„Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám?“
„Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám?“
„Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám?“ (ŘÍMANŮM 8:31)
1. Kdo odešel z Egypta společně s Izraelity a co k tomu tyto lidi vedlo?
KDYŽ byli Izraelité na cestě ke svobodě — potom, co 215 let většinou jako otroci strávili v Egyptě —, „vyšla s nimi také ohromná smíšená společnost“. (2. Mojžíšova 12:38) Tito Neizraelité zažili deset ran vzbuzujících posvátnou úctu — deset ran, které zpustošily Egypt a způsobily, že se jeho falešní bohové stali terčem posměchu. Zároveň viděli — a to zejména od čtvrté rány —, že Jehova je schopen ochránit svůj lid. (2. Mojžíšova 8:23, 24) Měli sice jen omezené znalosti o Jehovových záměrech, ale jednou věcí si byli jisti: bohové Egypta selhali, protože neochránili Egypťany, ale Jehova se ve prospěch Izraelitů prokázal jako silný.
2. Proč Raab pomohla izraelským zvědům a proč se v důvěře v jejich Boha nezklamala?
2 O čtyřicet let později, těsně před tím, než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, Mojžíšův nástupce Jozue vyslal dva muže, aby prozkoumali zemi. Setkali se tam s Raab, která žila v Jerichu. Slyšela o mocných skutcích, které Jehova vykonal, aby Izraelity chránil během čtyřiceti let po jejich odchodu z Egypta. Věděla tudíž, že chce-li mít Boží požehnání, musí podpořit zájmy Božího lidu. Raab udělala moudré rozhodnutí, a díky tomu ona i její domácnost nebyli zničeni, když Izraelité město později dobyli. To, jakým zázračným způsobem byli zachráněni, bylo samo o sobě nepochybným dokladem skutečnosti, že Bůh byl s nimi. Raab tedy projevila důvěru v Boha Izraelitů a nezklamala se. (Jozue 2:1, 9–13; 6:15–17, 25)
3. (a) Jaký zázrak vykonal Ježíš nedaleko znovu postaveného Jericha a jak na to reagovalo židovské duchovenstvo? (b) Co si někteří Židé a později i mnozí Nežidé začali uvědomovat?
3 O patnáct století později nedaleko znovu postaveného Jericha uzdravil Ježíš Kristus slepého žebráka. (Marek 10:46–52; Lukáš 18:35–43) Tento muž prosil Ježíše, aby mu projevil milosrdenství. Přitom uznal, že Ježíš má Boží podporu. Židovští náboženští vůdci a jejich přívrženci však zpravidla odmítali přijmout zázraky, které Ježíš prováděl, jako důkaz toho, že koná Boží dílo. Naopak mu to vytýkali. (Marek 2:15, 16; 3:1–6; Lukáš 7:31–35) Dokonce i potom, co Ježíše usmrtili a on byl vzkříšen, nebyli ochotni připustit, že toto vzkříšení vykonal Bůh. Naopak, stáli v čele pronásledování Ježíšových učedníků a snažili se překazit jejich dílo ‚oznamování dobré zprávy o Pánu Ježíši‘. Někteří Židé a později i mnozí Nežidé však těmto událostem věnovali pozornost a vytvořili si na ně správný náhled. Bylo jim zřejmé, že samospravedlivé židovské vůdce Bůh zavrhl a že pokorným následovníkům Ježíše Krista poskytuje svou podporu. (Skutky 11:19–21)
Kdo má Boží podporu dnes?
4, 5. (a) Jak někteří lidé pohlížejí na to, jaké náboženství si zvolit? (b) Co je zásadní otázkou, pokud jde o to, které náboženství je pravé?
4 K otázce pravého náboženství se v nedávném televizním rozhovoru jistý duchovní vyjádřil takto: „Tvrdím, že náboženství je pravé tehdy, jestliže se člověk stává lepším, když v souladu se svým náboženstvím žije.“ Je pravda, že pravé náboženství dělá lidi lepšími. Je však skutečnost, že nějaké náboženství činí lidi lepšími, sama o sobě důkazem toho, že za ním stojí Bůh? Je to jediné měřítko, podle něhož se dá určit, zda nějaké náboženství je pravé?
