Mějte i vy radost z dávání
Mějte i vy radost z dávání
„Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (SKUTKY 20:35)
1. Jak Jehova projevuje radost z dávání?
RADOST z toho, že známe pravdu, a požehnání, které s sebou pravda přináší, jsou cennými dary od Boha. Ti, kdo poznali Jehovu, mají k radosti mnoho důvodů. Těší nás, když dostaneme dárek, ale radost nám přináší i to, když sami nějaký dáme. Jehova je Dárcem ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘ a je ‚šťastným Bohem‘. (Jakub 1:17; 1. Timoteovi 1:11) Vštěpuje zdravé učení všem, kdo mu naslouchají, a těší ho poslušnost těch, které vyučuje — stejně jako se rodiče radují z toho, když jejich děti reagují na láskyplné poučování. (Přísloví 27:11)
2. (a) Co Ježíš řekl o dávání? (b) Jaké štěstí zažíváme, když ostatní lidi vyučujeme biblické pravdě?
2 Také Ježíš během svého života na zemi pociťoval štěstí, když lidé příznivě reagovali na jeho vyučování. Apoštol Pavel citoval Ježíšova slova: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Štěstí, které zažíváme, když ostatní lidi vyučujeme biblické pravdě, není pouhé uspokojení z toho, že jsme našli někoho, kdo souhlasí s našimi náboženskými názory. Mnohem větší radost nám totiž přináší vědomí, že dáváme něco, co má opravdovou a trvalou hodnotu. Dáváme-li v duchovním ohledu, můžeme lidem pomoci, aby z toho měli užitek nejen nyní, ale po celou věčnost. (1. Timoteovi 4:8)
Dávání přináší radost
3. (a) Jak apoštolové Pavel a Jan vyjádřili, že mají radost, když ostatním lidem pomáhají v duchovním ohledu? (b) Proč je výrazem lásky to, že svým dětem vštěpujeme biblickou pravdu?
3 Stejně jako se z dávání duchovních darů radují Jehova a Ježíš, tak se z toho těší i křesťané. Apoštolu Pavlovi působilo radost vědomí toho, že ostatním lidem pomohl poznat pravdu z Božího slova. Sboru v Tesalonice napsal: „Co je naší nadějí nebo radostí nebo korunou jásání — nuže, nejste to skutečně vy? — před naším Pánem Ježíšem za jeho přítomnosti? Určitě jste naší slávou a radostí.“ (1. Tesaloničanům 2:19, 20) Něco podobného napsal v souvislosti se svými duchovními dětmi i apoštol Jan: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4) Pamatujme také na to, jakou radostí je pomáhat svým vlastním dětem, aby se staly i našimi dětmi duchovními. To, že rodiče své děti vychovávají „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“, je projevem jejich lásky. (Efezanům 6:4) Rodiče tak dávají najevo, že mají zájem o věčné blaho svých dětí. A když ty příznivě reagují, rodiče z toho mají velkou radost a přináší jim to pocit uspokojení.
4. Který příběh dokládá radost z dávání v duchovním ohledu?
4 Dell je pravidelnou průkopnicí a matkou pěti dětí. Říká: „Zcela se ztotožňuji se slovy apoštola Jana, protože jsem velmi vděčná za to, že čtyři mé děti ‚chodí v pravdě‘. Vím, že Jehovovi přináší čest a slávu to, když jsou rodiny sjednoceny v pravém uctívání. Cítím tedy hluboké uspokojení z toho, že Jehova mi žehná, když se snažím vštípit pravdu svým dětem. Překrásná vyhlídka na nekonečný život v ráji společně s rodinou mě naplňuje nadějí a podněcuje mě, abych vytrvala navzdory těžkostem a překážkám.“ Jedné z Delliných dcer byla, žel, odňata pospolitost se sborem, protože jednala způsobem nevhodným pro křesťana. Dell se přesto velmi snaží zachovat si pozitivní postoj. „Doufám, že jednoho dne se má dcera pokorně a upřímně vrátí k Jehovovi,“ říká. „Děkuji však Bohu, že mu většina mých dětí věrně slouží dál. Radost, kterou pociťuji, je pro mě zdrojem opravdové síly.“ (Nehemjáš 8:10)
