Vytrvávejme ve žňovém díle

„Ti, kdo sejí semeno se slzami, budou sklízet dokonce s radostným voláním.“ (ŽALM 126:5)

1. Proč bychom dnes měli ‚prosit Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň‘?

PO TŘETÍ kazatelské cestě Galilejí řekl Ježíš Kristus svým učedníkům: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo.“ (Matouš 9:37) Stejná situace byla i v Judeji. (Lukáš 10:2) To bylo před 2 000 lety. Ale jak je to dnes? Na obrazném žňovém díle se v uplynulém služebním roce usilovně podílelo více než 6 000 000 svědků Jehovových z celkového počtu 6 000 000 000 obyvatel světa, z nichž mnozí jsou ‚sedření a zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře‘. Ježíšova vybídka, že jeho učedníci mají ‚prosit Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň‘, je tedy v dnešní době stejně oprávněná, jako byla i před staletími. (Matouš 9:36, 38)

2. Čím upoutáváme pozornost lidí?

² Jehova Bůh, Pán žně, vyslýchá prosbu, aby vyslal více dělníků. A účast na tomto žňovém díle, které Bůh řídí, přináší velkou radost. V porovnání s národy je nás co do počtu sice málo, ale tím, že horlivě kážeme o Království a činíme učedníky, poutáme na sebe pozornost celého světa. V mnoha zemích se o nás často zmiňují sdělovací prostředky. Když se v nějakém televizním filmu ozve zvonek u dveří, možná pak zazní poznámka, že přišli svědkové Jehovovi. Ano, naše křesťanská činnost obrazných ženců je ve 21. století dobře známa.

3. (a) Jak víme, že svět si všímal díla kázání o Království v prvním století? (b) Proč můžeme říci, že andělé podporují naši službu?

 ³ Svět si všímal kázání o Království i v prvním století a hlasatele dobré zprávy pronásledoval. Apoštol Pavel proto napsal: „Zdá se mi..., že nás, apoštoly, jakožto lidi ustanovené k smrti, vystavil Bůh jako poslední, protože [my, apoštolové] jsme se stali divadelní podívanou světu a andělům a lidem.“ (1. Korinťanům 4:9) Podobně upoutává pozornost světa skutečnost, že jakožto hlasatelé Království vytrváváme navzdory pronásledování i my, a to je velmi důležité pro anděly. Ve Zjevení 14:6 se píše: „[Já, apoštol Jan] viděl jsem jiného anděla, jak letí středem nebe, a měl věčnou dobrou zprávu, aby ji oznamoval jako radostnou zvěst těm, kdo bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu.“ Ano, v naší službě — v našem žňovém díle — nás opravdu podporují andělé. (Hebrejcům 1:13, 14)

„Předmětem nenávisti“

4, 5. (a) Jaké varování dal Ježíš svým učedníkům? (b) Proč jsou novodobí Boží služebníci „předmětem nenávisti“?

⁴ Když Ježíš své apoštoly vyslal jako žence, dbali jeho pokynu, aby byli „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. Ježíš dodal: „Střežte se před lidmi, neboť vás vydají místním soudům a budou vás mrskat ve svých synagógách. Ano, budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále na svědectví jim a národům. ... A budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu; ale kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Matouš 10:16–22)

⁵ Také my dnes jsme „předmětem nenávisti“, protože „celý svět leží v moci toho ničemného“, Satana Ďábla, který je hlavním nepřítelem Boha a jeho lidu. (1. Jana 5:19) Naši nepřátelé vidí náš duchovní blahobyt, ale odmítají připsat ho Jehovovi. Odpůrci vidí naše šťastné, usměvavé tváře, když se radostně účastníme žňového díla. Diví se, jaká je mezi námi jednota. Tuto skutečnost možná neochotně přiznávají zejména tehdy, když cestují do jiné země a zjišťují, že tam svědkové Jehovovi vykonávají totéž dílo, s jakým se setkali i ve své vlasti. Samozřejmě víme, že Jehova, náš ochránce a zdroj naší jednoty, se v ustanoveném čase stane známým i našim nepřátelům. (Ezekiel 38:10–12, 23)

6. Jaké ujištění máme, když se účastníme žňového díla, ale jaká otázka vzniká?

⁶ Pán žně dal svému Synovi, Ježíši Kristu, ‚všechnu autoritu v nebi a na zemi‘. (Matouš 28:18) Jehova tedy používá Ježíše, aby řídil žňové dílo prostřednictvím nebeských andělů a prostřednictvím pomazaného ‚věrného a rozvážného otroka‘ zde na zemi. (Matouš 24:45–47; Zjevení 14:6, 7) Jak ale můžeme překonat odpor nepřátel, a přitom si zachovat radost, když vytrváváme ve žňovém díle?

