Radostně se podílejme na žni

„Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (MATOUŠ 9:37, 38)

1. Co nám pomáhá vytrvávat v konání Boží vůle?

OD CHVÍLE, kdy jsme byli pokřtěni jako Jehovovi služebníci, uplynulo snad jen několik, nebo naopak mnoho let. Když si však na ten den vzpomeneme, máme možná pocit, jako by to bylo včera. Chvála Jehovy se stala ústředním bodem našeho života, který jsme Jehovovi zasvětili. Vykupovali jsme příhodný čas, abychom druhým lidem pomohli slyšet a možná přijmout poselství o Království, a tak radostná služba pro Jehovu byla naším hlavním zájmem. (Efezanům 5:15, 16) Dodnes se nám zdá, že čas přímo letí, když jsme zaměstnáni ‚hojností práce v Pánově díle‘. (1. Korinťanům 15:58) Setkáváme se sice s problémy, ale radost z toho, že konáme Jehovovu vůli, nás pohání vpřed. (Nehemjáš 8:10)

2. Co přispívá k naší radosti v obrazném žňovém díle?

² Jakožto křesťané se účastníme obrazného žňového díla. Ke žni totiž Ježíš Kristus přirovnal shromažďování lidí k věčnému životu. (Jan 4:35–38) Na této činnosti se podílíme také, a proto bude povzbudivé zamyslet se nad tím, jakou radost zažívali první křesťanští ženci. Připomeneme si tři činitele, které přispívají k tomu, že dnešní žňové dílo přináší radost i nám. Jedná se o to, že (1) máme poselství naděje, (2) že naše pátrání je úspěšné a (3) že se jakožto ženci snažíme o pokoj.

Vysláni jakožto ženci

3. V jakém ohledu zažívali radost první Ježíšovi následovníci?

³ Život prvních ženců — zejména 11 věrných Ježíšových apoštolů — se v roce 33 n. l., v den, kdy odešli k jisté hoře v Galileji, aby se setkali se vzkříšeným Kristem, opravdu velmi změnil! (Matouš 28:16) Při této události bylo přítomno možná ‚více než pět set bratrů‘. (1. Korinťanům 15:6) V uších jim stále znělo pověření, které jim Ježíš dal. Řekl jim: „Jděte ... a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Ve žňovém díle zažívali i přes kruté pronásledování mnoho radosti, protože viděli, jak jsou na jednom místě za druhým zakládány sbory Kristových následovníků. Za čas ‚byla dobrá zpráva kázána v celém stvoření, jež je pod nebem‘. (Kolosanům 1:23; Skutky 1:8; 16:5)

4. Za jakých okolností vyslal Kristus své učedníky?

⁴ Už dříve během své služby v Galileji si Ježíš zavolal 12 apoštolů a vyslal je, zejména aby ohlašovali: „Nebeské království se přiblížilo.“ (Matouš 10:1–7) On sám se „vydal na cestu všemi [galilejskými] městy a vesnicemi,  vyučoval v jejich synagógách a kázal dobrou zprávu o království a léčil kdejakou chorobu a kdejaký neduh“. Ježíšovi bylo zástupů lidí líto, „protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:35, 36) Na Ježíše to hluboce zapůsobilo, a svým učedníkům tedy řekl: „Ano, žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně [Jehovu Boha], aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Matouš 9:37, 38) Když byl Ježíš v Judeji a zbývalo mu už jen šest měsíců pozemské služby, opět řekl, že ženci jsou velmi potřební. (Lukáš 10:2) V obou případech vyslal jako žence své následovníky. (Matouš 10:5; Lukáš 10:3)

Naše poselství naděje

5. Jakou zprávu ohlašujeme?

⁵ My, novodobí Jehovovi služebníci, radostně reagujeme na volání po žencích. Činitelem, který velmi přispívá k naší radosti, je skutečnost, že lidem skleslým a sklíčeným přinášíme poselství naděje. Stejně jako Ježíšovi učedníci v prvním století, i my máme velkou výsadu ohlašovat dobrou zprávu — skutečné poselství naděje — těm, kdo jsou ‚sedření a zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře‘.

