Abraham je příkladem víry

„[Abraham] byl otcem všech těch, kdo mají víru.“ (ŘÍMANŮM 4:11)

1, 2. (a) Především kvůli čemu si dnes praví křesťané připomínají Abrahama? (b) Proč je Abraham nazván „otcem všech těch, kdo mají víru“?

BYL praotcem mocného národa, prorokem, obchodníkem a vůdcem. Dnešní křesťané si ho však nejvíce připomínají pro vlastnost, díky níž na něho Jehova Bůh pohlížel jako na přítele — pro jeho neochvějnou víru. (Izajáš 41:8; Jakub 2:23) Tento muž se jmenoval Abraham a Bible ho nazývá „otcem všech těch, kdo mají víru“. (Římanům 4:11)

² Ale neprokazovali snad víru i lidé, kteří žili před Abrahamem, například Abel, Enoch a Noe? Ano, nicméně právě s Abrahamem Bůh uzavřel smlouvu k požehnání všech národů země. (1. Mojžíšova 22:18) Abraham se tak stal obrazným otcem všech, kdo uvěří ve slíbené Semeno. (Galaťanům 3:8, 9) V určitém smyslu můžeme Abrahama považovat za svého otce, protože jeho víra slouží jako příklad k napodobení. Na celý jeho život je možné pohlížet jako na projev víry, protože Abraham zažil mnoho zkoušek. Dlouho před tím, než čelil zkoušce, která může být označena jako největší zkouška jeho víry — tedy než dostal příkaz, aby obětoval svého syna Izáka —, prokázal víru v mnoha menších zkouškách. (1. Mojžíšova 22:1, 2) Prozkoumejme nyní několik těchto prvních zkoušek a podívejme se, jak se z nich dnes můžeme poučit.

Dostává příkaz opustit Ur

3. Co se z Bible dozvídáme o tom, z jakého prostředí Abram pocházel?

³ Bible nám Abrama (který byl později znám jako Abraham) představuje v 1. Mojžíšově 11:26, kde se píše: „Terach žil dál sedmdesát let, po nichž se stal otcem Abrama, Nachora a Charana.“ Abram byl potomkem bohabojného Sema. (1. Mojžíšova 11:10–24) Podle slov v 1. Mojžíšově 11:31 žil Abram se svou rodinou ve vzkvétajícím „Uru Chaldejců“, což bylo město, které kdysi leželo východně od Eufratu. * Nevyrůstal tedy jako nomád žijící ve stanech, ale jako městský člověk — ve městě, které skýtalo život v přepychu. Na tržištích v Uru bylo možné nakoupit dovážené zboží. Podél městských ulic stály obílené domy, které mívaly 14 místností a byly vybaveny kanalizací.

4. (a) Před jakými zkouškami stáli v Uru ctitelé pravého Boha? (b) Jak Abram začal projevovat víru v Jehovu?

⁴ Kvůli všem svým hmotným vymoženostem představoval Ur vážný problém pro každého, kdo chtěl sloužit pravému Bohu. Bylo to město zabředlé do modlářství a pověr. Jeho panoramatu vévodil vysoký zikkurat postavený na počest měsíčního boha Nanny. Abram tedy byl jistě pod velkým tlakem, aby se do tohoto odporného uctívání nezapojil. Je možné, že na něho naléhali i někteří příbuzní. Podle určitých židovských tradic i samotný Abramův otec Terach zhotovoval modly. (Jozue 24:2, 14, 15) Ať už to bylo jakkoli, Abram se nezabýval ohavným falešným uctíváním. Jeho letitý předek Sem byl stále ještě naživu a nepochybně se s druhými lidmi dělil o své poznání o pravém Bohu. Abram tudíž projevoval víru v Jehovu, a ne v Nannu. (Galaťanům 3:6)

 Zkouška víry

5. Jaký příkaz a slib dal Bůh Abramovi v době, kdy stále ještě žil v Uru?

⁵ Abramova víra měla být vyzkoušena. Bůh se Abramovi zjevil a přikázal mu: „Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. A učiním z tebe velký národ a požehnám ti a učiním tvé jméno velikým; a prokaž se jako požehnání. A požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo na tebe svolává zlo, prokleji, a všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ (1. Mojžíšova 12:1–3; Skutky 7:2, 3)

