel svá slova psal, už nemělo Boží schválení. Ježíš však přišel s tělem, které mu připravil jeho nebeský Otec a které v každém ohledu odpovídalo tělu, s nímž Bůh stvořil Adama. (1. Mojžíšova 2:7; Lukáš 1:35; 1. Korinťanům 15:22, 45) Jakožto dokonalý Syn Boží plnil Ježíš úlohu ‚semene‘ ženy, jak bylo předpověděno v 1. Mojžíšově 3:15. Měl ‚zhmoždit Satanovi hlavu‘, ale jemu samotnému měla být ‚zhmožděna pata‘. Tak se Ježíš stal prostředkem, který Jehova opatřil pro záchranu lidstva, po níž muži víry vyhlíželi už od dob Abela.
5, 6. Jaký lepší základ pro přístup k Bohu mají křesťané?
5 O této zvláštní Ježíšově úloze Pavel říká: „Toho, kdo neznal hřích, [Bůh] učinil hříchem za nás, abychom se jeho prostřednictvím stali Boží spravedlností.“ (2. Korinťanům 5:21) Slovní obrat „učinil hříchem“ může být přeložen také slovy ‚učiněn jako oběť za hřích‘. Apoštol Jan říká: „On je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ (1. Jana 2:2) Oběti Izraelitů byly dočasným prostředkem k tomu, jak se přiblížit k Bohu, a tudíž křesťané mají pro přístup k Bohu lepší základ, totiž oběť Ježíše Krista. (Jan 14:6; 1. Petra 3:18) Jestliže projevujeme víru ve výkupní oběť, kterou opatřil Bůh, a jestliže ho posloucháme, mohou i nám být naše hříchy odpuštěny a můžeme mít Boží přízeň a požehnání. (Jan 3:17, 18) Není to pro nás snad útěchou? Jak ale můžeme dát najevo, že máme víru ve výkupní oběť?
6 Apoštol Pavel tedy vysvětlil, že křesťané mají lepší základ pro to, aby se mohli přibližovat k Bohu. Potom, slovy zapsanými v Hebrejcům 10:22–25, ukázal, jakými třemi způsoby můžeme projevit svou víru a své ocenění pro Boží láskyplné opatření. Pavlova vybídka byla sice určena zejména těm, kdo mají „vstupní cestu do svatého místa“, tedy pomazaným křesťanům s nebeským povoláním, ale je jisté, že Pavlovým inspirovaným slovům musí věnovat pozornost všichni lidé, jestliže chtějí mít užitek z Ježíšovy usmiřující oběti. (Hebrejcům 10:19)
Předkládejme čisté a neposkvrněné oběti
7. (a) Jak je z Hebrejcům 10:22 patrné, čeho bylo obětí dosaženo? (b) Co se muselo udělat pro to, aby oběť byla Bohu přijatelná?
7 Pavel křesťany nejprve vybízí: „Přibližujme se s pravým srdcem v plné jistotě víry, když máme své srdce očištěno pokropením od ničemného svědomí a své tělo vykoupáno čistou vodou.“ (Hebrejcům 10:22) Ve slovech, která jsou zde použita, se zcela jasně odráží to, čeho bylo dosaženo předobraznou obětí v době platnosti Zákona. To je příhodné, protože pokud měla být oběť přijatelná, musela být předložena se správnou pohnutkou a musela být v podobě něčeho čistého a neposkvrněného. Obětní zvíře bylo ze stáda dobytka nebo ze stáda bravu, tedy z čistých zvířat, a bylo ‚zdravé‘, bez vady. Jestliže byla předkládána oběť z ptactva, muselo jít buď o hrdličky nebo mladé holuby. Pokud byly tyto podmínky splněny, musela být „za něj milostivě přijata, aby bylo za něj vykonáno smíření“. (3. Mojžíšova 1:2–4, 10, 14; 22:19–25) Obilná oběť neobsahovala kvas, který symbolizuje zkaženost. Neměla obsahovat ani med, čímž byl pravděpodobně myšlen ovocný sirup, který mohl způsobit kvašení. Když byly oběti, ať už zvířecí nebo obilné, předloženy na oltáři, přidávala se k nim jako konzervační prostředek sůl. (3. Mojžíšova 2:11–13)
8. (a) Co se vyžadovalo od člověka, který předkládal oběť? (b) Co musíme udělat pro to, aby naše uctívání bylo Jehovovi přijatelné?