Učiňme si věčné přátele
5. Vědomí čeho nás uspokojuje, když se účastníme díla činění učedníků?
5 Ježíš svým následovníkům přikázal, aby činili křesťanské učedníky a učili je pravdy o Jehovovi a jeho požadavcích. (Matouš 28:19, 20) Jehova i Ježíš nesobecky pomáhají lidem poznat cestu pravdy. Jestliže se tedy nasazujeme v díle činění učedníků, uspokojuje nás vědomí, že napodobujeme příklad Jehovy a Ježíše, stejně jako to dělali první křesťané. (1. Korinťanům 11:1) Když takto spolupracujeme se Všemohoucím Bohem a s jeho milovaným Synem, náš život získává skutečný smysl. Je velkým požehnáním patřit k Božím ‚spolupracovníkům‘. (1. Korinťanům 3:9) A není snad úžasné, že se na kázání dobré zprávy podílejí i andělé? (Zjevení 14:6, 7)
6. Kdo se stává naším přítelem, když se podílíme na duchovním dávání?
6 Když se účastníme tohoto díla, při němž předáváme druhým duchovní hodnoty, můžeme se stát nejen Božími spolupracovníky, ale dokonce můžeme být Božími věčnými přáteli. Jako Jehovův přítel byl na základě své víry označen Abraham. (Jakub 2:23) I my se můžeme stát Božími přáteli, když se snažíme konat Boží vůli. Pokud to děláme, stáváme se i přáteli Ježíšovými. Ten svým učedníkům řekl: „Nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal na vědomí všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15) Mnoha lidem dělá radost to, že jsou přáteli vlivných lidí nebo vysoce postavených úředníků, ale my můžeme patřit k přátelům dvou největších osobností v celém vesmíru.
7. (a) Jak jedna žena získala skutečnou přítelkyni? (b) Zažili jste něco podobného?
7 Našimi přáteli se stávají i lidé, kterým pomáháme poznat Boha, a to nám působí obzvláštní radost. Joan, která žije ve Spojených státech, začala studovat Bibli se ženou jménem Thelma. Její rodina sice byla proti tomu, aby studovala, ale Thelma vytrvala a za rok byla pokřtěna. Joan napsala: „Náš vztah tím neskončil. Naopak, přerostl v přátelství, které trvá už 35 let. Často jsme spolu chodily do služby a jezdily na sjezdy. Nakonec jsem se odstěhovala asi 800 kilometrů daleko. Thelma mi však stále píše ty nejmilejší a nejpovzbudivější dopisy. Vypráví mi, že na mě s láskou vzpomíná, a také mi děkuje za to, že jsem pro ni přítelkyní a příkladem, a za to, že jsem ji vyučovala biblické pravdě. To, že mám takovou blízkou a drahou přítelkyni je nádhernou odměnou za úsilí, které jsem vynaložila, abych jí pomohla poznat Jehovu.“
8. Jaký pozitivní postoj nám ve službě pomůže?
8 Naděje, že najdeme člověka, který chce poznat pravdu, nám může pomoci vytrvávat i přesto, že mnoho lidí, s nimiž se setkáváme, má o Jehovovo slovo jen malý zájem nebo se o něj nezajímá vůbec. Jejich lhostejnost může být zkouškou naší víry a vytrvalosti. Rozhodně nám však pomůže pozitivní postoj. Fausto, muž pocházející z Guatemaly, řekl: „Když druhým lidem vydávám svědectví, myslím na to, jak by bylo skvělé, kdyby se člověk, s nímž mluvím, stal mým duchovním bratrem nebo sestrou. Myslím si, že alespoň jeden člověk, s nímž se někdy setkám, pravdu z Božího slova nakonec přijme. Tato představa mi pomáhá kázat dál a přináší mi skutečnou radost.“
Ukládejme si poklady v nebi
9. Co Ježíš řekl o pokladech v nebi a jak se z toho můžeme poučit?
9 Činit učedníky, ať už jde o naše děti nebo o někoho jiného, není vždy snadné. Může to vyžadovat čas, trpělivost a vytrvalost. Pamatujme však na to, že mnoho lidí je ochotno tvrdě pracovat, aby nahromadili hojnost hmotných věcí — něčeho, co jim obvykle nepřináší radost a co nevydrží věčně. Ježíš svým posluchačům řekl, že je lepší pracovat pro věci duchovní. Řekl: „Přestaňte si střádat poklady na zemi, kde stravuje mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. Raději si střádejte poklady v nebi, kde nestravuje ani mol, ani rez a kam se zloději nevloupávají a nekradou.“ (Matouš 6:19, 20) Tím, že usilujeme o duchovní cíle — k nimž patří i účast na důležitém díle činění učedníků —, můžeme získat uspokojení z vědomí, že konáme Boží vůli a že nás Bůh odmění. Apoštol Pavel napsal: „Bůh ... není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (Hebrejcům 6:10)
10. (a) Proč měl Ježíš duchovní poklady? (b) Jak se Ježíš vydával ve prospěch druhých a jaký užitek z toho oni mají?
