Buďte budováni láskou
Buďte budováni láskou
„Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ (MATOUŠ 22:37)
1. (a) Na čem křesťané musí pracovat? (b) Co je nejdůležitější křesťanská vlastnost a proč?
KŘESŤAN musí pracovat na mnoha vlastnostech, aby byla jeho služba účinná. V knize Přísloví je zdůrazněna hodnota poznání, porozumění a moudrosti. (Přísloví 2:1–10) Apoštol Pavel mluvil o tom, že potřebujeme pevnou víru a silnou naději. (Římanům 1:16, 17; Kolosanům 1:5; Hebrejcům 10:39) Nezbytně důležitá je také vytrvalost a sebeovládání. (Skutky 24:25; Hebrejcům 10:36) Existuje však vlastnost, jejíž nedostatek je příčinou toho, že všechny ostatní vlastnosti ztrácejí svou hodnotu, a dokonce se stávají bezcennými. Tou vlastností je láska. (1. Korinťanům 13:1–3, 13)
2. Jakými slovy Ježíš ukázal, že je láska důležitá, a jaké otázky tak vznikají?
2 To, jak je láska důležitá, ukázal Ježíš těmito slovy: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Láska je charakteristickým rysem pravého křesťana, a proto se musíme sami sebe ptát: Co je láska? Proč je tak důležitá, že právě ji Ježíš označil jako charakteristický rys svých učedníků? Jak můžeme lásku pěstovat? Koho bychom měli milovat? Uvažujme nyní o těchto otázkách.
Co je láska?
3. Jak je možné popsat lásku a proč souvisí s myslí i se srdcem?
3 Jedna z definic uvádí, že láska je ‚cit v podobě silného osobního pouta nebo hluboké náklonnosti, vroucí něha nebo sympatie k jinému člověku‘. Je to vlastnost, která lidi podněcuje, aby konali dobro druhým, někdy i za cenu velkých osobních obětí. Láska, jak ji popisuje Bible, souvisí jak s myslí, tak se srdcem. Mysl neboli rozum hraje svou roli, protože člověk, který miluje, si uvědomuje a uznává, že všichni — tedy on i ostatní lidé, které miluje — mají své slabosti a také své přitažlivé vlastnosti. Rozum je potřebný také z jiného důvodu. Některé lidi totiž křesťan miluje — i když to pro něj někdy není přirozené — kvůli tomu, že Bůh chce, aby tak jednal. To se křesťan dozvěděl při čtení Bible. (Matouš 5:44; 1. Korinťanům 16:14) Láska však v zásadě vychází ze srdce. Opravdová láska, jak se o ní píše v Bibli, není nikdy založena čistě na rozumu. Vyžaduje hlubokou upřímnost a musí do ní být plně zapojeny city. (1. Petra 1:22)
4. V jakém ohledu je láska mocným poutem?
4 Lidé, kteří jsou v srdci sobečtí, jsou málokdy schopni opravdu láskyplného vztahu. Člověk, který miluje, je totiž připraven dávat zájmy toho druhého před své vlastní. (Filipanům 2:2–4) Ježíšova slova, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“, platí zejména tehdy, když dávání je projevem lásky. (Skutky 20:35) Láska je mocným poutem. (Kolosanům 3:14) Často souvisí s přátelstvím, nicméně pouta lásky jsou silnější než pouta přátelství. Jako láska bývá někdy označován romantický vztah mezi manželem a jeho manželkou, ale láska, k jejímuž pěstování nás Bible povzbuzuje, je trvalejší než tělesná přitažlivost. Pokud se dva lidé v manželství opravdu milují, pak spolu zůstanou i tehdy, když kvůli neduhům přicházejícím s pozdním věkem nebo kvůli tomu, že jeden z nich je nemohoucí, už není možný tělesný vztah.
