Stůjte úplní s pevným přesvědčením

„Stále se ve váš prospěch ve svých modlitbách namáhá, abyste nakonec stáli úplní a s pevným přesvědčením v celé Boží vůli.“ (KOLOSANŮM 4:12)

1, 2. (a) Čeho si na prvních křesťanech povšimli lidé mimo sbor? (b) Jak je z knihy Kolosanům patrný láskyplný zájem o druhé?

JEŽÍŠOVI následovníci se hluboce zajíma⁠li o ostatní Boží ctitele. O laskavosti, kterou projevovali sirotkům, chudým a letitým, psal Tertullianus (spisovatel, který žil ve druhém a tře⁠tím století n. l.). Tyto doklady činné lásky působily na nevěřící tak silně, že někteří z nich o křesťanech říkali: ‚Podívejte se, jak se mají rádi.‘

² Takový láskyplný zájem o bratry a sestry v Kolosech projevovali apoštol Pavel a jeho společník Epafras, jak je to patrné z knihy Kolosanům. Pavel jim napsal: Epafras se „stále ... ve váš prospěch ve svých modlitbách namáhá, abyste nakonec stáli úplní a s pevným přesvědčením v celé Boží vůli“. Tato slova z Kolosanům 4:12  budou v roce 2001 ročním textem svědků Jehovových: ‚Stůjte úplní a s pevným přesvědčením v celé Boží vůli.‘

3. O které dvě věci se Epafras modlil?

³ Můžeme vidět, že Epafras se za své milované bratry modlil ve dvou ohledech: (1) aby „nakonec stáli úplní“ a (2) aby stáli „s pevným přesvědčením v celé Boží vůli“. Tato informace byla do Písma zapsána k našemu užitku. Položme si tedy otázky: ‚Co já osobně musím udělat, abych nakonec stál úplný a s pevným přesvědčením v celé Boží vůli? A jestliže to budu dělat, jaký výsledek to přinese?‘ Prozkoumejme to.

Usilovně se snažme ‚stát úplní‘

4. V jakém smyslu Kolosané potřebovali být „úplní“?

⁴ Epafras si toužebně přál, aby jeho duchovní bratři a sestry v Kolosech „nakonec stáli úplní“. Výraz, který Pavel použil a který je zde přeložen jako „úplní“, může mít význam dokonalý, dospělý nebo zralý. (Matouš 19:21; Hebrejcům 5:14; Jakub 1:4, 25) Jak pravděpodobně víte, to, že je někdo pokřtěným svědkem Jehovovým, samo o sobě neznamená, že je ‚dospělým‘ křesťanem. Pavel napsal Efezanům žijícím západně od Kolos, že se pastýři a učitelé snaží všem pomoci, aby ‚dosáhli jednoty ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře vzrůstu, který patří ke Kristově plnosti‘. Na jiném místě Pavel vybízel křesťany, aby se stali „dospělými ve schopnostech porozumění“. (Efezanům 4:8–13; 1. Korinťanům 14:20)

5. Jak se úplnost může stát naším hlavním cílem?

⁵ Jestliže někteří křesťané v Kolosech ještě nebyli v duchovním ohledu dospělí neboli zralí, bylo zapotřebí, aby si to dali za cíl. Neměli bychom totéž udělat i my dnes? Možná jsme byli pokřtěni před desetiletími, nebo docela nedávno. Vidíme ale, že jsme udělali zřetelné pokroky ve své schopnosti uvažovat a ve svých názorech? Uvažujeme o biblických zásadách před tím, než učiníme nějaké rozhodnutí? Hrají záležitosti týkající se Božích a sborových zájmů stále významnější roli v našem životě, nebo se jim věnujeme spíše příležitostně? Není možné, abychom zde uvedli všechny oblasti, ve kterých můžeme takový růst k úplnosti prokázat, ale uvažujme alespoň o dvou příkladech.

