Jak můžeme zvítězit nad lidskou slabostí

„Tělesné smýšlení ... znamená smrt.“ (ŘÍMANŮM 8:6)

1. Jak někteří lidé pohlížejí na lidské tělo a která otázka si zaslouží, abychom o ní uvažovali?

„BUDU ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.“ (Žalm 139:14) To zpíval žalmista David, když rozjímal o jednom z Jehovových výtvorů — o lidském těle. Někteří náboženští učitelé však tělu nepřipisují oprávněnou chválu, ale považují ho za léčku a za nástroj hříchu. Bývá označováno jako ‚háv nevědomosti, základ neřesti, pouto zkaženosti, temná kobka, živá smrt nebo chodící mrtvola‘. Je pravda, že apoštol Pavel napsal: ‚V mém těle nepřebývá nic dobrého.‘ (Římanům 7:18) Znamená to však, že jsme beznadějně chyceni v pasti hříšného těla?

2. (a) Co znamená „tělesné smýšlení“? (b) Jaký boj mezi ‚tělem‘ a ‚duchem‘ probíhá v lidech, kteří touží líbit se Bohu?

² Slovo „tělo“ je v Písmu někdy použito k označení člověka v jeho nedokonalém stavu, jako hříšného potomka vzpurného Adama. (Efezanům 2:3; Žalm 51:5; Římanům 5:12) To, co jsme po něm zdědili, má za následek ‚slabost těla‘. (Římanům 6:19) A Pavel varoval: „Tělesné smýšlení ... znamená smrt.“ (Římanům 8:6) Mít takové „tělesné smýšlení“ tudíž znamená být ovládán a podněcován touhami padlého těla. (1. Jana 2:16) Jestliže se tedy snažíme líbit Bohu, dochází k neustálému boji mezi naším duchovním smýšlením a naší hříšnou přirozeností, která nás neúprosně vede k tomu, abychom konali „skutky těla“. (Galaťanům 5:17–23; 1. Petra 2:11) Když Pavel popsal tento vyčerpávající boj, který v něm probíhal, zvolal: „Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ (Římanům 7:24) Byl však Pavel bezbrannou obětí pokušení? Bible odpovídá jasně — nebyl.

 Jak je to s pokušením a hříchem ve skutečnosti

3. Jak se mnoho lidí dívá na hřích a pokušení, ale jak nás před takovým postojem Bible varuje?

³ Představa hříchu je dnes pro mnoho lidí nepřijatelná. Někteří slovo „hřích“ zlehčují jako staromódní výraz pro lidské slabůstky. Neuvědomují si však, že „všichni musíme být učiněni zjevnými před Kristovým soudcovským stolcem, aby každý dostal svou odměnu za věci, které dělal v těle, podle toho, co prováděl, ať je to dobré, nebo podlé“. (2. Korinťanům 5:10) Další lidé možná pronesou ironickou poznámku: „Dokážu odolat všemu kromě pokušení!“ Někteří lidé žijí v prostředí, které je zaměřeno na okamžité požitky, ať už se týkají jídla, sexu, zábavy či úspěchu. Chtějí všechno, a chtějí to hned. (Lukáš 15:12) Vidí jen bezprostřední potěšení, ale přes něj nevidí budoucí radost „skutečného života“. (1. Timoteovi 6:19) Bible nás však vyučuje, že máme být opatrní, pokud jde o to, na co myslíme, a že máme být prozíraví a vyhýbat se všemu, co by nám v duchovním či jiném ohledu mohlo uškodit. Jedno inspirované přísloví říká: „Chytrý, který uviděl neštěstí, se skryl; nezkušení, kteří šli dál, utrpěli trest.“ (Přísloví 27:12)

4. Jakou vybídku zapsanou v 1. Korinťanům 10:12, 13 dal Pavel?

⁴ Když Pavel psal křesťanům žijícím v Korintu, což bylo město známé svou mravní zkažeností, dal jim realistické varování před pokušením a mocí hříchu. Napsal: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl. Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:12, 13) Každý z nás —mladý či letitý, muž nebo žena — se setkává s mnoha pokušeními ve škole, v zaměstnání nebo někde jinde. Prozkoumejme tedy Pavlova slova a podívejme se, jaký pro nás mají význam.

