Bohatství štědrosti přináší radost

APOŠTOL Pavel měl jakožto láskyplný křesťanský dozorce na srdci ty nejlepší zájmy svých spoluvěřících. (2. Korinťanům 11:28) Když tedy v polovině padesátých let prvního století našeho letopočtu organizoval peněžní sbírku pro křesťany, kteří žili v Judeji a měli nouzi, využil této příležitosti a vyjádřil cenné poučení o štědrosti. Pavel zdůraznil, že Jehova si velmi váží radostného dávání: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7)

V hluboké chudobě, a přece štědří

Většina křesťanů v prvním století neměla společensky významné postavení. Pavel se zmínil o tom, že mezi nimi bylo „nemnoho mocných“. Byli ‚slabými věcmi světa‘, ‚neurozenými věcmi světa‘. (1. Korinťanům 1:26–28) Například křesťané, kteří žili v Makedonii, byli v ‚hluboké chudobě‘ a „v trápení“. A přece tito pokorní makedonští věřící prosili o výsadu, aby mohli finančně přispět na ‚službu určenou pro svaté‘. A Pavel dosvědčil, že to, co dali, bylo „nad jejich skutečnou možnost“! (2. Korinťanům 8:1–4)

Takové štědré dávání se však neposuzovalo podle výše darovaného obnosu. Důležité byly spíše pohnutky, ochota dělit se a sklon srdce. Pavel korintským křesťanům ukázal, že poskytování darů souvisí s myslí a se srdcem. Řekl: „Znám pohotovost vaší mysli, kterou se ohledně vás chlubím Makedoncům, ... a vaše horlivost roznítila většinu z nich.“ Korinťané byli ‚rozhodnuti ve svém srdci‘, že budou štědře dávat. (2. Korinťanům 9:2, 7)

‚Jejich duch je podněcoval‘

Apoštol Pavel měl možná na mysli jeden dřívější případ štědrého dávání, k němuž došlo v pustině více než patnáct století před jeho dobou. Dvanáct kmenů Izraele bylo vysvobozeno z otroctví v Egyptě. Byli právě na úpatí hory Sinaj a Jehova jim přikázal, aby postavili svatostánek, který měl sloužit při uctívání, a aby ho vybavili vším, co bylo k uctívání zapotřebí. To vyžadovalo mnoho hmotných prostředků, a národ byl vybídnut, aby jimi přispěl.

Jak tehdy Izraelité reagovali? „Přišli, každý, koho pobízelo jeho srdce, a přinesli, každý, jehož duch ho podněcoval, Jehovův příspěvek na dílo stanu setkání.“ (2. Mojžíšova 35:21) Byl obětní dar, který přinesl národ, opravdu štědrý? Rozhodně ano. Mojžíš dostal zprávu: „Lidé nosí mnohem víc, než co vyžaduje služba pro dílo, které Jehova přikázal vykonat.“ (2. Mojžíšova 36:5)

Jaká tehdy byla finanční situace Izraelitů? Ještě krátce předtím byli ubohými otroky, byli ‚utlačováni, když nosili břemena‘, ‚byl jim ztrpčován život‘ a žili v „trápení“. (2. Mojžíšova 1:11, 14; 3:7; 5:10–18) Pravděpodobně se jim tedy po hmotné stránce nedařilo dobře. Je pravda, že zemi, kde žili v otroctví, Izraelité opustili se svými stády bravu a dobytka. (2. Mojžíšova 12:32) Je však možné, že tato stáda nebyla početná, vzhledem k tomu, že si Izraelité už krátce po odchodu z Egypta stěžovali, že nemají k jídlu ani maso, ani chléb. (2. Mojžíšova 16:3)

 Kde tedy Izraelité získali cenné věci, kterými přispěli na stavbu svatostánku? Od Egypťanů, svých bývalých pánů. Bible říká: „Izraelští synové ... si od Egypťanů vyprosili stříbrné předměty a zlaté předměty a přehozy. ... [Egypťané] je obdarovali tím, co si vyprosili.“ Tento projev štědrosti ze strany Egypťanů byl požehnáním od Jehovy, a ne od faraóna. Božská zpráva říká: „A Jehova dal lidu přízeň v očích Egypťanů, takže je obdarovali tím, co si vyprosili.“ (2. Mojžíšova 12:35, 36)

Představme si tedy, co asi Izraelité pociťovali. Po celé generace trpěli v krutém otroctví a žili v nedostatku. Nyní byli svobodní a měli velké hmotné bohatství. Budou ochotni se s něčím z tohoto bohatství rozloučit? Mohli si myslet, že si to vydělali a že mají právo si to ponechat. Ale když byli vyzváni, aby finančně přispěli na podporu čistého uctívání, udělali to — a nebyli při tom ani váhaví, ani skoupí. Nezapomněli, že to byl Jehova, kdo jim umožnil, aby tyto hmotné věci měli. Dali tedy velmi mnoho ze svého stříbra, zlata a dobytka. Byli „ochotného srdce“. Jejich ‚srdce je pobízelo‘. ‚Jejich duch je podněcoval.‘ Byl to opravdu ‚dobrovolný obětní dar Jehovovi‘. (2. Mojžíšova 25:1–9; 35:4–9, 20–29; 36:3–7)

