Hebrejská poezie

„Když promluví jazyk hebrejské poezie, je živý ... Hebrejský básník nám pomáhá vidět, slyšet a cítit.“ (Profesor James Muilenburg)

Hebrejština je velmi expresivní jazyk, jímž lze živě popisovat události. Oplývá metaforami a její slovní zásoba se skládá ze slov, s nimiž se spojují konkrétní představy a jež se vztahují ke smyslovému vnímání — ke zraku, sluchu, hmatu, chuti a čichu. Vyvolávají tedy v posluchači nebo čtenáři určité představy. Nápadným rysem hebrejštiny je také její stručnost a výstižnost vyplývající ze stavby jejích vět.

Právě díky těmto vlastnostem, včetně výrazného smyslu pro realitu, je hebrejština mimořádně vhodná pro poezii. V hebrejštině jsou řádky poetického textu krátké — často je tvoří jen dvě nebo tři slova — a jejich celkový účinek je velmi silný. Profesor James Muilenburg, člen překladatelského výboru pro překlad Revised Standard Version, výstižně poznamenal: „Řeč [hebrejské poezie] je zhuštěná a veškerý důraz je na důležitých slovech. Hebrejský text 23. žalmu má pouze padesát pět slov; naše novodobé západní překlady jich potřebují asi dvojnásobek. Ani v překladu se však hospodárnost hebrejského originálu neztrácí... Když promluví jazyk hebrejské poezie, je živý... Hebrejský básník nám pomáhá vidět, slyšet a cítit. Tělesné vjemy jsou svěží a živé... Básník uvažuje v obrazech, a obrazy přejímá z každodenního života, který všichni lidé znají.“

Výstižnost hebrejského básnického jazyka si můžeme ukázat na prvním verši 23. žalmu podle Překladu nového světa. Česká slova nutná k přeložení jednoho hebrejského slova, jsou oddělena šikmým lomítkem (/):

Jehova/ [je] můj Pastýř./

V ničem/ nebudu mít nedostatek./

Je vidět, že k přeložení čtyř hebrejských slov je zapotřebí devíti slov českých. Slovo „je“ bylo doplněno podle smyslu, v hebrejštině není k porozumění nutné.

Základní formy paralelismu

Nejdůležitějším formálním prvkem hebrejské poezie je paralelismus, rytmus, jehož je dosaženo nikoli rýmem (jako v češtině), ale logickým sledem myšlenek; tato forma bývá označována jako „rytmus myšlenkový“. Uveďme si například dva řádky Žalmu 24:1:

Jehovovi patří země a to, co ji naplňuje,

úrodná země i ti, kdo v ní bydlí.

V těchto řádcích se projevuje takzvaný synonymní paralelismus — to znamená, že ve druhém řádku se opakuje část řádku předcházejícího, ovšem jinými slovy. Vazba „Jehovovi patří“ je nezbytná pro oba řádky. Výrazy „země“ a „úrodná země“ však jsou poetická synonyma, stejně jako slovní spojení „to, co ji naplňuje,“ a „ti, kdo v ní bydlí“.

Většina dnešních znalců se shoduje na tom, že existují dva další základní druhy paralelismu:

Antitetický paralelismus, při němž — v souladu s jeho označením — vyjadřuje každý ze dvou řádků protikladnou myšlenku. To je patrné například na Žalmu 37:9:

Vždyť zločinci budou odříznuti,

ale ti, kdo doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi.

Dalším druhem paralelismu je paralelismus syntetický (neboli formální, konstruktivní); v tomto případě druhá část neobsahuje pouhé opakování myšlenky z části první, a neobsahuje ani její protiklad. Druhá část spíše obsah první části rozšiřuje nebo k první části dodává novou myšlenku. Příkladem je Žalm 19:7–9:

Jehovův zákon je dokonalý,

přivádí duši zpět.

Jehovova připomínka je důvěryhodná,

činí nezkušeného moudrým.

Nařízení od Jehovy jsou přímá,

rozradostňují srdce;

 Jehovovo přikázání je čisté,

rozzařuje oči.

Bázeň před Jehovou je ryzí,

zůstává navždy.

Jehovova soudcovská rozhodnutí jsou pravá;

prokázala se jako zcela spravedlivá.

Povšimněme si, že druhá část každého verše myšlenku doplňuje; celý verš je tedy syntézou, je výsledkem spojení dvou prvků. Teprve z každého druhého půlřádku, jako jsou pasáže „přivádí duši zpět“ a „činí nezkušeného moudrým“, se čtenář dozví, jak je ‚zákon dokonalý‘ a jak je ‚Jehovova připomínka důvěryhodná‘. V takové řadě syntetických paralel slouží tento předěl mezi první a druhou částí jako rytmická přestávka. Myšlenka se tedy dále rozvíjí a současně je zachovávána určitá stavba verše, určitá paralelní forma. Proto se někdy mluví o formálním nebo konstruktivním paralelismu.

Kombinované formy paralelismu

Uvádí se ještě celá řada jiných druhů paralelismu, ačkoli se považují za pouhé varianty nebo kombinace paralelismu synonymního, antitetického a syntetického. Tři z těchto dalších druhů jsou paralelismus symbolický, stupňovitý a introvertní.

Symbolický (neboli srovnávací) paralelismus využívá přirovnání nebo metafory. To je patrné v Žalmu 103:12:

Jak daleko je východ slunce od západu slunce,

tak daleko od nás vzdálil naše přestupky.

Při stupňovitém paralelismu se ve dvou, třech i více řádcích opakuje a rozvíjí myšlenka řádku prvního. Příkladem toho je Žalm 29:1, 2:

Připisujte Jehovovi, synové silných,

připisujte Jehovovi slávu a sílu.

Připisujte Jehovovi slávu jeho jména.

Paralelismus introvertní je propracovanější a může se projevovat v celé řadě veršů. Názorný příklad vidíme v Žalmu 135:15–18:

(1) Modly národů jsou stříbro a zlato,

(2) dílo rukou pozemského člověka.

(3) Ústa mají, ale nic nemohou mluvit;

(4) oči mají, ale nic nemohou vidět;

(5) uši mají, ale ničemu nemohou dopřát sluchu.

(6) V jejich ústech rovněž neexistuje žádný duch.

(7) Ti, kdo je dělají, stanou se právě jim podobnými,

(8) každý, kdo v ně důvěřuje.

Výklad tohoto paralelismu podal znalec W. Trail: „Zde dochází k introverzi řádku prvního a osmého — v jednom se pojednává o modlách pohanů, ve druhém o těch, kdo v takové modly důvěřují. Ve druhém řádku je introverze s řádkem sedmým — v jednom se pojednává o výrobku, ve druhém o těch, kdo jej vyrábějí. Ve třetím řádku je patrná introverze s řádkem šestým — v jednom je zmínka o ústech, která nic nevyslovují, ve druhém o ústech, v nichž není žádný dech. Ve čtvrtém řádku je introverze se řádkem pátým, a zde introvertní paralelismus tak říkajíc spojuje obě poloviny a vzniká paralelismus v podobě syntézy — oči bez zraku, uši bez sluchu.“

Hebrejský básník nám tedy „pomáhá vidět, slyšet a cítit“, čímž prohlubuje náš prožitek při čtení biblické hebrejské poezie. Ale nejen to. Využitím myšlenkového paralelismu nám přináší i bohatý užitek. Vyjádřené pravdy se tak totiž lépe vštípí do mysli a paralelismus v podobě rozmanité stylizace zároveň myšlenky lépe objasňuje.