6. Proč musel Abram projevit opravdovou víru, aby dokázal odejít z Uru?

⁶ Abram byl letitý a neměl děti. Jak z něj mohl Bůh učinit „velký národ“? A kde vůbec ležela země, do které měl podle příkazu odejít? To mu Bůh tehdy neřekl. Abram tedy musel projevit opravdovou víru, aby opustil vzkvétající Ur a veškeré pohodlí. V knize Family, Love and the Bible (Rodina, láska a Bible) se o starověku píše: „Nejhorším trestem, jaký mohl dostat člen rodiny, který se dopustil závažného zločinu, bylo zapudit ho, připravit ho o ‚příslušnost‘ k rodině. ... Proto bylo tak mimořádným projevem nesporné poslušnosti a důvěry v Boha, když Abraham na základě Boží výzvy odešel nejen ze své země, ale dokonce i od svého příbuzenstva.“

7. Jak se dnes mohou křesťané vypořádat se zkouškami podobnými těm, s jakými se potýkal Abram?

⁷ S podobnými zkouškami se křesťané možná setkávají i dnes. Stejně jako Abram  můžeme pociťovat tlak, abychom dávali hmotné zájmy před zájmy teokratické. (1. Jana 2:16) Možná zažíváme odpor ze strany nevěřících členů rodiny, ke kterým mohou patřit příbuzní, jimž byla odňata pospolitost. Tito lidé se mohou snažit lákat nás do nevhodné společnosti. (Matouš 10:34–36; 1. Korinťanům 5:11–13; 15:33) Abram nám tedy dal znamenitý příklad. Přátelství s Jehovou kladl před všechno ostatní — dokonce i před rodinná pouta. Nevěděl přesně, jak, kdy nebo kde se Boží sliby splní. Přesto byl ochoten postavit na nich svůj život. Je to znamenité povzbuzení, abychom dnes na první místo ve svém životě dávali Království. (Matouš 6:33)

8. Jak Abramova víra zapůsobila na nejbližší členy rodiny a co by se z toho křesťané mohli naučit?

⁸ A co Abramovi nejbližší členové rodiny? Je nepochybné, že Abramova víra a přesvědčení na ně mělo značný vliv. Jak manželku Sarai, tak i osiřelého synovce Lota totiž podnítily, aby uposlechli Boží výzvu a také odešli z Uru. Později opustil Ur i Abramův bratr Nachor a někteří jeho potomci a usadili se v Charanu, kde uctívali Jehovu. (1. Mojžíšova 24:1–4, 10, 31; 27:43; 29:4, 5) Nakonec i Abramův otec Terach souhlasil s tím, že odejde se svým synem. Zásluhu za to, že odešli do Kanaánu, Bible tedy připisuje Terachovi jakožto hlavě rodiny. (1. Mojžíšova 11:31) Mohli bychom se snad i my radovat z určitého úspěchu, kdybychom taktně svědčili svým příbuzným?

9. Jaké přípravy musel Abram vykonat před svou cestou a proč to možná znamenalo oběti?

⁹ Než se Abram vydal na cestu, musel toho hodně vykonat. Musel prodat majetek a různé věci a nakoupit stany, velbloudy, jídlo a potřebné vybavení. To, že musel udělat  takové spěšné přípravy, možná znamenalo finanční ztrátu, ale Abrama těšilo poslouchat Jehovu. Ten den, kdy byly přípravy dokončeny a Abramova karavana, přichystaná na cestu, stála za hradbami Uru, byl jistě velmi významný. Karavana se podél ohybu Eufratu vydala na severozápad. Po týdnech putování, kdy urazila asi 1 000 kilometrů, se dostala do Charanu, což bylo město v severní Mezopotámii, které bylo významnou zastávkou karavan.

10, 11. (a) Proč Abram zůstal nějaký čas v Charanu? (b) Jak je možné povzbudit křesťany, kteří pečují o stárnoucí rodiče?

¹⁰ V Charanu se Abram usadil, pravděpodobně s ohledem na svého letitého otce Teracha. (3. Mojžíšova 19:32) Mnoho křesťanů dnes také pečuje o stárnoucí nebo nemocné rodiče, a někteří dokonce museli udělat určité změny, aby tomuto závazku mohli dostát. Jestliže je něco takového nutné, pak tito křesťané mohou mít jistotu, že jejich láskyplné oběti jsou „před zrakem Boha přijatelné“. (1. Timoteovi 5:4)

¹¹ Čas plynul. „Terachových dnů bylo dvě stě pět let. Pak Terach v Charanu zemřel.“ Abrama tato ztráta jistě zarmoutila, ale když skončilo období truchlení, okamžitě se vydal na cestu. „Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Charanu. Tak vzal Abram svou manželku Sarai a Lota, syna svého bratra, a všechno zboží, které si nashromáždili, a duše, které získali v Charanu, a vydali se na cestu, aby šli do země Kanaán.“ (1. Mojžíšova 11:32; 12:4, 5)

