Ať vám síla zvyku pomáhá

TEN muž žil dvanáct let na jednom z aténských předměstí. Každý den jezdil z práce domů stejnou cestou. Potom se přestěhoval na jiné předměstí na druhé straně města. Jednou se po práci vydal na cestu domů. Teprve když se ocitl ve starých známých místech, uvědomil si, že jel nesprávným směrem. Síla zvyku ho přivedla do míst, kde žil předtím.

Není divu, že se síla zvyku někdy označuje jako druhá přirozenost, tedy vliv, který silně působí na náš život. Zvyky můžeme v určitém smyslu přirovnat k ohni. Ve tmě může oheň poskytnout žádoucí světlo, můžeme se u něj ohřát a můžeme si na něm uvařit jídlo. Oheň však může být také zuřivým nepřítelem, který ničí lidské životy i majetek. Totéž platí o zvycích. Jestliže je pěstujeme správně, jsou velice užitečné. Mohou však být také zhoubné.

 Muž, o němž byla právě zmínka, ztratil kvůli síle zvyku pouze trochu času v dopravní zácpě ve městě. Ovšem když jde o důležitější věci, může na zvycích záviset náš úspěch, nebo nám mohou způsobit neštěstí. Podívejme se na několik příkladů ze života; čteme o nich v Bibli a poznáváme z nich, jak mohou zvyky pomáhat, anebo naopak překážet naší službě Bohu a našemu vztahu k němu.

Biblické příklady dobrých a špatných zvyků

Noe, Job a Daniel měli blízký vztah k Bohu, což pro ně bylo požehnáním. Bible je chválí ‚kvůli jejich spravedlnosti‘. (Ezekiel 14:14) Ze způsobu života těchto lidí je patrná významná okolnost — vytvořili si dobré zvyky.

Noe dostal pokyn, aby postavil archu, plavidlo, které bylo delší než fotbalové hřiště a vyšší než pětipatrová budova. Takový obrovský projekt by pro každého starověkého stavitele lodí znamenal nepřekonatelný problém. Noe a sedm členů jeho rodiny postavili archu bez pomoci jakéhokoli novodobého zařízení. Noe navíc svým současníkům stále kázal. Můžeme si být jisti, že se také staral o duchovní a hmotné potřeby členů své rodiny. (2. Petra 2:5) Aby to všechno dokázal, musel mít dobré pracovní zvyky. Noe se také zapsal do biblických dějin jako člověk, který „chodil s pravým Bohem. ... Noe přistoupil k tomu, aby učinil podle všeho, co mu Jehova přikázal.“ (1. Mojžíšova 6:9, 22; 7:5) Bible o něm říká, že byl „bezúhonný“, takže jistě chodil s Bohem i po potopě, a dokonce i potom, co v Bábelu vypukla vzpoura proti Jehovovi. Noe opravdu chodil s Bohem celých 950 let, až do své smrti. (1. Mojžíšova 9:29)

Job měl dobré zvyky, které mu pomohly, aby se stal mužem ‚bezúhonným a přímým‘. (Job 1:1, 8; 2:3) Obvykle neboli podle svého zvyku působil jako rodinný kněz a přinášel oběti za své děti po každé z jejich hostin, pro případ, že by snad jeho synové „‚zhřešili a prokleli Boha ve svém srdci.‘ Tak to Job dělával vždy.“ (Job 1:5) Obyčeje, které souvisely s uctíváním Jehovy, měly v Jobově rodině bezpochyby velký význam.

Daniel sloužil Jehovovi „se stálostí“ po celý svůj dlouhý život. (Daniel 6:16, 20) Jaké dobré duchovní zvyky Daniel měl? Především se pravidelně modlil k Jehovovi. Navzdory královskému výnosu, který tento zvyk zakazoval, „[Daniel] třikrát denně klekal na kolena a modlil se a předkládal chválu svému Bohu, jako to pravidelně dělal předtím“. (Daniel 6:10) Svého zvyku modlit se k Bohu se nemohl vzdát, i když tím ohrozil svůj život. Tento zvyk jistě Daniela posiloval, aby mohl v životě projevovat ve vztahu k Bohu mimořádnou ryzost. Je zřejmé, že Daniel měl také ve zvyku studovat a hluboce uvažovat o Božích vzrušujících slibech. (Jeremjáš 25:11, 12; Daniel 9:2) Tyto dobré zvyky mu jistě pomohly, aby vytrval až do konce a aby ve věrnosti dokončil svůj životní běh.