Láska je nezbytná vlastnost
5. Proč je láska nezbytnou vlastností křesťana?
5 Proč je láska nezbytnou vlastností křesťana? V prvé řadě je to proto, že Ježíš svým následovníkům přikázal, aby jeden druhého milovali. Řekl: „Jste moji přátelé, jestliže děláte, co vám přikazuji. To vám přikazuji, abyste milovali jeden druhého.“ (Jan 15:14, 17) Za druhé je to z toho důvodu, že Jehova je zosobněním lásky, a jakožto jeho ctitelé bychom ho měli napodobovat. (Efezanům 5:1; 1. Jana 4:16) Bible říká, že přijímat poznání o Jehovovi a o Ježíši znamená věčný život. Jak tedy můžeme říci, že známe Boha, jestliže se ho nesnažíme napodobovat? Apoštol Jan napsal: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8)
6. Jak nám láska pomáhá k vyrovnanosti v různých oblastech našeho života?
6 Láska je důležitá ještě ze třetího důvodu: pomáhá nám k vyrovnanosti v různých oblastech našeho života a je dobrou pohnutkou pro to, co děláme. Například je životně důležité neustále přijímat poznání z Božího slova. Takové poznání je pro křesťana jako pokrm. Pomáhá mu růst ke zralosti a jednat v souladu s Boží vůlí. (Žalm 119:105; Matouš 4:4; 2. Timoteovi 3:15, 16) Pavel však varoval: „Poznání nadýmá, ale láska buduje.“ (1. Korinťanům 8:1) Na přesném poznání rozhodně není nic špatného. Problém je však v nás, protože máme hříšné sklony. (1. Mojžíšova 8:21) Jestliže tedy poznání není vyvažováno láskou, pak může člověka vést k tomu, že je nadutý a považuje se za lepšího, než jsou ostatní. To se ale nestane, jestliže jeho základní pohnutkou je láska. ‚Láska se nevychloubá, nenadýmá se.‘ (1. Korinťanům 13:4) Křesťan, který je podněcován láskou, nikdy nezpychne, a to dokonce ani tehdy, když získá hluboké poznání. Láska mu pomáhá zůstat pokorným a brání mu toužit po tom, aby stoupl v očích druhých lidí. (Žalm 138:6; Jakub 4:6)
7, 8. Jak nám láska pomáhá zaměřovat se na důležitější věci?
7 Pavel napsal Filipanům: „Za to se stále modlím, aby vaše láska ještě víc a více oplývala přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností; abyste se ujišťovali o důležitějších věcech.“ (Filipanům 1:9, 10) Křesťanská láska nám pomůže jednat v souladu s tímto povzbuzením, abychom se ujišťovali o důležitějších věcech. Uvažujme například o slovech, která Pavel napsal Timoteovi: „Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce, touží po znamenité práci.“ (1. Timoteovi 3:1) V průběhu služebního roku 2000 vzrostl po celém světě počet sborů o 1 502, takže celkový počet sborů je nyní 91 487. Jsou tedy velmi zapotřebí další starší, a proto ti, kdo o tuto výsadu usilují, si zaslouží chválu.
8 Bratři, kteří usilují o výsadu zastávat úřad dozorce, si však zachovávají správnou vyrovnanost, jestliže pamatují na to, co je účelem této výsady. Důležité není to, že získají autoritu nebo že budou více uznáváni. Starší, kteří se líbí Jehovovi, jsou podněcováni láskou k Bohu a ke svým bratrům. Nehledají význačné postavení ani příležitost ovlivňovat druhé. Když dal apoštol Petr sborovým starším radu, aby si zachovali dobrý postoj, zdůraznil, že je nutná ‚poníženost mysli‘. Všem ve sboru radil: „Pokořte se ... pod mocnou Boží ruku.“ (1. Petra 5:1–6) Každý bratr, jenž usiluje o úřad dozorce, by měl uvažovat o příkladu těch nesčetných starších po celém světě, kteří se tvrdě namáhají, jsou pokorní, a tudíž jsou požehnáním pro svůj sbor. (Hebrejcům 13:7)
