Kdo jsou dnes Boží služebníci?

„Naše dostatečná způsobilost pochází od Boha, který nás vskutku dostatečně uzpůsobil, abychom byli služebníky nové smlouvy.“ (2. KORINŤANŮM 3:5, 6)

1, 2. Na jakém úkolu se podíleli všichni křesťané v prvním století, ale jak se časem situace změnila?

V PRVNÍM století našeho letopočtu se všichni křesťané podíleli na důležitém úkolu — na plnění závazku, jímž je kázání dobré zprávy. Všichni patřili k pomazaným a byli služebníky nové smlouvy. Někteří z nich měli ještě další úkoly, například vyučovali ve sboru. (1. Korinťanům 12:27–29; Efezanům 4:11) Rodiče měli závažné povinnosti v rodině. (Kolosanům 3:18–21) Všichni se však podíleli na hlavním a životně důležitém díle — na kázání. Tato povinnost byla v původní řečtině křesťanských Písem označena jako di·a·ko·niʹa, tedy služba. (Kolosanům 4:17)

² Čas plynul a situace se změnila. Vznikla třída známá jako duchovenstvo, které si výsadu kázat vyhradilo pro sebe. (Skutky 20:30) Duchovenstvo tvořilo nevýznamnou menšinu těch, kdo si říkali křesťané. Velká většina křesťanů se stala známou jako laici. Ti byli vyučováni, že mají určité závazky, k nimž patřilo i dávání darů na podporu duchovenstva. V otázce kázání se však většina laiků málokdy dostala dál než na úroveň pasivních posluchačů.

3, 4. (a) Jak se někteří jednotlivci v křesťanstvu stávají služebníky? (b) Kdo je v křesťanstvu považován za služebníka a proč je to mezi svědky Jehovovými jinak?

 ³ Příslušníci duchovenstva tvrdí, že jsou služebníci. * Kvůli tomu absolvují vysoké školy či semináře a jsou pak ordinováni. The International Standard Bible Encyclopedia uvádí: „‚Ordinovat‘ a ‚ordinace‘ obvykle souvisí se zvláštním postavením, které služebníci či kněží získávají při oficiálně uzákoněných obřadech, přičemž je kladen důraz na autoritu ohlašovat Slovo nebo udělovat svátosti, či vykonávat obojí.“ Kdo tyto služebníky ordinuje? The New Encyclopædia Britannica říká: „V církvích, které si zachovaly historický episkopát, je ordinujícím služebníkem vždy biskup. V presbyteriánských církvích je ordinace prováděna služebníky synodu.“

⁴ V církvích křesťanstva tedy byla výsada být služebníkem přísně vymezena. Mezi svědky Jehovovými to tak ale není. Proč ne? Protože to tak nebylo ani v křesťanském sboru v prvním století.

Kdo skutečně je Božím služebníkem?

5. Kdo podle Bible patří mezi ty, kdo jsou služebníky?

⁵ Podle Bible jsou služebníky všichni Jehovovi ctitelé, ať už jsou v nebi nebo na zemi. Andělé sloužili Ježíšovi. (Matouš 4:11; 26:53; Lukáš 22:43) Slouží také „těm, kdo zdědí záchranu“. (Hebrejcům 1:14; Matouš 18:10) Služebníkem byl i Ježíš. Řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil.“ (Matouš 20:28; Římanům 15:8) Jestliže jeho učedníci měli ‚věrně následovat jeho šlépěje‘, není překvapivé, že i oni musí být služebníky. (1. Petra 2:21)

6. Jak Ježíš ukázal, že by jeho učedníci měli být služebníky?

⁶ Krátce před tím, než vystoupil do nebe, Ježíš svým učedníkům řekl: „Jděte ... a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Ježíšovi následovníci měli činit učedníky, tedy měli být služebníky. Učedníci se pak měli učit zachovávat všechny věci, které jim Ježíš přikázal, a k těm patřil i příkaz jít a činit další učedníky. Pravý učedník Ježíše Krista, ať už šlo o muže či ženu, dospělého člověka či dítě, měl být služebníkem. (Joel 2:28, 29)

7, 8. (a) Které biblické verše ukazují, že všichni praví křesťané jsou služebníky? (b) Které otázky týkající se ordinace vznikají?

