Umíte ‚rozlišovat mezi správným a nesprávným‘?

„Přesvědčujte se dál o tom, co je přijatelné Pánu.“ (EFEZANŮM 5:10)

1. V jakém smyslu může být náš život v dnešní době komplikovaný a proč to tak je?

„DOBŘE vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Jeremjášův výrok, z něhož je patrné pochopení věci, má velmi hluboký význam pro nás dnes. Proč to můžeme říci? Je to proto, že žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘ — přesně jak to bylo předpověděno v Bibli. (2. Timoteovi 3:1) Každý den se dostáváme do komplikovaných situací, které nás nutí dělat rozhodnutí. Ať už jsou tato rozhodnutí závažná nebo nevýznamná, mohou mít značný vliv na naše blaho, a to jak v tělesném, tak i v citovém a duchovním ohledu.

2. Která rozhodnutí bývají možná považována za bezvýznamná, ale jak se na ně dívají křesťané, kteří svůj život zasvětili Bohu?

² Mnohá rozhodnutí, která každý den děláme, možná považujeme za běžná nebo bezvýznamná. Denně se rozhodujeme například o tom, co si vezmeme na sebe, co budeme jíst, s kým se setkáme a tak dále. Tato rozhodnutí děláme téměř automaticky a příliš o nich nepřemýšlíme. Ale jsou tyto věci opravdu bezvýznamné? Jakožto křesťané, kteří svůj život zasvětili Bohu, se velmi snažíme, aby rozhodnutí týkající se oblečení a vzhledu, jídla a pití, mluvy a chování vždy zrcadlila to, že jsme služebníky Nejvyššího, Jehovy Boha. Připomínáme si slova apoštola Pavla: „Ať ... jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“ (1. Korinťanům 10:31; Kolosanům 4:6; 1. Timoteovi 2:9, 10)

3. Která rozhodnutí si zasluhují opravdu důkladnou pozornost?

³ Jsou však i rozhodnutí, která si zasluhují mnohem důkladnější pozornost. Například to, zda vstoupíme do manželství, nebo zda zůstaneme svobodní, určitě hluboce a natrvalo ovlivní náš život. Je jisté, že vybrat si toho správného člověka, s nímž vstoupíme do manželství, člověka, který bude naším celoživotním partnerem, není nic bezvýznamného. * (Přísloví 18:22) Na naše duchovní smýšlení, a tudíž i na naše věčné blaho, mají silný, a dokonce zásadní vliv i rozhodnutí týkající se přátel a lidí, s nimiž se stýkáme,  a rozhodnutí související se vzděláním, zaměstnáním, zábavou a odpočinkem. (Římanům 13:13, 14; Efezanům 5:3, 4)

4. (a) Jaká schopnost by byla opravdu užitečná? (b) O kterých otázkách musíme uvažovat?

⁴ Když tedy všechna tato rozhodnutí musíme dělat, je pro nás jistě užitečné mít schopnost rozlišovat mezi tím, co je správné, a tím, co je nesprávné, nebo mezi tím, co se jako správné jeví, a tím, co správné skutečně je. Bible varuje: „Existuje cesta, která je před mužem přímá, ale její pozdější konec jsou cesty smrti.“ (Přísloví 14:12) Mohli bychom si tedy položit otázky: ‚Jak si můžeme vypěstovat schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným? Kam se můžeme obrátit, abychom pro své rozhodování získali potřebné vedení? Co v tomto ohledu dělali lidé v minulosti a co dělají dnes a s jakým výsledkem?‘

‚Filozofie a prázdný podvod‘ světa

5. V jakém světě žili první křesťané?

⁵ Křesťané v prvním století žili ve světě, který byl ovlivněn řeckými a římskými hodnotami a ideály. Na jedné straně to bylo pohodlí a přepych římského způsobu života, což mnozí považovali za něco záviděníhodného. Na druhé straně mezi tehdejšími intelektuály panovalo nadšení nejen pro filozofické názory Platóna a Aristotela, ale také pro názory novějších filozofických směrů, například epikurejců a stoiků. Když při své druhé misionářské cestě přišel apoštol Pavel do Atén, dostal se do střetu s epikurejskými a stoickými filozofy, kteří se domnívali, že jsou něco víc než „ten mluvka“ Pavel. (Skutky 17:18)

6. (a) V jakém pokušení byli někteří první křesťané? (b) Jaké varování dal Pavel?

