Jak můžeme najít skutečné štěstí?

BUDDHISTICKÝ náboženský vůdce, dalajlama, řekl: „Jsem přesvědčen o tom, že vlastním smyslem našeho života je usilovat o štěstí.“ Potom prohlásil, že podle jeho názoru je štěstí možno dosáhnout jedině cvičením neboli ukázňováním mysli a srdce. Řekl, že „mysl je tím naprosto nejzákladnějším, co potřebujeme, abychom dosáhli úplného štěstí“. Tvrdí, že víra v Boha je zbytečná. *

Uvažujme naproti tomu o Ježíšovi, jenž měl pevnou víru v Boha a jehož učení působilo po celá staletí na stamiliony lidí. Ježíš měl zájem na tom, aby lidé byli šťastní. Své slavné Kázání na hoře začal devíti výroky o štěstí — devíti výroky, které začínají slovy: „Šťastní jsou...“ (Matouš 5:1–12) V tomto kázání své posluchače také učil, aby zkoumali, očišťovali a ukázňovali svou mysl i své srdce — aby násilné, nemravné a sobecké myšlenky nahradili myšlenkami mírumilovnými, čistými a láskyplnými. (Matouš 5:21, 22, 27, 28; 6:19–21) Podle rady, kterou dal křesťanům později jeden z jeho učedníků, bychom měli ‚nadále uvažovat‘ o věcech, které jsou ‚pravé, zasluhují si vážný zájem, jsou spravedlivé, cudné, hodné lásky, dobře se o nich mluví, také o jakékoli ctnosti a o tom, co je chvályhodné‘. (Filipanům 4:8)

Ježíš věděl, že pravé štěstí souvisí se vztahem k druhým lidem. My lidé jsme svým založením společenští, a proto nemůžeme být skutečně šťastní, jestliže se izolujeme nebo máme stále nějaké konflikty s lidmi, kteří jsou kolem nás. Šťastní můžeme být jen tehdy, když cítíme, že jsme milováni, a když sami milujeme druhé. Ježíš učil, že základem takové lásky je náš vztah k Bohu. Zejména v tomto směru se Ježíšovo učení liší od učení dalajlamy, protože Ježíš učil, že lidé nemohou být opravdově šťastní bez Boha. Proč ne? (Matouš 4:4; 22:37–39)

Přemýšlejte o svých duchovních potřebách

Jeden z výroků o štěstí říká: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Matouš 5:3) Proč to Ježíš řekl? Protože my — na rozdíl od zvířat — máme duchovní potřeby. Byli jsme vytvořeni k Božímu obrazu, a proto můžeme do jisté míry pěstovat božské vlastnosti, jako je láska, smysl pro právo, milosrdenství a moudrost. (1. Mojžíšova 1:27; Micheáš 6:8; 1. Jana 4:8) K našim duchovním potřebám patří i to, že si přejeme, aby náš život měl smysl.

Jak můžeme takové duchovní potřeby uspokojovat? Nikoli prostřednictvím transcendentální meditace ani pouhým sebepozorováním. Ježíš naopak řekl: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Matouš 4:4) Povšimněme si Ježíšových slov, že Bůh je zdrojem ‚každého výroku‘, který je nezbytný pro náš život. Odpovědi  na některé otázky můžeme najít jedině s Boží pomocí. Pochopit tuto skutečnost je velice užitečné zejména v dnešní době, kdy se šíří různé teorie o smyslu života a o tom, jak dosáhnout štěstí. V knihkupectvích jsou celá oddělení vyhrazena publikacím, které čtenářům slibují zdraví, bohatství a štěstí. Byly zřízeny internetové stránky, které pojednávají výlučně o štěstí.

Člověk však v tomto směru často uvažuje chybně. Má sklon zaměřovat se na uspokojování sobeckých žádostí nebo na vlastní já. Jeho uvažování je založeno na omezených znalostech a zkušenostech a velmi často se opírá o nesprávné předpoklady. Například mezi autory příruček pojednávajících o sebezdokonalování se stále silněji projevuje sklon zakládat své názory na „evoluční psychologii“, teorii, která vychází z předpokladu, že lidské city mají své kořeny u našich údajných zvířecích předků. Pravda je, že pokud se lidé ve svém úsilí o štěstí opírají o nějakou teorii, která nebere v úvahu úlohu našeho Stvořitele, budou jejich snahy marné a nakonec povedou ke zklamání. Jeden starověký prorok prohlásil: „Moudří byli zahanbeni. ... Pohleď, zavrhli samotné Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?“ (Jeremjáš 8:9)

