Musíte tomu věřit?

DVANÁCTILETÝ žák se snažil pochopit základní zásady algebry. Jeho učitel předložil třídě zdánlivě přehledný algebraický výpočet.

„Nechť x = y a nechť se jak x, tak y rovná 1,“ začal.

‚Zatím to je v pořádku,‘ řekl si žák.

Následující čtyři řádky vypadaly jako logický výpočet, ale učitel dospěl k překvapujícímu výsledku: „Takže 2 = 1!“

„Dokažte, že to je nesprávné,“ vyzval své zmatené žáky.

Ten mladý student znal z algebry jen velmi málo, a proto nevěděl, jak by nesprávnost toho výsledku dokázal. Každý krok výpočtu se zdál naprosto správný. Měl by tedy tomu podivnému závěru věřit? Vždyť jeho učitel zná matematiku daleko lépe než on. Věřit by tomu ovšem neměl! ‚Nemusím dokazovat, že to je nesprávné,‘ řekl si. ‚Zdravý rozum mi říká, že to je nemožné.‘ (Přísloví 14:15, 18) Věděl, že ani jeho učitel, ani jeho spolužáci by nevyměnili dva dolary za jeden!

Ten student se algebrou zabýval a během doby skutečně zjistil, kde byla ve výpočtu chyba. Tato zkušenost mu však poskytla cenné poučení. I když nějaký člověk, který má daleko větší vědomosti, předkládá nějaké důkladně vymyšlené a zdánlivě nepopíratelné argumenty, není nutné, aby posluchač nějakým nerozumným závěrům věřil jen proto, že je okamžitě nemůže vyvrátit. Ten student ve skutečnosti uplatnil velmi praktickou biblickou zásadu uvedenou v 1. Jana 4:1, totiž nevěřit ukvapeně všemu, co slyšíme, i když se zdá, že zdroj této informace je spolehlivý.

To neznamená, že byste měli tvrdošíjně lpět na nějakých předsudcích. Je chyba, jestliže někdo uzavře svou mysl, takže nepřijme informace, kterými by nesprávné názory mohly být uvedeny na pravou míru. Naproti tomu byste se však neměli nechat „rychle otřást ve svém smýšlení“ pod nátlakem někoho, kdo se honosí rozsáhlými vědomostmi nebo autoritou. (2. Tesaloničanům 2:2) Ten učitel samozřejmě před svými žáky použil jen určitého triku. Ale některé věci tak nevinné nejsou. Lidé mohou být velmi ‚vychytralí ve vynalézání omylu‘. (Efezanům 4:14; 2. Timoteovi 2:14, 23, 24)

Mají odborníci vždy pravdu?

Znalci v kterémkoli oboru mohou mít velké vědomosti, a přesto se může stát, že mají protichůdné názory a jejich postoje se mění. Příkladem může být pokračující debata představitelů lékařské vědy, kteří diskutují o tak zásadním námětu, jako jsou příčiny nemocí. „Ve spojitosti s nemocemi je námětem vášnivých vědeckých debat otázka, co je důležitější — zda rysy vrozené, nebo rysy získané,“ píše jeden profesor medicíny na Harvardově univerzitě. Vědci, kteří tvoří takzvaný tábor deterministů, přesvědčivě tvrdí, že rozhodující úlohu, pokud jde o náchylnost k různým nemocem, hrají naše geny. Jiní vědci naproti tomu zastávají názor, že hlavními činiteli v humánní patologii jsou životní prostředí a způsob života. Na podporu svého tvrzení obě strany pohotově citují různé studie a statistiky. Debata tedy pokračuje.

Opakovaně vychází najevo, že nejslavnější myslitelé se mýlili, ačkoli se jejich učení  v jejich době zdálo nepopíratelné. Filozof Bertrand Russell prohlásil, že Aristoteles byl jedním z „nejvlivnějších filozofů“. Russell však zároveň poukázal na to, že mnohé Aristotelovy nauky byly „naprosto nesprávné“. „V nové době,“ napsal, „bylo prakticky všech pokroků v přírodních vědách, v logice nebo ve filozofii dosaženo navzdory otevřenému odporu ze strany Aristotelových žáků.“ (History of Western Philosophy, Dějiny západní filozofie)

‚Falešně zvané „poznání“‘

První křesťané se patrně setkávali s mnoha žáky významných řeckých filozofů, jakými byli například Sokrates, Platón a Aristoteles. Tehdejší vzdělanci se domnívali, že jsou po intelektuální stránce většině křesťanů nadřazeni. Jen nemnoho Ježíšových učedníků bylo považováno za ‚moudré v tělesném ohledu‘. (1. Korinťanům 1:26) Ti, kdo byli vyškoleni v tehdejších filozofických názorech, se ve skutečnosti domnívali, že to, čemu věří křesťané, je „pošetilost“ nebo „hloupost“. (1. Korinťanům 1:23; Petrů)

Kdybyste vy byli mezi těmi prvními křesťany, působily by na vás hlubokým dojmem přesvědčivé argumenty tehdejší intelektuální elity nebo by ve vás vyvolávaly hlubokou úctu projevy jejich moudrosti? (Kolosanům 2:4) Podle slov apoštola Pavla by k tomu nebyl žádný důvod. Pavel křesťanům připomínal, že Jehova považuje „moudrost“ tehdejších „moudrých“ a „inteligenci“ tehdejších „intelektuálů“ za pošetilost. (1. Korinťanům 1:19) „Kampak se poděli mudrci? Kampak znalci Zákona? Kam světští myslitelé? Neukázal Bůh, jak pošetilá je světská moudrost?“ (1. Korinťanům 1:20, Petrů) Ačkoli mudrci a myslitelé v Pavlově době vynikali svými intelektuálními schopnostmi, přece neposkytli žádné skutečné řešení problémů lidstva.