Vyhýbejme se přílišné sebedůvěře

5. Proč je přílišná sebedůvěra nebezpečná?

⁵ Pavel píše: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ Přílišná důvěra ve vlastní mravní sílu je nebezpečná. Prozrazuje, že člověk nechápe podstatu a sílu hříchu. Vzhledem k tomu, že hříchu podlehli takoví lidé jako Mojžíš, David, Šalomoun a apoštol Petr, měli bychom se snad domnívat, že my zranitelní nejsme? (4. Mojžíšova 20:2–13; 2. Samuelova 11:1–27; 1. Královská 11:1–6; Matouš 26:69–75) „Moudrý se bojí a odvrací se od špatnosti, ale hloupý se stává rozlíceným a sebejistým,“ píše se v Příslovích 14:16. Kromě toho Ježíš řekl: ‚Duch je dychtivý, ale tělo je slabé.‘ (Matouš 26:41) Žádný nedokonalý člověk není imunní proti zkaženým choutkám, a proto musíme Pavlovo varování brát vážně a odolávat pokušení. Jinak se totiž vystavujeme riziku, že padneme. (Jeremjáš 17:9)

6. Kdy a jak bychom se měli připravovat na pokušení?

⁶ Je moudré, když se na těžkosti, které mohou nečekaně nastat, připravíme předem. Král Asa si uvědomoval, že období míru je ten správný čas k tomu, aby vybudoval opevnění. (2. Paralipomenon 14:2, 6, 7) Věděl, že by bylo příliš pozdě připravovat se na útok v okamžiku, kdy by k němu už došlo. Podobně je nejlepší, když rozhodnutí, co podnikneme, až se objeví pokušení, děláme s chladnou hlavou a v klidu. (Žalm 63:6) Daniel a jeho bohabojní přátelé své rozhodnutí, že budou věrni Jehovovu zákonu, udělali dříve, než na ně byl vyvíjen nátlak, aby jedli královy pochoutky. Proto vůbec neváhali stát si za svým přesvědčením a nejíst jídlo, jež bylo nečisté. (Daniel 1:8) Posilujme tedy své odhodlání zůstat mravně čistí ještě před tím, než nastanou situace, kdy jsme v pokušení. Pak budeme schopni hříchu odolat.

7. Proč je pro nás útěchou, když víme, že ostatní křesťané úspěšně odolávají pokušení?

 ⁷ Velkou útěchou jsou pro nás Pavlova slova: „Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí.“ (1. Korinťanům 10:13) Apoštol Petr napsal: „Postavte se ... proti [Ďáblovi], pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“ (1. Petra 5:9) Ano, ostatní křesťané se potýkají s podobnými pokušeními a úspěšně jim s Boží pomocí odolávají. To můžeme i my. Nicméně jakožto praví křesťané, kteří žijí ve zvráceném světě, můžeme očekávat, že se dříve či později každý z nás do nějakého pokušení dostane. Jak tedy získat důvěru v to, že zvítězíme nad lidskou slabostí a pokušením zhřešit?

Pokušení můžeme odolat!

8. Jaká je základní cesta k tomu, abychom se vyhnuli pokušení?

⁸ Základní cestou k tomu, abychom přestali „být otroky hříchu“, je vyhnout se pokušení, jestliže je to možné. (Římanům 6:6) V Příslovích 4:14, 15 jsme vybízeni: „Na stezku ničemných nevstupuj a nechoď přímo dál na cestu špatných. Vyhýbej se jí, neprojdi po ní; odboč z ní a jdi dál.“ Často víme předem, že by určité okolnosti mohly vést k hříchu. Je proto zřejmé, že jakožto křesťané musíme ‚jít dál‘, tedy vyhnout se všemu — každému člověku, místu a věci —, co by v nás mohlo roznítit nesprávné touhy a rozpálit nečisté žádosti.

9. Jak je v Písmu zdůrazněno, že je důležité uprchnout ze situací, v nichž bychom mohli podlehnout pokušení?

⁹ Dalším důležitým krokem, který vede k vítězství nad pokušením, je utéci ze situace, v níž bychom mu mohli podlehnout. Pavel radil: „Prchejte před smilstvem.“ (1. Korinťanům 6:18) A napsal: „Prchejte ... před modlářstvím.“ (1. Korinťanům 10:14) Také varoval Timotea, aby prchal před přílišnou touhou po hmotném bohatství a rovněž „před touhami, které provázejí mládí“. (2. Timoteovi 2:22; 1. Timoteovi 6:9–11)