8 A co člověk, který oběť předkládal? Zákon stanovil, že každý, kdo přicházel před Jehovu, musel být čistý a neposkvrněný. Člověk, který se z nějakého důvodu znečistil, musel nejprve předložit oběť za hřích nebo za vinu, aby obnovil své čisté postavení před Jehovou. Jedině pak totiž mohla být jeho zápalná oběť nebo oběť společenství Jehovovi přijatelná. (3. Mojžíšova 5:1–6, 15, 17) Uvědomujeme si tedy, jak důležité je stále si udržovat čisté postavení před Jehovou? Chceme-li, aby naše uctívání bylo Bohu přijatelné, musíme vždy rychle napravit každý přestupek proti Božím zákonům. Měli bychom pohotově využívat to, co nám Bůh poskytuje jako pomoc — „starší muže sboru“ a také Ježíše Krista jakožto ‚usmiřující oběť za naše hříchy‘. (Jakub 5:14; 1. Jana 2:1, 2)
9. Jaký zásadní rozdíl je mezi oběťmi předkládanými Jehovovi a oběťmi předkládanými falešným bohům?
9 Důraz kladený na to, že člověk nesmí být v žádném ohledu poskvrněn, představoval v podstatě základní rozdíl mezi oběťmi předkládanými Jehovovi a oběťmi, které lidé z národů žijících v okolí Izraele předkládali falešným bohům. O tomto charakteristickém rysu obětí popsaných v mojžíšském Zákoně se v jedné encyklopedii uvádí: „Můžeme si povšimnout, že neexistuje žádné spojení s věštěním či ptakopravectvím; žádné náboženské šílenství, žádné sebemrzačení ani posvátná prostituce; smyslné a orgiastické rituály plodnosti byly zcela zakázány; žádné lidské oběti; žádné oběti za mrtvé.“ Toto všechno ukazuje na jednu skutečnost: Jehova je svatý a netoleruje ani neschvaluje žádný druh hříchu nebo zkaženosti. (Habakuk 1:13) Naše uctívání a oběti, které Bohu předkládáme, musí být čisté a neposkvrněné, a to v tělesném, mravním i duchovním ohledu. (3. Mojžíšova 19:2; 1. Petra 1:14–16)
10. Jak bychom se v souladu s Pavlovou vybídkou zapsanou v Římanům 12:1, 2 měli zkoumat?
10 Proto bychom se ve všech oblastech našeho života měli pečlivě zkoumat, abychom se ujistili, zda naše služba je Jehovovi přijatelná. Nikdy bychom si neměli myslet, že pokud se alespoň do určité míry účastníme křesťanských shromáždění a nějak se podílíme na službě, pak nezáleží na tom, co děláme ve svém soukromém životě. Nikdy bychom se také neměli domnívat, že když se podílíme na křesťanských činnostech, nemusíme v ostatních oblastech našeho života Boží zákony dodržovat. (Římanům 2:21, 22) Nemůžeme očekávat Boží požehnání ani přízeň, jestliže dovolíme, aby něco, co je v Božích očích nečisté či poskvrněné, znečistilo naše myšlení či jednání. Mějme na paměti Pavlova slova: „[Snažně vás, bratři,] prosím při Božím soucitu, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu. A přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ (Římanům 12:1, 2)
Upřímně předkládejme oběti chvály
11. Co zahrnuje pojem ‚veřejné prohlašování‘, který je uveden v Hebrejcům 10:23?
11 Ve svém dopise Hebrejcům pak Pavel obrací pozornost k důležité stránce pravého uctívání: „Pevně se bez kolísání držme veřejného prohlašování své naděje, protože je věrný ten, kdo dal slib.“ (Hebrejcům 10:23) Slovní obrat ‚veřejné prohlašování‘ doslova znamená „vyznání“ a Pavel také mluví o ‚oběti chvály‘. (Hebrejcům 13:15) To nám připomíná ten typ oběti, jaký předložili například Abel, Noe a Abraham.
