Ať pochybnosti nezničí vaši víru

Jeden den máte dojem, že jste úplně zdraví. Druhý den se cítíte špatně. Najednou jste zeslábli, vaše vitalita se vytratila. Bolí vás hlava a jste celí rozlámaní. Co se stalo? Nebezpečné patogeny pronikly obranným systémem vašeho těla a napadly životně důležité orgány. Pokud byste se neléčili, tyto agresivní organismy by mohly vaše zdraví poškodit trvale — mohly by vás dokonce zabít.

JESTLIŽE vás však infekce postihne ve chvíli, kdy nejste zdraví, pak jste tím zranitelnější. Pokud je tělo oslabeno například podvýživou, jeho obranyschopnost je „snížena natolik, že i ta nejmenší infekce může být fatální,“ říká Peter Wingate, autor lékařských pojednání.

Kdo by se tedy o své vůli rozhodl, že bude žít o hladu? Vy sami se velmi pravděpodobně ze všech sil snažíte stravovat se dobře a zůstat zdraví. Asi také děláte vše pro to, abyste se nevystavovali virové nebo bakteriální infekci. Jste však stejně obezřetní, když jde o to, abyste zůstali „zdraví ve víře“? (Titovi 2:2) Jste ostražití, jestliže vám například hrozí nebezpečí v podobě zákeřných pochybností? Ty vám totiž mohou velice snadno proniknout do mysli a do srdce a zničit vaši víru a váš vztah k Jehovovi. Zdá se, že někteří lidé na toto nebezpečí nedbají. Duchovně zůstávají o hladu, a mohou proto snadno podlehnout pochybnostem. Mohlo by se to stát i vám?

Pochybnosti — jsou vždy nesprávné?

Pochybnosti samozřejmě nejsou vždy nesprávné. Někdy můžeme něco přijmout až potom, co se přesvědčíme, jak se věci mají ve skutečnosti. Jestliže jde o otázky náboženské, pak vybídky, že byste měli zkrátka všemu věřit a o ničem nepochybovat, jsou nebezpečné a klamné. Bible ovšem říká, že láska „všemu věří“. (1. Korinťanům 13:7) A láskyplný křesťan je jistě ochoten věřit těm, kdo se v minulosti prokázali jako důvěryhodní. Boží slovo nás však také varuje, abychom nejednali jako lidé, kteří „uvěří každému slovu“. (Přísloví 14:15) Někdo si v minulosti možná udělal takovou pověst, že jsou oprávněné důvody, abychom mu nedůvěřovali. „Třebaže [ten, kdo svou řečí klame] dělá svůj hlas líbezným,“ varuje Bible, „nevěř mu.“ (Přísloví 26:24, 25)

Apoštol Jan také varuje křesťany před slepou vírou. „Nevěřte každému inspirovanému výroku,“ píše. Ale „zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha“. (1. Jana 4:1) Může se zdát, že nějaký ‚výrok‘, tedy učení nebo názor, pochází od Boha. Je tomu tak skutečně? Projevovat určitou pochybnost nebo něčemu neuvěřit okamžitě může být opravdu ochranou, protože — jak říká apoštol Jan — „do světa ... vyšlo mnoho těch, kdo klamou“. (2. Jana 7)

 Neopodstatněné pochybnosti

Ano, jestliže chceme zjistit pravdu, je často třeba poctivě a pokorně prozkoumat skutečnosti. To však je něco jiného, než kdybychom nechali ve své mysli a ve svém srdci vyrůst neopodstatněné, škodlivé pochybnosti, které mohou zničit naše pevně založené názory a vztahy. Pochybnost tohoto druhu je definována jako „nejistota, která se týká názoru nebo přesvědčení a často ztěžuje rozhodování“. Vzpomínáte si, jak Satan zasel Evě do mysli pochybnosti o Jehovovi? Zeptal se jí: „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ (1. Mojžíšova 3:1) Touto zdánlivě nevinnou otázkou Satan vyvolal u Evy nejistotu, a ta potom ovlivnila její rozhodování. To je pro Satanovy metody příznačné. Podobně jako zlomyslný pisatel urážlivých anonymních dopisů umí i Satan chytře používat narážky, polopravdy a lži. Tímto způsobem lstivě zasévá pochybnosti, jimiž už zničil nesčetné množství zdravých, důvěryhodných vztahů. (Galaťanům 5:7–9)

Učedníku Jakubovi bylo jasné, jaké škodlivé účinky mají takové pochybnosti. Píše o tom, že máme podivuhodnou výsadu bez zábran se obracet na Boha a v dobách zkoušek ho prosit o pomoc. Jakub nás však varuje, abychom v modlitbě k Bohu ‚stále prosili ve víře a vůbec nepochybovali‘. Jestliže náš vztah k Bohu nahlodávají pochybnosti, jsme „jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem“. Jsme jako „nerozhodný muž, nestálý na všech svých cestách“. (Jakub 1:6, 8) Naše víra bude nejistá a budeme pak těžko hledat vyrovnanost. Podobně jako Eva můžeme pak snadno podlehnout nejrůznějším démonským učením a filozofiím.

