‚Prostřednictvím moudrosti přibude našich dnů‘

KDO by tvrdil, že se při řešení životních problémů obejdeme bez moudrosti? Pravá moudrost je schopnost správně uplatňovat poznání a porozumění. Je pravým opakem pošetilosti, hlouposti a bláznovství. Proto nás Písmo vybízí, abychom moudrost získali. (Přísloví 4:7) Biblická kniha Přísloví byla ve skutečnosti napsána především proto, aby čtenářům vštěpovala moudrost a kázeň. Její úvodní slova zní: „Přísloví Šalomouna, syna izraelského krále Davida, aby člověk poznal moudrost a kázeň.“ (Přísloví 1:1, 2)

Jen se zamysleme nad jadrnými poučkami, jež jsou obsaženy v několika prvních kapitolách knihy Přísloví. Šalomoun naléhavě žádá své čtenáře — jako když milující otec nabádá svého syna —, aby přijali kázeň a věnovali pozornost moudrosti. (Kapitoly 1 a 2) Ukazuje nám, jak pěstovat důvěrný vztah k Jehovovi a jak chránit své srdce. (Kapitoly 3 a 4) Jsme vybízeni, abychom zůstali mravně čistí. (Kapitoly 5 a 6) Opravdu neocenitelné je pro nás odhalení metod, kterých k dosažení svého cíle používá nemravná osoba. (Kapitola 7) A jak neodolatelně na každého působí přitažlivost zosobněné moudrosti! (Kapitola 8) V pozdějších kapitolách král Šalomoun přechází k jednotlivým stručným příslovím, ale ještě před tím shrnuje podnětným způsobem vše, co až do této chvíle probral. (Kapitola 9)

‚Pojďte, jezte můj chléb a pijte mé víno‘

Závěr první části knihy Přísloví není žádné suchopárné shrnutí, v němž by byly jen předloženy hlavní myšlenky předcházejících rad. Je to naopak vzrušující, krásné podobenství, které čtenáře podněcuje k tomu, aby usiloval o moudrost.

Devátá kapitola biblické knihy Přísloví začíná slovy: „Pravá moudrost si vystavěla dům; otesala jeho sedm sloupů.“ (Přísloví 9:1) Výraz „sedm sloupů“ je podle názoru jednoho znalce „náznakem toho, že je míněno sídlo vybudované kolem nádvoří; stavba měla po obou stranách tři podpěrné sloupy, a jeden sloup měla uprostřed třetí strany, proti níž byl otevřený prostor, což byl vstup“. V každém případě si pravá moudrost vybudovala prostorný dům, aby mohla přijmout velký počet hostů.

Vše je připraveno k hostině. Je zde maso i víno. Moudrost osobně věnovala pozornost přípravě jídla a úpravě stolu. „Zorganizovala si porážku masa, smísila si víno, navíc si upravila stůl.“ (Přísloví 9:2) Je zřejmé, že na tomto symbolickém stole je k dispozici duševní potrava, která poskytuje duchovní osvícení. (Izajáš 55:1, 2)

Koho pravá moudrost zve k této hostině, kterou připravila? „Vyslala své služebné, aby dala vyvolat nahoře na výšinách městečka: ‚Kdokoli je nezkušený, ať odbočí sem.‘ Komukoli se nedostává srdce, tomu řekla: ‚Pojďte, živte se mým chlebem a podílejte se na pití vína, které jsem smísila. Opusťte nezkušené, zůstaňte naživu a choďte přímo cestou porozumění.‘“ (Přísloví 9:3–6)

Moudrost vyslala své služebné, aby rozhlásily pozvání. Vyšly na veřejná místa, odkud mohlo jejich volání slyšet co nejvíce lidí.  Pozváni jsou všichni — jak ti, ‚komu se nedostává srdce‘, neboli ti, kdo nemají porozumění, tak i ti, kdo jsou nezkušení. (Přísloví 9:4) A je jim slíben život. Moudrost obsažená v Božím slovu, k němuž patří i kniha Přísloví, je jistě k dispozici téměř každému. Svědkové Jehovovi jakožto poslové pravé moudrosti dnes pilně zvou lidi, kdekoli jen je mohou najít, a povzbuzují je ke studiu Bible. Získávání tohoto poznání může opravdu vést k věčnému životu. (Jan 17:3)