6. Co je jednou z oblastí, v nichž možná budeme moci udělat pokroky, abychom byli dokonalí, jako je Jehova?

⁶ Uveďme si první příklad. Dejme tomu, že jsme vyrostli v prostředí, které se vyznačovalo předsudky nebo nepřátelstvím k lidem jiné rasy, národnosti či lidem z jiné oblasti. Nyní však víme, že Bůh není stranický a že ani my bychom takoví neměli být. (Skutky 10:14, 15, 34, 35) V našem sboru či kraji jsou bratři, kteří z jiného prostředí, než jsme my, pocháze⁠jí, takže  jsou námi obklopeni. Do jaké míry však k těmto lidem dál ve svém nitru chováme záporné city nebo je podezíráme? Jsme snad hned ‚naježení‘ a napadne nás okamžitě něco negativního, jestliže takový člověk udělá nějakou chybu nebo se nás v nějaké nezávažné záležitosti dotkne? Položme si otázku: ‚Musím udělat větší pokroky, abych měl stejně nestranný náhled, jako má Bůh?‘

7. Jaký náhled na druhé možná musíme získat, chceme-li být jakožto křesťané úplní?

⁷ Rozeberme si druhý příklad. Podle slov ve Filipanům 2:3 bychom nic neměli ‚dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli bychom měli ostatní považovat za sobě nadřazené‘. Jaké pokroky děláme v tomto směru? Každý člověk má své slabé a silné stránky. Jestliže jsme si v minulosti pohotově všímali u druhých lidí jejich slabostí, udělali jsme pokrok v tom smyslu, že od nich už neočekáváme téměř ‚dokonalost‘? (Jakub 3:2) Dokážeme nyní více než dříve vidět — nebo dokonce hledat — něco, v čem nás druzí převyšují? ‚Musím si přiznat, že tato sestra mě předčí v tom, že je trpělivá.‘ ‚Tamten bratr má pevnější víru.‘ ‚Po pravdě řečeno, vyučuje lépe než já.‘ ‚Ta sestra je lepší v tom, že se víc ovládá.‘ V těchto ohledech někteří Kolosané možná potřebovali udělat pokroky. A co my?

8, 9. (a) V jakém smyslu se Epafras modlil za Kolosany, aby „stáli“ úplní? (b) Co v souvislosti s budoucností znamenalo ‚stát úplní‘?

⁸ Epafras se modlil, aby Kolosané „stáli úplní“. Je zřejmé, že se Epafras modlil k Bohu o to, aby Kolosané „stáli“ neboli zůstali úplnými, zralými a dospělými křesťany, a to v té míře, v jaké toho už dosáhli.

⁹ Nemůžeme předpokládat, že každý, kdo se stane křesťanem, dokonce zralým křesťanem, jako takový vytrvá. Ježíš řekl, že jeden Boží andělský syn „nestál pevně v pravdě“. (Jan 8:44) A Pavel Korinťanům připomenul, že někteří lidé v minulosti sice nějakou dobu sloužili Jehovovi, ale potom selhali. Bratry, kteří byli pomazáni duchem, varoval: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ (1. Korinťanům 10:12) Vzhledem k tomu modlitba, aby Kolosané „nakonec stáli úplní“, nabývá na závažnosti. Když už se jednou stali úplnými, dospělými, museli vytrvávat, a ne se odtahovat, unavit se nebo se nechat zavléci pryč. (Hebrejcům 2:1; 3:12; 6:6; 10:39; 12:25) Tak měli být „úplní“ v den, kdy budou přezkoušeni a kdy získají konečné schválení. (2. Korinťanům 5:10; 1. Petra 2:12)

10, 11. (a) Jaký vzor, pokud jde o modlitbu, nám dal Epafras? (b) Pro co se ve shodě s tím, co udělal Epafras, chcete rozhodnout?

¹⁰ Už jsme si ukázali, jak důležité je jmenovitě se modlit za ostatní křesťany a být konkrétní, když Jehovu prosíme, aby jim pomohl, utěšil je, požehnal jim a dal jim svatého ducha. Takové byly Epafrovy modlitby za Kolosany. A v těchto slovech můžeme — vlastně bychom měli — najít cenná doporučení, o co se k Jehovovi modlit sami za sebe. Je nepochybné, že bychom měli Jehovu prosit o pomoc, abychom my sami „nakonec stáli úplní“. Děláte to?