⁷ V souladu s tím v den Letnic roku 33 n. l. všichni Ježíšovi učedníci, kteří se svátku účastnili, tedy muži i ženy, společně vyprávěli o „velkolepých Božích věcech“. (Skutky 2:1–11) Kromě toho apoštol Pavel napsal: „Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ (Římanům 10:10) Pavel tato slova adresoval ne nějaké vymezené třídě duchovenstva, ale „všem těm, kdo [byli] v Římě jako Boží milovaní“. (Římanům 1:1, 7) Podobně i všichni ‚svatí v Efezu a věrní ve spojení s Kristem Ježíšem‘ měli mít ‚nohy obuté výstrojí dobré zprávy o pokoji‘. (Efezanům 1:1; 6:15) A všichni ti, kdo slyšeli slova z dopisu určeného Hebrejcům, se měli ‚pevně bez kolísání držet veřejného prohlašování své naděje‘. (Hebrejcům 10:23)

⁸ Kdy se ale člověk stává služebníkem? Jinak řečeno — kdy je ordinován? A kdo ho ordinuje?

 Kdy je člověk ordinován jako služebník?

9. Kdy byl Ježíš ordinován a kým?

⁹ Chceme-li vědět, kdy a kým je člověk ordinován, uvažujme o příkladu Ježíše Krista. Neměl žádné potvrzení o tom, že byl ordinován, ani neměl žádný akademický titul získaný v nějakém semináři na důkaz toho, že je služebníkem, a nebyl ordinován žádným člověkem. Proč tedy můžeme říci, že byl služebníkem? Protože se na něm splnila inspirovaná Izajášova slova: „Jehovův duch je na mně, protože mě pomazal, abych oznamoval dobrou zprávu.“ (Lukáš 4:17–19; Izajáš 61:1) Tato slova nás nenechávají na pochybách o tom, že Ježíš byl pověřen, aby vyprávěl dobrou zprávu. Kdo ho pověřil? Vzhledem k tomu, že byl pro tuto práci pomazán Jehovovým duchem, je jisté, že Ježíše ordinoval Jehova Bůh. Kdy se to stalo? Jehovův duch na Ježíše sestoupil ve chvíli, kdy byl pokřtěn. (Lukáš 3:21, 22) Ježíš byl tedy ordinován při svém křtu.

10. Díky komu se křesťanský služebník stává ‚dostatečně způsobilým‘?

¹⁰ A co Ježíšovi následovníci v prvním století? I oni postavení služebníků získali od Jehovy. Pavel napsal: „Naše dostatečná způsobilost pochází od Boha, který nás vskutku dostatečně uzpůsobil, abychom byli služebníky nové smlouvy.“ (2. Korinťanům 3:5, 6) Jak Jehova poskytuje svým ctitelům způsobilost být služebníky? Zamysleme se nad příkladem Timotea, kterého Pavel označil jako „Božího služebníka pro dobrou zprávu o Kristu“. (1. Tesaloničanům 3:2)

11, 12. Jak Timoteus dělal pokroky, aby se stal služebníkem?

