‚Požehnání je pro spravedlivého‘

„BÝVAL jsem mladý muž, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého úplně opuštěného, ani jeho potomstvo, jak hledá chléb,“ prohlásil zestárlý žalmista David. (Žalm 37:25) Jehova Bůh miluje spravedlivé a s láskou se o ně stará. Ve svém Slově, v Bibli, vybízí pravé ctitele, aby spravedlnost hledali. (Sefanjáš 2:3)

Spravedlnost je správný stav před Bohem; být spravedlivý znamená přizpůsobovat se Božím měřítkům toho, co je dobré a co špatné. Desátá kapitola biblické knihy Přísloví nás povzbuzuje, abychom se přizpůsobovali Boží vůli, a poukazuje přitom na bohaté duchovní požehnání, jež dostávají ti, kdo tak jednají. K tomuto požehnání patří hojnost výživného duchovního pokrmu, užitečná a uspokojující práce a dobrý vztah k Bohu i k lidem. Zamysleme se tedy nad tím, co je uvedeno v knize Přísloví 10:1–14.

Znamenitý podnět

Úvodní slova této kapitoly nás nenechávají na pochybách, kdo je pisatelem následující části knihy Přísloví. Čteme zde: „Šalomounova přísloví.“ Starověký izraelský král Šalomoun poukazuje na jeden znamenitý podnět k tomu, aby se lidé snažili jít správnou cestou. Říká: „Moudrý syn je ten, který rozradostňuje svého otce, a hloupý syn je zármutkem své matky.“ (Přísloví 10:1)

Jestliže některé z dětí opustí uctívání pravého a živého Boha, rodiče jsou opravdu velmi zarmouceni! Moudrý král se výslovně zmiňuje o zármutku, který pociťuje matka, a tím možná naznačuje, že její zármutek je hlubší. Tuto skutečnost potvrzuje Doris. * Vypráví: „Když náš jednadvacetiletý syn opustil pravdu, můj manžel Frank i já jsme byli zlomeni žalem. Citovou bolest jsem nesla hůře já než Frank. Uplynulo už dvanáct let, ale ta rána se nezahojila.“

Děti mohou ovlivnit štěstí svého otce a mohou způsobit úzkost své matce. Projevujme tedy moudrost a rozradostňujme své rodiče. A především obšťastňujme srdce našeho nebeského Otce, Jehovy.

‚Duše spravedlivého je nasycena‘

„Poklady ničemného nebudou k prospěchu,“ říká král, „ale spravedlnost, ta osvobodí od smrti.“ (Přísloví 10:2) Pro pravé křesťany, kteří žijí hluboko v čase konce, mají tato slova opravdu velkou cenu. (Daniel 12:4) Zničení bezbožného světa je na obzoru. Žádné lidské zabezpečení — hmotné, finanční ani vojenské — neposkytne ochranu v blížícím se ‚velkém soužení‘. (Zjevení 7:9, 10, 13, 14) Jen ‚přímí budou obývat zemi a zůstanou v ní bezúhonní‘. (Přísloví 2:21, Ekumenický překlad) Proto tedy neustále ‚hledejme nejprve království a Otcovu spravedlnost‘. (Matouš 6:33)

Jehovovi služebníci dostávají Boží požehnání již dnes, nemusí na ně tedy čekat až do příchodu slíbeného nového světa. „Jehova nenechá duši spravedlivého hladovět, ale dychtivost ničemných odstrčí.“ (Přísloví 10:3) Prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘ Jehova opatřil hojnost duchovního pokrmu. (Matouš 24:45) Spravedlivý člověk má rozhodně důvody „radostně volat kvůli dobrému stavu srdce“. (Izajáš 65:14) Poznání je příjemné jeho duši. Pátrat po duchovních pokladech je pro něj potěšením. Ničemný  člověk žádné takové příjemné věci nezná.

‚Píle obohacuje‘

Spravedlivý dostává požehnání i v jiném ohledu. „Kdo pracuje nedbalou rukou, bude mít málo prostředků, ale ruka pilného, ta ho obohatí. Syn, který jedná s pochopením, v letní době shromažďuje; syn, který jedná hanebně, během žně tvrdě spí.“ (Přísloví 10:4, 5)

Králova slova jsou určena zejména těm, kdo pracují v době žní. Během žní není čas pospávat. Je to čas pro pilnou práci až do večera. Je to opravdu naléhavé období.