6. Na jaké činnosti se v prvním století podíleli apoštolové?

⁶ Asi v polovině prvního století byl kázáním dobré zprávy velmi zaměstnán apoštol Pavel. A jeho žňové dílo bylo skutečně účinné, protože ve svém dopise korintským křesťanům, napsaném asi v roce 55 n. l., uvedl: „Dávám vám na vědomí, bratři, dobrou zprávu, kterou jsem vám oznámil, kterou jste také přijali, ve které také stojíte.“ (1. Korinťanům 15:1) Apoštolové i jiní první křesťané byli pilnými ženci. Bible nám neříká, kolik apoštolů přežilo významné události, jež vyvrcholily zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. Víme však, že apoštol Jan kázal ještě asi o 25 let později. (Zjevení 1:9)

7, 8. Jaké poselství naděje nyní Jehovovi služebníci ohlašují s větší naléhavostí než kdy dříve?

⁷ Následovala staletí, kdy mělo silný vliv duchovenstvo křesťanstva, tedy odpadlý „člověk nezákonnosti“. (2. Tesaloničanům 2:3) Koncem 19. století se však ti, kdo se snažili žít podle původního křesťanství, chopili poselství naděje a začali ohlašovat Království. Vlastně už od prvního vydání tohoto časopisu (v červenci roku 1879) obsahovalo jeho záhlaví slova „zvěstovatel přítomnosti Kristovy“ a později „zvěstovatel Kristova království“ nebo „hlásající Jehovovo Království“.

⁸ Boží nebeské Království v čele s Ježíšem Kristem bylo zřízeno v roce 1914, a my nyní ohlašujeme poselství naděje s ještě větší naléhavostí než kdy dříve. Proč? Protože k požehnání vlády Království patří i blížící se konec současného ničemného systému. (Daniel 2:44) Mohlo by snad existovat nějaké lepší poselství? A co by nám mohlo způsobit větší radost než to, že se před příchodem ‚velkého soužení‘ podílíme na ohlašování Království? (Matouš 24:21; Marek 13:10)

Úspěšné pátrání

9. Jaký pokyn dal Ježíš svým učedníkům a jak lidé reagovali na poselství o Království?

⁹ Dalším činitelem, který přispívá k naší radosti při žni, je úspěch, jehož dosahujeme při pátrání po těch, kdo se stanou učedníky a ve žňovém díle se k nám připojí. V letech 31 a 32 n. l. dal Ježíš svým učedníkům pokyn: „Ať vstoupíte do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží.“ (Matouš 10:11) Ne všichni lidé si to zasloužili, jak bylo patrné z jejich reakce na poselství o Království. Ježíšovi učedníci však dobrou zprávu horlivě kázali všude, kde byli lidé.

10. Jak se Pavel snažil pátrat po těch, kdo si to zasloužili?

¹⁰ Po Ježíšově smrti a vzkříšení pokračovalo s nezmenšeným úsilím pátrání po těch, kdo si to zaslouží. Pavel rozmlouval se Židy  v jejich synagoze a také s lidmi, kteří byli na tržišti v Aténách. Když v tomto řeckém městě vydal svědectví na Areopagu, „někteří muži se k němu připojili a stali se věřícími, mezi nimiž byl také Dionysios, soudce areopagského soudu, a žena jménem Damaris a jiní kromě nich“. Ať šel Pavel kamkoli, byl příkladem také v tom, že kázal „veřejně a dům od domu“. (Skutky 17:17, 34; 20:20)

11. Které metody vykonávání služby byly používány před mnoha lety?

¹¹ Po těch, kdo si to zasloužili, odvážně pátrali v posledních desetiletích 19. století pomazaní křesťané. V článku nadepsaném „Pomazáni, aby kázali“ bylo v Sionské Strážné věži z července/srpna 1881 uvedeno: „Kázání dobré zprávy ... se dostává k ‚mírným‘ — k těm lidem, kteří jsou ochotni a schopni naslouchat —, aby se z nich vytvořil Kristův sbor, Kristovi spoludědicové.“ Ženci, které Bůh používal, často oslovovali lidi vycházející po bohoslužbě z kostela, a dávali jim traktáty s biblickým poselstvím, jež mělo vyvolat příznivou odezvu těch, kdo si to zasloužili. Účinnost této metody byla důkladně zvážena. Strážná věž z 15. května 1903 potom žence vybídla, aby tyto traktáty rozšiřovali „vždy v neděli dopoledne, a to dům od domu“.

