Oběti, které se Bohu líbily

„Každý velekněz je ustanoven, aby obětoval dary i oběti.“ (HEBREJCŮM 8:3)

1. Proč lidé pociťují potřebu obracet se k Bohu?

„ZDÁ se, že obětovat je pro člověka stejně ‚přirozené‘ jako modlit se. Oběť prozrazuje, jak člověk smýšlí o sobě, a z modlitby je patrné, jak smýšlí o Bohu,“ píše odborník na biblické dějiny Alfred Edersheim. Hřích už od chvíle, kdy vstoupil do světa, působí bolest v podobě viny, odcizení se Bohu a bezmocnosti. Od těchto pocitů se člověk potřebuje osvobodit. Není tedy těžké pochopit, že když je v takové zoufalé situaci, cítí nutnost obrátit se k Bohu o pomoc. (Římanům 5:12)

2. Které zprávy o prvních obětech předložených Bohu nacházíme v Bibli?

² První biblická zpráva o obětních darech předložených Bohu se týká Kaina a Abela. Čteme: „Když uplynul nějaký čas, stalo se, že Kain přistoupil k tomu, aby přinesl nějaké ovoce zemské půdy jako oběť Jehovovi. Ale pokud jde o Abela, ten také přinesl něco z prvotin svého stáda, dokonce jejich tučné kusy.“ (1. Mojžíšova 4:3, 4) Z další zprávy se dozvídáme, že Noe, kterého Bůh zachoval naživu během velké potopy, jež smetla ničemnou generaci v Noemově době, byl podnícen „obětovat na oltáři zápalné oběti“ Jehovovi. (1. Mojžíšova 8:20) Abrahama, Božího věrného služebníka a přítele, vedly Boží sliby a Boží požehnání k tomu, že ‚vystavěl oltář a začal vzývat Jehovovo jméno‘. (1. Mojžíšova 12:8; 13:3, 4, 18) Abraham později zažil tu nejtěžší zkoušku své víry, a to když mu Jehova řekl, aby jako zápalnou oběť předložil svého syna Izáka. (1. Mojžíšova 22:1–14) Uvedené zprávy jsou sice stručné, ale jak uvidíme, otázku obětí nám velmi objasňují.

3. Jakou úlohu při uctívání mají oběti?

³ Z těchto a dalších biblických zpráv je zřejmé, že předkládání určité formy oběti bylo základní součástí uctívání už dlouho před tím, než Jehova vydal k obětem konkrétní zákony. Ve shodě s tím jedna encyklopedie definuje „oběť“ jako „náboženský obřad, při němž člověk předkládá určitému božstvu nějaký předmět s cílem vytvořit, zachovat nebo obnovit příznivý vztah k tomu, co považuje za posvátné“. To však vyvolává některé důležité otázky, které si zaslouží, abychom o nich důkladně přemýšleli. Například: Proč jsou oběti při uctívání potřebné? Jaký druh obětí je Bohu přijatelný? A jaký význam dnes pro nás mají oběti, které byly předkládány ve starověku?

Proč je oběť potřebná?

4. Jaké následky mělo pro Adama a Evu to, že zhřešili?

⁴ Adamův hřích byl promyšleným činem. To, že Adam vzal ovoce ze stromu poznání dobrého a špatného a jedl ho, byl úmyslný  projev neposlušnosti. Trestem za toto neposlušné jednání byla smrt, protože Bůh jasně prohlásil: „V den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:17) Adam a Eva nakonec sklidili mzdu za hřích, totiž smrt. (1. Mojžíšova 3:19; 5:3–5)