5 Každý člověk oceňuje, když může dělat osobní rozhodnutí, k nimž patří i to, že si zvolí náboženskou příslušnost. Nicméně skutečnost, že člověk má svobodu volby, není zárukou toho, že jeho rozhodnutí bude správné. Někteří lidé si náboženství vybírají například na základě toho, kolik má přívrženců, jak je bohaté, jak okázalé má obřady nebo podle toho, jakého vyznání jsou jejich rodiče. Nic z toho však není rozhodující, pokud jde o to, zda nějaké náboženství pravé je, nebo není. V tomto ohledu zásadní otázka zní: Které náboženství vybízí své následovníky, aby konali Boží vůli, a poskytuje jasný doklad toho, že má Boží podporu, takže přívrženci takového náboženství mohou s důvěrou říci: ‚Bůh je při nás.‘?
6. Která Ježíšova slova vnášejí světlo do otázky pravého a falešného náboženství?
6 Pravidlo, jak rozlišit pravé náboženství od náboženství falešného, dal Ježíš. Řekl: „Buďte ve střehu před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouchu, ale uvnitř to jsou draví vlci. Poznáte je podle jejich ovoce.“ (Matouš 7:15, 16; Malachiáš 3:18) Připomeňme si některé „ovoce“ neboli rozpoznávací znaky pravého náboženství, abychom mohli zcela poctivě zjistit, kdo dnes má Boží podporu.
Rozpoznávací znaky těch, kdo mají Boží podporu
7. Co znamená vyučovat pouze to, co je založeno na Bibli?
7 Své učení zakládají na Bibli. Ježíš řekl: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, který mě poslal. Jestliže někdo touží konat Jeho vůli, pozná, zda to učení je od Boha, nebo zda mluvím sám od sebe.“ A také ukázal: „Ten, kdo je z Boha, naslouchá Božím výrokům.“ (Jan 7:16, 17; 8:47) Proto ten, kdo chce mít Boží podporu, musí vyučovat pouze to, co Bůh zjevuje ve svém Slově, a musí odmítat učení založené na lidské moudrosti nebo tradici. (Izajáš 29:13; Matouš 15:3–9; Kolosanům 2:8)
8. Proč je důležité používat při uctívání Boží jméno?
8 Používají a veřejně oznamují Boží jméno Jehova. Izajáš předpověděl: „V ten den jistě řeknete: ‚Vzdávejte díky Jehovovi! Vzývejte jeho jméno. Dávejte na vědomí jeho jednání mezi národy. Zmiňujte se, že jeho jméno je vysoko umístěno. Hrajte melodie Jehovovi, vždyť jednal vynikajícím způsobem. To se dává na vědomí po celé zemi.‘“ (Izajáš 12:4, 5) Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9) Ať již tedy byli křesťané původem Židé nebo Nežidé, měli sloužit jako „lid pro [Boží] jméno“. (Skutky 15:14) Bohu samozřejmě působí radost, když může poskytovat podporu těm, kdo jsou hrdí, že jsou ‚lidem pro jeho jméno‘.
9. (a) Proč je pro příslušníky pravého náboženství charakteristickou vlastností radost? (b) Jak Izajáš porovnává pravé náboženství s falešným?
9 Zrcadlí radostnou Boží osobnost. Jehova je autorem „dobré zprávy“, a je tudíž ‚šťastný Bůh‘. (1. Timoteovi 1:11) Jak by tedy jeho ctitelé mohli být nešťastní nebo trvale pesimističtí? Praví křesťané si i přes těžkosti ve světě a přes osobní problémy zachovávají radost, protože se pravidelně sytí hojností duchovního pokrmu. Izajáš je porovnává s těmi, kdo se věnují falešnému náboženství: „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Pohleďte, moji vlastní sluhové budou jíst, ale vy budete hladovět. Pohleďte, moji vlastní sluhové budou pít, ale vy budete žíznit. Pohleďte, moji vlastní sluhové se budou radovat, ale vy utrpíte hanbu. Pohleďte, moji vlastní sluhové budou radostně volat kvůli dobrému stavu srdce, ale vy budete vykřikovat kvůli bolesti srdce a budete kvílet kvůli naprostému zhroucení ducha.‘“ (Izajáš 65:13, 14)
