Pokorný Josijáš měl Jehovovu přízeň

PĚTILETÝ judský princ Josijáš je jistě vyděšený. Jeho matka Jedida truchlí. Jedida pláče proto, že zemřel Josijášův dědeček, král Manasse. (2. Královská 21:18)

Judským králem nyní bude Josijášův otec Amon. (2. Paralipomenon 33:20) O dva roky později (659 př. n. l.) je Amon zavražděn svými sluhy. Lid usmrtí spiklence a králem je učiněn mladý Josijáš. (2. Královská 21:24; 2. Paralipomenon 33:25) Za vlády Amona si Josijáš zvykl na to, že vzduch v Jeruzalémě byl prosycen vůní kadidla, protože na mnoha střechách byly oltáře, před kterými se lidé vrhali tváří k zemi, když uctívali falešné bohy. Pohanští kněží se procházeli po městě, a zbožní lidé, z nichž někteří dokonce tvrdili, že uctívají Jehovu, přísahali při bohu Malkamovi. (Sefanjáš 1:1, 5)

Josijáš ví, že Amon jednal ničemně, když uctíval falešná božstva. Mladý judský král začíná také lépe chápat prohlášení Božího proroka Sefanjáše. V té době už je Josijášovi patnáct let (652 př. n. l.), vládne osmý rok a je rozhodnut dbát na Sefanjášova slova. Josijáš je sice ještě chlapec, ale už začíná pátrat po Jehovovi. (2. Paralipomenon 33:21, 22; 34:3)

Josijáš začíná jednat!

Uplynou čtyři roky, a Josijáš začíná očišťovat Judu a Jeruzalém od falešného náboženství (648 př. n. l.). Ničí modly, posvátné kůly a oltáře pro kadidlo, které se používaly při uctívání Baala. Sochy falešných bohů jsou rozdrceny na prach, kterým jsou pak posypány hroby těch, kdo těmto bohům obětovávali. Oltáře, které byly používány při nečistém uctívání, jsou znesvěceny a pak zničeny. (2. Královská 23:8–14)

Čistka, kterou Josijáš provádí, je v plném proudu, když do Jeruzaléma přichází Jeremjáš, syn levitského kněze (647 př. n. l.). Jehova Bůh ustanovil mladého Jeremjáše za svého proroka, a tento prorok ohlašuje Jehovovo poselství proti falešnému náboženství skutečně působivě. Josijáš byl přibližně stejně starý jako Jeremjáš. Ale přestože Josijáš provedl tak odvážnou čistku a Jeremjáš pronášel tak neohrožená prohlášení, lid se brzy opět vrací k falešnému uctívání. (Jeremjáš 1:1–10)

Neocenitelný objev

Uplyne asi pět let. Pětadvacetiletý Josijáš vládne už asi osmnáct let. Předvolává si tajemníka Šafana, městského velitele Maasejáše a zapisovače Joacha. Šafanovi dává král příkaz: ‚Řekni veleknězi Chilkijášovi, ať dá dohromady peníze, které vrátní nasbírali od lidu, a ať je předá dělníkům, aby opravili Jehovův dům.‘ (2. Královská 22:3–6; 2. Paralipomenon 34:8)

Dělníci, kteří opravují chrám, pilně pracují od časného rána. Josijáš je jistě vděčný Jehovovi za to, že dělníci napravují škody, jež způsobili Božímu domu někteří z jeho vlastních ničemných předků. Práce pokračuje, a tu přichází Šafan, aby podal hlášení. Ale co to má v ruce? Podívejme, nese nějaký svitek! Vysvětluje, že velekněz Chilkijáš našel „knihu Jehovova  zákona předanou Mojžíšovou rukou“. (2. Paralipomenon 34:12–18) To je objev — nepochybně původní text Zákona!

Josijáš dychtivě naslouchá každému slovu z této knihy. Šafan čte a král se snaží pochopit, jak se každý příkaz vztahuje na něj a na lid. Mimořádně hluboce na něj působí to, jak tato kniha zdůrazňuje čisté uctívání a jak předpovídá, že na lid přijdou rány a že se dostane do vyhnanství, jestliže bude pěstovat falešné náboženství. Nyní si Josijáš uvědomuje, že některé Boží příkazy nebyly plněny. Trhá si oděvy a Chilkijášovi, Šafanovi a jiným mužům přikazuje: ‚Dotažte se Jehovy na slova této knihy; velký je totiž Jehovův vztek, který proti nám zahořel kvůli tomu, že naši praotcové nenaslouchali slovům této knihy.‘ (2. Královská 22:11–13; 2. Paralipomenon 34:19–21)

Je předáno Jehovovo slovo

Josijášovi poslové odcházejí k prorokyni Chuldě, která žije v Jeruzalémě, a nazpět se vracejí se zprávou. Chulda jim předala Jehovovo slovo, z něhož bylo patrné, že odpadlický národ postihnou všechna neštěstí, o nichž se píše v knize, kterou právě našli. Josijáš se však nebude muset na toto neštěstí dívat, protože se pokořil před Jehovou. Bude připojen ke svým praotcům a v pokoji bude vzat na svůj hřbitov. (2. Královská 22:14–20; 2. Paralipomenon 34:22–28)

