Jak zahojit rány způsobené válkou

DVACET let byl Abraham členem partyzánské armády. * Bojovat však přestal a do války už nikdy nepůjde. Někteří z jeho bývalých nepřátel jsou vlastně dnes jeho nejbližšími přáteli. Co ho vedlo k tomu, že se změnil? Byla to Bible. Dala Abrahamovi naději a hlubší pochopení a pomohla mu vidět lidské věci z Božího stanoviska. Bible ho zbavila bojovnosti, a Abraham začal svůj zármutek, své trápení, svou nenávist a zatrpklost léčit. Zjistil, že Bible obsahuje účinný lék, který působí na srdce.

Jak může Bible někomu pomoci, aby se jeho citové rány zahojily? To, co Abraham prožil, se změnit nedalo. Tento muž však četl Boží slovo a uvažoval o něm, a tímto způsobem uvedl své smýšlení do souladu se smýšlením Stvořitele. Nyní má naději do budoucnosti a vytvořil si nové pořadí hodnot. Věci, které jsou důležité pro Boha, se staly důležité i pro něho. Jakmile začal uvažovat tímto způsobem, rány v jeho srdci se začaly hojit. To Abrahamovi pomohlo, aby se změnil.

V občanské válce

Abraham se narodil v Africe někdy ve třicátých letech. Po druhé světové válce byla jeho země pod vládou jednoho mocného sousedního státu, ale mnoho Abrahamových krajanů si přálo nezávislost. V roce 1961 se Abraham připojil k osvobozeneckému hnutí, které vedlo proti té mocné sousední zemi partyzánskou válku.

„Byli to naši nepřátelé. Plánovali, že nás zabijí, a proto jsme se rozhodli, že zabijeme my je,“ vysvětluje Abraham.

Jeho život byl často v nebezpečí, a tak v roce 1982, po 20 letech, během nichž se účastnil ozbrojeného konfliktu, uprchl do Evropy. Bylo mu už hodně přes 40 let, měl dost času, a tak začal uvažovat o svém životě. Co se stalo s jeho sny? Co se dá čekat od budoucnosti? Abraham se setkal se svědky Jehovovými a začal chodit na jejich shromáždění. Vzpomněl si, že před lety, když byl ještě v Africe, četl jeden traktát, který mu dal někdo ze svědků Jehovových. V tom traktátu byl popisován budoucí pozemský  ráj a nebeská vláda, která bude panovat nad lidstvem. Mohlo by k tomu skutečně dojít?

Abraham říká: „Na základě Bible jsem poznal, že všechny ty roky, které jsem strávil bojováním, jsem promarnil. Jediná vláda, která bude s každým jednat podle práva, je Boží Království.“

Krátce potom, co byl Abraham pokřtěn jako svědek Jehovův, uprchl z Afriky jiný muž, který se jmenoval Robert, a usadil se v evropském městě, kde žil Abraham. Robert a Abraham kdysi bojovali v téže válce, ale každý na opačné straně. Robert si často kladl otázku, jaký je skutečný smysl života. Byl zbožný, a protože přečetl některé části Bible, věděl, že Boží jméno je Jehova. Když svědkové Jehovovi ze sboru, v němž byl Abraham, nabídli Robertovi pomoc, aby Bibli porozuměl lépe, ochotně souhlasil.

Robert o tom říká: „Od samého začátku na mě velmi působilo to, jakým způsobem svědkové Jehovovi používají jméno Jehovy a jméno Ježíše, a že uznávají, že to jsou dvě odlišné osoby. To odpovídalo mým dosavadním znalostem Bible. Svědkové se také čistě oblékají a jsou k druhým laskaví, bez ohledu na to, jaké je kdo národnosti. Takové věci na mě působily hlubokým dojmem.“

Z nepřátel se stávají přátelé

Robert a Abraham, bývalí nepřátelé, jsou nyní důvěrnými přáteli. Slouží jako celodobí evangelisté ve stejném sboru svědků Jehovových. „Za války jsem se často ptal sám sebe, jak se mohou lidé ze sousedních zemí — často členové téhož náboženství — navzájem nenávidět,“ vysvětluje Abraham. „Robert a já jsme byli členy téže církve, a přesto jsme šli do války bojovat jeden proti druhému. Teď jsme oba svědky Jehovovými a naše víra nás spojila.“

„Právě v tom je ten rozdíl,“ dodává Robert. „Dnes máme náboženství, díky kterému patříme ke skutečnému společenství bratrů. Už nikdy bychom nešli do války.“ Bible mocně zapůsobila na srdce těchto bývalých nepřátel. Místo nenávisti a zloby mezi nimi postupně vznikla důvěra a přátelství.

