Ve službě pro Jehovu si zachovejme radost
Ve službě pro Jehovu si zachovejme radost
„Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou řeknu: Radujte se!“ (FILIPANŮM 4:4)
1, 2. Jak si jeden bratr a jeho rodina dokázali zachovat radost i přes to, že přišli o všechno, co měli?
JAMES je sedmdesátiletý křesťan ze Sierry Leone a po celý život tvrdě pracoval. Představte si, jakou radost měl, když nakonec ušetřil dost peněz a mohl si koupit malý čtyřpokojový domek. Nějakou dobu po tom, co se tam James s rodinou nastěhoval, vypukla v zemi občanská válka a jejich dům shořel do základů. Přišli sice o dům, ale neztratili radost. Proč ne?
2 James i jeho rodina nezaměřovali svou mysl na to, co ztratili, ale na to, co jim zůstalo. James vysvětluje: „I v těch hrozných dobách jsme konali shromáždění, četli jsme Bibli, společně jsme se modlili a dělili s ostatními o to málo, co jsme měli. Radost jsme si dokázali uchovat díky tomu, že jsme se soustředili na svůj nádherný vztah k Jehovovi.“ Tito věrní křesťané byli schopni ‚dále se radovat‘ proto, že přemýšleli o tom, jak jim Jehova žehná. A právě důvěrný osobní vztah k Jehovovi je pro ně největším požehnáním. (2. Korinťanům 13:11) Je pochopitelné, že snášet tíživé okolnosti pro ně nebylo snadné, ale oni se nepřestali v Jehovovi radovat.
3. Jak si někteří první křesťané zachovali radost?
3 První křesťané se potýkali se zkouškami, které se podobaly těm, jež zažíval James a jeho rodina. Přesto apoštol Pavel napsal hebrejským křesťanům tato slova: „Radostně [jste] snášeli drancování svého majetku.“ Pavel potom vysvětlil, co bylo zdrojem jejich radosti: „Protože jste věděli, že vy máte lepší a trvalé vlastnictví.“ (Hebrejcům 10:34) Ano, tito křesťané v prvním století měli silnou naději. S důvěrou se těšili, že získají něco, co nemohlo být vydrancováno — nevadnoucí „korunu života“ v Božím nebeském Království. (Zjevení 2:10) Dnes nám naše křesťanská naděje — ať už je nebeská nebo pozemská — může pomáhat, abychom si zachovali radost, i když na nás doléhají nepříznivé okolnosti.
„Radujte se z naděje“
4, 5. (a) Proč pro Římany byla Pavlova rada, aby se ‚radovali z naděje‘, tak aktuální? (b) Co by mohlo způsobit, že by křesťan ztratil ze zřetele svou naději?
4 Apoštol Pavel povzbuzoval spoluvěřící v Římě, aby se ‚radovali z naděje‘ na věčný život. (Římanům 12:12) To byla pro Římany aktuální rada. Ani ne deset let po tom, co jim Pavel psal, začali být krutě pronásledováni, a někteří byli na příkaz císaře Nerona umučeni. V jejich utrpení jim nepochybně pomáhala víra v to, že Bůh jim dá slíbenou korunu života. A co my dnes?
5 Jakožto křesťané i my musíme počítat s tím, že budeme pronásledováni. (2. Timoteovi 3:12) Kromě toho si uvědomujeme, že nás všechny postihuje „čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11) Nějaká nehoda může například způsobit, že ztratíme milovaného člověka. Smrtelná nemoc nám může vzít některého z rodičů či blízkého přítele. Když se tyto zkoušky objeví, pak to pro nás může v duchovním ohledu představovat nebezpečí, a to v případě, že nejsme plně zaměřeni na naději na Království. Je proto dobré, když si položíme otázky: ‚Raduji se z naděje? Jak často si udělám čas na rozjímání o ní? Je pro mě přicházející ráj skutečností? Vidím se v něm? Toužím po tom, aby už skončil současný ničemný systém věcí, stejně dychtivě jako v době, kdy jsem poznal pravdu?‘ Tato poslední otázka si zasluhuje, abychom o ní vážně přemýšleli. Proč? Protože máme-li dobré zdraví, vyděláváme-li si na slušné živobytí a žijeme-li v takové části zeměkoule, která v podstatě není zasažena válkou, nedostatkem potravin nebo přírodními katastrofami, mohli bychom — přinejmenším do určité míry — ztratit ze zřetele to, jak naléhavě nutný je příchod Božího nového světa.
