„Dodržuj má přikázání a žij dál“

BYL mladý, inteligentní, „krásné postavy a krásného vzhledu“. Manželka jeho zaměstnavatele byla smyslná a troufalá. K mladému muži ji to neodolatelně přitahovalo a den co den se ho pokoušela svést. „Stalo se, že toho dne jako v jiné dny vešel do domu, aby konal své zaměstnání, a v domě nebyl nikdo z domácích mužů. Tehdy ho popadla za oděv a řekla: ‚Lehni si se mnou!‘“ Josef, syn patriarchy Jákoba, však Potifarově manželce svůj oděv nechal a utekl. (1. Mojžíšova 39:1–12)

Každý ovšem před pokušením neuteče. Podívejme se například, co se stalo mladému muži, jehož Šalomoun, král starověkého Izraele, viděl v noci na ulici. Když ho sváděla jedna zkažená žena, „hned šel za ní jako vůl na porážku“. (Přísloví 7:21, 22, Ekumenický překlad)

Křesťané jsou nabádáni, aby ‚prchali před smilstvem‘. (1. Korinťanům 6:18) Mladému křesťanskému učedníkovi Timoteovi apoštol Pavel napsal: „Prchej před touhami, které provázejí mládí.“ (2. Timoteovi 2:22) Ocitneme-li se v situaci, která by mohla vést ke smilstvu, cizoložství nebo jiné nemorálnosti, musíme také prchat stejně rozhodně, jako uprchl Josef před Potifarovou manželkou. Co nám pomůže, abychom byli rozhodnuti takto jednat? V sedmé kapitole biblické knihy Přísloví nám král Šalomoun dává nesmírně cenné rady. Učí nás nejen tomu, jak se chránit před úskoky nemravných lidí, ale odhaluje jejich metody, když živě líčí, jak jedna nemravná žena svedla jistého mladého muže.

‚Uvaž si má přikázání na prsty‘

Král začíná otcovskou radou: „Můj synu, drž se mých řečí a kéž u sebe chováš jako poklad má vlastní přikázání. Dodržuj má přikázání a žij dál a chraň můj zákon jako zřítelnici svých očí.“ (Přísloví 7:1, 2)

Rodičům a zvláště otcům Bůh svěřil odpovědnost učit své děti Božím měřítkům pro to, co je správné a co je špatné. Mojžíš otce vybízel: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, se prokážou být na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7) A apoštol Pavel napsal: „Vy otcové, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) K rodičovskému poučování, které je třeba chovat jako poklad, totiž hluboce si ho vážit, tedy jistě patří připomínky, přikázání a zákony obsažené v Božím slově, Bibli.

Rodičovské vyučování může zahrnovat také jiné předpisy — rodinná pravidla. Tato pravidla slouží pro dobro členů rodiny. Je pravda, že se mohou v různých rodinách lišit podle toho, co rodina potřebuje. Rozhodnout, co je pro rodinu nejlepší, je však úkolem rodičů. Pravidla, která stanovují, obvykle vyjadřují jejich opravdovou lásku a zájem. Mladí lidé zde dostávají radu, aby se těmito pravidly řídili, stejně jako se mají řídit biblickým vyučováním, které jim  jejich rodiče poskytují. Ano, je zapotřebí chránit si takové poučování jako „zřítelnici svých očí“, střežit je s největší péčí. To je způsob, jak se vyvarovat smrtícího účinku, jaký má to, když se Jehovovy zákony opomíjejí, a tak ‚žít dál‘.

„Uvaž si je [má přikázání] na prsty,“ pokračuje Šalomoun, „a napiš je na tabulku svého srdce.“ (Přísloví 7:3) Prsty máme stále před očima, takže je nemůžeme přehlédnout, a mají zásadní význam, když uskutečňujeme své záměry. Poučení, která získáváme biblickou výchovou nebo poznáváním Bible, tedy pro nás mají být stálou připomínkou a vodítkem ve všem, co děláme. Máme si je napsat na tabulku svého srdce a učinit je tak částí své osobnosti.

Král nezapomíná na důležitost moudrosti a porozumění a vybízí: „Řekni moudrosti: ‚Ty jsi má sestra‘; a kéž porozumění nazýváš ‚Příbuzná‘.“ (Přísloví 7:4) Moudrost je schopnost správně uplatnit poznání od Boha. K moudrosti bychom měli mít náklonnost jako k sestře, kterou vroucně milujeme. Co je porozumění? Je to schopnost vidět do nějaké záležitosti a pochopit její smysl díky tomu, že porozumíme vztahům mezi jednotlivými částmi a celkem. Porozumění nám musí být blízké jako důvěrný přítel.