7. Jaké smýšlení bychom se měli snažit si udržet, když zažíváme odpor nebo pronásledování?

 ⁷ Když zažíváme odpor, nebo dokonce přímé pronásledování, hledejme Boží pomoc, abychom si udrželi stejné smýšlení jako Pavel. Ten napsal: „Když je nám spíláno, žehnáme; když jsme pronásledováni, odoláváme; když jsme tupeni, snažně prosíme.“ (1. Korinťanům 4:12, 13) Je-li toto smýšlení spojeno s veřejnou službou, kterou vykonáváme taktně, postoj našich odpůrců se někdy změní.

8. Jaké ujištění čerpáte z Ježíšových slov zapsaných u Matouše 10:28?

⁸ Naši horlivost ženců nezchladí ani hrozba smrti. Nebojácně ohlašujeme poselství o Království tak otevřeně, jak je to jen možné. A povzbudivé ujištění čerpáme z Ježíšových slov: „Nemějte strach z těch, kdo zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ale spíše mějte strach z toho, kdo může zahubit duši i tělo v gehenně.“ (Matouš 10:28) Víme, že náš nebeský Otec je Dárcem života. Odměňuje ty, kdo zůstávají ryzí a věrně vytrvávají ve žňovém díle.

Životodárné poselství

9. Jak někteří lidé reagovali na Ezekielova slova a proč můžeme říci, že se něco podobného děje i dnes?

⁹ Když prorok Ezekiel odvážně ohlašoval Jehovova poselství „vzpurným národům“, tedy izraelskému a judskému království, někteří jednotlivci si s potěšením vyslechli to, co Ezekiel říkal. (Ezekiel 2:3) Jehova mu pak sdělil: „Pohleď, jsi pro ně jako píseň o smyslných láskách, jako někdo s hezkým hlasem, kdo dobře hraje na strunný nástroj.“ (Ezekiel 33:32) Ezekielova slova se jim sice líbila, ale nejednali podle nich. Jak je to dnes? Když pomazaný ostatek a jejich druhové odvážně ohlašují Jehovova poselství, někteří lidé rádi slyší o požehnání Království, ale nereagují na to s oceněním, nestávají se učedníky a nepřipojují se ke žňovému dílu.

10, 11. Co se v první polovině 20. století udělalo pro to, aby bylo veřejně oznamováno naše poselství, které zachraňuje lidem život, a jaké to mělo výsledky?

¹⁰ Na druhé straně mnoho lidí reaguje na žňové dílo příznivě a podílí se na ohlašování Božích poselství. Například během série křesťanských sjezdů v letech 1922 až 1928 jasně  zazněla poselství soudu nad Satanovým ničemným systémem věcí. Tato veřejná odsouzení, která byla na zmíněných sjezdech předložena, vysílaly rozhlasové stanice. Uvedená poselství potom Boží lid rozšířil v milionech výtisků.

¹¹ Koncem třicátých let 20. století se naskytla další forma svědecké činnosti — informační pochody. Jehovovi služebníci nejdříve nosili plakáty, které ohlašovaly veřejné přednášky. Později svědkové Jehovovi nosili plakáty s hesly, například „Náboženství je léčka a podvod“ a „Služte Bohu a Kristu Králi“. Když pochodovali ulicemi, upoutávali pozornost kolemjdoucích. ‚To velmi přispělo k tomu, že se svědkové Jehovovi stali středem zájmu veřejnosti, a dodalo jim to více odvahy,‘ řekl bratr, který se tohoto díla pravidelně účastnil v rušných ulicích Londýna.

12. Co kromě Božích poselství soudu zdůrazňujeme při naší službě a kdo nyní sjednoceně káže dobrou zprávu?

¹² Když ohlašujeme Boží poselství soudu, také zdůrazňujeme pozitivní stránky poselství o Království. To, že na světové scéně odvážně vydáváme svědectví, nám pomáhá pátrat po těch, kdo si to zaslouží. (Matouš 10:11) Většina posledních členů pomazané třídy reagovala ve dvacátých a třicátých letech 20. století na zvučné volání do žně. Později, na sjezdu v roce 1935, přišla podivuhodná zpráva o požehnané budoucnosti, která na rajské zemi čeká „velký zástup“ ‚jiných ovcí‘. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Tito lidé dbají na Boží poselství soudu a jsou s pomazanými sjednoceni v kázání dobré zprávy, která lidem zachraňuje život.