10. Jak se příslušníci pravého náboženství vyhnou tomu, že by se učili metodou pokusu a omylu?
10 Své jednání a svá rozhodnutí zakládají na biblických zásadách. „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění,“ radí nám pisatel Přísloví. „Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ (Přísloví 3:5, 6) Bůh poskytuje podporu těm, kdo hledají vedení u něho, a ne v protichůdných teoriích lidí, kteří přehlížejí Boží moudrost. Pokud je člověk ochoten utvářet svůj život podle Božího slova, nemusí se učit metodou pokusu a omylu. (Žalm 119:33; 1. Korinťanům 1:19–21)
11. (a) Proč členové pravého náboženství nemohou být rozděleni na třídu duchovenstva a laiků? (b) Jaký příklad mají stádu dávat ti, kdo v Božím lidu poskytují vedení?
11 Jsou organizováni stejně jako křesťanský sbor v prvním století. Ježíš vyjádřil zásadu: „Vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři. Kromě toho, nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť jeden je váš Otec, Ten nebeský. Ani se nenechte nazývat ‚vůdci‘, protože váš Vůdce je jeden, Kristus. Ale největší mezi vámi bude vaším služebníkem.“ (Matouš 23:8–11) Ve sboru bratrů se nemůže stát, že by tam existovala povýšená třída duchovenstva, která sama sebe ctí honosnými tituly a vyvyšuje se nad laiky. (Job 32:21, 22) Těm, kdo pasou Boží sbor, Bible říká, aby to dělali ‚ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě; ani jako by panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanou příkladem stádu‘. (1. Petra 5:2, 3) Praví křesťanští pastýři se nesnaží udělat ze sebe pány nad vírou ostatních. Jakožto spolupracovníci v Boží službě se snaží dávat znamenitý příklad. (2. Korinťanům 1:24)
12. Jaký vyrovnaný postoj k lidským vládám Bůh vyžaduje od těch, kdo chtějí mít jeho podporu?
12 Podřizují se lidským vládám, a přesto zůstávají neutrální. Ten, kdo se nepodřizuje „nadřazeným autoritám“, nemůže očekávat Boží podporu. Proč? Protože „existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem. Proto ten, kdo se staví proti autoritě, zaujal postoj proti Božímu uspořádání.“ (Římanům 13:1, 2) Ježíš však připustil, že může dojít ke střetu zájmů. Řekl totiž: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:17) Ti, kdo chtějí mít Boží podporu, musí ‚neustále hledat nejprve Boží království a Otcovu spravedlnost‘, ale zároveň poslouchat ty zákony země, které jsou v souladu s vyšší odpovědností ve vztahu k Bohu. (Matouš 6:33; Skutky 5:29) Neutralitu Ježíš zdůraznil tím, co řekl o svých učednících: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ Později dodal: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 17:16; 18:36)
13. Jakou úlohu v rozpoznání toho, kdo je Božím lidem, hraje láska?
13 Jsou nestranní, protože konají „dobro všem“. (Galaťanům 6:10) Křesťanská láska nezná stranickost, ale naopak uznává všechny lidi bez ohledu na to, jakou mají barvu pleti, jaké ekonomické úrovně či jakého vzdělání dosáhli, jakou mají národnost nebo jakým mluví jazykem. Konání dobra všem a zejména těm, kdo jsou příbuzní ve víře, pomáhá určit, kdo má Boží podporu. Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35; Skutky 10:34, 35)
14. Jsou ti, kdo mají Boží schválení, lidmi všeobecně přijímáni? Vysvětlete to.
14 Jsou ochotni snášet pronásledování kvůli tomu, že konají Boží vůli. Ježíš své následovníky varoval: „Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše.“ (Jan 15:20; Matouš 5:11, 12; 2. Timoteovi 3:12) Ti, kdo mají Boží podporu, byli vždy nepopulární. Tak to bylo i v případě Noema, který svou vírou odsoudil svět. (Hebrejcům 11:7) Ti, kdo dnes touží po Boží podpoře, neředí Boží slovo ani nedělají kompromisy v otázce Božích zásad s cílem vyhnout se pronásledování. A vědí, že pokud budou věrně sloužit Bohu, lidé ‚budou zmateni a stále o nich budou mluvit utrhačně‘. (1. Petra 2:12; 3:16; 4:4)
Čas správně posoudit skutečnosti
15, 16. (a) Jmenujte otázky, jež nám pomohou zjistit, která náboženská skupina má Boží podporu. (b) K jakému závěru dospěly miliony lidí a proč?