¹¹ K tomu, abychom pochopili, jak se Timoteus stal služebníkem, nám pomohou tato slova, která mu byla adresována: „Ty však pokračuj v tom, co ses naučil a o čem ses přesvědčil, abys tomu věřil, protože víš, od jakých osob ses to naučil, a že od útlého dětství znáš svaté spisy, které jsou schopné učinit tě moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Timoteovi 3:14, 15) Základem víry, která Timotea měla podněcovat, aby činil veřejné prohlášení, bylo poznání Písma. Stačilo k tomu však jenom osobní čtení? Ne. Timoteus potřeboval pomoc, aby získal přesné poznání a duchovní porozumění tomu, co četl. (Kolosanům 1:9) Tak se o tom Timoteus ‚přesvědčil, aby tomu věřil‘.  Znal Písmo „od útlého dětství“, a proto jeho prvními učiteli musely být jeho matka a babička. Otec totiž velmi pravděpodobně nebyl věřící. (2. Timoteovi 1:5)

¹² K tomu, aby se Timoteus stal služebníkem, to však nestačilo. Jeho víra byla v prvé řadě posilována společenstvím s křesťany v okolních sborech. Jak to víme? Když se Pavel poprvé setkal s Timoteem, o tomto mladém muži ‚bratři v Lystře a Ikoniu podávali dobrou zprávu‘. (Skutky 16:2) V té době někteří bratři také psali dopisy sborům, aby je posílili. A dozorci je navštěvovali s cílem povzbudit je. Tato opatření pomáhala křesťanům, jako byl Timoteus, aby dělali duchovní pokroky. (Skutky 15:22–32; 1. Petra 1:1)

13. Kdy byl Timoteus ordinován jako služebník a proč tím podle vás jeho duchovní pokrok neustal?

¹³ Vzhledem k Ježíšovu příkazu zapsanému u Matouše 28:19, 20 si můžeme být jisti, že v určitou dobu víra Timotea podnítila, aby napodobil Ježíše v tom, že se dá pokřtít. (Matouš 3:15–17; Hebrejcům 10:5–9) Křest byl symbolem toho, že se Timoteus zcela zasvětil Bohu. Při svém křtu se Timoteus stal služebníkem. Od té chvíle jeho život, síla a všechno, co měl, patřilo Bohu. To bylo nedílnou součástí jeho způsobu uctívání, „posvátné služby“. Timoteus však neusnul na vavřínech. Dál duchovně rostl a stal se zralým křesťanským služebníkem. K tomu došlo proto, že Timoteus pěstoval úzké společenství s takovými zralými křesťany, jako byl Pavel, že měl osobní studium a že se horlivě podílel na kazatelském díle. (1. Timoteovi 4:14; 2. Timoteovi 2:2; Hebrejcům 6:1)

14. Jak dnes ten, kdo je ‚správně nakloněn k věčnému životu‘, dělá pokroky, aby se stal služebníkem?

¹⁴ Dnes je to s ordinací ke křesťanské službě podobné. Ten, kdo je ‚správně nakloněn k věčnému životu‘, dostává pomoc, aby se prostřednictvím biblického studia dozvídal o Bohu a jeho záměrech. (Skutky 13:48) Takový člověk se učí, jak uplatňovat biblické zásady ve svém životě a jak se smysluplně modlit k Bohu. (Žalm 1:1–3; Přísloví 2:1–9; 1. Tesaloničanům 5:17, 18) Pěstuje společenství s ostatními věřícími a využívá opatření a uspořádání, která vytváří „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45–47; Přísloví 13:20; Hebrejcům 10:23–25) Tak dělá pokroky díky postupnému vzdělávacímu procesu.

15. Co se stane, když je člověk pokřtěn? (Viz také poznámku pod čarou.)

¹⁵ Když si zájemce nakonec vypěstuje lásku k Jehovovi Bohu a vybuduje si pevnou víru ve výkupní oběť, přeje si zcela zasvětit svůj život svému nebeskému Otci. (Jan 14:1) Své zasvěcení vyjádří v osobní modlitbě a potom se dá pokřtít, čímž dá zmíněný soukromý akt veřejně najevo. Křest je obřad, při kterém je člověk ordinován. Právě při křtu je totiž uznán jako služebník, tedy di·aʹko·nos, který je zcela zasvěcen Bohu. Musí zůstat oddělený od světa. (Jan 17:16; Jakub 4:4) Sám sebe bezvýhradně předkládá jako „živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť“, a to bez výhrad  či nějakých podmínek. (Římanům 12:1) * Je Božím služebníkem napodobujícím Krista.