Dobrá pohnutka nám pomáhá vytrvávat
9. Proč křesťané pamatují na požehnání, které slíbil Jehova?
9 To, jak důležité je, abychom byli podněcováni láskou, je patrné ještě v jiném ohledu. Lidem, kteří z lásky usilují o zbožnou oddanost, Bible slibuje bohaté požehnání už nyní a nepředstavitelně podivuhodné požehnání v budoucnosti. (1. Timoteovi 4:8) Křesťan, který v tyto sliby pevně věří a který je přesvědčen, že Jehova „se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“, dostává pomoc, aby ve víře zůstal pevný. (Hebrejcům 11:6) Většina z nás touží po splnění Božích slibů a vyjadřuje podobný pocit, jako měl apoštol Jan: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ (Zjevení 22:20) Ano, to, že rozjímáme o požehnání, které nás čeká, jestliže zůstaneme věrní, nás posiluje, abychom vytrvali. Sílu vytrvat získáváme také tím, když máme na mysli, že Ježíšovi pomohla k vytrvalosti „radost, jež mu byla předložena“. (Hebrejcům 12:1, 2)
10, 11. Jak nám skutečnost, že jsme podněcováni láskou, pomáhá, abychom vytrvávali?
10 Ale co když naší jedinou pohnutkou pro službu Jehovovi je naše touha žít v novém světě? V tom případě by se mohlo snadno stát, že bychom byli netrpěliví či nespokojení, pokud se situace zhoršuje nebo pokud se věci nedějí buď tak, jak si představujeme, nebo tehdy, kdy v to doufáme. Mohli bychom být ve vážném nebezpečí, že bychom byli zavlečeni pryč. (Hebrejcům 2:1; 3:12) Pavel mluvil o bývalém druhovi jménem Démas, který ho opustil. Proč to udělal? Protože „miloval nynější systém věcí“. (2. Timoteovi 4:10) Každý člověk, který Bohu slouží čistě ze sobeckých důvodů, je v nebezpečí, že udělá totéž. Mohl by se nechat zlákat nějakými okamžitými možnostmi, které nabízí svět, a ztratit ochotu přinášet nyní — s nadějí na požehnání, které má přijít — určité oběti.
11 Je správné a také přirozené, když máme touhu získat budoucí požehnání a očekávanou úlevu od zkoušek. Ale právě láska buduje naše ocenění pro to, co by mělo být v našem životě na prvním místě. Důležitá není naše vlastní vůle, ale Jehovova vůle. (Lukáš 22:41, 42) Ano, láska buduje. Pomáhá nám trpělivě čekat na Boha, být spokojeni s každým požehnáním, které nám Bůh dává, a mít důvěru, že v jeho ustanoveném čase získáme všechno, co slibuje — a dokonce ještě víc. (Žalm 145:16; 2. Korinťanům 12:8, 9) Do té doby nám láska bude pomáhat, abychom sloužili nesobecky, protože „láska ... nevyhledává své vlastní zájmy“. (1. Korinťanům 13:4, 5)
Koho by křesťané měli milovat?
12. Koho bychom podle Ježíše měli milovat?
12 Obecné pravidlo týkající se otázky, koho bychom měli milovat, dal Ježíš tehdy, když citoval dva příkazy z mojžíšského Zákona. Řekl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ A také: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22:37–39)