V téže době, kdy Abraham a Robert byli ve válce, dva jiní muži stáli proti sobě na nepřátelských stranách v jiném konfliktu mezi jinými dvěma sousedními zeměmi. Zanedlouho i v jejich případě zapůsobila Bible jako velmi účinný lék a uzdravila i jejich srdce. Jak?

Zabít — a pak zemřít jako mučedník

Gabriel byl vychován ve zbožné rodině a učili ho, že jeho vlast vede urputnou svatou válku. Proto se ve svých devatenácti letech dobrovolně přihlásil k vojenské službě a požádal, aby byl poslán na frontu. Po celých třináct měsíců se účastnil těch nejzuřivějších bitev, někdy ve vzdálenosti sotva půl druhého kilometru od nepřítele. „Vzpomínám si zejména na jednu situaci,“ říká. „Náš velitel nám řekl, že nepřítel zaútočí té noci. Byli jsme tak vydrážděni, že jsme stříleli z minometů celou noc.“ Obyvatele sousední země  považoval za své nepřátele, kteří si zaslouží smrt. „Chtěl jsem jich zabít co nejvíc. Potom jsem chtěl, stejně jako mnoho mých přátel, zemřít jako mučedník.“

Během doby však Gabriel vystřízlivěl. Uprchl do hor, tajně přešel hranice do jedné neutrální země a odjel do Evropy. Stále se ptal Boha, proč je život tak těžký, zda jsou snad problémy trestem od Boha. Přišel do styku se svědky Jehovovými a ti mu jeho otázku, proč je dnes v životě tolik problémů, vysvětlili na základě Bible. (Matouš 24:3–14; 2. Timoteovi 3:1–5)

Čím víc Gabriel Bibli poznával, tím víc si uvědomoval, že to, co Bible obsahuje, je pravda. „Dozvěděl jsem se, že můžeme žít navždy v pozemském ráji. Je to dost zvláštní, ale po něčem takovém jsem toužil už jako dítě.“ Bible poskytla Gabrielovi útěchu a upokojila jeho zneklidněné srdce. Jeho nejhlubší citové rány se začaly hojit. A tak v době, kdy se setkal s bývalým nepřítelem Danielem, Gabriel už nenávist nepociťoval. Proč však přijel do Evropy Daniel?

„Jestliže skutečně existuješ, prosím tě, pomoz mi!“

Daniel byl vychován jako katolík a v 18 letech byl povolán k vojenské službě. Poslali ho bojovat do téže války, v níž bojoval Gabriel, ale na nepřátelskou stranu. Tank, v němž Daniel jel, dostal v blízkosti bojové linie přímý zásah. Jeho přátelé byli zabiti a on sám byl těžce zraněn a zajat. Několik měsíců strávil v nemocnici a v táboře, a potom byl dopraven do jedné neutrální země. Daniel byl úplně sám, neměl vůbec nic, a uvažoval o sebevraždě. Modlil se k Bohu: „Jestliže skutečně existuješ, prosím tě, pomoz mi!“ Hned následující den k němu přišli svědkové Jehovovi a dokázali mu odpovědět na mnohé z jeho otázek. Nakonec odjel do Evropy jako uprchlík. Opět se spojil se svědky Jehovovými a studoval Bibli. To, co poznal, mu v jeho úzkosti a zatrpklosti pomohlo.