⁶ Není tedy těžké pochopit, proč některé z prvních křesťanů přitahovaly okázalé zvyklosti a životní styl lidí, kteří žili kolem nich. (2. Timoteovi 4:10) Ti, kdo byli nedílnou součástí tohoto systému, se zdánlivě těšili z mnoha dobrých věcí a značných výhod, a jejich rozhodnutí vypadala moudře. Zdálo se, že svět nabízí něco hodnotného, co křesťanský způsob života dát nemohl. Apoštol Pavel však varoval: „Dávejte pozor: Možná, že existuje někdo, kdo vás bude odvádět jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidské tradice, podle základních věcí světa, a ne podle Krista.“ (Kolosanům 2:8) Proč to Pavel řekl?

7. Jakou hodnotu má ve skutečnosti moudrost světa?

⁷ Pavel toto varování dal proto, že si uvědomoval, jaké nebezpečí se skrývalo ve smýšlení těch, kdo byli přitahováni světem. Významné je obzvláště to, že použil slovní obrat ‚filozofie a prázdný podvod‘. Slovo „filozofie“ doslova znamená „láska k moudrosti a snaha moudrost získat“. To samo o sobě může být prospěšné. Bible, zejména v knize Přísloví, povzbuzuje k tomu, abychom usilovali o správný druh poznání a moudrosti. (Přísloví 1:1–7; 3:13–18) Pavel však ‚filozofii‘ spojil s ‚prázdným podvodem‘. Jinými slovy, na moudrost, kterou nabízel tento svět, Pavel pohlížel jako na prázdnou a podvodnou. Tato moudrost, podobně jako nafouklý balon, působila dojmem něčeho pevného, ale neměla žádný praktický obsah. Jistě by bylo zbytečné, a dokonce zhoubné zakládat své rozhodování o tom, co je správné a co je nesprávné, na něčem tak nepevném, jako je ‚filozofie a prázdný podvod‘ tohoto světa.

Ti, kdo říkají, že „dobré je špatné a špatné je dobré“

8. (a) Ke komu se lidé obracejí o radu? (b) Jaké rady jsou dávány?

⁸ Dnes je situace obdobná. V podstatě na každou oblast lidského snažení existuje spousta odborníků. Poskytnout radu jsou připraveni poradci na manželství a rodinu, novináři, samozvaní terapeuti, astrologové, ti, kdo se zabývají paranormálními jevy,  a další lidé — a to za peníze. Ale jaké rady předkládají? Biblická mravní měřítka jdou často stranou, aby bylo možné uplatnit takzvanou novou morálku. V úvodníku významného kanadského listu The Globe and Mail se v souvislosti s tím, že vláda odmítla zaregistrovat „manželství mezi osobami téhož pohlaví“, psalo: „Je absurdní, že by v roce 2000 měla být dvojici lidí, kteří se milují a jsou si oddáni, odepřena jejich největší touha kvůli tomu, že náhodou jsou stejného pohlaví.“ V dnešní době je trendem být tolerantní a nic neodsuzovat. Všechno je považováno za relativní — už není žádné konečné slovo v tom, co je správné a co je nesprávné. (Žalm 10:3, 4)

9. Co často dělají lidé, které společnost považuje za úctyhodné?

⁹ Další lidé si při svém rozhodování berou za vzor ty, kdo jsou společensky a finančně úspěšní, tedy bohaté a slavné. Ti jsou v dnešní společnosti sice považováni za úctyhodné osoby, ale o takových ctnostech, jako je čestnost a spolehlivost, často jen mluví. V honbě za mocí a ziskem se mnozí z nich neštítí přehlížet a obcházet mravní zásady. S cílem získat slávu a popularitu někteří lidé přezíravě házejí za hlavu tradiční hodnoty a měřítka a jednají způsobem, který je nenormální a šokující. Tak vzniká povolná společnost, jež je zaměřena na zisk a jejíž heslo zní: „Vše je dovoleno.“ Můžeme se tedy snad divit, že lidé jsou v otázce toho, co je správné a co je nesprávné, zmatení a bezradní? (Lukáš 6:39)

