Hledejme Jehovu dříve, než přijde den jeho hněvu
Hledejme Jehovu dříve, než přijde den jeho hněvu
„Hledejte Jehovu... Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“ (SEFANJÁŠ 2:3)
1. V jakém duchovním stavu byla Juda v době, kdy Sefanjáš začal působit jako prorok?
SEFANJÁŠ začal působit jako prorok v kritickém období judských dějin. Národ na tom byl v duchovním ohledu velmi špatně. Lidé nevkládali důvěru v Jehovu Boha, ale hledali vedení u pohanských kněží a astrologů. V zemi bujelo uctívání Baala i s jeho rituály plodnosti. Čelní představitelé občanského života — knížata, urození a soudci — utlačovali právě ty, které měli ochraňovat. (Sefanjáš 1:9; 3:3) Není divu, že se Jehova rozhodl ‚vztáhnout ruku‘ proti Judě a Jeruzalému, aby je zničil. (Sefanjáš 1:4)
2. Jakou naději měli Boží věrní služebníci v Judě?
2 Situace byla sice špatná, ale přesto tu existovala jiskra naděje. Na trůnu byl nyní Amonův syn Josijáš. Byl sice pouhým chlapcem, ale upřímně miloval Jehovu. Kdyby tento nový král obnovil v Judě čisté uctívání, bylo by to pro těch nemnoho lidí, kteří věrně sloužili pravému Bohu, velkým povzbuzením. Možná že i další lidi by to podnítilo připojit se k nim a tak být rovněž zachráněni v den Jehovova hněvu.
Požadavky na záchranu
3, 4. Které tři požadavky musí člověk splnit, aby byl ušetřen v „den Jehovova hněvu“?
3 Skutečně mohli být v den Jehovova hněvu někteří lidé ušetřeni? Ano, za předpokladu, že splní tři podmínky uvedené u Sefanjáše 2:2, 3. Při čtení těchto veršů věnujme oněm požadavkům zvláštní pozornost. Sefanjáš napsal: „Než ustanovení něco zrodí, než den pomine právě jako plevy, než na vás přijde Jehovův hořící hněv, než na vás přijde den Jehovova hněvu, hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste prováděli Jeho vlastní soudcovské rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“
4 Pokud se tedy někdo chtěl zachránit, musel (1) hledat Jehovu, (2) hledat spravedlnost a (3) hledat mírnost. Tyto požadavky by měly velmi zajímat nás dnes. Proč? Protože stejně jako na Judu a Jeruzalém měl v sedmém století př. n. l. přijít den zúčtování, tak i národy křesťanstva a vlastně všichni ničemní lidé dnes spějí k rozhodujícímu střetnutí s Jehovou Bohem v blížícím se ‚velkém soužení‘. (Matouš 24:21) Každý, kdo chce v té době být skryt, musí nyní učinit rozhodné kroky. Jaké? Musí hledat Jehovu, hledat spravedlnost a hledat mírnost, a to dříve, než bude příliš pozdě.
5. Co dnes znamená ‚hledat Jehovu‘?
5 Možná si říkáte: ‚Svůj život jsem zasvětil Bohu a jsem jeho pokřtěný služebník, svědek Jehovův. Cožpak ty požadavky už nesplňuji?‘ To, že člověk zasvětí život Jehovovi, nestačí. Izrael jako národ byl Bohu zasvěcen, ale v Sefanjášově době lidé v Judě podle toho nežili. Proto byl národ nakonec zavržen. ‚Hledat Jehovu‘ dnes znamená rozvíjet a uchovávat si k němu vřelý, osobní vztah, a to ve spojení s jeho pozemskou organizací. Znamená to poznávat, jak se Bůh dívá na různé záležitosti, a být vnímaví k jeho pocitům. Jehovu hledáme tak, že pečlivě studujeme jeho Slovo, rozjímáme o něm a rady z něj uplatňujeme v životě. Když také hledáme Jehovovo vedení v úpěnlivých modlitbách a když se necháváme vést Božím svatým duchem, náš vztah k Jehovovi se prohlubuje a nás to podněcuje, abychom mu sloužili ‚celým svým srdcem, duší a životní silou‘. (5. Mojžíšova 6:5; Galaťanům 5:22–25; Filipanům 4:6, 7; Zjevení 4:11)