Naproti tomu Dina měla špatný zvyk, a špatně to s ní dopadlo. „Vycházela, aby se dívala na dcery té země“, na ženy, které neuctívaly Jehovu. (1. Mojžíšova 34:1) Tento zdánlivě nevinný zvyk měl za následek katastrofu. Nejdříve ji Šekem, mladý muž, který byl považován za ‚nejctihodnějšího v celém domě svého otce‘, znásilnil. Dva z Dininých bratrů se za to chtěli pomstít, a v celém městě pak  byli pobiti všichni muži. To byl opravdu hrozný důsledek! (1. Mojžíšova 34:19, 25–29)

Jak se můžeme ujistit, že nám naše zvyky nebudou škodit, ale budou nám prospívat?

Jak můžeme zvyky využívat

„Zvyk je železná košile,“ říká jedno přísloví. Ale nemusí to tak být vždy. Bible zcela jasně ukazuje, že se můžeme rozhodnout své zvyky změnit a místo špatných pěstovat dobré.

Má-li křesťan dobré zvyky, je v životě výkonnější a snadněji zvládá svou práci. Alex, křesťan žijící v Řecku, říká: „Při plnění různých úkolů jsem zvyklý postupovat podle časového plánu, a tento zvyk mi šetří cenný čas.“ Theofilos, křesťanský starší, poukazuje na to, že plánování je jeho zvykem, který mu pomáhá k výkonnosti. Říká: „Jsem zcela přesvědčen, že kdybych neměl ve zvyku dobře plánovat, své křesťanské povinnosti bych nemohl dobře plnit.“

Jakožto křesťané jsme vybízeni, abychom ‚chodili dále řádně podle téhož postupu‘. (Filipanům 3:16) Postup je ‚způsob práce nebo metoda‘. Dobrý zvyk zachovávat určitý postup může být prospěšný, protože nemusíme věnovat čas uvažování o každém kroku — máme už dobrou předlohu, a jsme zvyklí se jí držet. Silné zvyky působí téměř automaticky. Návyky související s bezpečným způsobem jízdy vedou řidiče k tomu, že se v nebezpečí na silnici okamžitě rozhoduje způsobem, který může zachránit život, a stejně mohou dobré zvyky pomáhat nám, abychom se na naší křesťanské dráze rozhodovali rychle a správně.

Anglický spisovatel Jeremy Taylor napsal, že ‚zvyky jsou dcery činnosti‘. Jestliže máme dobré zvyky, můžeme téměř bez obtíží konat dobré věci. Jestliže například jako křesťanští služebníci máme ve zvyku se pravidelně podílet na kazatelské službě, je pro nás snadnější a příjemnější do služby vyjít. O apoštolech čteme, že „každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi“. (Skutky 5:42; 17:2) Jestliže se však účastníme kazatelské služby jen příležitostně, můžeme se cítit stísnění a potřebujeme víc času, abychom se dostali do tempa a abychom se při této důležité křesťanské činnosti cítili dobře.

Totéž platí i o jiných obvyklých činnostech, které patří k našemu křesťanskému životu. Dobré zvyky nám mohou pomoci v tom, abychom pravidelně ‚četli Boží slovo dnem a nocí‘. (Jozue 1:8; Žalm 1:2) Jeden křesťan má ve zvyku číst Bibli dvacet až třicet minut každý večer před spaním. Zjistil, že i když je velmi unavený a jde si lehnout, aniž četl Bibli, nemůže usnout. Musí vstát a jít uspokojit tuto duchovní potřebu. Díky tomuto dobrému zvyku se mu už několik let daří přečíst celou Bibli za rok.