5. Proč Jehova iniciativně jednal ve prospěch Adamových potomků a co pro ně udělal?

⁵ Ale co Adamovi potomci? Ti zdědili hřích a nedokonalost, a proto stejně jako první lidská dvojice jsou odcizeni Bohu a podléhají beznaději a smrti. (Římanům 5:14) Jehova je však nejen Bohem spravedlnosti a moci, ale také, a to zejména, Bohem lásky. (1. Jana 4:8, 16) Proto podniká kroky, aby tu ránu zacelil. Bible říká: „Mzda, kterou platí hřích, je ... smrt.“ Potom však pokračuje: „Ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána.“ (Římanům 6:23)

6. Jak chce Jehova odstranit škody způsobené Adamovým hříchem?

⁶ Měl-li Jehova Bůh dát tento dar, musel opatřit něco, čím by se pokryla ztráta způsobená Adamovým přestupkem. Původní význam hebrejského slova ka·farʹ byl pravděpodobně „přikrýt“ nebo možná „setřít“ a tento výraz bývá překládán také jako „smíření“. * Jinými slovy, Jehova opatřil vhodný prostředek k přikrytí hříchu zděděného po Adamovi a k odstranění neboli ‚setření‘ škody, která tím byla způsobena, aby ti, kdo jsou zmíněného daru hodni, mohli být zproštěni odsouzení k hříchu a smrti. (Římanům 8:21)

7. (a) Jakou naději poskytl Boží rozsudek nad Satanem? (b) Jaká cena musela být zaplacena za osvobození lidstva od hříchu a smrti?

⁷ O naději na osvobození od otroctví hříchu a smrti se Jehova zmínil ihned potom, co první lidská dvojice zhřešila. Když pronášel rozsudek nad Satanem, kterého představoval had, Jehova prohlásil: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Díky tomuto prorockému prohlášení zazářil paprsek naděje pro všechny, kdo v tento slib uvěří. Za toto osvobození však musela být zaplacena cena. Slíbené Semeno totiž nemělo jen přijít a zničit Satana; Semenu musela také být zhmožděna pata, tedy muselo zakusit smrt, ale ne natrvalo.

8. (a) Proč se Kain prokázal jako zklamání? (b) Proč Abelova oběť byla v Božích očích přijatelná?

⁸ Adam s Evou nepochybně hodně přemýšleli o tom, kdo bude slíbeným Semenem. Když Eva porodila svého prvorozeného syna Kaina, zvolala: „Zplodila jsem muže s Jehovovou pomocí.“ (1. Mojžíšova 4:1) Domnívala se snad, že se oním Semenem stane její syn? Ať už si to myslela nebo ne, Kain i jeho oběť byli zklamáním. Naproti tomu jeho bratr Abel projevil víru v Boží slib a byl podnícen k tomu, aby Jehovovi předložil jako oběť některé prvotiny ze svého stáda. Čteme: „Vírou obětoval Abel Bohu cennější oběť než Kain a skrze tuto víru obdržel svědectví, že je spravedlivý.“ (Hebrejcům 11:4)

9. (a) V co Abel věřil a jak to dal najevo? (b) Co bylo Abelovou obětí ukázáno?

⁹ Abelova víra nebyla pouhou vírou v existenci Boha, jakou určitě měl i Kain. Abel věřil v Boží slib, že jisté Semeno přinese záchranu věrným lidem. Nebylo mu zjeveno, jak k tomu dojde, ale díky Božímu slibu Abel věděl, že někomu bude muset být zhmožděna pata. Ano, nejspíš dospěl k závěru, že bude muset být prolita krev, což je vlastně podstata oběti. Abel předložil Zdroji života dar zahrnující život a krev. Pravděpodobně to udělal proto, že chtěl dát najevo, jak silně touží po uskutečnění Jehovova slibu a jak dychtivě ho očekává. Díky tomuto projevu víry se Abelova oběť Jehovovi líbila a v omezené míře byla vyjádřením toho, co je podstatou oběti, tedy že je to prostředek, který hříšným lidem umožňuje přibližovat se  k Bohu a získat jeho přízeň. (1. Mojžíšova 4:4; Hebrejcům 11:1, 6)