10 Jestliže jsme v díle činění učedníků pilní, pak si v souladu s Ježíšovými slovy ukládáme „poklady v nebi“. To nám přináší radost z přijímání. Jestliže nesobecky dáváme, jsme nakonec sami obohaceni. Samotný Ježíš věrně sloužil Jehovovi miliardy let. Jen si představme, jaké poklady v nebi nashromáždil! Ježíš však nehledal své vlastní zájmy. Apoštol Pavel napsal: „[Ježíš] dal sám sebe za naše hříchy, aby nás osvobodil z nynějšího ničemného systému věcí podle vůle našeho Boha a Otce.“ (Galaťanům 1:4) Nejenže se nesobecky vydával ve službě, ale dokonce dal svůj život jako výkupné, aby ostatní lidé mohli mít příležitost ukládat si poklady v nebi.
11. Proč jsou duchovní dary lepší než dary hmotné?
11 Tím, že lidi vyučujeme o Bohu, pomáháme jim vidět, jak by si i oni mohli ukládat nepomíjející duchovní poklady. Jaký větší dar byste mohli někomu dát? Jestliže svému příteli věnujete drahé hodinky, auto, nebo dokonce dům, bude vám tento přítel pravděpodobně vděčný a bude šťastný, a vy sami budete mít radost z dávání. V jakém stavu však bude váš dar za 20 let? A za 200 let? A za 2 000 let? Ale když svému příteli dáte něco ze sebe s cílem pomoci mu, aby sloužil Jehovovi, může z tohoto daru mít užitek navždy.
Hledejme ty, kdo touží po pravdě
12. Jak se někteří křesťané vydávají kvůli tomu, aby druhým lidem pomohli v duchovním ohledu?
12 Jehovův lid chce mít radost z duchovního dávání, a proto se snaží dostat do všech končin země. Tisíce Božích ctitelů opustily domov a rodinu, aby začali s misionářskou službou v zemích, kde se musí přizpůsobit novému jazyku a nové kultuře. Jiní se přestěhovali do těch míst ve své zemi, kde je hlasatelů Království zapotřebí více. Někteří se zase naučili cizí jazyk, čímž se jim otevřela příležitost kázat v místě svého bydliště přistěhovalcům. Jedni manželé z New Jersey ve Spojených státech vychovali dvě děti, které nyní slouží v ústředí svědků Jehovových, a potom se pustili do průkopnické služby a naučili se čínsky. V průběhu tří let vedli biblické studium se 74 čínsky mluvícími lidmi, kteří studovali na nedaleké vysoké škole. Můžete i vy nějakým způsobem rozšířit svou službu, abyste z díla činění učedníků měli ještě větší radost?
13. Co byste mohli udělat, jestliže chcete, aby vaše služba byla plodnější?
13 Možná toužíte po tom, abyste vedli biblické studium, ale zatím se vám to nepodařilo. V některých zemích není snadné najít zájemce. Lidé, s nimiž se setkáváte, se o Bibli možná nezajímají. Jestliže to tak je, pak se o své touze můžete častěji zmiňovat v modlitbě. Víte totiž, že Jehova i Ježíš Kristus se o toto dílo hluboce zajímají a mohou vás dovést k člověku podobnému ovci. Požádejte o radu ty zvěstovatele ve vašem sboru, kteří mají více zkušeností nebo jejichž služba je plodnější. Využívejte školení a podněty, které dostáváme na křesťanských shromážděních. Vytěžte co nejvíce z rad cestujících dozorců a jejich manželek. Ale především se nikdy nevzdávejte. Moudrý muž napsal: „Ráno zasévej své semeno a nenech svou ruku odpočinout až do večera; neboť nevíš, kde to bude mít úspěch.“ (Kazatel 11:6) Nikdy nezapomínejte na takové věrné muže, jako byli Noe a Jeremjáš. Na jejich kázání reagovalo sice jen velmi málo lidí, ale služba zmíněných mužů byla úspěšná. A především těšila Jehovu.
