Přejít k článku

Přejít na obsah

Je Země pouze zkušebním místem?

Je Země pouze zkušebním místem?

Je Země pouze zkušebním místem?

S ÚLEVOU si vydechla! Zkoušku složila úspěšně. Studentka, která měla za sebou vyčerpávající dvoutýdenní období zkoušek, dostala nakonec vysvědčení, z něhož měla radost. Nyní mohla postoupit dál, aby získala práci, po které stále toužila.

Za něco podobného považují mnozí lidé život na zemi. Považují jej za jakousi předběžnou zkoušku, kterou musí podstoupit každý. Ti, kdo ji „složí úspěšně“, postupují dál k něčemu lepšímu, a to v nějaké podobě příštího života. Bylo by opravdu smutné, kdyby dnešní život — který mnozí považují jen za jakousi formu existence — byl tím nejlepším, co lidé mohou očekávat. Job, jedna z biblických postav, byl po větší část svého života zdravý a úspěšný, a přece prohlásil: „Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem.“ (Job 14:1)

Mnoho lidí sdílí názor, který vyjadřuje New Catholic Encyclopedia: „Bůh určuje člověka k nebeské slávě. ... Štěstí člověka lze spatřovat v tom, že se mu dostane nebeského blaha.“ Podle průzkumu, který ve Spojených státech nedávno provedla Církev Kristova, je 87 procent respondentů přesvědčeno, že po smrti pravděpodobně půjdou do nebe.

Mnozí lidé, kteří se nehlásí ke křesťanství, také věří, že po smrti opustí zemi a odeberou se na nějaké lepší místo. Například muslimové doufají, že půjdou do nebeského ráje. V Číně a v Japonsku jsou stoupenci buddhistických sekt Čistá země přesvědčeni o tom, že nekonečným opakováním výrazu „Amitábha“, jména Buddhy Nekonečného světla, se znovu narodí v Čisté zemi neboli v Západním ráji, kde budou žít v neskonalém štěstí.

Zajímavé je, že Bible, nejvíce překládaná a nejrozšířenější svatá kniha na světě, neříká, že by země byla místem, které by lidé měli opustit, tedy že by to byla jen jakási přestupná stanice. Říká například: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) Bible také obsahuje Ježíšův známý výrok: „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ (Matouš 5:5, Ekumenický překlad)

Všeobecně rozšířený názor, že náš pobyt na zemi je dočasný, je založen na předpokladu, že smrt je vstupní bránou k blaženému příštímu životu. Jestliže to tak je, pak je smrt opravdu požehnáním. Považují však lidé všeobecně smrt za požehnání, nebo se snaží dnešní život prodloužit? Ze zkušenosti víme, že pokud jsou lidé přiměřeně zdraví a cítí se do jisté míry v bezpečí, nepřejí si zemřít.

Život na zemi je však spojen s velkou špatností a s utrpením, a proto se mnoha lidem zdá, že jediným místem, kde je možno najít skutečný pokoj a štěstí, je nebe. Je však nebe místem, kde vládne jen blažený pokoj, místem, v němž nemůže být naprosto žádné zlo a žádná disharmonie? A máme očekávat, že příští život bude jedině v jakési nebeské říši? Biblické odpovědi vás možná překvapí. Přečtěte si laskavě následující článek.