10. Proč můžeme říci, že se jako pravdivá prokázala Izajášova slova o tom, co je dobré a co špatné?

¹⁰ Všude kolem vidíme smutné následky špatných rozhodnutí učiněných na základě chybného vedení — rozvrácená manželství a rodiny, zneužívání drog a alkoholu, násilnické gangy mladých lidí, promiskuitu nebo pohlavně přenášené nemoci, a to je jen několik příkladů. Můžeme ale vůbec očekávat, že to bude jinak, když v otázkách toho, co je správné a co nesprávné, lidé nedbají na žádná měřítka či vodítka? (Římanům 1:28–32) Je to přesně tak, jak prohlásil prorok Izajáš: „Běda těm, kdo říkají, že dobré je špatné a špatné je dobré, těm, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, těm, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! Běda těm, kdo jsou moudří ve svých vlastních očích a rozvážní dokonce před svým vlastním obličejem!“ (Izajáš 5:20, 21)

11. Proč je nerozumné, abychom při určování toho, co je správné a co nesprávné, spoléhali sami na sebe?

¹¹ Starověké Židy, kteří se stali ‚moudrými ve svých vlastních očích‘, Bůh volal k odpovědnosti. Tato skutečnost ukazuje, jak důležité je, abychom se ani my nespoléhali sami na sebe, když se rozhodujeme, co je správné a co je nesprávné. Mnoho lidí v dnešní době souhlasí s názorem, že člověk má „jít za hlasem svého srdce“ nebo „dělat to, co pociťuje  jako správné“. Je takový přístup rozumný? Podle Bible ne. Tam se totiž jasně píše: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ (Jeremjáš 17:9) Spoléhali byste se při rozhodování na vedení nějakého zrádného zoufalce? Sotva. Nejspíš byste udělali pravý opak toho, co vám takový člověk říká. Proto nám Bible připomíná: „Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý, ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.“ (Přísloví 3:5–7; 28:26)

Poznejme, co je přijatelné Bohu

12. Proč si musíme ověřovat, jaká je „Boží vůle“?

¹² V souvislosti s tím, co je správné a co nesprávné, bychom neměli spoléhat ani na moudrost světa, ani sami na sebe. Co bychom tedy měli dělat? Povšimněme si jasné a jednoznačné rady apoštola Pavla: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ (Římanům 12:2) Proč si musíme ověřovat, jaká je Boží vůle? V Bibli Jehova uvádí jednoduchý, ale pádný důvod. Říká: „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ (Izajáš 55:9) Nemáme tudíž spoléhat na takzvaný selský rozum nebo dobrý úsudek, ale naopak jsme vybízeni: „Přesvědčujte se dál o tom, co je přijatelné Pánu.“ (Efezanům 5:10)

13. Jak Ježíšova slova zapsaná u Jana 17:3 zdůrazňují, že musíme znát, co je Bohu přijatelné?

¹³ Tuto nutnost zdůraznil Ježíš Kristus, když řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Slovní obrat ‚přijímat poznání‘ má mnohem hlubší význam než pouze něco „znát“. Podle díla Vine’s Expository Dictionary „označuje vztah mezi člověkem, který zná, a objektem, jejž tento člověk zná; v tomto ohledu to, co je známo, má hodnotu nebo důležitost pro toho, kdo to zná, a tudíž má hodnotu a důležitost i vzniklý vztah“. Mít k někomu vztah znamená nejen znát toho člověka nebo jeho jméno. Je zapotřebí také vědět, co se mu líbí a nelíbí, vědět, co je pro něj hodnotné, a znát jeho měřítka — a respektovat je. (1. Jana 2:3; 4:8)

Cvičme svou vnímavost

14. Jaký je podle Pavlových slov hlavní rozdíl mezi duchovními nemluvňaty a zralými lidmi?

¹⁴ Jak tedy můžeme získat schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným? Odpověď nám poskytují Pavlova slova určená hebrejským křesťanům v prvním století. Pavel napsal: „Kdokoli se ... podílí na mléku, není seznámen se slovem spravedlnosti,  neboť je nemluvně. Ale hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kdo používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ Pavel zde proti sobě postavil ‚mléko‘, o němž v předcházejícím verši psal jako o ‚základních věcech Božích posvátných prohlášení‘, a „hutný pokrm“, jenž patří „zralým lidem“, kteří „používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebrejcům 5:12–14)

15. Proč je k získání přesného poznání o Bohu zapotřebí usilovné snahy?

¹⁵ To znamená, že se především musíme usilovně snažit, abychom získali přesné porozumění Božím měřítkům obsaženým v Božím slově, Bibli. Neočekáváme, že budeme mít seznam pravidel stanovujících, co smíme a co nesmíme. Takovou knihou Bible není. Pavel naopak vysvětlil: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17) Chceme-li mít z tohoto vyučování, kárání a ukázňování užitek, musíme používat svou mysl a schopnost přemýšlet. To vyžaduje úsilí, ale výsledek — to, že budeme ‚zcela způsobilí, úplně vyzbrojení pro každé dobré dílo‘ — za to stojí. (Přísloví 2:3–6)