Jak si můžeme zachovat dobré duchovní zdraví

Jak se tedy můžeme chránit před škodlivými pochybnostmi? Odpověď je pozoruhodně jednoduchá: tím, že zavrhneme satanskou propagandu a budeme plně využívat opatření, která pro nás Bůh činí, aby nás ‚upevnil ve víře‘. (1. Petra 5:8–10)

Naprosto nezbytné je to, abychom se osobně dobře sytili duchovními myšlenkami. Pan Wingate, o němž zde již byla zmínka, to vysvětluje: „Tělo potřebuje být stále zásobováno energií, i když odpočívá. Potřebuje ji k tomu, aby mohly probíhat chemické pochody a aby mohly pracovat důležité orgány; a mnoho tkání se musí stále obnovovat.“ Totéž platí o našem duchovním zdraví. Bez neustálého duchovního sycení bude naše víra postupně chátrat a nakonec zanikne, podobně jako tělo, jemuž není dodávána potrava. Ježíš Kristus to zdůraznil, když řekl: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Matouš 4:4)

Zamyslete se laskavě nad tím, jak jsme vlastně původně získali pevnou víru? „Víra ... následuje za slyšeným,“ píše apoštol Pavel. (Římanům 10:17) To znamená, že svou víru a důvěru v Jehovu, jeho sliby a jeho organizaci jsme si původně vytvořili tím, že jsme se sytili Božím slovem. Tomu, co jsme slyšeli, jsme samozřejmě nevěřili slepě. Dělali jsme totéž, co dělali lidé, kteří žili ve městě Beroa. ‚Denně jsme pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak.‘ (Skutky 17:11) ‚Sami jsme si ověřovali, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle‘, a přesvědčili jsme se, že to, co jsme slyšeli, je pravda. (Římanům 12:2; 1. Tesaloničanům 5:21) Od té doby jsme pravděpodobně svou víru ještě více upevnili, protože jsme stále jasněji chápali, že Boží slovo a sliby nikdy neselžou. (Jozue 23:14; Izajáš 55:10, 11)

Dávejte pozor, abyste duchovně nehladověli

Nyní je na nás, abychom si svou víru zachovali a vyvarovali se všeho, čím by mohlo být naše přesvědčení nahlodáno a co by mohlo oslabit naši důvěru v Jehovu a jeho organizaci. Proto musíme dále denně zkoumat  Písmo. Apoštol Pavel upozorňuje, že „v pozdějších časových obdobích někteří [z těch, kdo zpočátku měli zdánlivě pevnou víru] odpadnou od víry [a] budou věnovat pozornost zavádějícím inspirovaným výrokům a démonským naukám“. (1. Timoteovi 4:1) Tyto zavádějící výroky a nauky vyvolávají v mysli některých lidí pochybnosti, takže se tito lidé odcizují Bohu. Jak se před tím můžeme chránit? Musíme se dále ‚živit slovy víry a znamenitého učení, které jsme věrně následovali‘. (1. Timoteovi 4:6)

Je politováníhodné, že se dnes někteří lidé rozhodli nesytit se „slovy víry“, i když tato strava je dostupná zdarma. Může se stát to, co ukazuje jeden z pisatelů knihy Přísloví, že totiž někdo má kolem sebe dobrý duchovní pokrm, dalo by se říci dokonce duchovní hostinu, a přece to jídlo vlastně nejí a netráví. (Přísloví 19:24; 26:15)

To je nebezpečné. Peter Wingate říká: „Jakmile tělo začíná spalovat své vlastní bílkoviny, jeho zdraví začíná trpět.“ Jestliže člověk hladoví, jeho tělo začíná stravovat zásoby živin, které jsou rozloženy v celém těle. Jakmile jsou tyto zdroje vyčerpány, začne tělo spalovat bílkoviny, které jsou nezbytně nutné pro stálý růst a obnovu tkání. Důležité orgány začínají selhávat. Potom se zdraví začne rychle zhoršovat.