12, 13. Co Izraelita uznával tím, že předložil zápalnou oběť, a co můžeme dělat my, chceme-li dát najevo stejný postoj?
12 Když Izraelita předkládal zápalnou oběť, dělal to „před Jehovou z vlastní svobodné vůle“. (3. Mojžíšova 1:3) Takovou obětí dobrovolně učinil veřejné prohlášení neboli uznání toho, že Jehova svému lidu bohatě žehná a projevuje mu milující laskavost. Vzpomeňme si, že charakteristickým rysem zápalné oběti bylo to, že celá oběť byla spálena na oltáři, což je vhodný symbol naprosté oddanosti a úplného zasvěcení. V souladu s tím projevujeme svou víru ve výkupní oběť a svou vděčnost za toto opatření tím, že ochotně a upřímně předkládáme Jehovovi svou „oběť chvály, totiž ovoce rtů“.
13 Křesťané sice nepředkládají doslovné oběti, ať už v podobě zvířat nebo produktů z rostlin, ale jejich úkolem je svědčit o dobré zprávě o Království a činit učedníky Ježíše Krista. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Využíváte různé příležitosti k veřejnému ohlašování dobré zprávy o Božím Království, aby tak ještě více lidí mohlo poznat, jaké podivuhodné věci Bůh chystá pro poslušné lidstvo? Věnujete ochotně svůj čas a svou energii poučování zájemců a pomáháte jim stát se učedníky Ježíše Krista? Naše horlivá účast na službě — podobně jako uklidňující vůně zápalné oběti — se Bohu velmi líbí. (1. Korinťanům 15:58)
Radujme se ze společenství s Bohem a lidmi
14. Jak Pavlova slova v Hebrejcům 10:24, 25 připomínají podstatu oběti společenství?
14 Pavel nakonec obrací pozornost na náš vztah ke spolukřesťanům při našem uctívání Boha. „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:24, 25) Slovní obraty ‚podněcovat se k lásce a znamenitým skutkům‘, ‚naše shromažďování‘ a ‚povzbuzovat jeden druhého‘ nám připomínají, jaký význam měla pro Boží lid v Izraeli oběť společenství.
15. Jaká obdoba je mezi obětí společenství a křesťanskými shromážděními?
15 Výraz „oběti společenství“ bývá někdy překládán jako „pokojné obětní dary“. Hebrejské slovo pro „pokoj“ je zde v množném čísle, což možná znamená, že účast na těchto obětech vede k pokoji s Bohem a k pokoji s ostatními Božími ctiteli. O oběti společenství jeden znalec napsal: „Byla to doba opravdu radostného společenství s Bohem, s nímž Izraelité byli ve smlouvě, doba, kdy se Bůh snížil, aby se při obětním jídle stal jejich Hostem, i když byl vždycky jejich Hostitelem.“ To nám připomíná Ježíšův slib: „Kde se ... shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ (Matouš 18:20) Pokaždé, když se zúčastníme křesťanského shromáždění, máme užitek z budujícího společenství, z povzbudivého poučování a z vědomí, že náš Pán Ježíš Kristus je tam přítomen s námi. Díky tomu se křesťanské shromáždění stává skutečně radostnou událostí, při níž se posiluje naše víra.