Vzhledem k tomu, že Josijáš zemřel v bitvě, bylo vůbec Chuldino proroctví přesné? (2. Královská 23:28–30) Bylo, protože ‚pokoj‘, v němž měl být Josijáš sebrán na svůj hřbitov, se nápadně odlišuje od „neštěstí“, které mělo přijít na Judu. (2. Královská 22:20; 2. Paralipomenon 34:28) Josijáš se nedožil neštěstí, k němuž došlo v letech 609–607 př. n. l., kdy Babylóňané obléhali a zničili Jeruzalém. A vyjádření ‚být připojen ke svým praotcům‘ nemusí nutně vylučovat násilnou smrt. Srovnatelný výraz je použit ve spojitosti se smrtí násilnou i nenásilnou. (5. Mojžíšova 31:16; 1. Královská 2:10; 22:34, 40)

Vzestup pravého uctívání

Josijáš shromažďuje jeruzalémský lid ke chrámu a čte jim „všechna slova knihy smlouvy“, která se našla v Jehovově domě. Potom uzavírá smlouvu, „že bude chodit za Jehovou a dodržovat jeho přikázání a jeho svědectví a jeho ustanovení celým srdcem a celou duší tím, že bude provádět slova této smlouvy, jež byla napsána v této knize“. Do této smlouvy vstupuje všechen lid. (2. Královská 23:1–3)

Král Josijáš nyní zahajuje další, a patrně ještě intenzivnější kampaň proti modlářství. Kněžím cizozemských bohů je znemožněna činnost. Levitští kněží, kteří se podíleli na nečistém uctívání, jsou zbaveni výsady sloužit u Jehovova oltáře a výšiny, jež byly postaveny za Šalomounovy vlády, jsou učiněny nezpůsobilými pro uctívání. Čistka je provedena i na území bývalého desetikmenného izraelského království, které již dříve rozvrátili Asyřané (740 př. n. l.).

Na oltáři, který kdysi postavil král Jeroboam I. v Betelu, pálí Josijáš kosti Baalových kněží, a tím se splňují slova, která před třemi sty lety pronesl jistý nejmenovaný ‚muž pravého Boha‘. Výšiny jsou odstraněny v Betelu i v ostatních městech a modlářští kněží jsou obětováni na oltářích, u nichž sloužili. (1. Královská 13:1–4; 2. Královská 23:4–20)

Koná se velká slavnost Pasach

Josijáš má Boží podporu ve všem, co koná v zájmu čistého uctívání. Po celý svůj život bude král děkovat Bohu za to, že lid ‚neodbočuje od následování Jehovy, Boha svých praotců‘. (2. Paralipomenon 34:33) A jak by mohl Josijáš zapomenout na jednu podivuhodnou událost, která se stala v osmnáctém roce jeho vlády?

Král přikazuje lidu: „Držte pasach Jehovovi, svému Bohu, podle toho, co je napsáno v této knize smlouvy.“ (2. Královská 23:21) Josijáš se raduje, když vidí, jakým vynikajícím způsobem lid reaguje. Sám na tuto slavnost přispívá obětními zvířaty v počtu třiceti tisíc a třemi tisíci kusy skotu. Tato slavnost Pasach je opravdu mimořádná. Pokud jde o počet obětních zvířat, dobře promyšlenou organizaci a počet ctitelů, tato slavnost překonává všechny ostatní slavnosti Pasach, které se kdy konaly ode dnů proroka Samuela. (2. Královská 23:22, 23; 2. Paralipomenon 35:1–19)

 Umírá a je velmi oplakáván

Až do konce své jednatřicetileté vlády (659–629 př. n. l.) Josijáš panuje jako dobrý král. Ke konci své vlády se dozvídá, že se faraón Neko chystá projít Judou, až potáhne ke Karkemiši na řece Eufratu, aby zastavil babylónská vojska a pomohl tím asyrskému králi. Z nějakého neznámého důvodu se Josijáš vydává na cestu, aby proti Egypťanovi bojoval. Neko k němu vysílá posly se vzkazem: „Upusť od toho pro vlastní prospěch kvůli Bohu, který je se mnou, a nedej se jím zničit.“ Josijáš se však v přestrojení pokouší u Megidda přimět Egypťany k návratu. (2. Paralipomenon 35:20–22)

Nešťastný judský král! Lučištníci nepřátel zasáhli svůj cíl, a král říká svým sluhům: „Sundejte mě, neboť jsem velmi krutě raněn.“ Snášejí Josijáše z jeho válečného dvoukolého vozu, pokládají ho do jiného vozu a vydávají se na cestu do Jeruzaléma. Tam, nebo ještě cestou do města, Josijáš vydechne naposled. „Tak zemřel a byl pohřben na hřbitově svých praotců,“ říká inspirovaná zpráva, „a celý Juda a Jeruzalém nad Josijášem truchlili.“ Jeremjáš nad ním zpíval, a o tomto králi se potom při zvláštních příležitostech zpívalo v žalozpěvech. (2. Paralipomenon 35:23–25)

Ano, král Josijáš se dopustil politováníhodné chyby, když přiměl Egypťany k bitvě. (Žalm 130:3) Ale díky své pokoře a pevnému postoji ve prospěch čistého uctívání získal Boží schválení. Na Josijášově životě je opravdu dobře vidět, že Jehova projevuje přízeň svým oddaným služebníkům, kteří mají pokorné srdce! (Přísloví 3:34; Jakub 4:6)

[Obrázek na straně 29]

Mladý král Josijáš opravdově pátral po Jehovovi

[Obrázek na straně 31]

Josijáš zničil výšiny a zastával se pravého uctívání