13, 14. (a) Jakou útěchu můžeme načerpat ze Žalmu 126:5, 6? (b) Co se stane, budeme-li stále zasévat a zalévat?

¹³ Těm, kdo se podílejí na Boží žni, a zejména těm, kdo zakoušejí pronásledování, jsou velkou útěchou slova ze Žalmu 126:5, 6: „Ti, kdo sejí semeno se slzami, budou sklízet dokonce s radostným voláním. Ten, kdo zcela jistě vychází dokonce plačky a nese si plný vak semene, zcela jistě vejde s radostným voláním a nese si své snopy.“ Žalmistova slova o setí a sklízení ukazují na to, jak Jehova pečoval o ostatek Židů, kteří se vrátili ze  zajetí ve starověkém Babylónu, a jak jim žehnal. Byli velmi šťastní, protože byli propuštěni, ale možná plakali, když zasévali semena do půdy, která 70 let, kdy byli ve vyhnanství, ležela ladem. Nicméně ti, kdo v zasévání a ve stavebních činnostech pokračovali, viděli plody své práce a pocítili z ní uspokojení.

¹⁴ Také my snad proléváme slzy, když jsme ve zkouškách nebo když my či naši spoluvěřící trpíme pro spravedlnost. (1. Petra 3:14) V našem žňovém díle nejprve možná procházíme obtížným obdobím, protože zdánlivě nic nenasvědčuje tomu, že by naše služba byla úspěšná. Když ale dál zaséváme a zaléváme, Bůh dá vzrůst, který často předčí naše očekávání. (1. Korinťanům 3:6) To je dobře patrné z výsledků dosažených při rozšiřování Biblí a biblických publikací.

15. Ukažte na příkladu, jak užitečné jsou ve žňovém díle křesťanské publikace.

¹⁵ Zamysleme se nad tím, co se přihodilo muži jménem Jim. Když mu zemřela matka, našel mezi jejími věcmi knihu Jak vznikl život? Evolucí, nebo stvořením? * Se zájmem si ji přečetl. Na ulici ho pak oslovil jeden svědek a během rozhovoru Jim souhlasil s opětovnou návštěvou. Výsledkem bylo biblické studium. Jim dělal rychlé duchovní pokroky, zasvětil svůj život Jehovovi a byl pokřtěn. O tom, co se dozvěděl, vyprávěl ostatním členům své rodiny. Díky tomu se svědky Jehovovými stali i jeho sestra a bratr. Později se Jim radoval z výsady sloužit jako dobrovolný pracovník v londýnském betelu.

Pronásledováni, a přesto se radujeme

16. (a) Proč je žňové dílo úspěšné? (b) Jaké varování Ježíš dal v souvislosti s tím, jak bude působit dobrá zpráva, ale s jakým postojem přistupujeme k lidem?

¹⁶ Proč je žňové dílo tak úspěšné? Je to proto, že se pomazaní křesťané a jejich druhové řídí Ježíšovými pokyny: „Co vám povídám ve tmě, říkejte na světle; a co slyšíte šeptat, kažte ze střech domů.“ (Matouš 10:27) Můžeme však počítat s těžkostmi, protože Ježíš varoval: „Bratr vydá bratra na smrt a otec své dítě, a děti povstanou proti rodičům a dají je usmrtit.“ Ježíš dále řekl: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zemi pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ (Matouš 10:21, 34) Ježíš neměl v úmyslu schválně rozdělovat rodiny. Ale dobrá zpráva tak někdy působila. Totéž platí v případě Božích služebníků v dnešní době. Když vykonáváme návštěvy v rodinách, není naším úmyslem vnést tam rozdělující prvek. Naším přáním je, aby všichni přijali dobrou zprávu. Ke každému členovi takové rodiny se proto snažíme přistupovat laskavě a soucitně, tedy tak, aby se pro ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, stalo naše poselství přitažlivým. (Skutky 13:48)

17. Jak jsou ti, kdo se zastávají Boží svrchovanosti, odděleni, a co je toho příkladem?

¹⁷ Poselství o Království odděluje ty, kdo se zastávají Boží svrchovanosti. Uvažujme například o tom, jak svou odlišností byli nápadní naši spoluctitelé, kteří v době národního socialismu v Německu ‚spláceli césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu‘. (Lukáš 20:25) Na rozdíl od náboženských vůdců a formálních křesťanů spojených s církvemi křesťanstva byli Jehovovi služebníci pevní a odmítali porušit biblické zásady. (Izajáš 2:4; Matouš 4:10; Jan 17:16) Profesorka Christine Kingová, autorka knihy The Nazi State and the New Religions (Nacistický stát a nová náboženství), napsala: „Pouze proti svědkům byla [nacistická] vláda neúspěšná, protože jich sice tisíce zabila, ale jejich dílo pokračovalo. A v květnu 1945 bylo hnutí svědků Jehovových stále aktivní, zatímco národní socialismus už neexistoval.“