¹¹ Proč byste se o své situaci nezmínili v modlitbě? Mluvte s Bohem o tom, do jaké míry jste udělali pokroky, abyste byli „úplní“, dospělí a zralí. Úpěnlivě ho proste, aby vám pomohl rozpoznat, ve kterých oblastech musíte v duchovním ohledu ještě vyrůst. (Žalm 17:3; 139:23, 24) Určitě nějaké takové oblasti objevíte. Nenechte se tím ovšem sklíčit, ale jasně, konkrétně Boha proste, aby vám pomohl udělat pokroky. Proste ho víckrát. Mohli byste se například rozhodnout, že příští týden se po určitou dobu budete modlit o to, abyste „nakonec stáli úplní“. A až budete uvažovat o ročním textu, naplánujte si, že to budete dělat častěji. Ve svých modlitbách se zaměřujte na sklony, které jsou možná příčinou toho, že se odtahujete, jste unavení nebo jste zavlékáni pryč od služby Bohu, a na to, jak tomu můžete zabránit. (Efezanům 6:11, 13, 14, 18)

Modleme se o pevné přesvědčení

12. Zejména z jakého důvodu potřebovali Kolosané ‚pevné přesvědčení‘?

¹² Epafras se modlil ještě o jinou věc, která byla velmi důležitá, pokud měli být Kolosané nakonec shledáni jako přijatelní Bohu. Stej⁠ně  důležité je to i v našem případě. O co šlo? Epafras se modlil, aby stáli „s pevným přesvědčením v celé Boží vůli“. Žili v prostředí heretických názorů a zhoubných filozofií, z nichž některé budily klamné zdání pravého uctívání. Kolosané byli například nuceni zachovávat v určité dny půsty či slavnosti, jako to kdysi bylo v židovském náboženství. Falešní učitelé se zaměřovali na anděly — mocné duchy, kteří byli použiti k předání Zákona Mojžíšovi. Představte si, že byste byli vystaveni takovému tlaku. A rozporuplných názorů existovala celá řada. (Galaťanům 3:19; Kolosanům 2:8, 16–18)

13. Který faktor museli Kolosané uznat a jak totéž může pomoci nám?

¹³ Pavel reagoval tím, že zdůraznil úlohu Ježíše Krista. „Jak jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, choďte dále ve spojení s ním, zakořeněni a na něm vybudováni a upevněni ve víře, právě jak jste byli vyučováni.“ Ano, bylo nutné (a to jak v případě Kolosanů, tak i v našem) plné přesvědčení o Kristově úloze v Božím záměru a v našem životě. Pavel vysvětlil: „V něm tělesně přebývá celá plnost božské podstaty. A tak vlastníte plnost prostřednictvím toho, kdo je hlavou veškeré vlády a autority.“ (Kolosanům 2:6–10)

14. Proč pro křesťany v Kolosech byla naděje skutečností?

¹⁴ Kolosané byli křesťané pomazaní duchem. Měli jasnou naději na život v nebesích a měli pádné důvody pro to, aby si tuto naději udržovali živou. (Kolosanům 1:5) ‚Boží vůlí‘ bylo, aby byli pevně přesvědčeni o jistotě své naděje. Měl snad někdo z nich o této naději pochybovat? To rozhodně ne. A měli by snad mít jiný postoj všichni ti, kdo mají od Boha naději na život v pozemském ráji? Jistě ne. Tato reálná naděje je evidentně součástí ‚Boží vůle‘. Zamysleme se nyní každý nad těmito otázkami: Jestliže usiluji o to, abych byl částí „velkého zástupu“, který přežije „velké soužení“, jak skutečná je moje naděje? (Zjevení 7:9, 14) Patří k mému ‚pevnému přesvědčení v celé Boží vůli‘?