6. (a) Na co Pavel a Silas soustředili své myšlenky, když byli v soužení? (b) Jak nás dnes může příklad Pavla a Sily povzbudit?
6 Pavel Římanům také radil, aby ‚snášeli soužení‘. (Římanům 12:12) Pro Pavla nebylo soužení ničím cizím. Jednou spatřil ve vidění muže, který ho vybídl, aby ‚přešel do Makedonie‘ a pomohl tamním obyvatelům dozvědět se o Jehovovi. (Skutky 16:9) Nato Pavel společně s Lukášem, Silou a Timoteem nasedli na loď a vydali se do Evropy. Co tyto horlivé misionáře čekalo? Soužení! Pavel a Silas byli potom, co kázali v makedonském městě Filipy, zmrskáni a uvrženi do vězení. Je zřejmé, že někteří obyvatelé Filip nebyli k poselství o Království jen lhostejní, ale byli dokonce tvrdými odpůrci. Vedl tento zvrat událostí k tomu, že zmínění horliví misionáři ztratili radost? Ne. Pavel a Silas byli sice zbiti a uvrženi do vězení, ale „kolem půlnoci se ... modlili a chválili Boha písní“. (Skutky 16:25, 26) Bolest způsobená bitím samozřejmě nepřinášela Pavlovi a Silovi radost, ale na bolest se tito dva misionáři nezaměřovali. Jejich myšlenky byly soustředěny na Jehovu a na to, jak jim žehnal. Pavel a Silas radostně ‚snášeli soužení‘ a tím dali znamenitý příklad svým bratrům ve Filipech a kdekoli jinde.
7. Proč by naše modlitby měly obsahovat slova díků?
7 Pavel napsal: „Vytrvávejte v modlitbě.“ (Římanům 12:12) Modlíte se, když prožíváte nějaké úzkostné chvíle? O co se modlíte? Pravděpodobně se zmiňujete o svém konkrétním problému a prosíte Jehovu o pomoc. Do svých modliteb však můžete zahrnout i slova díků za požehnání, jež máte. Když vzniknou problémy, pak nám rozjímání o dobrotě, se kterou s námi Jehova jedná, pomáhá, abychom se ‚radovali z naděje‘. David, jehož život zdaleka nebyl bez problémů, napsal: „Sám jsi udělal mnoho věcí, Jehovo, můj Bože, dokonce svá podivuhodná díla a své myšlenky vůči nám; nikdo se k tobě nemůže přirovnat. Kdyby se mi zachtělo o nich vyprávět a mluvit, staly se početnějšími, než mohu vylíčit.“ (Žalm 40:5) Jestliže — podobně jako David — budeme pravidelně rozjímat o požehnání, které od Jehovy dostáváme, pak zjistíme, že není možné se neradovat.
Udržujte si pozitivní postoj
8. Co křesťanovi pomáhá, aby zůstal šťastný, když zažívá pronásledování?
8 Ježíš své následovníky povzbuzuje, aby si i tehdy, když se setkávají s různými zkouškami, udržovali pozitivní postoj. Říká: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně.“ (Matouš 5:11) Jaký vlastně máme důvod pro to, abychom za takových okolností byli šťastní? Skutečnost, že jsme schopni odolávat odporu, dokazuje, že na nás spočívá Jehovův duch. Apoštol Petr řekl spolukřesťanům své doby: „Jestliže jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:13, 14) Prostřednictvím svého ducha nám Jehova také pomůže vytrvat, a díky tomu si zachovat radost.