Jehova Bůh nás zná a ví, co nás učiní skutečně šťastnými. Ví, proč postavil člověka na zemi a co přinese budoucnost, a informace o tom nám sděluje v Bibli. To, co Bůh v této inspirované knize zjevuje, nachází odezvu u lidí, kteří mají správný postoj, a probouzí to v nich pocit štěstí. (Lukáš 10:21; Jan 8:32) To se stalo dvěma Ježíšovým učedníkům. Po Ježíšově smrti byli sklíčeni. Když se však přímo od samotného vzkříšeného Ježíše dozvěděli, jaká je podle Božího záměru jeho úloha při záchraně lidstva, řekli: „Nehořelo snad naše srdce, když k nám po cestě mluvil, jak nám plně otevíral Písma?“ (Lukáš 24:32)

Taková radost sílí, jestliže dovolíme, aby se vodítkem pro náš život stala biblická pravda. Štěstí můžeme v tomto směru přirovnat k duze. Objevuje se za příznivých okolností, ale za ideálních podmínek mohou být barvy ještě výraznější, a může se z ní stát dokonce duha dvojitá. Podívejme se nyní na několik příkladů, z nichž je patrné, jak může díky uplatňování biblických nauk naše štěstí vzrůstat.

Zachovejte si jednoduchý způsob života

Nejdříve se zamysleme nad Ježíšovou radou týkající se bohatství. Ježíš dal radu, abychom nepovažovali úsilí o bohatství za to nejdůležitější ve svém životě, a potom pronesl neobvyklý výrok. Řekl: „Jestliže je tedy tvé oko prosté, celé tvé tělo bude jasné.“ (Matouš 6:19–22) V podstatě tím řekl, že kdybychom dychtivě  usilovali o bohatství, moc nebo o některý z jiných cílů, které lidé sledují, přijdeme o to, co je důležitější. Důvod Ježíš vysvětlil při jiné příležitosti, kdy řekl, že „i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní“. (Lukáš 12:15) Jestliže postavíme na první místo věci, které jsou skutečně důležité, jako je náš vztah k Bohu, rodinné záležitosti a jiné podobné věci, pak bude naše „oko prosté“, nebude zatíženo zbytečnostmi.

Povšimněme si toho, že Ježíš se nezastával askeze, neboli extrémně odříkavého způsobu života. Vždyť ani sám Ježíš nebyl žádný asketa. (Matouš 11:19; Jan 2:1–11) Učil však, že ti, kdo považují život jen za příležitost k nahromadění bohatství, v podstatě život promarní.

O lidech, kteří velmi zbohatli již v mládí, jeden psychiatr v San Francisku řekl, že peníze jsou v jejich případě „kořenem napětí a chaosu“. Dodal, že tito lidé „si koupí dva tři domy, auto a utrácejí peníze za všelijaké věci. A když jim to nic nedá [tedy když je to neučiní šťastnými], podlehnou depresi, cítí se prázdní a nevědí, co si počít se životem.“ Naproti tomu lidé, kteří se řídí Ježíšovou radou, aby — co se týká hmotných věcí — žili jednoduše a aby poskytovali místo duchovním věcem, s daleko větší pravděpodobností naleznou skutečné štěstí.

Tom, který žije na Havaji, je stavbařem a dobrovolně pomáhal při budování staveb, které mají sloužit k uctívání, a to na tichomořských ostrovech, kde lidé mají jen velmi málo hmotných prostředků. Tom si u těchto pokorných lidí něčeho povšiml. Řekl: „Moji křesťanští bratři a sestry žijící na těchto ostrovech byli skutečně šťastní. Pomohli mi lépe pochopit, že klíčem ke štěstí nejsou peníze ani majetek.“ Pozoroval také dobrovolníky, kteří na těchto ostrovech pracovali společně s ním, a povšiml si, jak jsou spokojení. „Mohli si vydělat hodně peněz,“ řekl Tom. „Ale rozhodli se, že na prvním místě pro ně stále budou duchovní věci a že si budou udržovat jednoduchý způsob života.“ Tyto příklady na Toma zapůsobily tak, že on sám zjednodušil svůj život, aby mohl věnovat víc času své rodině a duchovním zájmům — a této změny nikdy nelitoval.

Štěstí a sebeúcta

Jestliže má člověk být šťastný, je nutné, aby si byl vědom své osobní důstojnosti, neboli aby měl sebeúctu. Lidská nedokonalost a slabosti, které z ní vyplývají, vyvolávají v některých lidech pocit méněcennosti, a takové pocity často vznikají už v dětství. Hluboko zakořeněné postoje se možná překonávají obtížně, ale překonat se dají. Řešení tkví v uplatňování Božího slova.