Křesťané se tedy učili vyhýbat se tomu, co apoštol Pavel označil jako ‚rozpory falešně zvaného „poznání“‘. (1. Timoteovi 6:20) Pavel označil takové poznání za ‚falešné‘, protože v něm chyběl jeden rozhodující faktor — od Boha pocházející pramen nebo odkaz, na jehož základě by mohly být jejich teorie vyzkoušeny. (Job 28:12; Přísloví 1:7) Ti, kdo na takovém poznání lpěli, takový podklad neměli a byli zároveň zaslepeni hlavním podvodníkem, Satanem, a proto nemohli nikdy doufat, že najdou pravdu. (1. Korinťanům 2:6–8, 14; 3:18–20; 2. Korinťanům 4:4; 11:14; Zjevení 12:9)

Bible — inspirované vodítko

První křesťané nikdy nepochybovali o tom, že Bůh zjevil svou vůli, svůj záměr a své zásady v Písmu. (2. Timoteovi 3:16, 17) To je chránilo, aby nebyli ‚odvedeni jako kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidské tradice‘. (Kolosanům 2:8) Dnes je situace stejná. Na rozdíl od matoucích a protichůdných lidských názorů Boží inspirované Slovo poskytuje pevný základ pro naše náboženské názory. (Jan 17:17; 1. Tesaloničanům 2:13; 2. Petra 1:21) Bez toho bychom se ocitli v zoufalé situaci, kdy se člověk snaží postavit něco pevného na pohyblivém písku lidských teorií a filozofií. (Matouš 7:24–27)

‚Ale počkejte,‘ řekne někdo, ‚cožpak se vědecky neprokázalo, že se Bible mýlí a že tedy není o nic spolehlivější než ty proměnlivé lidské filozofie?‘ Bertrand Russell například prohlásil, že „Koperník, Kepler a Galileo museli bojovat proti Aristotelovi a také proti Bibli, aby prosadili názor, že země není středem vesmíru“. (Kurzíva od nás.) A není snad pravda, že podle dnešního tvrzení kreacionistů Bible učí, že země byla stvořena za šest dnů o 24 hodinách, zatímco všechny skutečnosti svědčí o tom, že sama země je stará miliardy let?

Bible ve skutečnosti vůbec neříká, že země je středem vesmíru. To učili církevní vůdcové, kteří se Božího slova nedrželi. Zpráva o stvoření,  zapsaná v 1. Mojžíšově, připouští, že země může být stará miliardy let, a netvrdí, že každý stvořitelský den trval 24 hodin. (1. Mojžíšova 1:1, 5, 8, 13, 19, 23, 31; 2:3, 4) Jestliže Bibli posuzujeme poctivě, vyjde najevo, že ačkoli není vědeckou učebnicí, rozhodně to není žádná „hloupost“. Bible je opravdu v naprostém souladu s prokázanými vědeckými skutečnostmi. *

‚Síla rozumu‘

Mnozí Ježíšovi učedníci sice byli prostí muži a ženy a měli možná jen omezené vzdělání, ale měli od Boha k dispozici jiný užitečný dar. Bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházeli, byli obdařeni silou rozumu a schopností přemýšlet. Apoštol Pavel vybídl spolukřesťany, aby svou ‚sílu rozumu‘ plně využívali a aby „si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“. (Římanům 12:1, 2)

Díky své ‚síle rozumu‘, kterou měli od Boha, první křesťané jasně viděli, že každá filozofie nebo každé učení, jež neodpovídají Božímu zjevenému Slovu, jsou zbytečné. V některých případech moudří muži v jejich době ve skutečnosti ‚potlačovali pravdu‘ a přehlíželi doklady, které měli kolem sebe a které svědčily o tom, že existuje Bůh. „Ačkoli tvrdili, že jsou moudří, stali se pošetilými,“ napsal apoštol Pavel. Zavrhli pravdu o Bohu a o jeho záměru, a proto se „stali ... tupými ve svém uvažování a jejich neinteligentní srdce se zatmělo“. (Římanům 1:18–22; Jeremjáš 8:8, 9)

Ti, kdo tvrdí, že jsou moudří, často přicházejí například s tvrzením, že „Bůh není“ nebo že „Bibli se nedá věřit“ nebo že „dnes nejsou ‚poslední dny‘“. Takové názory jsou v Božích očích stejně pošetilé jako tvrzení, že „2 = 1“. (1. Korinťanům 3:19) Bez ohledu na to, jakou autoritu si lidé přisvojují, jejich závěry, které odporují Bohu, neberou v úvahu Boží slovo a jsou v rozporu se zdravým rozumem, nemusíte přijímat. Nakonec je vždy moudré jednat podle pravidla: „Ať Bůh je shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář.“ (Římanům 3:4)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 31]

Na rozdíl od nestálých lidských názorů se Bible vždy prokazuje jako pevný základ víry

[Podpisky]

Vlevo Epikúros: fotografie provedena s laskavým svolením British Museum; uprostřed nahoře Platón: Státní archeologické muzeum, Atény, Řecko; vpravo Sokrates: Řím, Musei Capitolini