Ani špatná výchova vám nemusí zkazit život

NICHOLAS měl již odmalička sklon ke vzpurnosti. * Jeho vnitřní konflikty ho nakonec přivedly k narkomanii a propadl také pití. Na vysvětlení Nicholas říká: „Otec byl alkoholik, a mé sestře i mně způsobil mnoho utrpení.“

Rodiče Malindy byli na první pohled úctyhodnými členy místní obce a pravidelně chodili do kostela. Ale také se intenzivně věnovali jistému kultu. „K některým jejich kultovním praktikám patřilo to, že mě zneužívali, a to mě v dětství poznamenalo,“ naříká si Malinda, které je dnes přes třicet let. Dodává: „Vštípili mi pocit méněcennosti a vyvolali ve mně zoufalství, a s tím jsem žila — pokud si pamatuji — stále.“

Není snad nepopiratelnou skutečností, že život mnoha dětí byl poznamenán násilím, týráním, zanedbáváním ze strany rodičů a jinými škodlivými věcmi? Neradostné dětství mohlo dítěti zasadit velice hluboké rány. Musí však tyto rány takovému člověku zkazit život navždy, takže by nikdy nemohl přijmout pravdu Božího slova a nemohl by získat určitou míru štěstí? Je možné, že by se Nicholasovi a Malindě podařilo stát se ryzími lidmi, ačkoli výchova, kterou dostali, byla špatná? Zamysleme se nejdříve nad tím, jak se vedlo judskému králi Josijášovi.

Biblický příklad

Josijáš panoval nad Judou v sedmém století př. n. l. a vládl jednatřicet let (659–629 př. n. l.). V době, kdy byl jeho otec zavražděn a Josijáš byl dosazen na trůn, byly poměry v Judě velmi špatné. V Judě a v Jeruzalémě bylo mnoho ctitelů Baala. Mnozí lidé skládali přísahy při Malkamovi, hlavním bohu Ammonitů. Judská knížata byla „řvoucími lvy“ a soudci byli „večerní vlci“, řekl tehdejší Boží prorok Sefanjáš. V zemi proto bujelo násilí a podvádění. Mnozí lidé si v srdci říkali: „Jehova neučiní dobré, a neučiní špatné.“ (Sefanjáš 1:3–2:3; 3:1–5)

Jakým byl Josijáš vládcem? Biblický kronikář Ezra píše: „[Josijáš] přistoupil k tomu, aby činil to, co bylo správné v Jehovových očích, a chodil po cestách svého praotce Davida; a neodbočil napravo ani nalevo.“ (2. Paralipomenon 34:1, 2) Je zřejmé, že Josijášovi se dařilo dělat to, co bylo správné v Božích očích. Jaká však byla rodina, z níž pocházel?

Byl v dětství milován, nebo týrán?

V roce 667 př. n. l., kdy se Josijáš narodil, bylo jeho otci Amonovi teprve 16 let a nad Judou vládl Josijášův dědeček Manasse. Ten byl jedním z nejničemnějších králů, kteří kdy nad Judou vládli. Postavil oltáře Baalovi a „ve velkém měřítku činil to, co bylo špatné v Jehovových očích“. Přiměl své syny projít ohněm, provozoval magii, nechával si věštit, podporoval spiritistické praktiky a ve velkém měřítku proléval nevinnou krev. Manasse také udělal vyřezávanou sochu v podobě posvátného kůlu a přinesl ji do Jehovova domu. Svedl obyvatele Judy a Jeruzaléma, „aby činili hůře než národy, které Jehova vyhladil z místa před izraelskými syny“. (2. Paralipomenon 33:1–9)

Manasse byl tak špatný, že ho Jehova nechal odvést v poutech do Babylónu, do jednoho z královských měst asyrského monarchy. V zajetí činil Manasse pokání, pokořil se a prosil Jehovu o odpuštění. Bůh jeho prosbu  o přízeň vyslyšel a obnovil jeho kralování v Jeruzalémě. Potom Manasse zavedl reformy, které byly do jisté míry úspěšné. (2. Paralipomenon 33:10–17)

Jaký vliv měla Manasseho špatnost a pozdější pokání na jeho syna Amona? Ten se stal velmi ničemným. Manasse činil pokání a snažil se očistit národ od poskvrnění, které on sám zavedl, ale Amon na to nereagoval. Když ve svých dvaadvaceti letech zdědil trůn, Amon „přistoupil k tomu, aby činil to, co bylo špatné v Jehovových očích, právě jak to dělal jeho otec Manasse“. Místo aby se před Jehovou pokořil, „Amon byl ten, kdo působil, aby provinilosti přibývalo“. (2. Paralipomenon 33:21–23) Když se Amon stal judským králem, bylo Josijášovi teprve šest let. Josijášovo dětství muselo být opravdu hrozné.