Křesťané musí pokorně přijímat ukázňování, k němuž moudrost vede. To platí zejména pro mladé lidi a pro ty, kdo se začali učit o Jehovovi teprve nedávno. Pokud jde o Boží cesty, tito lidé zatím mají málo zkušeností, a proto se jim možná „nedostává srdce“. To neznamená, že všechny jejich pohnutky jsou špatné, ale k tomu, aby bylo srdce uvedeno do stavu, který se Jehovovi Bohu skutečně líbí, je třeba času a úsilí. Své myšlenky, tužby, záliby a cíle je třeba uvést do souladu s tím, co Bůh schvaluje. Je tedy opravdu nezbytné, aby si lidé ‚vytvořili touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu‘. (1. Petra 2:2)

Neměli bychom tedy skutečně všichni postoupit dál, za „prvotní nauku“? Jistě je nutné, abychom si vypěstovali zájem o „hluboké Boží věci“ a abychom čerpali výživu z hutného pokrmu, který patří zralým lidem. (Hebrejcům 5:12–6:1;1. Korinťanům 2:10) „Věrný a rozvážný otrok“, na kterého přímo dohlíží Ježíš Kristus, pilně opatřuje aktuální duchovní pokrm pro všechny. (Matouš 24:45–47) Kéž hodujeme u stolu moudrosti tím, že svědomitě studujeme Boží slovo a biblické publikace, které opatřuje třída otroka.

„Nekárej posměvače“

K učení, které moudrost poskytuje, také patří vedení k nápravě a kárání. Tento charakteristický rys moudrosti není každému příjemný. V závěru první části knihy Přísloví proto čteme výstrahu: „Kdo vede k nápravě posměvače, bere na sebe zneuctění, a kdo kárá někoho ničemného — jeho vada. Nekárej posměvače, aby tě neměl v nenávisti.“ (Přísloví 9:7, 8a)

Posměvač si pěstuje odpor a nenávist k těm, kdo se mu snaží pomoci, aby urovnal svou cestu. Ničemný člověk si neuvědomuje, jakou cenu má pokárání. Bylo by opravdu nemoudré, kdybychom se snažili učit o nádherné pravdě Božího slova někoho, kdo pravdu nenávidí nebo se jí chce jen vysmívat. Když apoštol Pavel kázal v Antiochii, setkala se s ním skupina Židů, kteří nemilovali pravdu. Rouhavě mu odporovali, a tímto způsobem se snažili zatáhnout ho do hádky, ale Pavel jednoduše prohlásil: „Poněvadž [Boží slovo] od sebe odstrkujete a nepovažujete se za hodné věčného života, pohleďte, obracíme se k národům.“ (Skutky 13:45, 46)

Snažíme se přinášet dobrou zprávu o Království upřímným lidem, ale musíme dávat pozor, abychom se nedali zatáhnout do debat a hádek s posměvači. Kristus Ježíš dal svým učedníkům pokyn: „Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti; a jestliže si to dům zaslouží, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete; jestliže si to však nezasluhuje, ať se váš pokoj vrátí k vám. Kdekoli vás někdo nepřijme ani nevyslechne vaše  slova, až budete vycházet z toho domu nebo z toho města, setřeste prach ze svých nohou.“ (Matouš 10:12–14)

Moudrý člověk reaguje na pokárání opačně než posměvač. Šalomoun říká: „Dej pokárání moudrému, a bude tě milovat. Dej moudrému, a stane se ještě moudřejším.“ (Přísloví 9:8b, 9a) Moudrý člověk ví, že „žádné ukázňování se ... v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující; a přece těm, kdo jím byli cvičeni, dává potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost“. (Hebrejcům 12:11) Rada se sice může zdát bolestná, ale proč bychom měli sáhnout k odvetě nebo se bránit, jestliže se staneme moudřejšími, když radu přijmeme?

„Předej poznání někomu spravedlivému, a jeho učenost vzroste,“ pokračuje moudrý král. (Přísloví 9:9b) Nikdo není tak moudrý ani tak starý, aby se už nepotřeboval učit. Je opravdu potěšením vidět, jak i lidé, kteří jsou v pokročilých letech, přijímají pravdu a zasvěcují se Jehovovi! I my se snažme zachovat si přání stále se učit, a svou mysl stále zaměstnávejme.

„Budou ti přidány roky života“

Hlavní myšlenku rozebíraného námětu zdůrazňuje Šalomoun tím, že uvádí, co je nezbytným předpokladem k dosažení moudrosti. Píše: „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti, a poznání Nejsvětějšího, to je porozumění.“ (Přísloví 9:10) Bez hluboké, uctivé posvátné bázně před pravým Bohem nemůže nikdo mít bohulibou moudrost. Někdo může mít mysl plnou vědomostí, ale jestliže nemá bázeň před Jehovou, nebude tyto vědomosti používat ke cti Stvořitele. Dokonce se může stát, že ze známých skutečností bude vyvozovat nesprávné závěry a vlastní vinou pak bude vypadat pošetile. Kromě toho je poznání Jehovy, Nejsvětějšího, nezbytně nutné k získání porozumění, což je význačný charakteristický rys moudrosti.