Ochota dávat

Velikost daru nemusí nutně vypovídat o štědrosti dárce. Ježíš Kristus jednou pozoroval lidi, kteří vkládali peníze do chrámových pokladnic. Bohatí vhazovali mnoho mincí, ale na Ježíše zapůsobilo to, že viděl chudou vdovu, která vhodila dvě malé mince velmi malé hodnoty. Řekl: „Tato vdova, ačkoli je chudá, vhodila víc než ti všichni. ... Vhodila ze svého nedostatku všechny prostředky k životu, které měla.“ (Lukáš 21:1–4; Marek 12:41–44)

Této Ježíšově myšlence odpovídalo to, co napsal Pavel Korinťanům. Ve spojitosti s darem na pomoc spoluvěřícím, kteří byli v nouzi, Pavel podotkl: „Jestliže je zde ... nejprve pohotovost, je zvláště přijatelná podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá.“ (2. Korinťanům 8:12) Ano, dary nejsou důvodem k soupeření ani ke srovnávání. Člověk dává podle svých možností, a štědrý duch je pro Jehovu potěšením.

Jehovu, který je vlastníkem všeho, nemůže ve skutečnosti nikdo obohatit, ale poskytování darů je výsadou, a Boží ctitelé tudíž mají příležitost dát Jehovovi najevo svou lásku. (1. Paralipomenon 29:14–17) Dary, které nejsou dávány pro efekt nebo z nějakých jiných sobeckých důvodů, ale jsou dávány se správným postojem  a proto, aby sloužily k podpoře pravého uctívání, působí radost a vedou k Božímu požehnání. (Matouš 6:1–4) Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Podíl na tomto štěstí můžeme mít tehdy, jestliže v Jehovově službě vynakládáme svou sílu a jestliže si ze svého hmotného majetku dáme něco stranou proto, abychom podpořili pravé uctívání a přispěli na pomoc těm, kdo si to zaslouží. (1. Korinťanům 16:1, 2)

Ochota dávat dnes

Svědkové Jehovovi v radostném očekávání pozorují, jak dnes kázání ‚této dobré zprávy o království‘ postupuje po celém světě. (Matouš 24:14) V posledním desetiletí 20. století se více než 3 000 000 osob zasvětilo Jehovovi Bohu a symbolizovalo tuto skutečnost křtem. Bylo vytvořeno asi 30 000 nových sborů. Ano, třetina dnešních sborů svědků Jehovových byla vytvořena během posledních deseti let! Tento vzrůst je většinou výsledkem pilné práce upřímných křesťanů, mužů i žen, kteří vynakládají svůj čas a energii, aby přicházeli k lidem ve svém okolí a mluvili s nimi o Jehovových záměrech. Do jisté míry má na tomto vzrůstu podíl také práce misionářů, kteří opouštějí svůj domov a odjíždějí do vzdálených zemí, aby tam pomáhali v díle kázání o Království. Vzrůst vedl k tomu, že bylo nutno zorganizovat nové kraje, a bylo tudíž také nutno jmenovat nové krajské dozorce. Pro kazatelskou činnost i pro osobní studium bylo dále třeba více Biblí. Bylo zapotřebí vytisknout více literatury. A v jedné zemi za druhou bylo třeba rozšířit budovy odboček nebo je nahradit větším komplexem budov. Všechny tyto zvýšené požadavky byly splněny díky dobrovolným darům, které poskytl Jehovův lid.

Potřebujeme sály Království

Jak svědků Jehovových přibývá, projevuje se vzrůstající potřeba budovat sály Království. Průzkum, který byl proveden začátkem roku 2000, ukázal, že v rozvojových zemích, kde jsou omezené finanční možnosti, je třeba postavit více než 11 000 sálů Království. Příkladem je Angola. Navzdory dlouholeté občanské válce zde počet zvěstovatelů Království vzrůstá za rok asi o deset procent. V této velké africké zemi se však většina ze 675 sborů schází pod širým nebem. V celé zemi je pouze asi 22 sálů Království a jen 12 z nich je nějakým způsobem zastřešeno.

Podobná situace je v Konžské demokratické republice. V hlavním městě Kinshase je sice téměř 300 sborů, ale pouze deset sálů Království. V této zemi je bezprostředně zapotřebí postavit víc než 1 500 sálů Království. Rychlý vzrůst se projevuje ve východoevropských zemích, a proto z Ruska a Ukrajiny přichází zpráva, že v těchto zemích potřebují stovky sálů Království. V Latinské Americe se projevuje prudký vzrůst například v Brazílii, kde je přes půl milionu svědků a naléhavě potřebují více sálů Království.