Amonova ničemná vláda po dvou letech skončila, když se jeho sluhové proti němu spikli a usmrtili ho. Lid země ale všechny spiklence proti Amonovi zabil a za krále místo něho dosadil jeho syna Josijáše. (2. Paralipomenon 33:24, 25)

Josijáš sice ve svém raném dětství žil v nepříznivých okolnostech, ale přesto dále dělal to, co bylo dobré v Jehovových očích. Vládl tak úspěšně, že o něm Bible říká: „Před ním se neprokázal být král jako on, který se vrátil k Jehovovi celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou, podle celého Mojžíšova zákona; ani po něm nepovstal takový jako on.“ (2. Královská 23:19–25)

Pro ty, kdo prožívali hrozné dětství, je Josijáš opravdu povzbuzujícím příkladem. Co se můžeme z jeho příkladu naučit? Co pomohlo Josijášovi vybrat si správnou životní cestu a zůstat na ní?

Snažte se poznat Jehovu

Pozitivním vlivem působil na Josijáše v raných letech jeho života jeho kajícný dědeček Manasse. Bible nám ovšem neříká,  do jaké míry se ti dva stýkali a kolik bylo Josijášovi let, když Manasse napravil svůj způsob života. V židovských rodinách panovaly úzké vztahy, a proto je možné, že se Manasse snažil uchránit svého vnuka před okolními škodlivými vlivy a že do jeho srdce vštěpoval určitou úctu k pravému Bohu Jehovovi a k jeho Slovu. Semena pravdy, která Manasse mohl zasít do Josijášova srdce, nakonec — možná také díky dalším pozitivním vlivům — přinesla ovoce. Ve svých patnácti letech, když panoval nad Judou osmý rok, začal Josijáš usilovat o to, aby poznal Jehovu a činil jeho vůli. (2. Paralipomenon 34:1–3)

Někteří lidé získali v dětství jakési povědomí o duchovních věcech jedině prostřednictvím některého vzdáleného příbuzného, známého nebo souseda. Jestliže však jsou takto zasetá semínka pěstována, mohou později přinést dobré ovoce. Malinda, o které zde byla zmínka, měla jednoho souseda, který pro ni byl jakoby dědečkem. Ten k nim domů pravidelně přinášel časopisy Strážná věž a Probuďte se! Malinda na něho s láskou vzpomíná a říká: „Nejvíce na mě působilo to, že můj soused neslavil žádné svátky. To pro mě bylo důležité, protože při svátku Všech svatých a při jiných svátcích bylo v kultu, k němuž patřili moji rodiče, zvykem provádět různé rituály.“ Když o deset let později jedna přítelkyně pozvala Malindu na křesťanské shromáždění v sále Království svědků Jehovových, Malinda si na tohoto souseda vzpomněla a ochotně pozvání přijala. Pomohlo jí to hledat pravdu.

Buďte před Bohem pokorní

Za Josijášovy vlády probíhaly v judské zemi velké změny. Šest let probíhalo Josijášovo tažení za vymýcení modlářství a za očištění judské země, a potom se Josijáš pustil do opravování Jehovova domu. Během této práce objevil velekněz Chilkijáš něco mimořádně cenného. Našel původní exemplář ‚knihy Jehovova zákona‘. Chilkijáš svěřil tento úžasný objev tajemníku Šafanovi, a ten oznámil králi, co se stalo. Byl snad pětadvacetiletý Josijáš na tento výsledek hrdý? (2. Paralipomenon 34:3–18)

„Jakmile král slyšel slova zákona,“ píše Ezra, „okamžitě roztrhl své oděvy.“ Josijáš dal najevo upřímný zármutek, protože si uvědomil, že jeho předkové neplnili všechno, co Bůh přikazoval. Projevil skutečnou pokoru! Král okamžitě pověřil pětičlennou delegaci mužů, aby se šli dotazovat Jehovy prostřednictvím prorokyně Chuldy. Delegace pak přinesla zprávu, která zněla v tomto smyslu: ‚Přijde neštěstí kvůli neposlušnosti Jehovova Zákona. Ale protože jsi se, králi Josijáši, pokořil, budeš v pokoji sebrán na svůj hřbitov a to neštěstí neuvidíš.‘ (2. Paralipomenon 34:19–28) Josijášův postoj se Jehovovi líbil.