Náš Vzor, Ježíš Kristus, měl ve zvyku účastnit se shromáždění, na nichž se o Bibli mluvilo. „Podle svého zvyku v sabatní den vstoupil do synagógy a postavil se, aby četl.“ (Lukáš 4:16) Joe je křesťanským starším, má velkou rodinu a musí pracovat dlouho do večera. Vytvořil si zvyk, který v něm vyvolává potřebu a touhu pravidelně se účastnit shromáždění. Říká: „Tento zvyk mě udržuje v činnosti a poskytuje mi potřebnou duchovní sílu, takže  mohu úspěšně čelit náročným úkolům a problémům.“ (Hebrejcům 10:24, 25)

Při křesťanském závodu o život jsou takové zvyky nezbytně nutné. Ve zprávě z jedné země, v níž je Jehovův lid pronásledován, bylo uvedeno: „Ti, kdo mají dobré duchovní zvyky a hluboké ocenění pro pravdu, nemají problémy, aby zůstali pevní, když přijde zkouška; ale ti, kdo v ‚příznivém období‘ zanedbávají shromáždění, jsou nepravidelní ve službě a v malých věcech dělají kompromisy, často v ‚ohnivé‘ zkoušce neobstojí.“ (2. Timoteovi 4:2)

Zlozvyků se vyvarujte, dobré zvyky využívejte

Kdosi prohlásil, že ‚člověk by měl pěstovat jen ty zvyky, kterými se chce nechat ovládat‘. Zlozvyky jsou opravdu tyranským pánem. Je však možné se jich zbavit.

Stella kdysi náruživě sledovala televizi. Přiznává se: „Každý zlozvyk, kterému jsem kdy podlehla, má obvykle nějaký ‚nevinný‘ důvod.“ Stejné to bylo i se zvykem v podobě nadměrného sledování televize. Říkala si, že se bude dívat, jen aby si „trochu odpočinula“ nebo aby měla „nějakou změnu“. Zvyk se jí však vymkl z ruky, a ona zůstávala u televize celé hodiny. „Nakonec se kvůli tomuto zvyku zpomalil můj duchovní růst,“ říká. Později se jí s vynaložením rozhodného úsilí podařilo čas strávený u televize zkrátit a víc si programy vybírat. „Stále se snažím mít na paměti, proč jsem se rozhodla tento zvyk překonat,“ říká Stella, „chci toto rozhodnutí dodržet a spoléhám se přitom na Jehovu.“

Křesťan jménem Charalambos říká, jaký zlozvyk bránil v duchovním pokroku jemu — bylo to otálení. „Když jsem si uvědomil, že zvyk stále něco odkládat je škodlivý, začal jsem svůj způsob života měnit. Jakmile jsem si určil nějaké cíle, konkrétně jsem si naplánoval, kdy a jak na nich začnu pracovat. To, že jsem začal svá rozhodnutí a své plány uskutečňovat pravidelně, bylo protilékem, a tento dobrý zvyk mám až dodnes.“ Ano, nejlepší náhradou za zlozvyky jsou zvyky dobré.

Dobré či špatné zvyky se u nás mohou vyvíjet také pod vlivem našich společníků. Dobré zvyky jsou nakažlivé stejně jako ty špatné. „Špatná společenství kazí užitečné návyky“, ale dobří společníci nám poskytují příklad užitečných zvyků, které můžeme napodobovat. (1. Korinťanům 15:33) A nejdůležitější je to, že zvyky mohou posílit, nebo oslabit náš vztah k Bohu. Stella říká: „Máme-li dobré zvyky, náš boj za to, abychom sloužili Jehovovi, je snadnější. Jsou-li naše zvyky škodlivé, našemu úsilí překážejí.“

Vytvořte si dobré zvyky a nechte se jimi vést. Budou mocnou silou ve vašem životě, která bude působit k vašemu užitku.

[Obrázek na straně 19]

Podobně jako oheň mohou být i zvyky buď prospěšné, nebo škodlivé

[Obrázek na straně 21]

Ježíš měl ve zvyku být o sabatu v synagoze při čtení Božího slova

[Obrázky na straně 22]

Dobré duchovní zvyky posilují náš vztah k Bohu