Dělejte, co můžete
14. Jak Jehova pohlíží na ty, kdo zestárli ve službě pro něho?
14 Může se stát, že vám okolnosti nedovolují dělat ve službě tolik, kolik byste si přáli. V tom, co ve službě pro Jehovu dělat můžete, vás možná omezuje vysoký věk. Nezapomínejte však na to, co napsal moudrý muž: „Šediny jsou korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti.“ (Přísloví 16:31) Život strávený ve službě pro Jehovu je v Božích očích krásný. Jehova kromě toho v Písmu říká: „Až do stáří člověka jsem Týž; a sám vás budu stále podpírat až do šedin člověka. Sám budu jistě jednat, abych sám nesl a sám podpíral a opatřil únik.“ (Izajáš 46:4) Náš láskyplný nebeský Otec slibuje, že své věrně oddané bude podporovat a bude jim pomáhat.
15. Věříte, že Jehova chápe naše okolnosti? Proč tak odpovídáte?
15 Možná se potýkáte s nějakou nemocí, s odporem ze strany nevěřícího manželského partnera, možná na vás doléhají závažné rodinné povinnosti nebo nějaký jiný obtížný problém. Jehova si je vědom našich omezení a zná naše okolnosti, a za naši opravdovou snahu sloužit mu nás miluje. To platí i v případě, že děláme možná méně než ostatní. (Galaťanům 6:4) Jehova ví, že jsme nedokonalí, a v tom, co od nás očekává, je realistický. (Žalm 147:11) Jestliže se snažíme co nejvíce, můžeme mít jistotu, že jsme v Božích očích drahocenní a že Jehova nezapomene na naše skutky víry. (Lukáš 21:1–4)
16. V jakém smyslu se celý sbor podílí na činění učedníka?
16 Pamatujme také na to, že dílo činění učedníků je týmová práce. Stejně jako jediná kapka deště nevyživí rostlinu, tak ani žádný jednotlivec neučiní učedníka. Je pravda, že jeden svědek možná najde zájemce a vede s ním biblické studium. Ale jakmile tento člověk přijde do sálu Království, pomáhá mu s poznáváním pravdy celý sbor. Vřelost projevovaná společenstvím bratrů je dokladem působení Božího ducha. (1. Korinťanům 14:24, 25) Děti a dospívající dávají povzbuzující komentáře a tak nově příchozímu ukazují, že se liší od mládeže ve světě. Nemocní, postižení a letití členové sboru učí nově příchozí pochopit, co znamená vytrvalost. Bez ohledu na věk či různá omezení se všichni významným způsobem podílíme na pomoci novým, aby prohlubovali svou lásku k biblickým pravdám a aby dělali pokroky a dali se pokřtít. Každá hodina, kterou strávíme ve službě, každá opětovná návštěva, každý rozhovor se zájemcem vedený v sále Království — to všechno se samo o sobě může zdát jako nevýznamné, ale je to součástí velkého díla, které uskutečňuje Jehova.
17, 18. (a) Co jiného kromě účasti na díle činění učedníků může být zdrojem radosti z dávání? (b) Koho napodobujeme tím, že dáváme?
17 Jakožto křesťané zažíváme radost z dávání nejen proto, že se účastníme důležitého díla činění učedníků, ale pociťujeme ji i z jiných důvodů. Můžeme si dávat stranou prostředky, abychom přispěli na podporu čistého uctívání a na pomoc těm, kdo jsou v nouzi. (Lukáš 16:9; 1. Korinťanům 16:1, 2) Můžeme hledat příležitosti, jak druhým lidem projevit pohostinnost. (Římanům 12:13) Můžeme se snažit ‚konat dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře‘. (Galaťanům 6:10) A ostatním lidem můžeme dávat sice jednoduchými, ale přesto důležitými způsoby — dopisem, telefonátem, dárkem, praktickou pomocí či povzbudivými slovy.
18 Dáváním prokazujeme, že napodobujeme našeho nebeského Otce. Také tím projevujeme bratrskou lásku, což je poznávací znak pravých křesťanů. (Jan 13:35) Budeme-li na tyto skutečnosti pamatovat, pomůže nám to, abychom i my měli z dávání radost.
Umíte to vysvětlit?
• Jaký příklad poskytují Jehova a Ježíš tím, že dávají v duchovním ohledu?
• Jak můžeme získat věčné přátele?
• Jaké kroky můžeme udělat, aby naše služba byla úspěšnější?
• Jak všichni ve sboru mohou zažívat radost z dávání?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 13]
Rodiče zažívají velkou radost a uspokojení, když děti reagují na jejich poučování
[Obrázek na straně 15]
Při díle činění učedníků můžeme získat pravé přátele
[Obrázek na straně 16]
Jsme-li letití, Jehova nás podpírá
[Obrázky na straně 17]
Radost z dávání zažíváme tehdy, když druhé obdarováváme jednoduchými, ale přesto důležitými způsoby