Svitky od Mrtvého moře — Proč by vás měly zajímat?

Nejstarší rukopisy Hebrejských písem, které byly k dispozici před objevením svitků od Mrtvého moře, pocházely asi z devátého a desátého století n. l. Vzhledem k tomu, že psaní Hebrejských písem bylo dokončeno více než o tisíc let dříve, byla na místě otázka: Můžeme se skutečně spolehnout, že Boží slovo bylo v těchto rukopisech předáno věrně? Profesor Julio Trebolle Barrera, člen mezinárodního týmu redaktorů svitků od Mrtvého moře, říká: „Svitek Izajáše [z Kumránu] poskytuje nezvratný důkaz toho, že židovští opisovači předávali biblický text po dobu delší než tisíc let neobyčejně věrně a pečlivě.“

SVITEK, o němž se Barrera zmiňuje, obsahuje úplnou knihu Izajáš. Mezi více než dvěma sty biblických rukopisů nalezených v Kumránu byly do dnešní doby identifikovány části všech knih Hebrejských písem kromě knihy Ester. Na rozdíl od svitku Izajáše je většina knih zastoupena pouze zlomky, jež obsahují méně než desetinu každé z těchto knih. Z biblických knih byly v Kumránu nejrozšířenější Žalmy (36 exemplářů), Pátá Mojžíšova (29 exemplářů) a Izajáš (21 exemplářů). Tyto knihy jsou také nejčastěji citovány v Křesťanských řeckých písmech.

Svitky sice ukazují, že v Bibli nedošlo k žádným podstatným změnám, ale je z nich také patrné, že v době druhého chrámu Židé do určité míry používali odlišné verze hebrejských biblických textů, z nichž každá měla ještě své další obměny. Pokud jde o pravopis a formulaci textu, ne všechny svitky jsou identické s masoretským textem. Některé jsou bližší řecké Septuagintě. Dříve se znalci domnívali, že rozdíly v Septuagintě vznikly chybou, nebo že to bylo dokonce záměrem překladatele. Dnes je ze svitků patrné, že mnohé z těchto rozdílů ve skutečnosti souvisely s obměnami v hebrejském textu. Tím mohou být vysvětleny některé případy, kdy první křesťané citovali texty z Hebrejských písem v jiném znění, než jaké je v textu masoretském. (2. Mojžíšova 1:5; Skutky 7:14)

Tento poklad v podobě biblických svitků a zlomků tedy poskytuje znamenitý základ pro studium způsobu, jak byl hebrejský biblický text předáván. Svitky od Mrtvého moře potvrdily, že Septuaginta i samaritánský Pentateuch jsou hodnotnými podklady při srovnávání textů. Překladatelům Bible tyto svitky poskytují další materiál, který lze vzít v úvahu ve spojitosti s možnými korekturami masoretského textu. V řadě případů potvrzují, že Výbor pro překlad Bible nového světa jednal správně, když se rozhodl znovu uvést Jehovovo jméno na místech, kde bylo předtím z masoretského textu odstraněno.

Ze svitků, v nichž jsou popsány předpisy a náboženské názory kumránské sekty, je velmi jasně patrné, že v Ježíšově době nebyla jen jediná  forma judaismu. Tradice kumránské sekty se lišily od tradic farizeů a saduceů. Tyto rozdíly pravděpodobně vedly k tomu, že se tato sekta uchýlila do pustiny. Její členové se nesprávně domnívali, že se na nich splňují slova Izajáše 40:3 o hlasu v pustině, který napřimuje Jehovovu cestu. Na mnoha zlomcích těchto svitků jsou zmínky o Mesiášovi, jehož příchod autoři považovali za bezprostředně blízký. To je mimořádně zajímavé v souvislosti s Lukášovou zmínkou, že „lidé byli v očekávání“ příchodu Mesiáše. (Lukáš 3:15)

Svitky od Mrtvého moře nám pomáhají do jisté míry porozumět souvislostem, jež se týkají života Židů v době, kdy kázal Ježíš. Poskytují informace pro srovnávací studium starověké hebrejštiny a biblického textu. Avšak text mnoha svitků od Mrtvého moře stále vyžaduje podrobnější rozbor. Je tedy možné, že ještě budou získány nové hlubší poznatky. Postupujeme sice do jednadvacátého století, ale největší archeologický objev století dvacátého nepřestává být předmětem dychtivého zájmu učenců i badatelů Bible.

[Podpisky obrázku na straně 7]

Vykopávky v Kumránu: Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.; rukopis: s laskavým svolením Svatyně knihy, Israel Museum, Jeruzalém