Gabriel a Daniel jsou nyní dobrými přáteli a jako pokřtění svědkové Jehovovi jsou spojeni duchovním bratrským svazkem. „Láska k Jehovovi a poznání Bible mi pomohly dívat se na věci tak, jak se na ně dívá Jehova. Daniel už není mým nepřítelem. Před lety bych byl ochoten ho zabít. Bible mě naučila pravému opaku — abych já byl ochoten zemřít za něho,“ říká Gabriel.

„Viděl jsem, jak se navzájem zabíjejí lidé různých náboženství a různých národností,“ říká Daniel. „A ve válce stáli proti sobě na nepřátelských stranách lidé téhož náboženství, a zabíjeli se navzájem. Když jsem to viděl, myslel jsem si, že vinu za to nese Bůh. Teď vím, že za všemi válkami stojí Satan. Gabriel a já jsme nyní spoluvěřící. Už nikdy nebudeme bojovat!“

 „Slovo Boha je živé a vykonává moc“

Co způsobilo, že se Abraham, Robert, Gabriel a Daniel tak nápadně změnili? Jak se jim podařilo vymýtit ze svého srdce hluboko zakořeněnou nenávist a zármutek?

Pravda obsažená v Bibli je ‚živá a vykonává moc‘, a tito muži Bibli četli, uvažovali o ní a biblickou pravdu poznali. (Hebrejcům 4:12) Autorem Bible je Stvořitel lidstva a ten umí příznivě ovlivnit srdce člověka, který je pak ochoten Bohu naslouchat a učit se. „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti.“ Jestliže se čtenář nechá Biblí vést, získá novou soustavu hodnot a měřítek. Začne se učit o tom, jak se na věci dívá Jehova. Tento postup přináší mnoho dobrých výsledků, mimo jiné to, že se hojí rány, které způsobila válka. (2. Timoteovi 3:16)

Boží slovo vysvětluje, že žádná národnostní, rasová či etnická skupina není lepší nebo horší než jiná. „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ Ten, kdo tato slova čte a přijme je, dostane postupně pomoc, aby rasovou nebo národnostní nenávist překonal. (Skutky 10:34, 35)

Biblická proroctví ukazují, že Bůh brzy nahradí dnešní systém lidského panství svým mesiášským Královstvím. Prostřednictvím této vlády ‚způsobí, aby války ustaly až do nejzazšího konce země‘. Instituce, které podněcují k válkám a vyzývají lidi, aby v nich bojovali, budou odstraněny. Lidé, kteří padli válkám za oběť, budou vzkříšeni a dostanou možnost žít v pozemském ráji. Nikdo už nebude muset utíkat před útočníkem nebo před utlačovatelem. (Žalm 46:9; Daniel 2:44; Skutky 24:15)

O lidech, kteří budou v té době žít, Bible říká: „A jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat... Nebudou se lopotit zbytečně ani nebudou rodit pro rozrušení.“ Žádné poškození ani zranění nezůstane nezahojené. Jestliže člověk této naději uvěří, zármutek a trápení z jeho srdce postupně vymizí. (Izajáš 65:21–23)

Bible je opravdu mocným lékem, který působí na srdce. Rány, které způsobila válka, se už pod vlivem jejího učení hojí. Bývalí nepřátelé jsou sjednocováni do jednoho mezinárodního společenství bratrů. Tento proces hojení bude pokračovat i v Božím novém systému, dokud ze srdce lidí nevymizí veškerá nenávist, zloba, trápení a žal. Stvořitel slibuje, že „dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce“. (Izajáš 65:17)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 4]

„Na základě Bible jsem poznal, že všechny ty roky, které jsem strávil bojováním, jsem promarnil“

[Praporek na straně 5]

Bible může mocně působit na srdce bývalých nepřátel

[Praporek na straně 6]

Místo nenávisti a zloby postupně vznikla důvěra a přátelství

[Praporek na straně 6]

Jestliže se čtenář nechá vést Biblí, získá novou soustavu hodnot a měřítek

[Obrázek na straně 7]

Bývalí nepřátelé jsou nyní sjednocováni do mezinárodního společenství bratrů

[Podpisek obrázku na straně 4]

Utečenecký tábor: FOTO OSN 186811/J. Isaac