12. Co Abram dělal po dobu, kdy žil v Charanu?

¹² Za zmínku stojí to, že Abram během svého pobytu v Charanu ‚nashromáždil zboží‘. Když opouštěl Ur, přinesl v hmotném ohledu určité oběti, ale z Charanu odcházel jako bohatý muž. Jistě to bylo díky Božímu požehnání. (Kazatel 5:19) Bůh dnes neslibuje všem ze svého lidu bohatství, ale je věrný vzhledem ke svému slibu, že uspokojí potřeby těch, kdo kvůli Království ‚opustili dům, bratry či sestry‘. (Marek 10:29, 30) Abram rovněž ‚získal duše‘, tedy mnoho sluhů. V Jeruzalémském targumu a v Chaldejské parafrázi je uvedeno, že Abram ‚obracel na víru‘. (1. Mojžíšova 18:19) Podněcuje vás vaše víra k tomu, abyste mluvili se svými sousedy, spolupracovníky nebo spolužáky? Abram se neusadil natrvalo ani nezapomněl na Boží příkaz, ale čas strávený v Charanu využil užitečně. Nyní však nadešel čas, aby vyrazil. „Na to Abram šel, právě jak k němu Jehova mluvil.“ (1. Mojžíšova 12:4)

Přechází Eufrat

13. Kdy Abram přešel Eufrat a jaký význam tato událost měla?

¹³ Abram se musel znovu vydat na cestu. Potom, co opustil Charan, směřovala jeho karavana na západ a urazila asi 90 kilometrů. Je možné, že se Abram zastavil u Eufratu v místě, které leželo na druhé straně od starověkého obchodního centra Karkemiš. Jednalo se o důležité místo, kde karavany většinou přecházely přes řeku. * Kdy ji přešla Abramova karavana? Bible ukazuje, že to bylo 430 let před tím, než 14. nisanu roku 1513 př. n. l. Židé vyšli z Egypta. Ve 2. Mojžíšově 12:41 se píše: „Stalo se na konci čtyř set třiceti let, dokonce právě toho dne se stalo, že všechna Jehovova vojska vyšla z egyptské země.“ Je tedy pravděpodobné, že abrahamská smlouva vešla v platnost 14. nisanu roku 1943 př. n. l., kdy Abram poslušně přešel Eufrat.

14. (a) Co mohl Abram vidět očima víry? (b) V jakém smyslu zažívá dnes Boží lid větší požehnání, než zažíval Abram?

¹⁴ Abram opustil bohaté město. Nyní však mohl v duchu vidět „město, které má  skutečné základy“, tedy spravedlivou vládu nad lidstvem. (Hebrejcům 11:10) Ano, Abram začal spatřovat obrysy Božího záměru vyplatit umírající lidstvo, i když měl jen velmi málo informací. Dnes zažíváme požehnání v tom, že máme mnohem hlubší porozumění Božímu záměru, než měl Abram. (Přísloví 4:18) „Město“ neboli vláda Království, ve které Abram doufal, je nyní skutečností — od roku 1914 je zřízeno v nebesích. Nemělo by nás to tedy podněcovat, abychom svými skutky dávali najevo víru a důvěru v Jehovu?

Začíná pobývat v Zaslíbené zemi

15, 16. (a) Proč Abram musel mít odvahu, aby postavil oltář Jehovovi? (b) V jakém ohledu mohou být dnes křesťané stejně odvážní jako Abram?

¹⁵ V 1. Mojžíšově 12:5, 6 čteme: „Konečně přišli do země Kanaán. A Abram prošel zemí až ke stanovišti Šekem, blízko velkých stromů More.“ Šekem ležel asi 50 kilometrů severně od Jeruzaléma, v úrodném údolí, které bylo popsáno jako „ráj svaté země“. „Tehdy byl v zemi Kananejec.“ Kananejci byli mravně zvrácení, a proto Abram musel vynakládat značné úsilí, aby před jejich zkaženým vlivem uchránil svou rodinu. (2. Mojžíšova 34:11–16)

¹⁶ Podruhé se „Jehova ... nyní objevil Abramovi a řekl: ‚Tvému semeni dám tuto zemi.‘“ To bylo jistě vzrušující. Abram pochopitelně musel projevit víru, aby se mohl radovat z toho, z čeho se budou těšit až jeho budoucí potomci. Přesto Abram reagoval tak, že „tam vystavěl oltář Jehovovi, který se mu objevil“. (1. Mojžíšova 12:7) Jeden znalec Bible ukazuje: „Když někdo postavil v zemi oltář, v podstatě tím [tu zemi] formálně zabral na základě práva zabezpečujícího vyznávání  své víry.“ Vybudovat takový oltář vyžadovalo rovněž odvahu. Je nepochybné, že šlo o oltář stejného typu, jaký byl později blíže vymezen ve smlouvě Zákona, totiž o oltář, který byl postaven z přírodního (netesaného) kamene. (2. Mojžíšova 20:24, 25) Jistě se svým vzhledem nápadně lišil od oltářů, které používali Kananejci. Abram tak odvážně a otevřeně dal najevo, že je ctitel pravého Boha, Jehovy, čímž se vystavil nepřátelství a možnému fyzickému násilí. A jak je to v dnešní době s námi? Zdráhají se snad někteří z nás — zejména mladí lidé — sdělit svým sousedům nebo spolužákům, že uctíváme Jehovu? Nechme se všichni Abramovým odvážným přístupem povzbudit a buďme také hrdí na to, že jsme Jehovovými služebníky.