16. Co znamená mít používáním vycvičenu svou vnímavost?

¹⁶ Pavel ukázal, že v tom případě budou zralí lidé mít ‚používáním vycvičenu svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným‘. A zde se dostáváme k jádru věci. Slovní obrat „používáním cvičili svou vnímavost“ znamená doslova „smyslové orgány cvičili (jako gymnasta)“. (Kingdom Interlinear Translation) Gymnasta, který získal obratnost na určitém nářadí, například na kruzích nebo na kladině, dokáže ve zlomku sekundy udělat takový cvik, který je zdánlivě v rozporu s gravitačním či jiným přírodním zákonem. Neustále má zcela pod kontrolou všechny své údy a téměř instinktivně si uvědomuje, jaké pohyby musí udělat, aby svůj cvik úspěšně dokončil. To všechno je výsledkem přísného tréninku a neustálého cvičení.

17. V jakém smyslu bychom měli být jako gymnasté?

¹⁷ Také my musíme v duchovním ohledu trénovat jako gymnasta, jestliže chceme mít jistotu, že naše rozhodnutí budou vždycky moudrá. Stále musíme mít zcela pod kontrolou své smysly a údy. (Matouš 5:29, 30; Kolosanům 3:5–10) Ukázňujete například své oči, aby se nedívaly na něco nemravného, nebo své uši, aby neposlouchaly zhoubnou hudbu nebo mluvu? Pravdou je, že takové škodlivé věci jsou všude kolem nás. Ale přesto je na nás, zda dovolíme, aby v našem srdci a mysli zakořenily. Můžeme napodobovat žalmistu, který řekl: „Nepostavím si před oči nic neužitečného. Konání těch, kdo odpadají, jsem nenáviděl; to ke mně nelne. ... Pokud jde o kohokoli, kdo mluví falše, ten nebude pevně založen před mýma očima.“ (Žalm 101:3, 7)

 Používáním cvičme svou vnímavost

18. Co Pavel myslel výrazem ‚používání‘, když vysvětloval, jak cvičit vnímavost?

¹⁸ Nezapomeňme, že svou vnímavost můžeme k rozlišování toho, co je správné a co nesprávné, vycvičit „používáním“. Jinými slovy, měli bychom se naučit, že pokaždé, když musíme udělat nějaké rozhodnutí, použijeme své myšlenkové schopnosti tak, abychom rozpoznali, které biblické zásady se na danou situaci vztahují a jak je můžeme uplatnit. Zvykněme si hledat informace v biblických publikacích, které dostáváme prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45) O pomoc můžeme samozřejmě poprosit zralé křesťany. Nicméně osobní úsilí, které do studia Božího slova vložíme, společně s modlitbou o to, aby nás Jehova vedl a dal nám svého ducha, nám z dlouhodobého hlediska přinese velký užitek. (Efezanům 3:14–19)

19. Jaké požehnání můžeme mít z toho, když postupně cvičíme svou vnímavost?

¹⁹ Cílem postupného cvičení naší vnímavosti je to, „abychom již nebyli nemluvňaty, zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení prostřednictvím lidské šalebnosti, prostřednictvím vychytralosti ve vynalézání omylu“. (Efezanům 4:14) Naopak, na základě svého poznání a pochopení toho, co je Bohu přijatelné, můžeme moudře činit velká či malá rozhodnutí, která jsou prospěšná pro nás, povzbuzující pro naše spoluctitele a která především velmi těší našeho nebeského Otce. (Přísloví 27:11) V těchto kritických časech je to skutečně velké požehnání a ochrana.

[Poznámka pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

• Jakou schopnost potřebujeme, abychom mohli dělat moudrá rozhodnutí?

• Proč není moudré spoléhat se při rozhodování o tom, co je správné a co je nesprávné, na lidi ve význačném postavení nebo na naše vlastní pocity?

• Proč bychom se při svém rozhodování měli ujišťovat o tom, co je přijatelné Bohu, a jak to můžeme dělat?

• Co to znamená ‚mít vycvičenu svou vnímavost‘?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Hledat vedení u bohatých a slavných lidí je marné

[Obrázek na straně 10]

Podobně jako gymnasta musíme mít zcela pod kontrolou všechny své smysly a údy