10. Jak byl význam obětí objasněn tím, že Jehova požádal Abrahama, aby obětoval Izáka?

¹⁰ To, jak hluboký význam mají oběti, bylo opravdu dramaticky odhaleno tehdy, když Jehova přikázal Abrahamovi, aby jako zápalnou oběť předložil svého syna Izáka. Tato oběť sice ve skutečnosti nakonec předložena nebyla, ale přesto sloužila jako předobraz toho, co nakonec vykonal samotný Jehova — toho, že svého jediného zplozeného Syna předložil jakožto největší oběť všech dob, aby uskutečnil svou vůli s lidstvem. (Jan 3:16) Oběťmi a obětními dary předepsanými mojžíšským Zákonem Jehova poskytl prorocké vzory, které měly příslušníky jeho vyvoleného národa naučit, co musí dělat, aby jim byly odpuštěny hříchy a aby se upevnila jejich naděje na záchranu. Co se z toho můžeme naučit my?

Oběti, které jsou Jehovovi přijatelné

11. Které dvě kategorie obětních darů předkládal izraelský velekněz a jaký byl jejich účel?

¹¹ „Každý velekněz je ustanoven, aby obětoval dary i oběti,“ píše apoštol Pavel. (Hebrejcům 8:3) Povšimněme si, že obětní dary předkládané veleknězem ve starověkém Izraeli rozděluje Pavel na dvě kategorie — na „dary“ a na „oběti“ neboli „oběti za hříchy“. (Hebrejcům 5:1) Lidé obvykle dávají dary, aby někomu vyjádřili náklonnost a ocenění a také aby pěstovali přátelství a získali něčí přízeň neboli schválení. (1. Mojžíšova 32:20; Přísloví 18:16) Stejně tak i mnoho obětních darů předepsaných Zákonem je možné považovat za „dary“, jež jsou Bohu předloženy s cílem získat jeho schválení a přízeň. * Přestoupení Zákona muselo být odčiněno, a aby bylo dosaženo nápravy, byly předkládány „oběti za hříchy“. Pentateuch — zejména pak 2., 3. a 4. Mojžíšova — poskytuje velké množství informací o různých druzích obětí a obětních darů. Vstřebat všechny ty podrobnosti a zapamatovat si je může být opravdu náročné, ale některé hlavní myšlenky týkající se různých druhů obětí si zasluhují naši pozornost.

12. Kde v Bibli můžeme najít přehled obětí neboli obětních darů předepsaných v Zákoně?

¹² Můžeme si povšimnout, že ve 3. Mojžíšově 1. až 7. kapitole je jednotlivě popsáno pět základních typů obětí — zápalná oběť, obilná oběť, oběť společenství, oběť za hřích a oběť za vinu —, i když některé z nich byly předkládány společně. Vidíme také, že o těchto obětních darech se v uvedených kapitolách píše dvakrát, pokaždé s jiným cílem. Jeden popis je ve 3. Mojžíšově 1:2 až 6:7, kde je podrobně rozebráno, co se mělo předkládat na oltáři. Druhý popis je ve 3. Mojžíšově 6:8 až 7:36, kde je uvedeno, které části se dávaly stranou pro kněze a které části byly určeny pro toho, kdo obětoval. Ve 4. Mojžíšově, v kapitolách 28 a 29, je obsaženo něco jako podrobný harmonogram, jenž ukazuje, co se mělo obětovat každý den, každý týden, každý měsíc a při každoročních svátcích.

