Doba, kdy Bůh připouští utrpení, se blíží ke konci

UTRPENÍ je všude, kam se podíváme. Někteří lidé si je působí sami. Nakazí se pohlavními nemocemi nebo trpí následky zneužívání drog nebo alkoholu, či následky kouření. Nebo snad mají zdravotní problémy, které souvisejí s nezdravým způsobem stravování. Příčinou mnohého utrpení však jsou okolnosti nebo události, které prostý člověk nemůže ovlivnit: války, etnické násilí, zločiny, chudoba, hlad a nemoci. Lidé také nemohou v podstatě zabránit utrpení, které souvisí se stárnutím a smrtí.

Bible nás ujišťuje, že „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8) Proč tedy láskyplný Bůh dovolil, aby všechno toto utrpení pokračovalo tolik staletí? Kdy tuto situaci změní k lepšímu? Chceme-li najít odpovědi na tyto otázky, musíme prozkoumat Boží záměr s lidmi. To nám pomůže pochopit, proč utrpení Bůh připustil a co v té věci udělá.

Dar svobodné vůle

Když Bůh stvořil prvního člověka, nevytvořil jen tělo, k němuž patří mozek. Bůh také nevytvořil Adama a Evu jako bezmyšlenkovité roboty. Dal jim schopnost svobodné vůle. A to byl znamenitý dar, neboť „Bůh viděl všechno, co udělal,  a pohleďme, bylo to velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:31) Ano, „dokonalá je jeho činnost“. (5. Mojžíšova 32:4) Tohoto daru svobodné vůle si všichni vážíme, protože nechceme, aby nám byly všechny naše myšlenky a činy nadiktovány, takže bychom sami nemohli o ničem rozhodnout.

Měl však být tento znamenitý dar svobodné vůle používán bez omezení? Odpověď poskytuje Boží slovo v rámci pokynů, které byly dány prvním křesťanům: „Buďte jako svobodní lidé, a přece se nedržte své svobody jako zástěrky pro špatnost, ale jako Boží otroci.“ (1. Petra 2:16) V zájmu všeobecného blaha jsou určitá omezení nutná. Svobodná vůle tedy měla být usměrňována zákonem. Jinak by nastala anarchie.

Čí zákon?

Čí zákon měl určovat správné hranice svobody? Odpověď na tuto otázku souvisí s hlavním důvodem, proč Bůh připustil utrpení. Lidstvo stvořil Bůh, a proto právě on nejlépe ví, kterými zákony se člověk má řídit, aby bylo dobře jemu samotnému i druhým lidem. Bible to vyjadřuje slovy: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit.“ (Izajáš 48:17)

Základní věcí tedy je, že lidé nebyli stvořeni k tomu, aby jednali nezávisle na Bohu. Bůh je vytvořil tak, že jejich úspěch a štěstí závisí na poslušnosti jeho spravedlivých zákonů. Boží prorok Jeremjáš řekl: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23)

Bůh podřídil lidstvo svým přírodním zákonům, jako je například zákon zemské přitažlivosti. Podobně vytvořil lidi tak, aby podléhali jeho morálním zákonům, které mají vést k tomu, aby v lidské společnosti panoval soulad. Boží slovo proto právem nabádá: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění.“ (Přísloví 3:5)

Bez Božího panství tedy lidská rodina nemohla nikdy úspěšně spravovat sama sebe. Kdyby lidé usilovali o nezávislost na Bohu, vymýšleli by si různé sociální, ekonomické, politické a náboženské systémy, které by si navzájem odporovaly, a ‚člověk by panoval nad člověkem k jeho škodě‘. (Kazatel 8:9)

Kde se stala chyba?