10. Které dva protichůdné příklady ukazují, jak důležité je utéci před pokušením?

¹⁰ Zamysleme se nad tím, co se stalo izraelskému králi Davidovi. Když se díval ze střechy svého paláce, spatřil půvabnou ženu, jak se koupe, a jeho srdce se naplnilo nesprávnými touhami. David měl ze střechy odejít a prchnout tak před pokušením. Místo toho se na tuto ženu — Bat-šebu — dotazoval. Následky byly zničující. (2. Samuelova 11:1–12:23) Jak naproti tomu jednal Josef, když ho nemravná manželka jeho pána nutila, aby si s ní lehl? Zpráva nám říká: „Jak den co den mluvila k Josefovi, ukázalo se, že jí nikdy nenaslouchal, aby si k ní lehl a byl s ní.“ Josef neměl přikázání mojžíšského Zákona, protože ten tehdy ještě neexistoval. Přesto jí Josef odpověděl: „Jak bych se ... mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“  Jednoho dne ho tato žena popadla a řekla mu: „Lehni si se mnou!“ Zůstal tam snad Josef stát a pokoušel se jí domlouvat? Ne. „Dal se na útěk a vyšel ven.“ Josef nedovolil, aby se ho zmocnila sexuální touha. Utekl totiž. (1. Mojžíšova 39:7–16)

11. Co můžeme udělat, jsme-li v určitém pokušení opakovaně?

¹¹ Útěk bývá považován za zbabělost, ale často je opravdu moudré, když se z určité situace doslova vymaníme. Snad zažíváme v zaměstnání pokušení, které se stále opakuje. Možná nemůžeme změnit práci, přesto ale mohou být jiné cesty, jak se vymanit ze situací, které jsou pro nás pokušením. Musíme prchat před vším, o čem víme, že je to nesprávné, a měli bychom být rozhodnuti dělat pouze to, co je správné. (Amos 5:15) Prchat před pokušením může jindy znamenat to, že se budeme vyhýbat pornografickým internetovým stránkám a pochybným místům zábavy. Může to také znamenat, že vyhodíme určitý časopis nebo si najdeme nové přátele — takové, kteří milují Boha a kteří nám možná budou schopni pomoci. (Přísloví 13:20) Ať jsme k hříchu pokoušeni čímkoli, je moudré, jestliže se od toho rozhodně odvrátíme. (Římanům 12:9)

Jak nám může pomoci modlitba

12. O co Boha žádáme, když se modlíme: „Neuveď nás do pokušení“?

¹² Pavel dává toto povzbudivé ujištění: „Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:13) Jedním ze způsobů, jak nám Jehova pomáhá, je to, že vyslýchá naše modlitby, v nichž prosíme o pomoc při překonávání pokušení. Ježíš Kristus nás učil modlit se: „Neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho ničemného.“ (Matouš 6:13) Na takovou upřímnou modlitbu Jehova nebude reagovat tak, že by nás pokušení vydal, ale vysvobodí nás z ruky Satana a od jeho lstivých skutků. (Efezanům 6:11, poznámka pod čarou) Měli bychom Boha prosit, aby nám pomohl rozpoznat pokušení a mít dost síly odolat jim. Pokud ho úpěnlivě žádáme, aby nedopustil, že v pokušení selžeme, Jehova nám pomůže, aby nás Satan, ‚ten ničemný‘, nepřelstil.

13. Co bychom měli dělat, jestliže se potýkáme s trvalým pokušením?

¹³ Vroucně se musíme modlit zejména tehdy, když bojujeme s trvalým pokušením. Některá pokušení mohou být příčinou intenzivního vnitřního boje s myšlenkami a postoji, které nám důrazně připomínají, jak slabí ve skutečnosti jsme. (Žalm 51:5) Co můžeme dělat, jestliže nás například mučí vzpomínky na nějaký dřívější nemravný zvyk? Co když jsme v pokušení vrátit se k tomuto jednání? Nesnažme se pouze potlačit takové pocity, ale v modlitbě tuto záležitost předložme Jehovovi — a pokud je to nutné, dělejme to opakovaně. (Žalm 55:22) Jehova nám mocí svého Slova a svatého ducha může pomoci, abychom ze své mysli nečisté myšlenky vypudili. (Žalm 19:8, 9)

14. Proč je modlitba nezbytná k tomu, abychom se vypořádali s pokušením?

¹⁴ Když si v zahradě Getsemane Ježíš povšiml, že jeho apoštolové jsou ospalí, vybízel je: „Zůstaňte bdělí a modlete se neustále, abyste neupadli do pokušení. Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“ (Matouš 26:41) Jedním ze způsobů, jak překonat pokušení, je dávat si pozor na jeho různé formy a být vnímaví k tomu, jak je rafinované. Je také velmi důležité, abychom se v souvislosti s pokušením bez otálení modlili, a díky tomu mohli být v duchovním ohledu vyzbrojeni proti němu bojovat. Pokušení nás zasáhne vždy tam, kde jsme nejvíc zranitelní, a proto mu nemůžeme odolávat sami. Modlitba je nezbytná, protože síla od Boha nás může podepřít, abychom se Satanovi ubránili. (Filipanům 4:6, 7) Možná také potřebujeme duchovní pomoc a modlitby ‚starších mužů sboru‘. (Jakub 5:13–18)