13. Uveďte, které oběti byly předkládány dobrovolně jako dary Bohu.

¹³ K obětem, které byly předkládány dobrovolně jako dary nebo ve snaze přistoupit  k Bohu a získat jeho přízeň, patřily zápalné oběti, obilné oběti a oběti společenství. Někteří znalci se domnívají, že hebrejský výraz pro „zápalnou oběť“ znamená „oběť výstupu“ nebo „vystupující oběť“. To je příhodné označení, protože při zápalné oběti bylo poražené zvíře spáleno na oltáři a směrem k nebi, tedy k Bohu, stoupala příjemná neboli uklidňující vůně. Význačným rysem zápalné oběti bylo to, že potom, co byla krev zvířete vykropena kolem oltáře, bylo celé zvíře obětováno Bohu. Kněz ‚to všechno nechal dýmat na oltáři jako zápalnou oběť, ohnivou oběť uklidňující vůně Jehovovi‘. (3. Mojžíšova 1:3, 4, 9; 1. Mojžíšova 8:21)

14. Jak byla předkládána obilná oběť?

¹⁴ Obilná oběť je popsána ve 3. Mojžíšově 2. kapitole. Byl to dobrovolný obětní dar tvořený jemnou moukou, jež byla obvykle zvlhčena olejem a do níž byla přidána vonná pryskyřice. „Kněz z toho nabere plnou hrst jemné mouky a oleje spolu se vší vonnou pryskyřicí; a nechá to dýmat na oltáři jako připomínku z ní, jako ohnivou oběť uklidňující vůně Jehovovi.“ (3. Mojžíšova 2:2) Vonná pryskyřice byla jednou z přísad svatého kadidla, které se ve svatostánku a později v chrámu pálilo na oltáři pro kadidlo. (2. Mojžíšova 30:34–36) Tuto skutečnost měl zjevně na mysli král David, když řekl: „Kéž je má modlitba před tebou připravena jako kadidlo, pozvedání mých dlaní jako večerní obilná oběť.“ (Žalm 141:2)

15. Jaký byl účel oběti společenství?

¹⁵ Dalším dobrovolným obětním darem byla oběť společenství, o níž se píše ve 3. Mojžíšově 3. kapitole. Její označení může být přeloženo také jako „oběť pokojných obětních darů“. V hebrejštině slovo ‚pokoj‘ znamená mnohem více než jen stav bez válek a rozrušení. „V Bibli má tento význam, ale také označuje stav nebo vztah pokoje s Bohem, blahobyt, radost a štěstí,“ píše se v knize Studies in the Mosaic  Institutions (Studie mojžíšských ustanovení). Oběti společenství se tedy předkládaly ne s cílem zajistit si pokoj s Bohem, tedy jakoby si Boha usmířit, ale s cílem vyjádřit vděčnost za požehnání v podobě pokoje s Bohem, pokoje, který zažívají ti, kdo jsou Bohem schváleni, neboli s cílem toto požehnání velebit. Potom, co byly krev a tuk předloženy Jehovovi, kněží a ten, kdo oběť předkládal, z ní jedli. (3. Mojžíšova 3:17; 7:16–21; 19:5–8) V podivuhodném, symbolickém smyslu se jídla účastnil člověk, který oběť předložil, dále kněží a Jehova Bůh, což bylo znamením pokojného vztahu, jenž mezi nimi existoval.

16. (a) Jaký byl účel oběti za hřích a oběti za vinu? (b) Jak se tyto oběti lišily od zápalné oběti?

¹⁶ K obětem, které byly předkládány s cílem dosáhnout odpuštění hříchu a s cílem smířit přestupky proti Zákonu, patřila oběť za hřích a oběť za vinu. Tyto oběti se sice také pálily na oltáři, ale přesto se od zápalné oběti lišily v tom, že Bohu nebylo předloženo celé zvíře, ale pouze některé části jeho těla a tuk. Zbývající části zvířete byly zlikvidovány za táborem nebo je v některých případech jedli kněží. Tato odlišnost má velký význam. Zápalná oběť byla předkládána jako dar Bohu a umožňovala člověku získat k němu přístup. Proto byla obětována výlučně Bohu, a to celá. Je zajímavé, že zápalné oběti obvykle předcházela oběť za hřích nebo oběť za vinu. To ukazuje, že pokud měl být hříšníkův dar přijatelný Bohu, musely být hříšníkovi odpuštěny hříchy. (3. Mojžíšova 8:14, 18; 9:2, 3; 16:3, 5)

17, 18. Za jaké přestupky byla předkládána oběť za hřích a jaký byl účel obětí za vinu?