O žních se zmínil Ježíš svým učedníkům, ovšem tehdy neměl na mysli sklízení obilí, ale lidí. Řekl: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně [Jehovu Boha], aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Matouš 9:35–38) V roce 2000 se Slavnosti na památku Kristovy smrti účastnilo více než 14 milionů osob, což je více než dvojnásobek počtu svědků Jehovových. Kdo by tedy mohl popřít, že se ‚pole bělají ke žni‘? (Jan 4:35) Praví ctitelé prosí Pána, aby vyslal více dělníků, a sami se přitom usilovně snaží jednat v souladu se svými modlitbami a činit učedníky. (Matouš 28:19, 20) A jak bohatě Jehova jejich úsilí požehnal! Ve služebním roce 2000 bylo pokřtěno více než 280 000 nových Božích služebníků. Také oni se snaží stát se učiteli Božího slova. Kéž v tomto žňovém období pociťujeme radost a uspokojení, když se plně podílíme na činění učedníků.

‚Požehnání jsou pro jeho hlavu‘

„Požehnání jsou pro hlavu spravedlivého,“ pokračuje Šalomoun, „ale pokud jde o ústa ničemných, ta zakrývají násilí.“ (Přísloví 10:6)

Ten, kdo je v srdci čistý a spravedlivý, poskytuje o své spravedlnosti hojnost důkazů. Mluví laskavě a povzbudivě, je vstřícný a štědrý. Jiní lidé mají rádi jeho společnost. Takový člověk získává jejich uznání — jejich požehnání — tím, že tito lidé o něm mluví dobře.

Naproti tomu ničemný člověk je zlomyslný nebo škodolibý a v podstatě se zaměřuje na to, aby druhým ubližoval. Jeho řeč sice může být sladká a může ‚zakrývat násilí‘ skryté v jeho srdci, ale nakonec se takový člověk uchýlí k fyzickým nebo slovním útokům. (Matouš 12:34, 35) Nebo podle jiného znění „ústa ničemných, ta zakryje [nebo zavře] násilí“. (Přísloví 10:6, poznámka pod čarou) To naznačuje, že ničemný člověk obvykle od druhých sklidí to, co projevuje on sám, totiž nepřátelství. To mu jakoby zakrývá nebo zavírá ústa, takže je umlčen. Může takový člověk očekávat, že mu druzí budou žehnat?

„Památka spravedlivého je k požehnání,“ píše izraelský král, „ale i to jméno ničemných shnije.“ (Přísloví 10:7) Na spravedlivého vzpomínají druzí v dobrém, a nejdůležitější  je, že na něj v dobrém pamatuje Jehova Bůh. Ježíš byl věrný až do smrti, a proto „zdědil jméno znamenitější“, než mají andělé. (Hebrejcům 1:3, 4) Na věrné muže a ženy z předkřesťanské doby dnes praví křesťané vzpomínají jako na příklady hodné napodobení. (Hebrejcům 12:1, 2) Jak velice se to liší od jména ničemných, které se stává něčím odporným a páchnoucím! Ano, „jméno se má vyvolit spíše než hojné bohatství; přízeň je dokonce lepší než stříbro a zlato“. (Přísloví 22:1) Kéž získáme dobré jméno u Jehovy i u lidí!

‚Ryzí člověk bude chodit v bezpečí‘

Rozdíl mezi moudrým člověkem a někým pošetilým vyjadřuje Šalomoun slovy: „Kdo je v srdci moudrý, přijme přikázání, ale ten, kdo je svými rty pošetilý, bude pošlapán.“ (Přísloví 10:8) Moudrý člověk dobře ví, že „muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok“. (Jeremjáš 10:23) Uznává, že potřebuje hledat Jehovovo vedení a ochotně přijímá Boží přikázání. Naproti tomu ten, kdo je svými slovy pošetilý, tuto základní skutečnost neuznává. Jeho nesmyslné blábolení mu působí zkázu.

Spravedlivý člověk je také v určitém bezpečí, které ničemným uniká: „Kdo chodí v ryzosti, bude chodit v bezpečí, ale kdo křiví své cesty, učiní se známým. Kdo přimhuřuje oko, způsobí bolest, a ten, kdo je svými rty pošetilý, bude pošlapán.“ (Přísloví 10:9, 10)

Ryzí člověk jedná čestně. Získává úctu a důvěru druhých. Čestný člověk je považován za cenného zaměstnance a často je mu svěřována větší zodpovědnost. Díky tomu, že má pověst poctivého člověka, se často stává, že neztrácí zaměstnání, i když je pracovních příležitostí málo. Jeho čestnost také přispívá k příjemné a pokojné atmosféře v rodině. (Žalm 34:13, 14) Cítí se klidný rovněž ve vztahu k členům své rodiny. Bezpečí je skutečně ovocem ryzosti.