9. Co některým bratrům pomohlo nalézt důvody k radosti i tehdy, když byli kvůli své víře ve vězení?
9 Důvody k radosti můžeme najít i v případě, že jsme ve velmi zoufalé situaci. To poznal křesťan jménem Adolf. Žije v zemi, kde dílo svědků Jehovových bylo po mnoho let zakázáno. Adolf byl společně s několika přáteli zatčen a odsouzen k dlouholetým trestům ve vězení, protože ti všichni odmítli vzdát se svého biblického učení. Život ve vězení byl tvrdý, ale Adolf a jeho přátelé, podobně jako Pavel a Silas, měli důvody, proč vyjadřovat Bohu vděčnost. Zjistili, že to, co ve vězení zažili, jim pomohlo posílit víru a rozvinout cenné křesťanské vlastnosti, jako je štědrost, soucit a bratrskou náklonnost. Když například některý vězeň dostal z domova balíček, dělil se o jeho obsah se spoluvěřícími. Ti na tyto věci navíc pohlíželi jako na dar od Jehovy, hlavního Dárce ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘. Takové projevy laskavosti působily radost jak dárci, tak i obdarovaným. A tak okolnosti, které měly víru bratrů zlomit, je nakonec v duchovním ohledu posílily. (Jakub 1:17; Skutky 20:35)
10, 11. Jak se jedna sestra vypořádala s neúprosnými výslechy, po nichž přišel dlouhý trest ve vězení?
10 Ella, která také žije v zemi, kde bylo dílo Království dlouho zakázáno, byla uvězněna kvůli tomu, že se o svou křesťanskou naději dělila s druhými lidmi. Osm měsíců byla podrobována neúprosným výslechům. Když se nakonec dostala před soud, byla odsouzena k deseti letům ve vězení, kde nebyli žádní další Jehovovi ctitelé. Elle tehdy bylo pouhých 24 let.
11 Ella se pochopitelně netěšila na to, že většinu své rané dospělosti stráví ve vězeňské cele. Svou situaci však nemohla změnit, a proto se rozhodla, že změní svůj náhled na ni. Začala tedy na vězení pohlížet jako na svůj svědecký obvod. „Bylo tam tolik kazatelské práce,“ říká, „že ty roky utekly jako voda.“ Po více než pěti letech byla Ella opět vyslýchána. Ti, kdo ji vyslýchali, si uvědomili, že vězeňské zdi její víru nezničily. Elle tudíž řekli: „Nemůžeme vás propustit. Nezměnila jste se.“ „Ale já jsem se změnila!“ odpověděla Ella pevně. „Mám teď lepší postoj, než jsem ho měla v době, kdy jsem přišla do vězení, a moje víra je mnohem pevnější než dříve!“ A dodala: „Jestliže mě nechcete propustit, zůstanu tady tak dlouho, dokud Jehova neuzná za vhodné vysvobodit mě.“ Ani pět a půl roku ve vězení nepřipravilo Ellu o radost! Naučila se být spokojená, ať se dostala do jakékoli situace. Můžeme se z jejího příkladu nějak poučit? (Hebrejcům 13:5)
12. Jak může křesťan, který je v obtížné situaci, získat pokoj mysli?
12 Nemysleme si však, že Ella má nějaký neobvyklý dar, který jí umožňuje čelit takovým těžkostem. V souvislosti s výslechy, jimiž prošla během měsíců před svým odsouzením, Ella připouští: „Vzpomínám si, že mi drkotaly zuby a že jsem si připadala jako vyplašený vrabec.“ Ella však má velmi silnou víru v Jehovu. Naučila se vkládat v něj důvěru. (Přísloví 3:5–7) Díky tomu je pro ni dnes Bůh skutečnější než předtím. Ella vysvětluje: „Pokaždé, když jsem vstoupila do místnosti, kde probíhaly výslechy, cítila jsem, jak se mě zmocňuje pokoj. ... Čím děsivější byla moje situace, tím hlubší byl můj pokoj.“ Zdrojem tohoto pokoje byl Jehova. Apoštol Pavel ukazuje: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:6, 7)