12. Jak jsme zvětšili účinnost našeho kazatelského díla? Uveďte příklad.

¹² V posledních letech rozšiřujeme svou službu o to, že se snažíme přijít s lidmi do styku i jinde než u nich doma. To se prokazuje jako velmi účinné v zemích, kde kvůli hospodářské situaci a kvůli rekreačním aktivitám lidé nebývají doma v době, kdy u nich zvoníme. V Anglii jedna žena, jež je svědkem Jehovovým, se svou společnicí pozorovala lidi, kteří pravidelně odjížděli autobusem z pláže, kde strávili den. Obě ženy se nakonec osmělily, nastoupily do některých autobusů a cestujícím nabízely časopisy Strážná věž a Probuďte se! Za jeden měsíc rozšířily 229 výtisků. Uvádějí: „Nebojíme se vydávat svědectví ani na pláži, ani v obvodu s obchody a podniky a nebojíme se ani žádného problému, který by nás mohl potkat, protože víme, že vždycky je s námi Jehova.“ Zavedly trasu s časopisy, zahájily biblické studium a obě slouží jako pomocné průkopnice.

13. Jaké úpravy v naší službě jsou nyní na některých místech žádoucí?

¹³ Zatímco pátrání po těch, kdo si to zaslouží, pokračuje, může být na některých místech zapotřebí důkladně přehodnotit naši službu. Mnoho svědků se kázání dům od domu účastní obvykle v neděli dopoledne, ale v určitých oblastech zjišťují, že navštěvovat lidi časně ráno není tak účinné, protože obyvatelé domů ještě možná spí. Řada svědků tedy upravila svůj plán a nyní se snaží zastihnout lidi později během dne, možná po křesťanském shromáždění. A toto pátrání se  opravdu prokazuje jako plodné. Počet hlasatelů Království vzrostl v minulém roce o 2,3 procenta. To přináší čest Pánovi žně, a nám to působí radost.

Při žňovém díle zachovávejme pokoj

14. S jakým postojem předkládáme naše poselství a proč to tak děláme?

¹⁴ Další důvod k naší radosti souvisí s tím, že se při žňovém díle snažíme o pokoj. „Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti,“ řekl Ježíš, „a jestliže si to dům zaslouží, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete.“ (Matouš 10:12, 13) Jak hebrejský pozdrav, tak i odpovídající výraz v biblické řečtině vyjadřují myšlenku ‚kéž se ti dobře vede‘. Tento postoj ovlivňuje náš přístup k lidem, kterým kážeme dobrou zprávu. Doufáme, že na poselství o Království budou reagovat příznivě. Ti, kdo to udělají, mají vyhlídku, že dosáhnou smíření s Bohem, jestliže budou činit pokání ze svých hříchů, obrátí se a budou konat Boží vůli. Pokoj s Bohem pak zase vede k věčnému životu. (Jan 17:3; Skutky 3:19; 13:38, 48; 2. Korinťanům 5:18–20)

15. Jak si můžeme zachovat pokojný postoj, když se při našem kazatelském díle setkáme s nepříznivou reakcí?

¹⁵ Jak ale můžeme zůstat pokojní, když reakce, s níž se setkáme, není příznivá? Ježíš dal pokyn: ‚Jestliže si to dům nezasluhuje, ať se váš pokoj vrátí k vám.‘ (Matouš 10:13) Lukášova zpráva o tom, jak Ježíš vyslal 70 učedníků, obsahuje i Ježíšův výrok: „Jestliže je tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm. Ale jestliže tam není, obrátí se zpět k vám.“ (Lukáš 10:6) Když za lidmi přicházíme s dobrou zprávou, je vhodné, jsme-li přívětiví a jednáme-li pokojně. Jestliže oslovený reaguje lhostejně, stěžuje si nebo prohodí něco nelaskavého, pak právě to je situace, která umožňuje, aby se k nám naše pokojné poselství ‚vrátilo‘. O pokoj, ovoce Jehovova svatého ducha, nás však nic z toho, co bylo uvedeno, nepřipraví. (Galaťanům 5:22, 23)

Znamenitý cíl pro žence

16, 17. (a) Co je naším cílem při vykonávání opětovných návštěv? (b) Jak můžeme pomoci těm, kdo mají biblické otázky?

¹⁶ Jakožto ženci máme radost z toho, že se podílíme na shromažďování lidí k věčnému  životu. A opravdu velkou radost zažíváme tehdy, když člověk, kterému kážeme, reaguje příznivě, chce se dozvědět víc a prokáže se jako „přítel pokoje“. Snad má mnoho biblických otázek a my během jedné návštěvy nedokážeme na všechny odpovědět. Zůstávat na první návštěvě příliš dlouho možná není vhodné. Co tedy udělat? Můžeme si dát stejný cíl, jaký byl doporučen asi před šedesáti lety.