Aby bylo možno vyhovět potřebám v takových zemích, uskutečňují svědkové Jehovovi urychlený program určený pro výstavbu sálů Království. Tento program je finančně podporován štědrými dary celosvětového společenství bratrů, a cílem je, aby i ty nejchudší sbory mohly mít vhodné místo pro uctívání.

Stejně jako v době starověkého Izraele je možno i dnes dosáhnout dobrých výsledků, protože upřímní křesťané ‚ctí Jehovu svými hodnotnými věcmi‘. (Přísloví 3:9, 10) Vedoucí sbor svědků Jehovových si přeje využít této příležitosti a vyjádřit hlubokou vděčnost každému, koho srdce podnítilo k tomu, aby se podílel na tomto dobrovolném dávání. A můžeme se spolehnout na to, že Jehovův duch bude i nadále podněcovat srdce členů jeho lidu, aby podporovali potřeby stále vzrůstajícího díla Království.

Celosvětový vzrůst pokračuje, a proto ustavičně vyhlížejme po příležitostech, jak vyjádřit, že tomuto dílu radostně a ochotně věnujeme svou sílu, čas a hmotné prostředky. A kéž pociťujeme pravou radost, kterou takové štědré dávání přináší.

[Rámeček na straně 29]

‚POUŽIJTE JE MOUDŘE!‘

„Je mi deset let. Posílám vám tyto peníze, abyste mohli koupit papír nebo něco jiného pro výrobu knih.“ (Cindy)

„S radostí vám posílám tyto peníze, abyste pro nás mohli vyrobit víc knih. Ty peníze jsem ušetřila z toho, že jsem pomáhala tatínkovi. Tak je použijte moudře!“ (Sedmiletá Pam)

„Bylo mi líto, že přišel hurikán. Doufám, že se vám nic nestalo. Toto [dva americké dolary] jsou všechny peníze, které jsem měla v pokladničce.“ (Čtyřletá Allison)

„Jmenuji se Rudy a je mi jedenáct let. Mému bratru Ralphovi je šest a mé sestře Judith je dva a půl. Ze svého kapesného jsme šetřili tři měsíce, abychom mohli vypomoci našim bratrům v [jedné oblasti zpustošené válkou]. Podařilo se nám ušetřit dvacet dolarů, a nyní vám je posíláme.“

„Je mi líto bratrů [postižených hurikánem]. Vydělal jsem si 17 dolarů, když jsem pracoval s tatínkem. Tyto peníze vám posílám, ale nevím, co se za ně má koupit, takže o tom rozhodněte sami.“ (Osmiletý Maclean)

 [Rámeček na straně 31]

Jak je možné přispívat na celosvětové dílo

Mnozí lidé si dávají stranou nebo vyčleňují ze svého rozpočtu určitou částku a tu pak dávají do schránek, které jsou označeny nápisem: „Dary na celosvětové dílo Společnosti — Matouš 24:14.“ Každý měsíc sbory posílají tyto částky buď do celosvětového ústředí v Brooklynu (New York), nebo do místní kanceláře odbočky.

Dobrovolné peněžité dary je možné posílat také přímo Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, která působí v naší zemi, nebo Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 25 Columbia Heights, Brooklyn, New York 11201–2483. Je možné darovat i šperky či jiné cennosti. K těmto darům by měl být připojen stručný dopis, ve kterém se uvádí, že se jedná o nepodmíněný dar. Dar poskytnutý k náboženským účelům pro registrovanou náboženskou společnost lze odečíst ze základu daně osobami samostatně výdělečně činnými a také zaměstnanci a právnickými osobami ve smyslu zákona o dani z příjmů.

PODMÍNĚNÉ DARY

Watch Tower Society je možné svěřit peníze až do smrti dárce — s tím, že v případě osobní potřeby se dárci mohou vrátit.

PLÁNOVÁNÍ PRO DOBROČINNÉ ÚČELY

Kromě nepodmíněných a podmíněných peněžitých darů existují i jiné způsoby dávání pro podporu služby Království. Mezi ně patří:

Pojištění: Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi je možné odkázat některý druh životní pojistky. O takovém opatření by Společnost měla být informována.

Bankovní služby: Vkladové certifikáty nebo termínované vklady je možné Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi svěřit s tím, že výnos z těchto bankovních služeb jde ve prospěch náboženské společnosti. O jakémkoli takovém opatření by Společnost měla být informována.

Akcie a cenné papíry: Akcie a cenné papíry je možno Společnosti darovat jako nepodmíněný dar.

Nemovitosti: Prodejný nemovitý majetek je možné darovat Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi buď jako nepodmíněný dar, nebo s tím, že si dárce vyhradil právo doživotního užívání. Ještě před smluvním převodem majetku by měl dárce navázat kontakt se Společností.

Závěť: Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi je možné odkázat majetek nebo peníze také platně sepsanou závětí. Originál závěti by měl být zaslán Společnosti.

O další informace si můžete napsat na níže uvedenou adresu nebo na adresu příslušné odbočky ve vaší zemi.

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi

P. O. Box 90, 198 21 Praha 9