13. Co nám dává jistotu, že pokud nás postihne nějaké soužení, budeme mít sílu vytrvat?
13 Ella už je na svobodě. I přes to, že musela snášet těžkosti, si zachovala radost. Dokázala to ne ze své vlastní síly, ale v síle, kterou jí poskytl Jehova. Tak to bylo i v případě apoštola Pavla, který napsal: „Velmi rád se proto budu spíše chlubit svými slabostmi, aby Kristova moc zůstala nade mnou jako stan. ... Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ (2. Korinťanům 12:9, 10)
14. Znázorněte, jak by se křesťan mohl pozitivně dívat na nějakou obtížnou situaci, a k čemu by to mohlo vést.
14 Těžkosti, s nimiž se vy osobně dnes potýkáte, mohou být trochu jiné než ty, o kterých jsme zde uvažovali. Ale ať už jsou vaše problémy jakékoli, vypořádat se s nimi není snadné. Například váš zaměstnavatel může být velmi kritický k vaší práci — mnohem kritičtější, než je k práci těch zaměstnanců, kteří patří k jiným náboženstvím. Možná si nemůžete hledat jiné zaměstnání. Jak si i přesto můžete uchovat radost? Vzpomeňte si na Adolfa a jeho společníky, kterým jejich zážitky ve vězení pomohly rozvíjet důležité vlastnosti. Jestliže se upřímně snažíte uspokojit svého zaměstnavatele — i když je ‚těžké líbit se mu‘ —, vypěstujete si některé křesťanské vlastnosti, například vytrvalost a trpělivost. (1. Petra 2:18) Kromě toho se z vás možná stane lepší zaměstnanec, čímž se mohou zvýšit vaše vyhlídky na to, že někdy později získáte uspokojivější zaměstnání. Uvažujme nyní o některých dalších způsobech, jak si můžeme zachovat radost ve službě pro Jehovu.
Zjednodušení života vede k radosti
15–17. Jak se jedna manželská dvojice naučila zmírnit stres, i když jeho příčinu nebylo možné zcela odstranit?
15 Možná si nemůžete příliš vybírat, pokud jde o to, jaké zaměstnání budete mít, nebo o to, kde budete pracovat. Možná však jsou ve vašem životě jiné oblasti, které můžete do určité míry ovlivnit. Zamysleme se nad následujícím příkladem.
16 Jistí křesťanští manželé pozvali k sobě na večeři jednoho staršího. V průběhu večera se bratr a jeho manželka svěřili, že v poslední době mají pocit, jako by je životní těžkosti udolávaly. Oba měli náročné zaměstnání na plný úvazek, ale nemohli hledat jinou práci. Kladli si otázku, jak dlouho to dokážou zvládat.
17 Požádali tedy staršího o radu a on jim odpověděl: „Zjednodušte si život.“ Jak to měli udělat? Bratr a jeho manželka trávili až tři hodiny denně dojížděním do práce. Starší tudíž této manželské dvojici, kterou dobře znal, doporučil, aby zvážili, zda by se neměli přestěhovat někam jinam, odkud by to měli do zaměstnání blíže. Díky tomu by se snížilo množství času, který jim cesta do práce každý den zabrala. Čas, který by tak ušetřili, by mohli strávit buď konáním něčeho důležitějšího, nebo jen odpočinkem. Jestliže vás životní těžkosti olupují do určité míry o radost, prozkoumejte, zda by vám nepřineslo úlevu provedení nějakých změn.