 Pokušení odolávejme aktivně

15. Co všechno je potřebné, chceme-li odolat pokušení?

¹⁵ Kromě toho, že se pokušení pokud možno vyhýbáme, musíme mu aktivně odolávat, dokud nepomine nebo dokud se nezmění situace. Když byl Ježíš pokoušen Satanem, kladl mu odpor tak dlouho, až Ďábel odešel pryč. (Matouš 4:1–11) Učedník Jakub napsal: „Postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás.“ (Jakub 4:7) Odolávání začíná tím, že svou mysl obrníme Božím slovem a pevně se rozhodneme, že se budeme držet Božích měřítek. Je dobré, když se zpaměti naučíme důležité biblické verše, které se týkají naší konkrétní slabosti, a když o nich rozjímáme. Bylo by moudré, kdybychom vyhledali nějakého zralého křesťana — možná staršího —, kterému se můžeme se svými starostmi svěřit a kterého můžeme zavolat na pomoc, až na nás pokušení zaútočí. (Přísloví 22:17)

16. Jak můžeme zůstat mravně bezúhonní?

¹⁶ Písmo nás vybízí, abychom oblékli novou osobnost. (Efezanům 4:24) To znamená dovolit Jehovovi, aby nás formoval a měnil. V dopise, který Pavel adresoval svému spolupracovníkovi Timoteovi, napsal: „Usiluj ... o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost, mírnou povahu. Bojuj znamenitý boj víry, pevně uchop věčný život, pro který jsi byl povolán.“ (1. Timoteovi 6:11, 12) ‚Usilovat o spravedlnost‘ můžeme tak, že pilně studujeme Boží slovo, abychom důkladně poznali Boží osobnost, a potom jednáme v souladu s Božími požadavky. Také je důležité, abychom svůj program měli naplněný křesťanskými činnostmi, například kázáním dobré zprávy a návštěvou shromáždění. Když se přiblížíme k Bohu a plně využijeme jeho duchovní opatření, pomůže nám to, abychom duchovně rostli a zůstali mravně bezúhonní. (Jakub 4:8)

17. Jak víme, že Bůh nás v době, kdy čelíme pokušení, neopustí?

¹⁷ Pavel nás ujišťuje, že žádné pokušení, jež zažíváme, nikdy nebude tak velké, abychom se s ním díky schopnosti, kterou máme od Boha, nedokázali vypořádat. Jehova nám ‚poskytne východisko, abychom je mohli snášet‘. (1. Korinťanům 10:13) Ano, Bůh — jestliže na něj stále spoléháme — nedovolí, aby pokušení bylo tak silné, že bychom neměli dost duchovní síly zachovat ryzost. Jehova chce, abychom byli úspěšní, když aktivně odoláváme pokušení udělat to, co je v jeho očích špatné. Kromě toho můžeme důvěřovat jeho slibu: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ (Hebrejcům 13:5)

18. Proč si můžeme být jisti vítězstvím nad lidskou slabostí?

¹⁸ Pavel neměl pochybnosti o tom, jak dopadne jeho osobní boj proti lidské slabosti. Nepovažoval se za nebohou a bezmocnou oběť svých tělesných tužeb. Pavel naopak řekl: „Běžím ... způsobem, který není nejistý; mířím svými ranami tak, abych nebil do vzduchu; ale tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Korinťanům 9:26, 27) I my můžeme proti nedokonalému tělu úspěšně bojovat. Prostřednictvím Písma, publikací založených na Bibli a prostřednictvím křesťanských shromáždění a zralých spolukřesťanů nám láskyplný nebeský Otec poskytuje neustálé připomínky, které nám pomáhají žít bezúhonně. S Boží pomocí tedy můžeme nad lidskou slabostí zvítězit!

Vzpomínáte si?

• Co znamená „tělesné smýšlení“?

• Jak se můžeme na pokušení připravit?

• Co můžeme dělat, abychom pokušení překonali?

• Jakou úlohu při překonávání pokušení hraje modlitba?

• Jak víme, že nad lidskou slabostí můžeme zvítězit?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 10]

Bible neučí, že jsme bezmocnými oběťmi svých tělesných tužeb

[Obrázek na straně 12]

Jedním ze základních způsobů, jak se vyhnout hříchu, je utéci před pokušením