V duchovním smyslu se právě taková věc stala některým členům raného křesťanského sboru. Pokoušeli se žít ze svých duchovních zásob. Pravděpodobně zanedbávali osobní studium a duchovně zeslábli. (Hebrejcům 5:12) Když apoštol Pavel psal hebrejským křesťanům, vysvětlil jim, v čem spočívá nebezpečí takového jednání: „Je nutné, abychom věcem, které jsme slyšeli, věnovali více než obvyklou pozornost, abychom nikdy nebyli zavlečeni pryč.“ Věděl, jak snadno bychom se mohli nechat odvléci ke špatným zvykům, kdybychom „zanedbali záchranu tak velkou“. (Hebrejcům 2:1, 3)

Je zajímavé, že člověk, který trpí podvýživou, nemusí nutně vypadat nemocný nebo hubený. Podobně ani to, že někdo hladoví duchovně, nemusí být na první pohled vidět. I když se nestravujete správně, můžete vypadat duchovně zdraví, ale to potrvá jen krátce. Neodvratně dojde k tomu, že duchovně zeslábnete, budete náchylní k neopodstatněným pochybnostem a nebudete schopni vést tvrdý boj za víru. (Juda 3) Vy sami víte — i kdyby to nevěděl nikdo jiný —, do jaké míry se duchovně živíte.

Věnujte se proto osobnímu studiu. Usilovně bojujte proti pochybnostem. Podceňovat něco, co vypadá jako zdánlivě nezávažná infekce, a nedělat nic proti vtíravým pochybnostem může mít katastrofální následky. (2. Korinťanům 11:3) ‚Žijeme skutečně v posledních dnech? Lze věřit všemu, co říká Bible? Je to skutečně Jehovova organizace?‘ Satan by vám rád zasel do mysli takové pochybnosti. Ať se vám nikdy nestane, že byste se v duchovním směru živili nedbale a že byste se pak stali obětí jeho podvodných nauk. (Kolosanům 2:4–7) Řiďte se radou, kterou dostal Timoteus. Pozorně zkoumejte „svaté spisy“, abyste ‚pokračovali v tom, co jste se naučili a o čem jste se přesvědčili, abyste tomu věřili‘. (2. Timoteovi 3:13–15)

Je možné, že při tom budete potřebovat pomoc. Spisovatel, z jehož díla jsme zde již citovali, dále říká: „Může se stát, že při těžkém  hladovění jsou následkem nedostatku vitaminů a jiných nezbytných látek zažívací orgány poškozeny do té míry, že když takoví lidé dostanou normální stravu, nemohou ji strávit. Lidé v tomto stavu budou možná nějaký čas potřebovat jídla velmi lehce stravitelná.“ Jestliže se mají následky tělesného hladovění odstranit, je třeba věnovat takovému člověku mimořádnou péči. Podobně i ten, kdo těžce zanedbal své osobní studium Bible, bude možná potřebovat velkou pomoc a povzbuzení, aby se mu chuť k duchovnímu jídlu vrátila. Pokud to je vaše situace, vyhledejte pomoc a rádi přijměte vše, co může přispět k obnovení vašeho duchovního zdraví a síly. (Jakub 5:14, 15)

‚Nekolísejte v nedostatku víry‘

Kdo přemýšlí o životních okolnostech patriarchy Abrahama, mohl by mít dojem, že tento muž měl oprávněné důvody k pochybnostem. Bůh mu sice dal slib, ale mohlo by se zdát docela rozumné, kdyby Abraham přesto usuzoval, že už je ‚za hranicí naděje, že by se mohl stát otcem mnoha národů‘. Proč? Protože z čistě lidského stanoviska nevypadala jeho situace nijak slibně. Biblická zpráva říká, že ‚bral v úvahu své vlastní tělo, nyní již umrtvené, a také to, že i lůno Sáry bylo mrtvé‘. Ale rozhodně nepřipustil, aby mu v mysli a v srdci zakořenily nějaké pochybnosti o Bohu a jeho slibech. Apoštol Pavel píše: „Nezeslábl ve víře“ ani „nezakolísal v nedostatku víry“. Abraham zůstal „plně přesvědčen, že to, co [Bůh] slíbil, je také schopen učinit“. (Římanům 4:18–21) Během let si vytvořil pevný, osobní vztah k Jehovovi a plně Bohu důvěřoval. Zavrhl všechny pochybnosti, které by mohly tento vztah oslabit.

Stejný postoj můžete zaujmout i vy, jestliže ‚se držíte vzoru zdravých slov‘ — jestliže se duchovně dobře sytíte. (2. Timoteovi 1:13) Skutečnost, že pochybnosti jsou nebezpečné, je třeba brát vážně. Satan útočí způsobem, který by mohl být označen jako duchovní bakteriologická válka. Jestliže zanedbáváte dobré duchovní stravování pomocí osobního studia Bible a účasti na křesťanských shromážděních, plně se vystavujete těmto útokům. Dobře využijte duchovního pokrmu, kterým jsme štědře a v pravý čas zásobováni prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45) Kéž stále ‚souhlasíte se zdravými slovy‘ a zůstáváte „zdraví ve víře“. (1. Timoteovi 6:3; Titovi 2:2) Nepřipusťte, aby pochybnosti zničily vaši víru.

[Obrázky na straně 21]

Do jaké míry se dobře duchovně sytíte?