6. Jak ‚hledáme spravedlnost‘ a proč je to možné i v tomto světě?
6 Druhým požadavkem, o kterém se mluví u Sefanjáše 2:3, je ‚hledat spravedlnost‘. Většina z nás udělala důležité změny, takže jsme splnili požadavky pro křesťanský křest. Nicméně Božích spravedlivých měřítek se musíme držet po celý život. Někteří z těch, kdo v tomto ohledu dobře začali, se nechali poskvrnit tímto světem. Není snadné hledat spravedlnost, protože jsme obklopeni lidmi, kteří sexuální nemravnost, lhaní a další hříchy považují za něco normálního. Ale silná touha líbit se Jehovovi může překonat jakýkoli sklon hledat schválení od světa tím, že bychom se s ním snažili splynout. Juda ztratila Jehovovu přízeň právě proto, že chtěla napodobovat okolní bezbožné národy. Nenapodobujme tedy svět, ale buďme „napodobiteli Boha“ a rozvíjejme „novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Efezanům 4:24; 5:1)
7. Jak můžeme ‚hledat mírnost‘?
7 Třetím bodem, o němž se mluví u Sefanjáše 2:3, je to, že pokud chceme být skryti v den Jehovova hněvu, musíme ‚hledat mírnost‘. Denně se setkáváme s muži, ženami i mladými lidmi, kteří rozhodně nejsou mírní. Mírnost je z jejich pohledu vada. Poddajnost považují za vážnou slabost. Jsou nároční, sobečtí a umínění. Myslí si, že v tom, co oni považují za své osobní „právo“ a co je pro ně na prvním místě, se jim druzí lidé musí za každou cenu přizpůsobit. Bylo by opravdu smutné, kdyby se některé tyto postoje přenesly i na nás. Nyní je čas ‚hledat mírnost‘. Jak to můžeme dělat? Tím, že se budeme podřizovat Bohu, budeme pokorně přijímat jeho ukázňování a přizpůsobovat se jeho vůli.
Proč „pravděpodobně“?
8. Co je u Sefanjáše 2:3 naznačeno použitím slova „pravděpodobně“?
8 Všimněme si, že u Sefanjáše 2:3 je řečeno: „Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“ Proč Sefanjáš použil slovo „pravděpodobně“, když mluvil k ‚mírným země‘? Tito mírní už sice podnikli určité pozitivní kroky, ale přesto nebyla na místě sebejistota. Ještě nedošli ve věrnosti až na konec své životní dráhy. Dalo se předpokládat, že někteří z nich možná upadnou do hříchu. Totéž platí i v našem případě. Ježíš řekl: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Matouš 24:13) Ano, naše záchrana v den Jehovova hněvu závisí na tom, zda budeme dále dělat to, co je správné v Božích očích. Jste pevně odhodláni tak jednat?
9. Jaké přímé kroky podnikl mladý král Josijáš?
9 Zdá se, že Sefanjášova slova podnítila krále Josijáše, aby ‚hledal Jehovu‘. Písmo říká: „V osmém roce své vlády, zatímco byl [Josijáš] ještě chlapcem [asi 16 let], začal [Josijáš] pátrat po Bohu [neboli „hledati Boha“, Kralická bible] svého praotce Davida.“ (2. Paralipomenon 34:3) Josijáš také vytrvale ‚hledal spravedlnost‘. Čteme totiž: „Ve dvanáctém roce [když Josijášovi bylo asi 20 let] začal očišťovat Judu a Jeruzalém od výšin a posvátných kůlů a rytých soch a litých soch. Dále před ním strhli oltáře Baalů.“ (2. Paralipomenon 34:3, 4) Josijáš také ‚hledal mírnost‘ a pokorně zakročil, aby Jehovu potěšil tím, že zemi očistil od modlářství a dalších zvyklostí falešného náboženství. Ostatní mírní lidé se z takového vývoje situace jistě velmi radovali.
10. Co se v roce 607 př. n. l. stalo v Judě, ale kdo byl ušetřen?
10 Za Josijášovy vlády se mnozí Židé obrátili zpět k Jehovovi. Po smrti tohoto krále se však většina z nich vrátila ke svému starému způsobu života — ke zvyklostem, které byly z Božího hlediska naprosto nepřijatelné. Přesně jak Jehova prohlásil, v roce 607 př. n. l. Babylóňané obsadili Judu a zničili její hlavní město Jeruzalém. Stále ale nebylo všechno ztraceno. Prorok Jeremjáš, Etiop Ebed-melek, Jonadabovi potomci a další lidé, kteří byli Bohu věrní, byli v ten den Jehovova hněvu skryti. (Jeremjáš 35:18, 19; 39:11, 12, 15–18)
Povšimněte si, Boží nepřátelé!
