„Rány od přítele“

V PRVNÍM století apoštol Pavel viděl, že křesťané v Galácii potřebují určité napomenutí. Chtěl patrně předejít jakékoli rozmrzelosti, kterou by snad bratři mohli pocítit, a proto jim položil otázku: „Dobrá, stal jsem se tedy vaším nepřítelem, protože vám říkám pravdu?“ (Galaťanům 4:16)

Apoštol Pavel ‚říkal pravdu‘, ale to neznamená, že se stal jejich nepřítelem. Jednal ve skutečnosti v souladu s biblickou zásadou: „Bezpečnější [jsou] rány od přítele.“ (Přísloví 27:6, Kralická bible) Pavel věděl, že hrdost těch, kdo se dopustili chyby, by mohla být zraněna. Byl si však také vědom toho, že kdyby hříšník nedostal potřebné ukáznění, mohlo by to být totéž, jako kdyby tomuto člověku byl odepřen projev lásky Jehovy Boha. (Hebrejcům 12:5–7) Pavel byl věrným přítelem tohoto sboru a měl na zřeteli jeho dlouhodobé zájmy, a proto neváhal poskytnout jeho členům radu, která jim mohla pomoci k nápravě.

Svědkové Jehovovi dnes plní svůj úkol, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů a vyučovali je, aby zachovávali všechno co Ježíš Kristus přikázal‘. Pokud jde o biblické pravdy, které odhalují a odsuzují naukové omyly a nekřesťanské chování, tito upřímní křesťané nečiní při svém vyučování žádné ústupky. (Matouš 15:9; 23:9; 28:19, 20; 1. Korinťanům 6:9, 10) Nestávají se nepřáteli, které by lidé měli odmítat, ale projevují naopak o druhé lidi zájem jako jejich praví přátelé.

Žalmista byl inspirován Bohem k hlubšímu pochopení této záležitosti, a proto napsal: „Kdyby mě udeřil spravedlivý, byla by to milující laskavost, a kdyby mě pokáral, byl by to olej na hlavu, jejž by má hlava nechtěla odmítnout.“ (Žalm 141:5)