¹⁷ „Všichni svědkové Jehovovi by měli být připraveni vést vzorová studia Bible.“ Tento výrok se objevil ve třetí sérii instruktážních brožur Vzorové studium, které byly vydány v letech 1937 až 1941. Dále tam bylo uvedeno: „Všichni zvěstovatelé [Království] by měli všemožnými způsoby pilně pomáhat lidem dobré vůle, kteří projevili zájem o poselství o Království. U těchto lidí by se měly vykonávat dodatečné [opětovné] návštěvy, měly by se jim zodpovědět různé otázky ... a potom co možná nejdříve zahájit vzorové studium.“ Ano, naším cílem při opětovných návštěvách je zahájit biblické studium a pravidelně ho vést. * Přátelský postoj a láskyplná starost o zájemce nás podněcuje, abychom se dobře připravovali a studium vedli účinně.

18. Jak můžeme pomoci novým, aby se stali učedníky Ježíše Krista?

¹⁸ Produktivní biblická studia můžeme vést pomocí knihy Poznání, které vede k věčnému životu a některých brožur, například Co od nás Bůh vyžaduje? Tak můžeme novým zájemcům pomáhat, aby se stali učedníky. Když se budeme snažit napodobovat Velkého Učitele, Ježíše Krista, tito zájemci se pravděpodobně něčemu naučí i z našeho pokojného jednání a radostného postoje, z naší upřímnosti a z naší úcty k Jehovovým měřítkům a pokynům. Když novým pomáháme získat odpovědi na jejich otázky, co nejvíce se snažme naučit je také to, jak oni sami mohou odpovědět lidem, kteří se jich na něco ptají. (2. Timoteovi 2:1, 2; 1. Petra 2:21) Jakožto obrazní ženci se jistě můžeme radovat z toho, že v minulém roce bylo vedeno průměrně 4 766 631 domácích biblických studií. Radost máme zejména tehdy, když my sami patříme k těm žencům, kteří se na vedení domácích biblických studií podílejí.

Dále se radujme ze žně

19. Proč byly během Ježíšovy služby a krátce po ní pádné důvody k radosti ze žně?

¹⁹ Během Ježíšovy služby a krátce po ní byly k radosti ze žně pádné důvody. Mnoho lidí tehdy na dobrou zprávu reagovalo příznivě. Radost byla velká zejména o Letnicích roku 33 n. l., protože tehdy asi 3 000 lidí přijalo Petrovy pokyny, obdrželo Jehovova svatého ducha a stalo se součástí Božího národa duchovního Izraele. Počet jeho příslušníků dále rostl a radost sílila, protože „Jehova dále denně připojoval ty, kdo byli zachraňováni“. (Skutky 2:37–41, 46, 47; Galaťanům 6:16; 1. Petra 2:9)

20. Z čeho máme obrovskou radost při našem žňovém díle?

²⁰ Tehdy se jako pravdivé prokazovalo Izajášovo proroctví: „[Jehovo,] učinil jsi národ lidnatým; způsobil jsi pro něj velké radování.  Radovali se před tebou jako radováním v čase žně, jako ti, kdo mají radost, když rozdělují kořist.“ (Izajáš 9:3) Tento ‚lidnatý národ‘ pomazaných je nyní sice v podstatě kompletní, ale naše radost je nezměrná, když sledujeme, jak každým rokem stoupá počet ostatních ženců. (Žalm 4:7; Zecharjáš 8:23; Jan 10:16)

21. O čem bude pojednávat následující článek?

²¹ Jistě máme dostatek důvodů, abychom se ze žňového díla dál radovali. Skutečnost, že máme poselství naděje, že pátráme po těch, kdo si to zaslouží, a že se snažíme být pokojní — to všechno jsou činitele, které přispívají k naší radosti ze žně. V mnoha lidech však vyvolávají opačnou reakci. To zažil i apoštol Jan. Byl uvězněn na ostrově Patmos, „protože ... mluvil o Bohu a vydával svědectví o Ježíšovi“. (Zjevení 1:9) Jak si tedy můžeme zachovat radost, když zakoušíme pronásledování a odpor? Co nám pomůže, abychom se vyrovnali se zatvrzelým postojem mnoha lidí, jimž kážeme? Pomoc při získání biblických odpovědí na tyto otázky předkládá následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Co je obrazné žňové dílo?

• Jaký druh poselství ohlašujeme?

• Proč je naše pátrání po učednících úspěšné?

• Jak při žňovém díle zachováváme pokoj?

• Proč se ze žně stále radujeme?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 12 a 13]

Kázání v prvním a ve dvacátém století

[Obrázky na straně 13]

Podobně jako Pavel, i dnešní ženci se snaží dostat k lidem všude

[Obrázek na straně 13]

Ohlašujme dobrou zprávu přívětivým způsobem