11. Proč dnes není snadné zůstat věrný Bohu, ale o čem by nepřátelé Jehovova lidu měli uvažovat?
11 Zatímco čekáme, až na tento ničemný systém přijde den Jehovova hněvu, ‚setkáváme se s různými zkouškami‘. (Jakub 1:2) V mnoha zemích, které prohlašují, že si cení svobody uctívání, duchovenstvo manipuluje světskými autoritami a svého vlivu využívá k podněcování zlomyslného pronásledování Božího lidu. Bezohlední lidé pomlouvají svědky Jehovovy a označují je za „nebezpečnou sektu“. Bůh zná jejich skutky — a ty nezůstanou nepotrestány. Boží nepřátelé by udělali dobře, kdyby uvažovali o tom, co se stalo některým nepřátelům Božího lidu ve starověku, například Filištínům. Proroctví říká: „Pokud jde o Gazu, ta se stane zanechaným městem; a z Aškalonu má být opuštěný úhor. Pokud jde o Ašdod, ten vyženou v pravé poledne; a pokud jde o Ekron, ten bude vykořeněn.“ Filištínská města Gaza, Aškalon, Ašdod a Ekron mají být zpustošena. (Sefanjáš 2:4–7)
12. Co se stalo s Filisteou, Moabem a Ammonem?
12 Proroctví pokračuje: „Slyšel jsem pohanu od Moaba a utrhačná slova synů Ammona, jimiž haněli můj lid a stále se vypínali proti jejich území.“ (Sefanjáš 2:8) Je pravda, že Egypt a Etiopie trpěly vpádem Babylóňanů. Ale jaký byl Jehovův rozsudek nad Moabem a Ammonem, tedy nad národy, jež byly potomky Abrahamova synovce Lota? Jehova předpověděl: „Moab se stane podobným právě Sodomě a synové Ammona podobnými Gomoře.“ Na rozdíl od žen, jež patřily k jejich předkům — tedy dvou Lotových dcer, které přežily zničení Sodomy a Gomory —, pyšný Moab a Ammon neměli být skryti před Božími rozsudky. (Sefanjáš 2:9–12; 1. Mojžíšova 19:16, 23–26, 36–38) Kde je dnes Filistea a kde jsou její města? A co kdysi pyšný Moab a Ammon? Ať je budete hledat kdekoli, nikde je nenajdete.
13. Jaký archeologický objev byl učiněn v Ninive?
13 V Sefanjášově době byla na vrcholu své moci Asyrská říše. Archeolog Austen Layard popsal jednu část královského paláce, který objevil v asyrském hlavním městě Ninive, těmito slovy: „Stropy [byly] rozdělené do čtvercových dílů s malbami v podobě květin nebo zvířecích postav. Některé byly vykládané slonovinou a každý díl byl ohraničen vkusným orámováním a lištami. Trámy a také stěny komnat mohly být pozlacené, nebo dokonce obložené zlatem a stříbrem, a dřevěné části byly vyrobeny z nejvzácnějších druhů dřeva, mezi nimiž vynikal cedr.“ Přesto Asýrie měla být podle předpovědi v Sefanjášově proroctví zničena a její hlavní město Ninive se mělo stát ‚opuštěným úhorem‘. (Sefanjáš 2:13)
14. Jak se Sefanjášovo proroctví splnilo na Ninive?
14 Pouhých 15 let potom, co Sefanjáš pronesl toto proroctví, bylo mocné Ninive zničeno a jeho královský palác se změnil v rumiště. Ano, toto pyšné město bylo sraženo do prachu. Rozsah jeho zpustošení byl barvitě předpověděn těmito slovy: „Pelikán i dikobraz budou trávit noc přímo mezi jeho [spadlými] sloupovými hlavicemi. V okně bude stále zpívat hlas. Na prahu bude zpustošení.“ (Sefanjáš 2:14, 15) Ninivské vznešené budovy se jako obydlí budou hodit jen pro dikobrazy a pelikány. Z ulic města zmizí zvuk obchodování, pokřik válečníků i chvalozpěvy kněží. Na těchto kdysi rušných hlavních třídách bude z okna slyšet jen děsivý hlas, snad naříkavý zpěv nějakého ptáka nebo kvílení větru. Podobně ať skončí všichni Boží nepřátelé!
15. Jak se můžeme poučit z toho, co se stalo Filisteji, Moabu, Ammonu a Asýrii?
15 Jak se můžeme poučit z toho, co se stalo Filisteji, Moabu, Ammonu a Asýrii? Poznáváme, že jakožto Jehovovi služebníci se ze strany našich nepřátel nemusíme ničeho obávat. Bůh vidí, co dělají ti, kdo se stavějí proti jeho lidu. V minulosti Jehova proti svým nepřátelům zasáhl, a rovněž i dnes přijdou jeho rozsudky na celou obydlenou zemi. Ale někteří lidé — ‚velký zástup ze všech národů‘ — přežijí. (Zjevení 7:9) Mezi nimi můžete být i vy, ovšem jen za předpokladu, že budete dál hledat Jehovu, hledat spravedlnost a hledat mírnost.
Běda nestoudným provinilcům!