Našim prvním rodičům, Adamovi a Evě, dal Bůh dokonalý počátek. Měli dokonalé tělo i mysl a jejich domovem byla rajská zahrada. Kdyby se podřídili Boží vládě, zůstali by dokonalí a šťastní. Časem by se stali rodiči dokonalé, šťastné lidské rodiny žijící v pozemském ráji. Takový záměr měl Bůh s lidstvem. (1. Mojžíšova 1:27–29; 2:15)

 Naši první předkové však svou svobodnou vůli zneužili. Udělali chybu, když si mysleli, že budou úspěšní, i když budou jednat nezávisle na Bohu. Na základě své svobodné vůle překročili hranice Božích zákonů. (1. Mojžíšova, 3. kapitola) Odmítli jeho panství, a Bůh proto již nebyl povinen udržovat je v dokonalém stavu. ‚Oni sami ze své strany jednali zhoubně, nezůstali Božími dětmi a byla to jejich vlastní vada.‘ (5. Mojžíšova 32:5)

Od chvíle, kdy neposlechli Boha, začali Adam s Evou tělesně i duševně degenerovat. Zdroj života je totiž u Jehovy. (Žalm 36:9) Když se tedy první dva lidé od Jehovy oddělili, stali se nedokonalými a nakonec zemřeli. (1. Mojžíšova 3:19) Podle zákonů dědičnosti mohli jejich potomci získat jen to, co měli jejich rodiče. Co to bylo? Byla to nedokonalost a smrt. Apoštol Pavel proto napsal: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12)

Svrchovanost — hlavní sporná otázka

Když se Adam s Evou vzbouřili proti Bohu, zpochybnili jeho svrchovanost, to znamená jeho právo vládnout. Jehova je mohl zničit a mohl začít znovu s jinou dvojicí, ale sporná otázka, čí panství je správné a pro lidi nejlepší, by se tím nevyřešila. Kdyby lidé dostali čas, aby si mohli vytvořit vlastní formy společenského uspořádání podle svých představ, prokázalo by se nad veškerou pochybnost, zda panství nezávislé na Bohu vůbec může být úspěšné.

O čem svědčí těch několik tisíciletí lidských dějin? Během všech těch staletí lidé vyzkoušeli mnoho druhů sociálních, ekonomických, politických a náboženských systémů. Ale ničemnost a utrpení existují stále. Ve skutečnosti ‚ničemové postupují od špatného k horšímu‘, zejména v naší době. (2. Timoteovi 3:13)

Ve dvacátém století bylo dosaženo nebývalého vědeckého a technického pokroku. Bylo to však zároveň století největšího utrpení v lidských dějinách. A bez ohledu na všechny pokroky v lékařství stále platí Boží zákon: Lidé oddělení od Boha — zdroje života — podléhají nemocem, stárnou a umírají. Zcela jasně se prokázalo, že lidé sami nemohou ‚řídit své kroky‘!

Boží svrchovanost potvrzena

Tento tragický pokus o nezávislost na Bohu dokázal jednou provždy, že lidské panství, které nebere v úvahu Boha, nemůže mít nikdy úspěch. Jedině Boží panství může přinést štěstí, jednotu, zdraví a život. Neomylné Slovo Jehovy Boha, Svatá Bible, kromě toho ukazuje, že období, kdy lidé vládnou nezávisle na Bohu, dospělo do svých ‚posledních dnů‘. (2. Timoteovi 3:1–5) Doba, kdy to Jehova připouští a kdy také připouští ničemnost a utrpení, se chýlí ke konci.

Bůh již brzy zasáhne do lidských záležitostí. Písmo nám říká: „A za dnů těch králů [lidských panství, jež existují nyní] zřídí nebeský Bůh [v nebi] království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid [nad zemí již nikdy nebudou vládnout lidé]. Rozdrtí a ukončí všechna tato království [dnešní panství] a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:44)

Ospravedlnění svrchovanosti Jehovy Boha prostřednictvím nebeského Království je námětem Bible. Právě tomuto námětu věnoval ve svém učení mimořádnou pozornost Ježíš. Řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14)

Až Boží panství nahradí vládu lidí, kdo tuto změnu přežije, a kdo ne? V Příslovích 2:21, 22 čteme ujištění: „Přímí [ti, kdo podporují  Boží vládu], ti budou přebývat na zemi, a bezúhonní, ti na ní zbudou. Pokud jde o ničemné [ty, kdo Boží vládu nepodporují], ti budou právě ze země odříznuti.“ Žalmista zpíval pod božskou inspirací: „Ještě chvilku, a ničemný již nebude... Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje. Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:10, 11, 29)

Nádherný nový svět

Ti, kdo přežijí konec přítomného systému věcí, se pod panstvím Božího Království ocitnou na zemi očištěné od ničemnosti a utrpení. Lidé budou dostávat poučení od Boha a během doby ‚bude země naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře‘. (Izajáš 11:9) Pod vlivem tohoto posilujícího, konstruktivního poučování vznikne skutečně pokojná, harmonická lidská společnost. A tak již nikdy nebudou války, vraždění, násilí ani znásilňování, krádeže ani žádné jiné zločiny.