Úplně jiná je situace člověka, který se kvůli sobeckému prospěchu uchyluje k nepoctivosti. Podvodník se možná snaží svou lživost zakrýt pokřivenou řečí nebo také gesty a mimikou. (Přísloví 6:12–14) Jestliže mrkáním projevuje nějaký zlomyslný nebo podvodný úmysl, může těm, kdo padnou za oběť jeho klamu, způsobit mnoho duševní úzkosti. Dříve nebo později se však zvrácenost takového člověka stane známou. Apoštol Pavel napsal: „Hříchy některých lidí jsou veřejně zjevné a vedou přímo k soudu, ale pokud jde o jiné, jejich hříchy později také vyjdou najevo. Stejně jsou také veřejně zjevné znamenité skutky, a ty, které jsou jiné, nemohou zůstat utajené.“ (1. Timoteovi 5:24, 25) Bez ohledu na to, o koho jde — zda to je někdo z rodičů nebo z přátel, manželský partner nebo někdo ze známých —, nepoctivost se nakonec odhalí. Kdo může důvěřovat člověku, o němž se ví, že je nečestný?

‚Jeho ústa jsou zdrojem života‘

„Ústa spravedlivého jsou zdrojem života,“ říká Šalomoun, „ale pokud jde o ústa ničemných, ta zakrývají násilí.“ (Přísloví 10:11) Slova vycházející z úst mohou uzdravovat, nebo také zraňovat.  Mohou někoho osvěžit a oživit, ale mohou také člověka srazit.

Izraelský král ukazuje, jaká pohnutka se může skrývat za pronesenými slovy. Říká: „Nenávist, ta popouzí ke svárům, kdežto láska přikrývá dokonce všechny přestupky.“ (Přísloví 10:12) Nenávist působí v lidské společnosti hádky a vyvolává spory. Lidé, kteří milují Jehovu, musí nenávist vymýtit ze svého života. Jak? Tím, že ji nahradí láskou. „Láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8) Láska „všechno snáší“, jinými slovy, „všechno přikrývá“. (1. Korinťanům 13:7, Kingdom Interlinear) Bohulibá láska neočekává od nedokonalých lidí dokonalost. Chyby druhých veřejně nerozhlašuje, ale pomáhá nám naopak jejich omyly přehlížet, pokud ovšem nejde o vážné provinění. Láska dokonce pomáhá snášet špatné zacházení, s nímž se setkáváme v kazatelské službě, na pracovišti nebo ve škole.

Moudrý král pokračuje: „Na rtech člověka s porozuměním lze nalézt moudrost, ale prut je pro záda toho, komu se nedostává srdce.“ (Přísloví 10:13) Kroky člověka, který má porozumění, řídí moudrost. Povzbuzující slova, která má na rtech, pomáhají druhým jít po cestě spravedlnosti. K tomu, aby takový člověk nebo ti, kdo mu naslouchají, šli správným směrem, není třeba nutit je silou — trestajícím prutem.

‚Poznání chovej jako poklad‘

Co nám pomůže, aby naše slova byla ‚překypující bystřinou moudrosti‘, abychom tedy neblábolili triviálnosti, které by z nás proudily jako potok? (Přísloví 18:4) Šalomoun odpovídá: „Moudří jsou ti, kdo chovají poznání jako poklad, ale ústa pošetilého jsou blízká sebezničení.“ (Přísloví 10:14)

Prvním požadavkem je, aby naše mysl byla naplněna povzbuzujícím poznáním Boha. Toto poznání můžeme získat jen z jediného zdroje. Apoštol Pavel napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17) Poznání musíme chovat jako něco drahocenného a v Božím slově musíme dolovat, jako bychom pátrali po skrytém pokladu. Takové pátrání je vzrušující a opravdu se nám vyplatí!

Jestliže má být moudrost na našich rtech, musí poznání Písma zapůsobit i na naše srdce. Ježíš řekl svým posluchačům: „Dobrý člověk vynáší dobré z dobrého pokladu svého srdce, ale ničemný člověk vynáší ničemné ze svého ničemného pokladu, neboť z hojnosti srdce mluví jeho ústa.“ (Lukáš 6:45) Musíme si tedy zvyknout rozjímat o tom, co poznáváme. Studium a rozjímání ovšem vyžaduje úsilí, ale takové studium přináší velké duchovní obohacení! Není žádný důvod, proč by měl někdo jednat zhoubně jako pouhý mluvka, který mluví bezmyšlenkovitě.

Ano, moudrý člověk dělá to, co je správné v Božích očích, a má na druhé dobrý vliv. Má hojnost duchovní potravy a mnoho práce v užitečném Pánově díle. (1. Korinťanům 15:58) Takový člověk je ryzí, a proto chodí v bezpečí a má Boží schválení. Ano, spravedlivý člověk má požehnání v mnoha směrech. Hledejme tedy spravedlnost tím, že budeme ve svém životě uplatňovat Boží měřítka pro to, co je dobré a co je špatné.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 25]

Čestnost přispívá ke šťastnému rodinnému životu

[Obrázek na straně 26]

‚Moudří chovají poznání jako poklad‘