Bez ohledu na to, v jakém prostředí jsme vyrůstali, také my se můžeme pokořit před pravým Bohem Jehovou a můžeme dát najevo, že máme úctu k němu i k jeho Slovu, Bibli. Právě tak jednal Nicholas, o němž byla zmínka v úvodu. Říká: „Sice jsem měl v životě mnoho problémů, protože jsem užíval drogy a hodně jsem pil, ale o Bibli jsem se zajímal a toužil jsem po tom, aby můj život dostal smysl. Nakonec jsem přišel do styku se svědky Jehovovými, změnil jsem svůj způsob života a přijal jsem pravdu.“ Ano, bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházíme, můžeme mít k Bohu a k jeho Slovu úctu.

Využijme Jehovova opatření

Josijáš měl také hlubokou úctu k Jehovovým prorokům. Nejen že se dotazoval prorokyně Chuldy, ale silně na něho působili i jiní tehdejší proroci. Například Jeremjáš a Sefanjáš intenzivně ohlašovali otevřené odsouzení proti modlářství, které se v Judě provádělo. Když Josijáš věnoval pozornost jejich poselství, jistě ho to v jeho tažení proti falešnému uctívání velmi posílilo. (Jeremjáš 1:1, 2; 3:6–10; Sefanjáš 1:1–6)

„Pán“, totiž Ježíš Kristus, ustanovil skupinu svých pomazaných následovníků — ‚věrného  a rozvážného otroka‘ —, aby v pravý čas poskytovala duchovní pokrm. (Matouš 24:45–47) Prostřednictvím publikací založených na Bibli a prostřednictvím různých opatření v rámci sboru upozorňuje třída otroka na to, jak prospěšné je řídit se biblickými radami, a poskytuje také praktické podněty, abychom tyto rady mohli uplatňovat v každodenním životě. Je skutečně správné, jestliže využíváme Jehovových opatření, která nám mohou pomoci překonat všechny hluboko zakořeněné nesprávné sklony! Nicholas měl od dětství silný odpor k autoritě. I když poznával pravdu z Božího slova, tato slabost mu bránila sloužit Jehovovi plněji. Změnit tento postoj pro něj vůbec nebylo snadné. Během doby se mu to však podařilo. Jak? „Dva starší, kteří mi rozuměli,“ vypráví Nicholas, „mi pomohli, abych si svůj problém přiznal, a pak jsem začal uplatňovat jejich láskyplné rady založené na Bibli.“ Dodává: „Občas sice ve mně jakási nelibost vzplane, ale svou vzpurnou povahu nyní ovládám.“

Také Malinda se ptá starších na radu, když stojí před nějakým důležitým životním rozhodnutím. Když bojuje s pocitem zoufalství a méněcennosti, který v ní vznikl již dávno v dětství, shledává, že pro ni jsou neocenitelnou pomocí různé články, které vyšly v časopisech Strážná věž a Probuďte se! Malinda říká: „Někdy mě v některém článku osloví jen odstavec nebo věta — je to jen takové malé sousto. Asi před devíti lety jsem si začala takové články ukládat do kroužkového bloku, abych je měla snadno k dispozici.“ Dnes už má kroužkové bloky tři a v nich asi 400 článků.

Ne, špatná výchova v rodině opravdu nemusí lidem zkazit život natrvalo. S Jehovovou pomocí mohou v duchovním směru dosáhnout dobrých výsledků. Jestliže někdo dostal dobrou výchovu, ještě to neznamená, že bude ryzím člověkem, a stejně jestliže někdo měl dětství špatné, neznamená to, že se nemůže stát člověkem bohabojným.

Když byla kdysi při opravě chrámu objevena kniha Zákona, Josijáš ‚přistoupil k tomu, aby uzavřel smlouvu před Jehovou, že bude následovat Jehovu a že ho bude stále poslouchat celým svým srdcem a celou svou duší‘. (2. Paralipomenon 34:31) A do posledního dechu se od tohoto svého rozhodnutí neodchýlil. Malinda a Nicholas jsou také rozhodnuti zůstat Jehovovi Bohu věrně oddáni a úspěšně si zachovat ryzost. Kéž jste i vy rozhodnuti zůstat Bohu nablízku a věrně mu sloužit. Můžete si být jisti úspěchem, protože Jehova slibuje: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Izajáš 41:10, 13)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 26]

Josijáš sice prožil hrozné dětství, ale snažil se poznat Jehovu, a jeho život byl úspěšný

[Obrázek na straně 28]

Starší vám mohou pomoci překonat nějaký hluboko zakořeněný rys osobnosti

[Obrázek na straně 28]

„Strážná věž“ a „Probuďte se!“ vám mohou pomoci zachovat si ryzost