16. Díky čemu jsou křesťanská shromáždění obzvláště radostná, jestliže máme na mysli oběti společenství?
16 Při oběti společenství byl všechen tuk — tuk kolem střev a ledvin, přívěsek na játrech, tuk na bedrech a také tučný ocas ovce — obětován Jehovovi tak, že se spálil, že se nechal dýmat na oltáři. (3. Mojžíšova 3:3–16) Tuk byl považován za nejhodnotnější a nejlepší část zvířete. To, že byl obětován na oltáři, symbolizovalo skutečnost, že to nejlepší bylo dáno Jehovovi. Naše křesťanská shromáždění jsou radostná zejména proto, že tam jsme nejen poučováni, ale že také chválíme Jehovu. To děláme tak, že se ve skromnosti, ale zároveň s vynaložením co největšího úsilí na shromáždění podílíme — že od srdce zpíváme, pozorně nasloucháme a případně podáváme komentáře. „Chvalte Jah!“ zvolal žalmista. „Zpívejte Jehovovi novou píseň, jeho chválu ve sboru věrně oddaných.“ (Žalm 149:1)
Čeká nás bohaté požehnání od Jehovy
17, 18. (a) Jakou velkolepou oběť předložil Šalomoun při zasvěcení chrámu v Jeruzalémě? (b) Jaké požehnání přinesla lidu slavnost v souvislosti se zasvěcením chrámu?
17 Když v sedmém měsíci roku 1026 př. n. l. král Šalomoun zasvěcoval chrám v Jeruzalémě, předložil „před Jehovou velkolepou oběť“. Ta se skládala ze ‚zápalné oběti a obilné oběti a tučných kusů obětí společenství‘. Kromě toho, co bylo obětováno v podobě obilných obětí, bylo při této příležitosti předloženo celkem 22 000 kusů skotu a 120 000 ovcí. (1. Královská 8:62–65)
18 Dokážeme si představit, jaké náklady byly spojeny s tak obrovským obřadem a kolik práce to vyžadovalo? Tyto náklady však jistě mnohonásobně vyvážila hodnota požehnání, které Izrael dostal. Když oslavy skončily, Šalomoun „poslal lid pryč; a začali králi žehnat a šli do svých domovů, rozradovaní a s rozveseleným srdcem pro všechnu dobrotu, kterou Jehova vykonal pro svého sluhu Davida a pro svůj lid Izrael“. (1. Královská 8:66) Je to opravdu tak, jak to vyjádřil Šalomoun: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (Přísloví 10:22)
19. Co můžeme dělat, abychom od Jehovy měli velkolepé požehnání nyní a navždy?
19 Dnes žijeme v období, kdy „stín budoucích dobrých věcí“ byl nahrazen ‚samotnou podstatou věcí‘. (Hebrejcům 10:1) Ježíš Kristus v postavení velkého protiobrazného Velekněze již vstoupil do samotného nebe a předložil tam hodnotu své vlastní krve, aby vykonal smíření ve prospěch všech těch, kdo projevují víru v jeho oběť. (Hebrejcům 9:10, 11, 24–26) Díky této velké oběti a díky tomu, že Bohu upřímně předkládáme své oběti chvály, které jsou čisté a neposkvrněné, můžeme i my postupovat kupředu „rozradovaní a s rozveseleným srdcem“, a těšit se na bohaté požehnání od Jehovy. (Malachiáš 3:10)
Jak byste odpověděli?
• Jaké poučení a jakou útěchu můžeme načerpat z informací, které Zákon dává k obětem a obětním darům?
• Co je základním požadavkem pro to, aby oběť byla přijatelná, a co to znamená pro nás?
• Co srovnatelného s dobrovolnou zápalnou obětí můžeme obětovat my?
• V jakých ohledech mohou být křesťanská shromáždění přirovnána k oběti společenství?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 18]
Jehova poskytl Ježíšovu výkupní oběť, aby mohlo být lidstvo zachráněno
[Obrázek na straně 20]
Má-li být naše služba Jehovovi přijatelná, nesmíme být žádným způsobem poskvrněni
[Obrázek na straně 21]
Když se podílíme na službě, veřejně vyznáváme, že Jehova je dobrý