Co je křesťanská služba?

16. Co patřilo k povinnostem, které měl Timoteus jakožto služebník?

¹⁶ Co zahrnovala služba, kterou konal Timoteus? Měl zvláštní povinnosti jakožto Pavlův společník na cestách. A když se stal starším, Timoteus namáhavě pracoval při vyučování a povzbuzování ostatních křesťanů. Hlavní součástí jeho služby však jako v případě Ježíše a Pavla bylo kázání dobré zprávy a také činění učedníků. (Matouš 4:23; 1. Korinťanům 3:5) Pavel Timoteovi napsal: „Ty však zůstaň ve všem střízlivý, trp zlo, konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ (2. Timoteovi 4:5)

17, 18. (a) Na jaké službě se křesťané podílejí? (b) Jak důležité je pro křesťanského služebníka kazatelské dílo?

¹⁷ Podobné je to i v případě křesťanských služebníků v dnešní době. Podílejí se na veřejné službě, tedy na evangelizačním díle, poukazují ostatním lidem na záchranu na základě Ježíšovy oběti a vyučují mírné, aby vzývali Jehovovo jméno. (Skutky 2:21; 4:10–12; Římanům 10:13) Z Bible dokazují, že Království je jedinou nadějí pro trpící lidstvo, a ukazují, že už dnes se nám může dařit lépe, pokud žijeme podle božských zásad. (Žalm 15:1–5; Marek 13:10) Křesťanský služebník však nekáže žádné sociální evangelium. Naopak, vyučuje, že ‚zbožná oddanost má slib života nynějšího a toho, který má přijít‘. (1. Timoteovi 4:8)

¹⁸ Je pravda, že většina služebníků se na službě podílí ještě dalšími způsoby, které u jednotlivých křesťanů mohou být odlišné. Mnoho z nich má rodinné povinnosti. (Efezanům 5:21–6:4) Starší sboru a služební pomocníci mají různé úkoly ve sboru. (1. Timoteovi 3:1, 12, 13; Titovi 1:5; Hebrejcům 13:7) Mnoho křesťanů pomáhá stavět sály Království. Řada jich má nádhernou výsadu pracovat jako dobrovolní pracovníci v některém z domovů betel Watch Tower Society. Ale všichni křesťanští služebníci se podílejí na kázání dobré zprávy. Neexistují žádné výjimky. Právě podíl na této práci je totiž veřejným znakem pravého křesťanského služebníka.

Postoj křesťanského služebníka

19, 20. Jaký postoj musí pěstovat křesťanští služebníci?

¹⁹ Většina služebníků křesťanstva očekává, že jim bude projevována zvláštní úcta, a také si osobují některé tituly, například „důstojný pán“ a „otec“. Ale křesťanský služebník ví, že posvátné úcty je hoden jedině Jehova. (1. Timoteovi 2:9, 10) Žádný křesťanský služebník pro sebe nevyžaduje přemrštěnou úctu ani netouží po zvláštních titulech. (Matouš 23:8–12) Ví, že základní význam slova di·a·ko·niʹa je „služba“. Sloveso, které se s ním pojí, se v Bibli někdy používá s ohledem na osobní služby, například na obsluhování u stolu. (Lukáš 4:39; 17:8; Jan 2:5) Toto slovo je ve vztahu ke křesťanské službě sice používáno ve vznešenějším smyslu, ale přesto di·aʹko·nos zůstává „sluhou“.