15 Položte si otázky: ‚Která náboženská skupina je známa tím, že se přesně drží Božího slova, a to dokonce tehdy, když se její učení liší od názorů většiny lidí? Kdo klade důraz na Boží osobní jméno, a používá ho dokonce k označení své totožnosti? Kdo optimisticky poukazuje na Boží Království jako na jediné řešení všech lidských problémů? Kdo dodržuje biblická měřítka chování i za cenu toho, že bude považován za staromódního? Která skupina je známa tím, že nemá placené duchovenstvo a všichni její členové jsou kazateli? Kteří lidé jsou chváleni za to, že jsou občané dbalí zákona, i když se odmítají zapojovat do politických záležitostí? Kdo s láskou věnuje svůj čas a peníze na to, aby pomohl ostatním poznat Boha a jeho záměry? A kdo je navzdory všem těmto chvályhodným skutečnostem opovrhován a je terčem posměchu a pronásledování?‘
16 Miliony lidí po celém světě posoudily skutečnosti a nabyly přesvědčení, že pravému náboženství se věnují jedině svědkové Jehovovi. K tomuto závěru dospěli na základě toho, co svědkové Jehovovi vyučují a jak se chovají, a také na základě toho, jaký užitek jim jejich náboženství přináší. (Izajáš 48:17) Miliony lidí se vyjadřují ve smyslu slov proroctví zapsaného u Zecharjáše 8:23: „Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“
17. Proč není troufalé, když svědkové Jehovovi tvrdí, že jejich náboženství je pravé?
17 Je snad troufalé, když o sobě svědkové Jehovovi tvrdí, že jedině oni mají Boží podporu? V podstatě je to stejné, jako když Izraelité v Egyptě navzdory názoru Egypťanů prohlašovali, že mají Boží podporu, nebo když křesťané v prvním století tvrdili, že Boží podporu mají oni, a ne stoupenci židovského náboženství. Fakta jsou dostatečně výmluvná. Ve 235 zemích svědkové Jehovovi vykonávají dílo, o němž Ježíš předpověděl, že se na něm jeho praví následovníci budou v čase konce podílet. Řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14)
18, 19. (a) Proč není důvod, aby svědkové Jehovovi přestali konat své kazatelské dílo, i když je jim kladen odpor? (b) Jak slova Žalmu 41:11 potvrzují skutečnost, že svědkové mají Boží podporu?
18 Svědkové Jehovovi budou toto pověření vykonávat dál a nikdy nedovolí, aby jim v jejich činnosti zabránilo pronásledování nebo odpor. Jehovovo dílo musí být a bude vykonáno. Každý pokus, který v uplynulém století ostatní lidé udělali, aby svědkům zabránili konat Boží dílo, zcela selhal. Jehova totiž slíbil: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch, a každičký jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš. To je dědičné vlastnictví Jehovových sluhů a jejich spravedlnost je ode mne.“ (Izajáš 54:17)
19 Svědkové Jehovovi jsou dnes silnější a aktivnější než kdy dříve, a to dokonce tváří v tvář odporu celého světa. To dokazuje, že dílo, které konají, Jehovu těší. Král David řekl: „Podle toho opravdu vím, že jsi ve mně nalezl potěšení, protože můj nepřítel nade mnou vítězoslavně nekřičí.“ (Žalm 41:11; 56:9, 11) Boží nepřátelé nikdy nebudou moci vítězoslavně křičet nad Jehovovým lidem, protože jeho Vůdce, Ježíš Kristus, postupuje ke konečnému vítězství.
Umíte odpovědět?
• Uveďte příklady lidí ze starověku, kteří měli Boží podporu.
• Co patří k rozpoznávacím znakům pravého náboženství?
• Proč jste vy sami přesvědčeni, že svědkové Jehovovi mají Boží podporu?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 13]
Ti, kdo chtějí mít Boží podporu, musí své učení zakládat výlučně na Božím slově
[Obrázek na straně 15]
Křesťanští starší slouží jako příklad stádu