Bible vysvětluje, co si o nás myslí Bůh. Není snad jeho názor důležitější než názor kteréhokoli člověka — dokonce důležitější než náš vlastní názor? Bůh je přímo zosobněním lásky a dívá se na nás bez předsudků a bez zaujatosti. Vidí nejen to, jací opravdu jsme, ale také to, jakými lidmi můžeme být. (1. Samuelova 16:7; 1. Jana 4:8) A ty, kdo se mu chtějí líbit, považuje za cenné a za žádoucí bez ohledu na to, jak se projevuje jejich nedokonalost. (Daniel 9:23; Ageus 2:7)

Naše slabosti a hříchy, kterých se dopouštíme, ovšem Bůh nepřehlíží. Očekává, že se budeme velmi snažit dělat to, co je správné, a když to děláme, podporuje nás při tom. (Lukáš 13:24) Bible však říká: „Jako otec projevuje milosrdenství  svým synům, Jehova projevil milosrdenství těm, kdo se ho bojí.“ Říká také: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát? Vždyť u tebe je pravé odpouštění, aby se tě báli.“ (Žalm 103:13; 130:3, 4)

Učte se tedy dívat se na sebe Božíma očima. Vědomí, že Bůh považuje ty, kdo ho milují, za žádoucí a že v ně má důvěru — i když oni sami snad mají pocit méněcennosti —, může velmi přispět k našemu štěstí. (1. Jana 3:19, 20)

Naděje — nezbytná podmínka štěstí

Směr, který je v poslední době zdůrazňován, je označován jako pozitivní psychologie a je založen na představě, že ke štěstí může vést optimismus, který se pěstuje pozitivním způsobem myšlení a tím, že se člověk soustřeďuje na své osobní silné stránky. Sotva kdo by odporoval názoru, že optimistický pohled na život a na budoucnost přispívá k našemu štěstí. Takový optimismus však musí vyplývat ze skutečností, a ne z pouhých toužebných přání. A navíc ani ten největší optimismus či pozitivní smýšlení neodstraní války, hlad, nemoce, znečištění životního prostředí, stáří či smrt — tedy to, čím je tolik lidí připravováno o štěstí. Optimismus je však přesto oprávněný.

Je zajímavé, že v Bibli se slovo optimismus nepoužívá, ale je zde slovo mnohem silnější — naděje. Dílo Vine’s Complete Expository Dictionary definuje pojem „naděje“ v biblickém smyslu jako „důvěřivé očekávání něčeho příznivého, ... radostné očekávání něčeho dobrého“. Naděje, jak o ní mluví Bible, je víc než jen optimistický náhled na situaci. Vztahuje se také na to, k čemu se něčí naděje upíná. (Efezanům 4:4; 1. Petra 1:3) Křesťanskou nadějí je například to, že všechny nežádoucí věci, o nichž je zmínka v předcházejícím odstavci, budou brzy odstraněny. (Žalm 37:9–11, 29) Toho, co křesťanská naděje zahrnuje, je však víc.

Křesťané se těší na dobu, kdy věrní lidé dosáhnou dokonalého života v pozemském ráji. (Lukáš 23:42, 43) Podrobněji o této naději pojednává Zjevení 21:3, 4: „Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. ... A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“

Každý, kdo očekává, že taková budoucnost leží i před ním, má všechny důvody k tomu, aby byl šťastný, i když jeho dnešní okolnosti zdaleka nejsou takové, jaké by si přál. (Jakub 1:12) Co kdybyste tedy prozkoumali Bibli a přesvědčili se, proč jí můžete věřit. Posilujte svou naději tím, že každý den věnujete nějaký čas čtení Bible. Duchovně vás to obohatí a pomůže vám to, abyste se vyvarovali věcí, které lidi připravují o štěstí, a aby se ve vás prohluboval pocit spokojenosti. Ano, hlavním klíčem ke skutečnému štěstí je plnění Boží vůle. (Kazatel 12:13) Život, který je založen na poslušnosti zásad uvedených v Bibli, je šťastný. Ježíš totiž řekl: „Šťastní jsou ti, kdo slyší Boží slovo a dodržují je!“ (Lukáš 11:28)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 5]

Štěstí nelze získat tím, že bychom hromadili bohatství, že bychom se izolovali od druhých nebo že bychom spoléhali na lidské vědomosti, které jsou omezené

[Obrázek na straně 6]

Život založený na poslušnosti Božího slova je šťastný

[Obrázek na straně 7]

Křesťanská naděje činí člověka šťastným