16. Co říká Sefanjášovo proroctví o judských knížatech a náboženských vůdcích a proč se tato slova hodí na křesťanstvo?
16 Sefanjášovo proroctví se znovu zaměřuje na Judu a Jeruzalém. U Sefanjáše 3:1, 2 čteme: „Běda tomu, které se bouří a znečišťuje se, utlačujícímu městu! Nenaslouchalo hlasu; nepřijalo ukázňování. V Jehovu nedůvěřovalo. Nepřiblížilo se ke svému Bohu.“ Je opravdu tragické, že snahy Jehovy ukáznit svůj lid zůstaly bez povšimnutí. Bezcitnost knížat, urozených a soudců byla skutečně politováníhodná. Sefanjáš ostře kritizoval nestoudnost náboženských vůdců. Řekl: „Jeho proroci byli nestoudní, byli muži zrady. I jeho kněží znesvěcovali, co bylo svaté; znásilňovali zákon.“ (Sefanjáš 3:3, 4) Tato slova výstižně popisují situaci dnešních proroků a kněží křesťanstva. Drze odstranili Boží jméno ze svých překladů Bible a vyučují nauky, které zneuctívají Toho, komu údajně slouží.
17. Proč bychom měli dál ohlašovat dobrou zprávu, ať už lidé naslouchají, nebo ne?
17 Jehova ohleduplně upozorňoval svůj starověký lid na zásah, který se chystal provést. Posílal své služebníky proroky — například Sefanjáše a Jeremjáše —, aby lid vybízeli k pokání. Ano, „Jehova ... nečinil žádnou nespravedlnost. Ráno co ráno vydával své vlastní soudcovské rozhodnutí. Toho nebyl za denního světla nedostatek.“ Jaká byla odezva? „Ale nespravedlivý neznal stud,“ napsal Sefanjáš. (Sefanjáš 3:5) Podobné varování zaznívá i v dnešní době. Pokud jste zvěstovateli dobré zprávy, potom se tohoto díla, při němž zaznívá varování, účastníte. Bez přestání tedy dál oznamujte dobrou zprávu. Ať už lidé naslouchají, nebo ne, vaše služba je z Božího hlediska úspěšná, pokud ji vykonáváte věrně. Za to, že Boží dílo konáte horlivě, se nemusíte stydět.
18. Jak se splní slova ze Sefanjáše 3:6?
18 Vykonání Božího rozsudku nebude omezeno jen na zpustošení křesťanstva. Jehova své otevřené odsouzení rozšiřuje na všechny národy: „Odřízl jsem národy; jejich nárožní věže byly opuštěny. Zpustošil jsem jejich ulice, takže nikdo neprocházel. Jejich města byla zpustošena.“ (Sefanjáš 3:6) Tato slova jsou natolik důvěryhodná, že Jehova o tomto zničení mluví tak, jako by k němu už došlo. Co se stalo s moabskými, ammonskými a filištínskými městy? A jak dopadlo asyrské hlavní město Ninive? Jejich zničení je pro dnešní národy varovným příkladem. Bohu se nikdo nebude vysmívat.
Dále hledejme Jehovu
19. Jaké podnětné otázky si každý z nás může klást?
19 V Sefanjášově době Bůh dal průchod svému hněvu proti těm, kdo ničemně „všechna svá jednání učinili zkázonosnými“. (Sefanjáš 3:7) Totéž se stane v dnešní době. Vidíte doklady toho, že den Jehovova hněvu je blízko? ‚Hledáte nadále Jehovu‘ tím, že jeho Slovo čtete pravidelně, každý den? ‚Hledáte spravedlnost‘ tak, že v morálním ohledu vedete čistý způsob života v souladu s Božími měřítky? A ‚hledáte mírnost‘ tím, že projevujete mírný, poddajný postoj k Bohu i k jeho opatřením pro záchranu?
20. Které otázky budou rozebrány v závěrečném článku této série o Sefanjášově proroctví?
20 Jestliže dál věrně hledáme Jehovu, spravedlnost a mírnost, pak můžeme očekávat, že zažijeme bohaté požehnání už nyní — ano, dokonce v těchto „posledních dnech“, které jsou zkouškou naší víry. (2. Timoteovi 3:1–5; Přísloví 10:22) Můžeme si však položit vhodnou otázku: ‚V jakých ohledech máme jakožto Jehovovi služebníci požehnání dnes a jaké budoucí požehnání nabízí Sefanjášovo proroctví těm, kdo budou skryti v rychle se blížícím dni Jehovova hněvu?‘
Jak byste odpověděli?
• Jak lidé ‚hledají Jehovu‘?
• Co znamená ‚hledat spravedlnost‘?
• Jak můžeme ‚hledat mírnost‘?
• Proč bychom měli dál hledat Jehovu, spravedlnost a mírnost?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 18]
Hledáte Jehovu prostřednictvím studia Bible a prostřednictvím úpěnlivé modlitby?
[Obrázek na straně 21]
Velký zástup dál hledá Jehovu, a proto přežije den jeho hněvu