15. Jaký sled myšlenek, ve kterém se mluví o naději, Pavel zapsal?

¹⁵ „Nadějí“ nemyslíme nějaké mlhavé přání či vzdušné zámky. To je patrné z myšlenek, které v konkrétním sledu Pavel už dříve napsal Římanům. V tomto sledu se každý uvedený bod vztahuje k tomu následujícímu nebo k němu vede. Povšimněme si, kam ve svém dokazování Pavel dal „naději“: „Jásejme, i když jsme v souženích, protože víme, že soužení plodí vytrvalost, vytrvalost zase schválený stav, schválený stav zase naději a naděje nevede ke zklamání, protože Boží láska byla vylita do našeho srdce prostřednictvím svatého ducha.“ (Římanům 5:3–5)

16. Jakou naději jsme získali, když jsme poznávali biblickou pravdu?

¹⁶ Když nám svědkové Jehovovi poprvé sdělili biblické poselství, naši pozornost možná zaujala určitá pravda, například stav mrtvých nebo vzkříšení. První novou myšlenkou byla pro mnoho lidí biblická naděje na život v pozemském ráji. Vzpomeňme si na okamžik, kdy jsme o této nauce slyšeli poprvé. Je to opravdu úžasná naděje — pominou nemoci a stáří, budeme moci užívat plodů své práce a lidé budou žít v pokoji se zvířaty. (Kazatel 9:5, 10; Izajáš 65:17–25; Jan 5:28, 29; Zjevení 21:3, 4) Získali jsme skutečně nádhernou naději.

17, 18. (a) Jak sled myšlenek, který Pavel předložil Římanům, vedl k naději? (b) O jakém druhu naděje se mluví v Římanům 5:4, 5 a máte takovou naději i vy?

¹⁷ Časem jsme se pravděpodobně setkávali s odporem či pronásledováním. (Matouš 10:34–39; 24:9) Dokonce i v nedávné době byly v různých zemích zničeny domy svědků, nebo bratři museli utéci. Někteří byli fyzicky napadáni, byla jim zabavena jejich biblická literatura nebo se stali terčem lživých zpráv v médiích. Ať už jsme se museli vypořádat s jakoukoli formou pronásledování, mohli jsme, jak se píše v Římanům 5:3, jásat v soužení, a to přineslo znamenité výsledky. Stalo se to, co napsal Pavel: soužení v nás zplodilo vytrvalost. Vytrvalost pak vedla ke schválenému stavu. Věděli jsme, že děláme to, co je správné, že konáme Boží vůli, takže jsme  pociťovali jistotu, že máme Boží schválení. Řečeno slovy Pavla, cítili jsme, že jsme ve ‚schváleném stavu‘. Pavel dále napsal, že „schválený stav zase [plodí] naději“. To se může zdát poněkud zvláštní. Proč ve svém sledu Pavel uvedl „naději“ tak daleko? Cožpak jsme naději neměli dlouho před tím — už v době, kdy jsme dobrou zprávu slyšeli poprvé?

¹⁸ Je zřejmé, že zde Pavel nemluví o našem prvotním pocitu naděje na dokonalý život. Naděje, o které se zmiňuje, jde dál. Je to něco hlubšího a více nás to motivuje. Když vytrváváme ve věrnosti a díky tomu si uvědomujeme, že máme Boží schválení, velmi to naši prvotní naději prohlubuje a posiluje. Naděje, kterou jsme měli, se nyní stává reálnější, spolehlivější a je osobnější.  Tato prohloubená naděje nám září jasněji. Prostupuje nás celé — až do morku kosti. „A naděje nevede ke zklamání, protože Boží láska byla vylita do našeho srdce prostřednictvím svatého du⁠cha.“

19. Jak bychom měli svou naději zahrnout do svých pravidelných modliteb?

¹⁹ Epafras se upřímně modlil, aby jeho bratři a sestry v Kolosech na sebe i nadále nechali působit to, co mělo přijít, a byli o tom přesvědčeni, tedy aby měli ‚pevné přesvědčení v celé Boží vůli‘. Podobným způsobem se v souvislosti s naší nadějí pravidelně obracejme k Bohu i my. Naději na nový svět zařaďme do svých soukromých modliteb. Sdělujme Jehovovi, jak silně po novém světě toužíme, a buďme přitom pevně přesvědčeni, že ráj přijde. Prosme Jehovu, aby nám pomohl prohloubit a upevnit naše přesvědčení. I my se modleme jako Epafras, který prosil, aby Kolosané měli ‚pevné přesvědčení v celé Boží vůli‘. A dělejme to často.