17. Jak Abram prokázal, že je kazatelem Božího jména, a co to dnes připomíná křesťanům?

¹⁷ Ať šel Abram kamkoli, vždy pro něj bylo na prvním místě uctívání Jehovy. „Později se odtamtud přestěhoval do hornatého kraje na východ od Betelu a postavil si stan, takže měl Betel na západě a Ai na východě. Potom tam vystavěl Jehovovi oltář a začal vzývat Jehovovo jméno.“ (1. Mojžíšova 12:8) Hebrejský slovní obrat ‚vzývat jméno‘ má také význam „oznamovat (kázat) jméno“. Není pochyb o tom, že Abram odvážně ohlašoval Jehovovo jméno mezi svými kananejskými sousedy. (1. Mojžíšova 14:22–24) To nám připomíná naši povinnost co největší měrou se i dnes podílet na ‚veřejném ohlašování Jehovova jména‘. (Hebrejcům 13:15; Římanům 10:10)

18. Jaký vztah měl Abram k obyvatelům Kanaánu?

¹⁸ Abram se na žádném z uvedených míst nezdržel příliš dlouho. „Později Abram zrušil tábor a chodil potom od tábořiště k tábořišti směrem k Negebu“, což byla polopouštní oblast jižně od judských hor. (1. Mojžíšova 12:9) Abram se stále stěhoval a na každém novém místě o sobě dával najevo, že je Jehovovým ctitelem. Tak on i jeho domácnost „veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky v zemi“. (Hebrejcům 11:13) Po celou dobu se bránili tomu, aby se příliš nesblížili se svými pohanskými sousedy. Ani dnes nesmějí být křesťané „částí světa“. (Jan 17:16) Ke svým sousedům a spolupracovníkům jsme sice laskaví a zdvořilí, ale dáváme si pozor, abychom se nezapletli do chování, z něhož je patrný duch světa odcizeného Bohu. (Efezanům 2:2, 3)

19. (a) Proč nomádský způsob života byl pro Abrama a Sarai náročný? (b) Jaké další náročné situace se před Abramem rýsovaly?

¹⁹ Nezapomeňme na to, že přizpůsobit se tvrdému nomádskému způsobu života možná nebylo snadné ani pro Abrama, ani pro Sarai. Za pokrm měli to, co jim poskytla jejich stáda, a ne jídlo, které by nakoupili na některém dobře zásobeném tržišti v Uru. Také žili ve stanech, a ne v nějakém pěkně postaveném domě. (Hebrejcům 11:9) Abram měl stále co dělat; byl zaneprázdněn tím, aby obhospodařil svá stáda a rozdělil úkoly svým sluhům. Sarai nepochybně vykonávala práce, které v tehdejší kultuře obvykle dělaly ženy: hnětení těsta, pečení chleba, spřádání vlny a šití oděvů. (1. Mojžíšova 18:6, 7; 2. Královská 23:7; Přísloví 31:19; Ezekiel 13:18) Na obzoru se však rýsovaly nové zkoušky. Abram a jeho domácnost se měli brzy dostat do situace, v níž byl v sázce jejich život. Prokáže Abram i v této zkoušce, že jeho víra je dostatečně pevná?

[Poznámky pod čarou]

Všimli jste si?

• Proč je Abram nazván „otcem všech těch, kdo mají víru“?

• Proč Abram musel projevit víru, aby odešel z Uru Chaldejců?

• Jak Abram dával najevo, že uctívání Jehovy je pro něj na prvním místě?

[Studijní otázky]

[Mapa na straně 16]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ABRAMOVO PUTOVÁNÍ

Ur

Charan

Karkemiš

KANAÁN

Velké moře

[Podpisek]

Základem je mapa, na niž má copyright Pictorial Archive (Near Eastern History) Est. and Survey of Israel

[Obrázek na straně 15]

Abram musel projevit víru, aby opustil veškeré pohodlí, které nabízel život v Uru

[Obrázek na straně 18]

Tím, že žili ve stanech, Abram a jeho domácnost „veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky“