Přejít k článku

Přejít na obsah

Věčné štěstí — V nebi, nebo na zemi?

Věčné štěstí — V nebi, nebo na zemi?

Věčné štěstí — V nebi, nebo na zemi?

ZÁVISÍ vaše štěstí především na tom, kde žijete? Většina lidí ochotně uzná, že štěstí závisí spíše na takových podmínkách, jako je dobré zdraví, smysl života a pěkné mezilidské vztahy. Jedno biblické přísloví o tom říká: „Lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.“ (Přísloví 15:17)

Je však smutné, že v našem pozemském domově již dlouho panuje nenávist, násilí a jiné projevy ničemnosti. Ale jaké to je v nebi neboli v duchovní říši, o které se mnozí lidé domnívají, že do ní vstoupí po smrti? Bylo nebe stále místem blaženého pokoje a klidu bez jakýchkoli rušivých projevů, jak se obvykle předpokládá?

Bible učí, že Bůh přebývá v nebi společně s miliony duchovních tvorů, kteří jsou označováni jako andělé. (Matouš 18:10; Zjevení 5:11) Ti jsou popisováni jako duchovní „Boží synové“. (Job 38:4, 7) Stejně jako lidé mají i andělé svobodnou vůli; nejsou to roboti. Z toho tedy vyplývá, že se také oni mohou rozhodovat, zda budou jednat správně, nebo nesprávně. Je možné, že by se andělé rozhodli jednat nesprávně? Někteří lidé budou možná překvapeni, když se dozvědí, že před tisíciletími mnoho andělů skutečně zhřešilo proti Bohu — že se proti němu vzbouřili! (Juda 6)

Vzbouřenci v nebi

V duchovní říši se objevil hřích jako následek vzpoury jednoho anděla, který začal být označován jako Satan (Odpůrce) a Ďábel (Pomlouvač). Tento anděl byl kdysi poslušný, ale z vlastní svobodné vůle se rozhodl, že bude jednat nesprávně. Potom začal mít zhoubný vliv na jiné duchovní tvory, takže se již v Noemově době před potopou mnozí z těchto tvorů připojili k Satanově vzpouře proti Bohu. (1. Mojžíšova 6:2, poznámka pod čarou; 2. Petra 2:4)

Tito padlí andělé nebyli odstraněni z nebe ihned. Po řadu tisíciletí jim byl přístup do nebe povolen — i když patrně s jistým omezením. * Jakmile však Bůh přestal tyto zločince trpět, byli z nebe „svrženi“, a nakonec mají být zničeni. Hlas z nebe potom řekl: „Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte!“ (Zjevení 12:7–12) Je zřejmé, že se věrní andělé velmi radovali, když byla nebesa konečně zbavena těchto ničemných buřičů.

Z těchto podrobností, jež nejsou všeobecně známé, je patrné, že kdykoli inteligentní tvorové opomíjejí Boží zákony a zásady, nikdy nemohou mít skutečný pokoj. (Izajáš 57:20, 21; Jeremjáš 14:19, 20) Jestliže naproti tomu všichni poslouchají Boží zákon, potom panuje pokoj a klid. (Žalm 119:165; Izajáš 48:17, 18) Nebyla by tedy země opravdu nádherným místem pro šťastný život, kdyby všichni lidé milovali a poslouchali Boha a kdyby si navzájem projevovali lásku? Podle Bible to tak skutečně má být.

Co se však stane s těmi, kdo sobecky odmítají změnit své ničemné jednání? Budou navždy narušovat pokoj těch, kdo si opravdu přejí činit Boží vůli? K tomu nedojde; Bůh už totiž zasáhl proti ničemným andělům v nebi, a zasáhne i proti ničemným lidem zde na zemi.

Země bude vyčištěna

„Nebesa jsou můj trůn a země je má podnož,“ řekl Bůh. (Izajáš 66:1) Bůh je v nejvyšší míře svatý, a proto nedovolí, aby byla jeho „podnož“ stále znečišťována zlem. (Izajáš 6:1–3; Zjevení 4:8) Stejně jako vyčistil nebesa a odstranil z nich ničemné duchy, tak odstraní i ze země ničemné lidi. Je to patrné z těchto biblických pasáží:

„Zločinci budou odříznuti, ale ti, kdo doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi.“ (Žalm 37:9)

„Přímí, ti budou přebývat na zemi, a bezúhonní, ti na ní zbudou. Pokud jde o ničemné, ti budou právě ze země odříznuti; a pokud jde o zrádné, ti z ní budou vytrženi.“ (Přísloví 2:21, 22)

„Je od Boha spravedlivé, aby oplatil soužením těm, kdo vám působí soužení, ale vám, kdo trpíte soužení, úlevou spolu s námi při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly v planoucím ohni, až uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha, a na ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši. Právě ti podstoupí soudcovský trest věčného zničení, z místa před Pánem a od slávy jeho síly.“ (2. Tesaloničanům 1:6–9)

„Svět [ničemného lidstva] pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17)

Bude pokoj na zemi trvalý?