²⁰ Žádný křesťanský služebník tedy nemá důvod k pocitu vlastní důležitosti. Praví křesťanští služebníci — dokonce i ti, kteří mají zvláštní povinnosti ve sboru — jsou pokorní otroci. Ježíš řekl: „Kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.“ (Matouš 20:26, 27) Když Ježíš svým učedníkům vysvětloval, jaký správný postoj by měli pěstovat, umyl jim nohy, což byla práce nejníže postaveného otroka. (Jan 13:1–15) To byla skutečně pokorná služba. Křesťanští služebníci tedy pokorně slouží Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu. (2. Korinťanům 6:4; 11:23) S ponížeností mysli slouží jeden druhému. A když kážou dobrou zprávu, nesobecky slouží svým nevěřícím bližním. (Římanům 1:14, 15; Efezanům 3:1–7)

 Vytrvávejte ve službě

21. Jak byl Pavel odměněn za vytrvalost ve službě?

²¹ Jestliže chtěl Pavel být služebníkem, musel vytrvávat. Kolosanům napsal, že kvůli tomu, aby jim mohl kázat dobrou zprávu, hodně vytrpěl. (Kolosanům 1:24, 25) Nicméně díky tomu, že vytrvával, mnoho lidí přijalo dobrou zprávu a stalo se služebníky. Byli pak zplozeni jako Boží synové a bratři Ježíše Krista, s vyhlídkou na to, že se stanou duchovními tvory a budou spolu s ním v nebi. To byla velkolepá odměna za vytrvalost!

22, 23. (a) Proč dnes křesťanští služebníci potřebují vytrvalost? (b) Jaké znamenité ovoce přináší křesťanská vytrvalost?

²² Vytrvalost musí i dnes projevovat ti, kdo jsou skutečně Božími služebníky. Mnozí z nich denně zápasí s nemocemi nebo s bolestmi, které s sebou nese pokročilý věk. Rodiče — a mnoho jich přitom nemá manželského druha — se musí velmi namáhat, aby vychovali své děti. Děti ve škole odvážně čelí špatným vlivům, které je obklopují. Mnoho křesťanů se potýká s vážnými ekonomickými problémy. A mnozí zažívají pronásledování nebo se vyrovnávají s těžkostmi, které vyplývají z toho, že dnes jsou ‚kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Ano, téměř šest milionů Jehovových služebníků se v dnešní době může připojit ke slovům apoštola Pavla: „Ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci vytrvalostí v mnohém.“ (2. Korinťanům 6:4) Křesťanští služebníci se nevzdávají. Opravdu si za svou vytrvalost zaslouží pochvalu.

²³ Vytrvalost navíc přináší znamenité ovoce, jako to bylo i v Pavlově případě. Tím, že vytrváváme, zachováváme si svůj blízký vztah k Jehovovi a rozradostňujeme jeho srdce. (Přísloví 27:11) Posilujeme svou víru a činíme učedníky, a díky tomu roste křesťanské společenství bratrů. (1. Timoteovi 4:16) V těchto posledních dnech Jehova podporuje své služebníky a žehná jejich službě. Díky tomu byli shromážděni poslední ze 144 000, a miliony dalších lidí mají spolehlivou naději na to, že budou žít věčně na rajské zemi. (Lukáš 23:43; Zjevení 14:1) Křesťanská služba je skutečně projevem Jehovova milosrdenství. (2. Korinťanům 4:1) Všichni si jí važme a buďme vděční za to, že její ovoce potrvá navždy. (1. Jana 2:17)

[Poznámky pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

• Jaký úkol měli všichni křesťané v prvním století?

• Kdy a kým je křesťanský služebník ordinován?

• Jaký postoj by měl křesťanský služebník pěstovat?

• Proč by měl křesťanský služebník vytrvávat navzdory těžkostem?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 16 a 17]

Timoteus byl Božímu slovu vyučován od útlého dětství. Když byl pokřtěn, stal se ordinovaným služebníkem

[Obrázek na straně 18]

Křest je symbolem toho, že se člověk zasvětil Bohu, a znamením toho, že je ordinován jako služebník

[Obrázek na straně 20]

Křesťanští služebníci slouží ochotně