Poslušní lidé, kteří budou žít v Božím novém světě, pocítí podivuhodně blahodárné změny v tělesném a hmotném ohledu. Všechny špatné následky vzpoury proti Boží vládě budou odstraněny. Nedokonalost, nemoci, stáří a smrt budou patřit minulosti. Bible nás ujišťuje: „Žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ A Písmo obsahuje slib: „V tom čase se otevřou oči slepých, a uši hluchých, ty budou zprůchodněny. V tom čase bude chromý šplhat jako jelen a jazyk oněmělého bude volat radostí.“ (Izajáš 33:24; 35:5, 6) Jen si představme tu radost — překypující zdraví den co den a navždy!

Pod Božím láskyplným vedením budou obyvatelé nového světa používat své síly i své odborné znalosti k tomu, aby po celé zemi budovali ráj. Navždy zmizí bída, hlad a bezdomovectví; Izajášovo proroctví totiž říká: „Jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst.“ (Izajáš 65:21, 22) Ano, „skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli“. (Micheáš 4:4)

Bůh i poslušní lidé budou láskyplně pečovat o zemi, a tato jejich péče přinese blahodárné změny. Písmo nás ujišťuje: „Pustina a bezvodý kraj budou jásat a pouštní pláň bude mít radost a rozkvete jako šafrán. ... V pustině vytrysknou vody a v pouštní pláni bystřiny.“ (Izajáš 35:1, 6) „Na zemi bude spousta obilí; na vrcholku hor bude nadbytek.“ (Žalm 72:16)

A co se stane s miliardami lidí, kteří zemřeli? Ti z nich, kteří jsou v Boží paměti, budou přivedeni zpět k životu, protože „bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15) Ano,  mrtví opět ožijí. Budou vyučováni podivuhodným pravdám o Božím panství a dostanou příležitost žít navždy v ráji. (Jan 5:28, 29)

Takovým způsobem Jehova Bůh úplně odstraní utrpení, nemoci a smrt, jež po tisíciletí sužovaly lidstvo, a místo těchto hrozných okolností Jehova nastolí poměry zcela opačné. Nebudou už nemoci, tělesná postižení ani smrt! Bůh lidem ‚setře každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominou.‘ (Zjevení 21:3, 4)

Tak Bůh učiní konec utrpení. Zničí tento zkažený svět a vytvoří úplně nový systém věcí, v němž „bude přebývat spravedlnost“. (2. Petra 3:13) To je opravdu dobrá zpráva! Ten nový svět naléhavě potřebujeme. A brzo se jej dočkáme. Na základě splňování biblických proroctví víme, že nový svět je za dveřmi, a doba, kdy Bůh připouští utrpení, se blíží ke konci. (Matouš 24:3–14)

[Rámeček na straně 8]

Lidská vláda selhala

O lidském panství někdejší německý kancléř Helmut Schmidt prohlásil: „My lidé ... jsme nad světem vládli vždy jen částečně, a většinou velmi špatně. ... V úplném míru jsme nad ním nevládli nikdy.“ Publikace Human Development Report 1999 (Zpráva o rozvoji lidstva 1999) uvádí: „Ze všech zemí přicházejí zprávy o tom, že se rozleptává jejich sociální infrastruktura, což vede k sociálním nepokojům, růstu zločinnosti, přibývání násilí v rodinách. ... Vzrůstá počet nebezpečných situací, které ohrožují celý svět, jsou takového rozsahu, že se jim národy nemohou bránit, a postupují tak rychle, že na ně mezinárodní veřejnost nestačí reagovat.“

[Obrázky na straně 8]

„Vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:11)

[Podpisky obrázku na straně 5]

Třetí shora, matka a dítě: Foto FAO/B. Imevbore; dole, výbuch: Foto U. S. National Archives