Písmo sice jasně ukazuje, že doba, po kterou Bůh připouští ničemnost, je omezená, ale na základě čeho si můžeme být jisti, že zlo, které jednou bude odstraněno, se později nebude opakovat? Vždyť po potopě, která nastala v Noemově době, se zlo objevilo znovu, a to v takové míře, že Bůh musel zmařit ničemné lidské plány tím, že lidem zmátl jazyk. (1. Mojžíšova 11:1–8)

Hlavním důvodem, proč můžeme být pevně přesvědčeni, že zlo již znovu nevznikne, je skutečnost, že země už nebude pod lidskou vládou, pod jakou se dostala krátce po potopě. Bude naopak pod vládou Božího Království. Toto Království, jež bude panovat z nebe, bude jedinou vládou nad zemí. (Daniel 2:44; 7:13, 14) Bude jednat rychle proti každému, kdo se pokusí znovu konat zlo. (Izajáš 65:20) Ve skutečnosti nakonec zničí i samotného původce ničemnosti — Satana Ďábla — a spolu s ním i démony, ničemné anděly, kteří ho následovali. (Římanům 16:20)

Lidé si také již nebudou muset dělat starosti kvůli jídlu, oblékání, bydlení a zaměstnání — zatímco dnes mívají v těchto směrech nedostatek, a uchylují se proto k páchání zločinnosti. Celá země bude přeměněna v úrodný ráj, a to, co lidé potřebují, budou všichni mít v hojnosti. (Izajáš 65:21–23; Lukáš 23:43)

Ještě důležitější je to, že Království bude vzdělávat své poddané, aby se naučili žít pokojně, a zároveň je bude povznášet až k vrcholu lidské dokonalosti. (Jan 17:3; Římanům 8:21) Potom už lidé nebudou muset zápolit se svými slabostmi a hříšnými sklony, takže dokonale poslouchat Boha bude pro ně nejen možné, ale bude to pro ně potěšením, jako to bylo v případě dokonalého člověka Ježíše. (Izajáš 11:3) Ježíš zůstal věrný Bohu i navzdory velkému pokušení a mučení — což jsou věci, které v ráji rozhodně nebudou. (Hebrejcům 7:26)

Proč přesto někteří lidé jdou do nebe

Mnozí čtenáři Bible však vědí, že Ježíš řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků. ... Odcházím, abych vám připravil místo.“ (Jan 14:2, 3) Neodporuje to myšlence, že lidé budou žít věčně v pozemském ráji?

Tyto nauky si neodporují. Ve skutečnosti se navzájem potvrzují. Nejprve si uveďme to, že Bible pojednává jen o omezeném počtu věrných křesťanů — totiž o počtu 144 000 —, kteří jsou vzkříšeni jako duchovní tvorové, aby žili v nebi. Proč dostávají tuto podivuhodnou odměnu? Protože podle vidění, které spatřil Jan, tvoří skupinu těch, kdo „ožili a kralovali s Kristem tisíc let“. (Zjevení 14:1, 3; 20:4–6) Ve srovnání s miliardami lidí, kteří budou žít na zemi, je 144 000 opravdu jen „malé stádo“. (Lukáš 12:32) Prožívali problémy, jaké postihují lidi všeobecně, a proto v době, kdy budou dohlížet nad ozdravováním lidstva a země, budou schopni podobně jako Ježíš „projevovat účast s našimi slabostmi“. (Hebrejcům 4:15)

Země — věčný domov lidstva

Když Bůh poskytl výkupní oběť Ježíše Krista, začal téměř před dvěma tisíci lety shromažďovat těchto 144 000, a okolnosti nasvědčují tomu, že tato skupina je nyní již úplná. (Skutky 2:1–4; Galaťanům 4:4–7) Ježíšova oběť však nebyla přinesena jen za hříchy těch 144 000, „ale také za hříchy celého světa“. (1. Jana 2:2) A tak mají vyhlídku na věčný život všichni, kdo projevují víru v Ježíše. (Jan 3:16) Ti, kdo spí v hrobě, ale jsou přitom v Boží paměti, budou vzkříšeni, nikoli do nebe, ale k životu na očištěné zemi. (Kazatel 9:5; Jan 11:11–13, 25; Skutky 24:15) Co je zde bude čekat?

Zjevení 21:1–4 odpovídá: „Pohleď, Boží stan je s lidmi... A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ Jen si to představte — lidé budou osvobozeni od smrti, a bolest a křik, jež s ní souvisejí, budou odstraněny navždy. Konečně bude nádherným způsobem splněn Boží původní záměr se zemí a s lidstvem. (1. Mojžíšova 1:27, 28)

Můžeme si zvolit — život, nebo smrt

Adam a Eva nikdy nedostali možnost rozhodnout se pro život v nebi. Měli na vybranou mezi tím, zda budou Boha poslouchat, a budou žít věčně v pozemském ráji, nebo zda ho neposlechnou, a zemřou. Je smutné, že se rozhodli pro neposlušnost, a proto se vrátili do „prachu“ zemské půdy. (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:2–5, 19) Božím záměrem nikdy nebylo, aby lidský rod umíral a aby se prostřednictvím hrobu osídlovalo nebe. Bůh stvořil myriády andělů, kteří měli žít v nebi; tito duchovní tvorové nejsou lidé, kteří zemřeli a byli vzkříšeni k životu v nebi. (Žalm 104:1, 4; Daniel 7:10)

Co musíme dělat, abychom obdrželi požehnání v podobě věčného života v pozemském ráji? Prvním krokem je studium Božího slova, Svaté Bible. „To znamená věčný život,“ řekl Ježíš v modlitbě, „že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3)

Dalším krokem k získání věčného šťastného života v ráji je uplatňování tohoto poznání v každodenním životě. (Jakub 1:22–24) Lidé, kteří se v životě řídí Božím slovem, mají vyhlídku, že na vlastní oči uvidí splnění takových vzrušujících proroctví, jako je proroctví u Izajáše 11:9, kde čteme: „[Lidé] nebudou nijak škodit ani působit zkázu na celé mé svaté hoře, protože země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře.“

[Poznámka pod čarou]

^ 7. odst. Pojednání o tom, proč Bůh trpěl zlo v nebi a na zemi, je obsaženo na stranách 70–79 v knize Poznání, které vede k věčnému životu, kterou vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.

[Obrázky na straně 7]

„Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29)