Proč bychom měli lnout k biblickému školení a pěstovat úzký vztah k moudrosti a porozumění? „Aby [nás] střežily proti cizí ženě, proti cizince, která uhladila své vlastní řeči.“ (Přísloví 7:5) Ano, když to budeme dělat, ochrání nás to před uhlazenými a přesvědčivými způsoby cizí ženy neboli cizinky, totiž nemravné osoby. *

Mladý muž se setkává s ‚vychytralou ženou‘

Izraelský král nyní popisuje scénu, kterou viděl na vlastní oči: „Shlížel jsem ... okenními mřížemi svého domu, abych se zahleděl na nezkušené. Se zájmem jsem mezi syny rozeznal mladého muže, jemuž se nedostávalo srdce, jak prochází ulicí blízko jejího nároží a ubírá se po cestě k jejímu domu, za soumraku, za večera dne, kdy se blíží noc a temnota.“ (Přísloví 7:6–9)

Okno, ze kterého Šalomoun vyhlíží, má okenní mříže, které jsou zřejmě z dřevěných latí, možná pracně vyřezávané. Je soumrak, blíží se noc a v ulicích se stmívá. Šalomoun zahlédl jednoho mladého muže. Tento mladík je neobyčejně naivní. Chybí mu rozlišovací schopnost neboli soudnost, a nedostává se mu tedy srdce. Pravděpodobně si uvědomuje, do jaké čtvrti se dostal a co by  ho tam mohlo potkat. Mladý muž přichází k ‚jejímu nároží‘ — nároží, které je na cestě k jejímu domu. Co je to za ženu? Čeho je schopna?

Všímavý král pokračuje: „Pohleďme, setkala se s ním žena v oděvu prostitutky a s vychytralým srdcem. Je bouřlivá a zatvrzelá. Její nohy nepřebývají doma. Hned je venku, hned je na veřejných prostranstvích a číhá poblíž každého nároží.“ (Přísloví 7:10–12)

Žena je oblečena tak, že to bije do očí. (1. Mojžíšova 38:14, 15) Má nestoudné šaty jako prostitutka. Navíc má vychytralé srdce — její myšlenky jsou ‚záludné‘, tato žena ‚činí úklady‘. (Ekumenický překlad, Kralická bible) Je bouřlivá a zatvrzelá, mnohomluvná a tvrdohlavá, hlučná a svéhlavá, drzá a vzdorovitá. Nezůstává doma, ale zdržuje se na frekventovaných veřejných místech a číhá na rozích ulic na svou kořist. Čeká na někoho, jako je tento mladý muž.

‚Hojnost přemlouvání‘

Mladý muž se tak setkává s nemravnou ženou, která má vychytralý plán. To muselo upoutat Šalomounovu pozornost. Vypráví: „Popadla ho a dala mu polibek. Zatvářila se směle a začíná mu říkat: ‚Měla jsem za povinnost oběti společenství. Dnes jsem splnila své slavnostní sliby. Proto jsem ti vyšla vstříc, abych hledala tvůj obličej a našla tě.‘“ (Přísloví 7:13–15)

Žena mluví úlisně. Tváří se směle a svá slova pronáší sebejistě. Všechno, co říká, má pečlivě promyšleno tak, aby mladíka svedla. Říká, že právě ten den přinesla oběti společenství a splnila své slavnostní sliby. Chce vzbudit dojem, že je spravedlivá, a naznačuje, že jí nechybí duchovní smýšlení. Oběti společenství předkládané v chrámu v Jeruzalémě se skládaly z masa, mouky, oleje a vína. (3. Mojžíšova 19:5, 6; 22:21; 4. Mojžíšova 15:8–10) Ten, kdo přinesl oběť společenství, si z ní mohl část vzít pro sebe a pro svou rodinu. Žena tak ukazuje, že v jejím domě je hojnost jídla a pití. Smysl je jasný. Mladý muž by tam zažil příjemné chvíle. Odešla ze svého domu a hledá právě jeho. Jak působivé — pro toho, kdo se tím nechá napálit! „Je pravda, že vyšla někoho hledat,“ říká jeden biblický učenec, „ale skutečně vyšla hledat zrovna tohoto mladíka a nikoho jiného? To jí může věřit jen hlupák a tento mladík jím skutečně je, jak se zdá.“

Poté, co se učinila přitažlivou stylem svého oděvu, vemlouvavými lichotkami, dotekem při objetí a polibkem, svůdkyně zapojuje ještě vůni. Říká: „Svou pohovku jsem vyzdobila pokrývkami, pestrobarevnými věcmi, egyptským plátnem. Své lůžko jsem postříkala myrhou, aloí a skořicí.“ (Přísloví 7:16, 17) Okrášlila své lůžko barevným plátnem z Egypta a navoněla ho vybranými voňavkami z myrhy, aloe a skořice.