20. Proč bychom neměli být sklíčeni, když poměrně málo lidí odbočí z křesťanské cesty?

²⁰ Neměli bychom se zneklidňovat nebo se cítit sklíčeni kvůli tomu, že ne všichni stojí úplní a s pevným přesvědčením. Někteří křesťané možná selžou, odbočí nebo se zkrátka vzdají. To se stalo i mezi těmi, kdo byli Ježíšovými nejbližšími, mezi jeho apoštoly. Nicméně ochabli snad ostatní apoštolové nebo přestali být křesťany, když se Jidáš prokázal jako zrádce? To rozhodně ne. Petr použil slova ze Žalmu 109:8, aby ukázal, že Jidášovo místo zaujme někdo jiný. Byl vybrán muž, který ho nahradil, a Boží věrně oddaní služebníci dál plnili svůj úkol, aby kázali. (Skutky 1:15–26) Byli rozhodnuti stát úplní s pevným přesvědčením.

21, 22. V jakém smyslu nebude to, že stojíme úplní s pevným přesvědčením, přehlédnuto?

²¹ Můžeme si být naprosto jisti, že pokud budeme stát úplní a s pevným přesvědčením v celé Boží vůli, nebude to přehlédnuto. Někdo si toho povšimne a ocení to. Kdo?

²² Všimnou si toho naši bratři a sestry, kteří nás znají a mají nás rádi. Většina z nich to sice nevyjádří slovy, ale zapůsobí to podobně, jak to čteme v 1. Tesaloničanům 1:2–6: „Vždy děkujeme Bohu, když se o vás všech zmiňujeme ve svých modlitbách, neboť ustavičně máme na mysli vaše věrné dílo a vaši milující usilovnou práci a vytrvalost kvůli naději v našeho Pána Ježíše Krista před naším Bohem a Otcem. Vždyť ... dobrá zpráva, kterou kážeme, se mezi vámi neukázala pouze se slovy, ale také s mocí a se svatým duchem a pevným přesvědčením...; a stali jste se našimi a Pánovými napodobiteli.“ Podobný pocit budou mít věrní křesťané v našem okolí, až uvidí, že ‚stojíme úplní a s pevným přesvědčením v celé Boží vůli‘. (Kolosanům 1:23)

23. Co bychom v průběhu nadcházejícího roku měli být rozhodnuti dělat?

²³ A stejně jisté je to, že si toho všimne náš nebeský Otec a potěší ho to. O tom nemějme pochyb. Proč? Protože stojíme úplní a s pevným přesvědčením „v celé Boží vůli“. Pavel napsal Kolosanům povzbudivá slova o tom, že chodí ‚hodni Jehovy, aby se mu plně líbili‘. (Kolosanům 1:10) Ano, je možné, aby se mu nedokonalí lidé plně líbili. Bylo to tak v případě našich bratrů a sester v Kolosech. Totéž se dá říci také o křesťanech, kteří nyní jsou kolem nás. I my se můžeme Bohu líbit. Kéž tedy v průběhu nadcházejícího roku ve svých každodenních modlitbách i při běžných činnostech dokazujeme, že jsme rozhodnuti ‚nakonec stát úplní a s pevným přesvědčením v celé Boží vůli‘.

Vzpomínáte si?

• Co znamená to, že ‚stojíme úplní‘?

• O co bychom se vzhledem k nám sa⁠motným měli modlit?

• Jaký druh naděje chceme mít v souvislosti se slovy v Římanům 5:4, 5?

• K jakému cíli, kterého bychom chtěli dosáhnout během příštího roku, nás podnítil tento rozbor?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 20]

Epafras se modlil, aby jeho bratři stáli úplní, s pevným přesvědčením o Kristu a o své naději

[Obrázky na straně 23]

Tutéž jistou naději a totéž pevné přesvědčení jako my mají miliony dalších lidí