13. Jak se můžeme naučit milovat Jehovu, i když ho nemůžeme vidět?
13 Z Ježíšových slov je jasně patrné, že bychom měli milovat především Jehovu. S plně rozvinutou láskou k Jehovovi se však nerodíme. Musíme si ji vypěstovat. Když jsme o Jehovovi slyšeli poprvé, informace o něm nás k němu přitahovaly. Postupně jsme se dozvídali, jak pro lidstvo připravil zemi. (1. Mojžíšova 2:5–23) Poznávali jsme, jak jedná s lidstvem, tedy že nás nezavrhl ihned potom, co hřích pronikl do lidské rodiny, ale že podnikl kroky, aby nás vyplatil. (1. Mojžíšova 3:1–5, 15) Jednal laskavě s těmi, kdo byli věrní, a nakonec dal svého jediného zplozeného Syna, aby nám byly odpuštěny naše hříchy. (Jan 3:16, 36) Jak se naše poznání prohlubovalo, rostlo i naše ocenění pro Jehovu. (Izajáš 25:1) Král David řekl, že miluje Jehovu, protože se o něho láskyplně stará. (Žalm 116:1–9) I dnes se o nás Jehova stará, také nás vede, posiluje a povzbuzuje. Čím více se toho o něm dozvídáme, tím hlubší je naše láska k němu. (Žalm 31:23; Sefanjáš 3:17; Římanům 8:28)
Jak svou lásku můžeme projevovat?
14. V jakém ohledu můžeme dát najevo, že naše láska k Bohu je opravdová?
14 Mnozí lidé na celém světě říkají, že milují Boha, ale svým způsobem života toto tvrzení popírají. Jak můžeme zjistit, zda Jehovu skutečně milujeme? Můžeme s ním rozmlouvat v modlitbě a sdělovat mu, co pociťujeme. A můžeme jednat způsobem, který naši lásku dokazuje. Apoštol Jan napsal: „Kdokoli vskutku [Boží] slovo zachovává, v tom člověku doopravdy byla Boží láska učiněna dokonalou. Podle toho víme, že jsme ve spojení s ním.“ (1. Jana 2:5; 5:3) Boží slovo nám mimo jiné říká, abychom se společně shromažďovali a žili čistě a mravně. Vyhýbáme se pokrytectví, mluvíme pravdu a udržujeme si čisté smýšlení. (2. Korinťanům 7:1; Efezanům 4:15; 1. Timoteovi 1:5; Hebrejcům 10:23–25) Lásku projevujeme tak, že poskytujeme hmotnou pomoc těm, kdo jsou v nouzi. (1. Jana 3:17, 18) A neváháme, když máme vyprávět o Jehovovi ostatním lidem. K tomu patří podíl na celosvětovém kázání dobré zprávy o Království. (Matouš 24:14; Římanům 10:10) Poslušnost Božího slova v těchto věcech dokládá, že naše láska k Jehovovi je opravdová.
15, 16. Jak láska k Jehovovi ovlivnila v uplynulém roce život mnoha lidí?
15 Láska k Jehovovi pomáhá lidem dělat správná rozhodnutí. V uplynulém roce tato láska podnítila 288 907 lidí, aby Bohu zasvětili svůj život a symbolizovali toto rozhodnutí křtem ve vodě. (Matouš 28:19, 20) Jejich zasvěcení mělo svůj význam. Znamenalo změnu v jejich životě. Například Gazmend byl jednou z největších basketbalových hvězd v Albánii. Společně se svou manželkou několik let studoval Bibli, a přes těžkosti oba nakonec splňovali požadavky na zvěstovatele Království. Vloni byl Gazmend pokřtěn jako jeden ze 366 lidí, kteří byli ve služebním roce 2000 v Albánii pokřtěni. Jeden list otiskl o Gazmendovi článek, ve kterém se psalo: „Jeho život získal smysl, a díky tomu on i jeho rodina prožívají nejšťastnější období svého života. Už pro něj není důležité, kolik si v životě může vydělat, ale kolik toho může dát, aby pomohl druhým lidem.“
16 Podobné to bylo v případě jedné nově pokřtěné sestry, která pracovala pro jistou naftařskou společnost na Guamu. Tato žena dostala lákavou nabídku — po letech, kdy stoupala po firemním žebříčku, získala příležitost stát se první viceprezidentkou v dějinách své společnosti. Svůj život však nyní zasvětila Jehovovi. Sestra tuto záležitost probrala se svým manželem a nabídku odmítla. Dokonce si zařídila práci na částečný úvazek, aby mohla udělat další pokroky a stát se celodobou služebnicí — průkopnicí. Láska k Jehovovi ji podnítila sloužit mu jako průkopnice, a ne se hnát za finančními zájmy tohoto světa. Taková láska motivovala po celém světě 805 205 zvěstovatelů k tomu, aby se v průběhu služebního roku 2000 podíleli na různých odvětvích průkopnické služby. Tito průkopníci projevili opravdu velkou lásku a víru.