18. Jaký postoj projevuje Jehovův lid navzdory pronásledování?

¹⁸ Důležitý je také postoj, který svědkové  Jehovovi projevují, když zažívají pronásledování. Naše víra možná udělá na světské autority dojem, ale to, že neprojevujeme zlobu ani nenávist, v nich vyvolává přímo úžas. Například svědkové, kteří přežili holocaust, se často s radostí a uspokojením ohlížejí za tím, co zakusili. Vědí, že Jehova jim dával „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7) Pomazaní křesťané, kteří jsou mezi námi, mají ujištění, že jejich „jména jsou zapsána v nebesích“. (Lukáš 10:20) Jejich vytrvalost plodí naději, která nevede ke zklamání, a podobné přesvědčení mají i věrní ženci s pozemskou nadějí. (Římanům 5:4, 5)

Vytrvávejme ve žňovém díle

19. Které účinné metody služby křesťané používají?

¹⁹ Uvidíme, jak dlouho nám Jehova ještě dovolí účastnit se obrazného žňového díla. Po tu dobu bychom však měli pamatovat na to, že k vykonání své práce používají ženci konkrétní metody. Pokud i my budeme věrně využívat vyzkoušené a osvědčené způsoby kázání, můžeme si být jisti, že naše služba bude účinná. Pavel řekl spolukřesťanům: „Snažně vás ... prosím, staňte se mými napodobiteli.“ (1. Korinťanům 4:16) Když se v Milétu Pavel setkal s efezskými staršími, připomenul jim, že se nezdržel, aby je nevyučoval „veřejně a dům od domu“. (Skutky 20:20, 21) Metody, které používal apoštol Pavel, se naučil i jeho společník Timoteus, a mohl s nimi tedy seznámit Korinťany. (1. Korinťanům 4:17) Bůh Pavlovým vyučovacím metodám žehnal, a právě tak požehná i nám, budeme-li vytrvale kázat dobrou zprávu veřejně dům od domu, na opětovných návštěvách, na domácích biblických studiích a všude tam, kde jsou lidé. (Skutky 17:17)

20. Jak Ježíš ukázal, že přijde bohatá duchovní žeň, a jak se pravdivost jeho slov potvrzuje v posledních letech?

²⁰ O duchovní žni mluvil Ježíš potom, co v roce 30 n. l. vydal svědectví samařské ženě nedaleko Sycharu. Svým učedníkům řekl: „Pozvedněte oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. Žnec již dostává mzdu a sklízí ovoce k věčnému životu, aby se rozsévač i žnec radovali spolu.“ (Jan 4:34–36) Ježíš už možná viděl výsledek svého setkání se samařskou ženou, protože na základě jejího svědectví v něj uvěřilo mnoho lidí. (Jan 4:39) V nedávných letech různé země zrušily omezení díla svědků Jehovových nebo ho zákonně uznaly, čímž se otevřela nová pole pro žeň. Výsledkem je probíhající bohatá duchovní žeň. Po celém světě zažíváme nesmírné požehnání, když se s radostí dále podílíme na duchovní žni.

21. Proč máme důvody vytrvávat jakožto ženci, kteří se radují?

²¹ Když je obilí zralé a může se sklízet, musí ženci jednat neodkladně. Musí se tvrdě namáhat a neotálet. Dnes musíme pracovat pilně a s vědomím naléhavosti, protože žijeme v ‚čase konce‘. (Daniel 12:4) Ano, zažíváme sice zkoušky, ale nyní probíhá tak velká žeň Jehovových služebníků, jaká tu ještě nebyla. Nyní je tedy den radování. (Izajáš 9:3) Vytrvávejme proto ve žňovém díle jakožto ženci, kteří se radují.

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Jak Pán žně reagoval na prosbu, aby vyslal více dělníků?

• Jaké smýšlení si udržujeme, i když jsme „předmětem nenávisti“?

• Proč máme radost, i když jsme pronásledováni?

• Proč bychom měli ve žňovém díle vytrvávat s pocitem naléhavosti?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 16 a 17]

Těm, kdo se podílejí na duchovní žni, pomáhají andělé

[Obrázek na straně 18]

Díky informačním pochodům věnovalo mnoho lidí pozornost poselství o Království

[Obrázek na straně 18]

Sázíme a zaléváme, ale Bůh dává vzrůst