18. Proč je důležité, abychom každé své rozhodnutí předem důkladně zvážili?
18 Další cestou, jak můžeme omezit problémy, je předem důkladně zvážit každé rozhodnutí. Jeden křesťan se například rozhodl, že si postaví dům. Zvolil si velmi složité architektonické řešení, přestože předtím nikdy žádný dům nestavěl. Nyní si uvědomuje, že se mohl vyvarovat zbytečných problémů, kdyby před tím, než se rozhodl pro určité architektonické řešení svého domu, ‚uvažoval o svých krocích‘. (Přísloví 14:15) Jiný křesťan souhlasil s tím, že bude ručitelem na půjčku, kterou si vzal jeden spoluvěřící. Dohoda stanovila, že pokud dlužník nebude schopen půjčku splácet, bude to muset udělat ten, kdo se za něj zaručil. Zpočátku šlo všechno hladce, ale za čas dlužník začal dohodu porušovat. Věřitel dostal strach a požadoval, aby celou půjčku splatil ručitel. Ten se tím dostal do velkých potíží. Mohl tomu snad předejít, kdyby před tím, než souhlasil s převzetím odpovědnosti za dluh, důkladněji zvážil všechny okolnosti? (Přísloví 17:18)
19. Uveďte některé způsoby, jak můžeme ve svém životě omezit stres.
19 Cítíme-li se unaveni, pak si nikdy nemysleme, že snížit tlak, kterému jsme vystaveni, a znovu získat radost můžeme tím, že budeme věnovat méně času osobnímu studiu Bible, kazatelské službě a návštěvě shromáždění. To jsou totiž nejdůležitější cesty k získání Jehovova svatého ducha, jehož ovocem je radost. (Galaťanům 5:22) Křesťanské činnosti jsou vždy osvěžující a obvykle nejsou příliš vysilující. (Matouš 11:28–30) Je mnohem pravděpodobnější, že k naší únavě přispívají spíše světské či odpočinkové činnosti než činnosti duchovní. To, že se naučíme chodit spát v rozumnou dobu, nás může znovu postavit na nohy. Obrazné baterie můžeme dobít i tím, že si někdy trochu víc odpočineme. Nathan H. Knorr, který až do své smrti sloužil jako člen vedoucího sboru svědků Jehovových, říkával misionářům: „Když se cítíte sklíčeni, nejdříve si trochu odpočiňte. Budete překvapeni, oč jednodušší vám po dobrém spánku bude připadat skoro každý problém!“
20. (a) Uveďte některé ze způsobů, jak si můžeme zachovat radost. (b) O kterých důvodech k radosti můžete přemýšlet? (Viz rámeček na straně 17.)
20 Křesťané mají výsadu sloužit ‚šťastnému Bohu‘. (1. Timoteovi 1:11) Ukázali jsme si, že radost si můžeme zachovat i tehdy, když na nás doléhají vážné problémy. Stále mějme před očima naději na Království, upravujme svůj názor, je-li to nutné, a zjednodušujme si život. Pak totiž, ať se dostaneme do jakékoli situace, budeme jednat podle slov apoštola Pavla: „Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou řeknu: Radujte se!“ (Filipanům 4:4)
Důkladně uvažujte o těchto otázkách:
• Proč by křesťané měli mít svůj zrak zaostřen na naději na Království?
• Co nám může pomoci, abychom si zachovali radost i za obtížných okolností?
• Proč bychom se měli snažit o zjednodušení svého života?
• Ve kterých ohledech někteří křesťané zjednodušili svůj život?
[Studijní otázky]
[Rámeček a obrázky na straně 17]
Další důvody k radosti
Jakožto křesťané máme mnoho důvodů k radosti. Uvažujme o těchto:
1. Známe Jehovu.
2. Poznali jsme pravdu z Božího slova.
3. Prostřednictvím víry v Ježíšovu oběť nám mohou být odpuštěny naše hříchy.
4. Boží Království panuje — brzy přijde nový svět!
5. Jehova nás uvedl do duchovního ráje.
6. Radujeme se z dobrého křesťanského společenství.
7. Máme výsadu účastnit se kazatelského díla.
8. Žijeme a máme alespoň trochu síly.
Kolik dalších důvodů k radosti můžete uvést?
[Obrázek na straně 13]
Pavel a Silas se radovali, i když byli ve vězení
[Obrázky na straně 15]
Zaměřujete svůj zrak na radostnou vyhlídku na Boží nový svět?