Jaké ovoce moudrost přináší? (Přísloví 8:12–21, 35) Izraelský král říká: „Mým prostřednictvím totiž přibude tvých dnů, a budou ti přidány roky života.“ (Přísloví 9:11) Jestliže se moudrost stane naší stálou společnicí, přinese nám dlouhé dny a léta života. Ano, „moudrost zachová naživu ty, kdo ji vlastní“. (Kazatel 7:12)

Snažit se získat moudrost je naší osobní odpovědností. Šalomoun tuto skutečnost zdůrazňuje slovy: „Jestliže jsi zmoudřel, zmoudřel jsi ve svůj vlastní prospěch, a jestliže ses posmíval, poneseš to jen ty sám.“ (Přísloví 9:12) Moudrý člověk je moudrý ke svému vlastnímu prospěchu, a posměvač nese sám vinu za to, že trpí. Ano, sklízíme, co zaséváme. Proto tedy ‚věnujme pozornost moudrosti‘.

„Hloupá žena je bouřlivá“

Potom Šalomoun ukazuje protiklad: „Hloupá žena je bouřlivá. Je zosobněná prostomyslnost a vůbec nic nepoznala. A posadila se u vchodu do svého domu na sedátko, na výšinách městečka, aby volala na kolemjdoucí, na ty, kdo jdou přímo po svých stezkách: ‚Kdokoli je nezkušený, ať odbočí sem.‘“(Přísloví 9:13–16a)

Hloupost je zde znázorněna jako hlučná, neukázněná a nevzdělaná žena. Také ona si postavila dům. A předsevzala si pozvat každého, kdo je nezkušený. Kolemjdoucí si tedy mohou vybrat. Přijmou pozvání moudrosti, nebo pozvání hlouposti?

„Kradené vody jsou sladké“

Moudrost i hloupost zvou své posluchače slovy „ať odbočí sem“. Zvou je však k odlišným věcem. Moudrost zve k hostině, na níž se podává víno, maso a chléb. To, k čemu posluchače láká hloupost, nám připomíná způsob jednání nemravné ženy. Šalomoun říká: „Komukoli se nedostává srdce, tomu také řekla: ‚Kradené vody jsou sladké a chléb pojídaný v tajnosti — ten je příjemný.‘“ (Přísloví 9:16b, 17)

 „Paní Hloupost“ nenabízí míchané víno, ale nabízí kradené vody. (Přísloví 9:13, Ekumenický překlad) Sexuální prožitek s milovanou manželkou je v Písmu přirovnán k pití osvěžující vody. (Přísloví 5:15–17) Kradené vody tedy představují nemravné sexuální styky pěstované potají. Takovým vodám se dodává zdání, že jsou sladké — lepší než víno —, protože jsou kradené, a spojuje se s nimi představa, že člověk něco získává, a není při tom přistižen. Chlebu, který se pojídá tajně, se dodává zdání, že je chutnější než chléb a maso, jež předkládá moudrost. Důvodem je právě to, že je získán nepoctivými prostředky. Považovat za přitažlivé to, co je zakázané a tajné, je příznakem hlouposti.

Moudrost slibuje, že s jejím pozváním je spojen život, zatímco hloupá žena se nezmiňuje o následcích, které pocítí ten, kdo půjde za ní. Šalomoun však varuje: „Nepoznal, že tam jsou ti, kdo jsou bezmocní ve smrti, že ti, které pozvala dovnitř, jsou v hlubokých místech šeolu.“ (Přísloví 9:18) „Dům paní Hlouposti není domov, ale mauzoleum,“ píše jeden vědec. „Jestliže do něj vstoupíte, živí z něj neodejdete.“ Jednat v životě nemravně není moudré, ale smrtonosné.

Ježíš Kristus řekl: „Vcházejte úzkou branou, protože široká a prostorná je cesta, jež vede do zničení, a mnoho je těch, kdo se po ní vydávají; zatímco úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.“ (Matouš 7:13, 14) Kéž se stále sytíme u stolu moudrosti a jsme mezi těmi, kdo jdou po cestě vedoucí k životu.

[Obrázek na straně 31]

Moudrý člověk je rád, když ho někdo vede k nápravě

[Obrázek na straně 31]

Získat moudrost je naší osobní odpovědností