„Pojď přece, pijme plnými doušky svou lásku až do rána,“ pokračuje, „užívejme přece navzájem svých projevů lásky.“ Pozvání znamená mnohem víc než příjemnou večeři pro dva. Slibuje, že si užijí sexuálních důvěrností. Pro toho mladého muže je to dobrodružná a vzrušující výzva! Žena přidává ještě další lákadlo: „Vždyť manžel není ve svém domě, odcestoval na dosti dalekou cestu. Do ruky si vzal váček peněz. Do svého domu přijde v den úplňku.“ (Přísloví 7:18–20) Ujišťuje ho, že budou v naprostém bezpečí, neboť manžel je pryč na obchodní cestě a má se vrátit až za nějakou dobu. Má opravdu nadání ke klamání mladých lidí! „Svedla ho z cesty svým hojným přemlouváním. Svádí jej hladkostí svých rtů.“ (Přísloví 7:21) Muž by musel být Josefových kvalit, aby odolal tak svůdné nabídce. (1. Mojžíšova 39:9, 12) Má tento mladý muž potřebné vlastnosti?

‚Jako býk na porážku‘

„Zcela náhle jde za ní,“ popisuje Šalomoun, „jako býk, který přichází až na porážku,  a právě jako by byl spoután pro ukázňování pošetilého muže, dokud mu šíp nerozetne játra, právě jako pták chvátá do pasti, a nevěděl, že mu jde o samotnou duši.“ (Přísloví 7:22, 23)

Je vidět, že pro mladého muže je pozvání neodolatelné. Úplně ztrácí zdravý rozum a jde za ní ‚jako býk na porážku‘. Stejně jako muž v poutech nemůže uniknout trestu, tak je mladík přitahován, aby se dopustil hříchu. Nevidí, jak je celá ta věc nebezpečná, „dokud mu šíp nerozetne játra“, což znamená, dokud neutrpí ránu, která může způsobit jeho smrt. Smrt může být doslovná, protože mladík se vystavuje smrtonosným účinkům pohlavně přenášených nemocí. * Rána rovněž může mít za následek jeho duchovní smrt; ‚jde mu o samotnou duši‘. Celá jeho osoba a jeho život jsou vážně postiženy a těžce zhřešil proti Bohu. Chvátá tedy do zajetí smrti jako pták do pasti!

„Ať nezabloudíš na její vozové cesty“

Moudrý král v tom, co viděl, nalézá poučení a naléhá: „A nyní mi, synové, naslouchejte a věnujte pozornost řečem mých úst. Kéž tvé srdce neodbočí k jejím cestám. Ať nezabloudíš na její vozové cesty. Mnoho je totiž těch, kdo kvůli ní padli pobiti, a četní jsou všichni ti, které zabila. Její dům jsou cesty do šeolu; sestupují do vnitřních místností smrti.“ (Přísloví 7:24–27)

Je jasné, co Šalomoun radí — odvrátit se od smrtonosných cest nemravného člověka a ‚žít dál‘. (Přísloví 7:2) Tato rada je pro naši dobu skutečně časová! Je opravdu zapotřebí vyhýbat se místům, která obvykle navštěvují ti, kdo číhají, aby mohli polapit kořist. Proč se vystavovat jejich úkladům tím, že bychom na taková místa chodili? Proč byste měli být těmi, ‚jimž se nedostává srdce‘ a zabloudí na cesty ‚cizinky‘?

‚Cizí žena‘, kterou král viděl, svedla mladého muže pozváním ‚užívejme navzájem svých projevů lásky‘. Cožpak nebylo mnoho mladých lidí, zejména dívek, zneužito podobným způsobem? Uvažujte však: Pokouší-li se vás někdo svést k nesprávnému sexuálnímu jednání, je to opravdová láska, anebo neovládaná sobecká touha? Kdyby muž ženu opravdově miloval, nutil by ji, aby se vážně prohřešila proti své křesťanské výchově a svému svědomí? „Kéž tvé srdce neodbočí“ k takovým cestám, nabádá Šalomoun.

Slova toho, kdo svádí, jsou obvykle hladká a dobře promyšlená. Zamilujeme-li si však moudrost a porozumění, pomůže nám to, abychom viděli, co se za takovými slovy skrývá. Budeme-li stále dbát na Jehovovy příkazy, bude to pro nás ochranou. Kéž se tedy vždy ze všech sil snažíme ‚dodržovat Boží přikázání a žít dál‘, dokonce navždy. (1. Jana 2:17)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 29]

Jak se díváte na pravidla, která rodiče stanovují?

[Obrázek na straně 31]

Dodržovat Boží přikázání znamená život