Podněcováni milovat Ježíše
17. Jakým znamenitým příkladem v projevování lásky je nám Ježíš?
17 Ježíš je znamenitým příkladem člověka podněcovaného láskou. Ve své předlidské existenci miloval svého Otce a miloval lidstvo. Jakožto ztělesněná moudrost prohlásil: „Stala [jsem se] vedle [Jehovy] mistrem v díle a stala jsem se tím, co on měl den co den zvláště rád, a neustále jsem se před ním radovala, radovala jsem se z úrodné půdy jeho země a věci, které jsem měla ráda, byly u lidských synů.“ (Přísloví 8:30, 31) Láska podnítila Ježíše k tomu, aby se vzdal svého nebeského příbytku a narodil se jako bezmocné nemluvně. Trpělivě a laskavě zacházel s mírnými a poníženými a snášel útrapy ze strany Jehovových nepřátel. Nakonec za celé lidstvo zemřel na mučednickém kůlu. (Jan 3:35; 14:30, 31; 15:12, 13; Filipanům 2:5–11) To je opravdu znamenitý příklad správných pohnutek.
18. (a) Jak pěstujeme lásku k Ježíšovi? (b) Jak dáváme najevo, že Ježíše milujeme?
18 Když lidé, kteří mají správný stav srdce, čtou v evangeliích zprávy o Ježíšově životě a rozjímají o tom, jaké bohaté požehnání jim plyne z jeho věrného způsobu života, jejich hluboká láska k Ježíšovi v nich roste. Dnes jsme jako ti lidé, kterým apoštol Petr adresoval tato slova: „Ačkoli jste [Ježíše] nikdy neviděli, milujete ho.“ (1. Petra 1:8) Svou lásku prokazujeme tak, že projevujeme víru v Ježíše a napodobujeme jeho obětavý způsob života. (1. Korinťanům 11:1; 1. Tesaloničanům 1:6; 1. Petra 2:21–25) To, proč bychom měli Ježíše milovat, si 19. dubna roku 2000 při každoroční Slavnosti na památku Ježíšovy smrti připomenulo 14 872 086 lidí. To byl opravdu obrovský počet! A je velmi povzbuzující vědět, že se tolik lidí zajímá o záchranu prostřednictvím Ježíšovy oběti. Ano, jsme budováni jednak láskou, kterou nám projevují Jehova a Ježíš, a jednak svou láskou k nim.
19. O kterých otázkách týkajících se lásky bude pojednávat následující článek?
19 Ježíš řekl, že bychom Jehovu měli milovat celým srdcem, celou duší, myslí a silou. Řekl však také, že bychom jako sami sebe měli milovat své bližní. (Marek 12:29–31) Kdo mezi ně patří? A jak nám láska k bližnímu pomáhá zachovat si vyrovnanost a správné pohnutky? O těchto otázkách bude pojednávat následující článek.
Vzpomínáte si?
• Proč je láska nezbytně důležitá vlastnost?
• Jak se můžeme naučit milovat Jehovu?
• Jak naše chování dokazuje, že Jehovu milujeme?
• Jak projevujeme svou lásku k Ježíšovi?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 10 a 11]
Láska nám pomáhá trpělivě čekat na pomoc
[Obrázek na straně 12]
K lásce k Ježíšovi nás podněcuje velká oběť, kterou přinesl