¹⁷ Oběť za hřích byla přijata pouze za předpokladu, že šlo o neúmyslný hřích proti Zákonu, hřích spáchaný kvůli slabosti těla. „V případě, že nějaká duše nedopatřením hřeší v jakékoli věci, o níž Jehova přikazuje, že by se neměla udělat,“ měl hříšník předložit oběť za hřích, a to v závislosti na tom, jaké bylo jeho postavení ve společnosti. (3. Mojžíšova 4:2, 3, 22, 27) Naproti tomu nekajícní hříšníci byli odříznuti; za ně žádné oběti nebyly možné. (2. Mojžíšova 21:12–15; 3. Mojžíšova 17:10; 20:2, 6, 10; 4. Mojžíšova 15:30; Hebrejcům 2:2)

¹⁸ Význam a účel oběti za vinu je objasněn ve 3. Mojžíšově 5. a 6. kapitole. Někdo možná zhřešil neúmyslně. Přesto se mohl svým přestupkem provinit proti právům svých bližních nebo Jehovy Boha a toto nesprávné jednání muselo být napraveno nebo odčiněno. Bible uvádí několik kategorií hříchů. Část tvořily hříchy soukromé (5:2–6), část hříchy proti „Jehovovým svatým věcem“ (5:14–16) a část hříchy, k nimž vedly nesprávné touhy nebo tělesné slabosti, i když nešlo o hříchy zcela neúmyslné (6:1–3). Provinilec nejen musel tyto hříchy vyznat, ale v případě, že to bylo náležité, dát náhradu a potom předložit Jehovovi oběť za vinu. (3. Mojžíšova 6:4–7)

Mělo přijít něco lepšího

19. Proč Izrael nezískal Boží přízeň, i když měl Zákon a oběti?

¹⁹ Mojžíšský Zákon se svými mnoha oběťmi a obětními dary byl dán Izraelitům, aby se mohli přibližovat k Bohu a získat a zachovat si jeho přízeň a požehnání, než přijde slíbené Semeno. Apoštol Pavel, který byl přirozeným Židem, to vyjádřil těmito slovy: „Zákon se ... stal naším vychovatelem vedoucím  ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé díky víře.“ (Galaťanům 3:24) Je smutné, že na tohoto vychovatele Izrael jakožto národ nereagoval, a naopak tuto výsadu zneužíval. Proto Jehovovi začalo být množství obětí, které Izraelité předkládali, odporné. Jehova prohlásil: „Už mám dost celých zápalných obětí beranů a tuku dobře živených zvířat; a nenašel jsem žádné potěšení v krvi mladých býků a beránků a kozlů.“ (Izajáš 1:11)

20. Co se v roce 70 n. l. stalo, pokud jde o Zákon a jeho oběti?

²⁰ Židovský systém věcí včetně chrámu a kněžstva zanikl v roce 70 n. l. Potom už oběti předkládané způsobem stanoveným v Zákoně nebyly možné. Znamená to snad, že oběti jakožto nedílná součást Zákona přestaly mít pro Boží ctitele v dnešní době význam? Tuto otázku prozkoumáme v následujícím článku.

[Poznámky pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

• Co vedlo věrné muže starých dob k tomu, aby předkládali oběti Jehovovi?

• Proč byly oběti potřebné?

• Které základní druhy obětí byly předkládány v době platnosti Zákona a jaký byl jejich účel?

• Jakému hlavnímu účelu sloužil podle Pavlových slov Zákon a jeho oběti?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 14]

Oběť předložená Abelem byla příjemná, protože byla projevem jeho víry v Jehovův slib

[Obrázek na straně 15]

Uvědomujete si, jaký význam má tato scéna?