Nevzdávejme se konání toho, co je znamenité

„Nevzdávejme se ... konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ (GALAŤANŮM 6:9)

1, 2. (a) Proč je nutná vytrvalost, máme-li sloužit Bohu? (b) Jak Abraham projevoval vytrvalost a co mu v tom pomáhalo?

MY, SVĚDKOVÉ Jehovovi, se radujeme, když konáme Boží vůli. Občerstvuje nás i to, že na sebe bereme „jho“ v podobě činění učedníků. (Matouš 11:29) Nicméně sloužit Jehovovi pod jhem s Kristem není vždy snadné. To jasně ukázal apoštol Pavel, když vybízel spolukřesťany: „Potřebujete ... vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu.“ (Hebrejcům 10:36) Vytrvalost je nezbytná, protože služba Bohu může být náročná.

² Tuto skutečnost určitě dokládá Abrahamův život. Abraham musel mnohokrát činit nesnadná rozhodnutí a vyrovnávat se s tíživými okolnostmi. To, že dostal příkaz, aby opustil pohodlný život v Uru, byl pouze začátek. Zanedlouho se totiž musel potýkat s hladem, s nepřátelstvím sousedů, s tím, že málem přišel o manželku, se záští některých příbuzných a se surovostí války. Ale měly přijít ještě závažnější zkoušky. Abraham se však nikdy nevzdal konání toho, co je znamenité. To je pozoruhodné, vezmeme-li v úvahu, že neměl celé Boží slovo, jako ho máme my dnes. Nicméně Abraham nepochybně věděl o prvním proroctví, ve kterém Bůh prohlásil: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno.“ (1. Mojžíšova 3:15) Právě Abraham měl být člověkem, prostřednictvím kterého mělo Semeno přijít, a je tudíž přirozené, že na něho bylo soustředěno Satanovo nepřátelství. Abraham si tuto skutečnost uvědomoval, a to mu jistě pomáhalo s radostí vytrvávat ve zkouškách.

3. (a) Proč by měl dnes Jehovův lid očekávat zkoušky? (b) Jaké povzbuzení dostáváme v Galaťanům 6:9?

³ Také dnes by měl Jehovův lid očekávat soužení. (1. Petra 1:6, 7) Vždyť ve Zjevení 12:17 jsme varováni, že Satan ‚vede válku‘ s pomazaným ostatkem. V úzkém spojení s pomazanými jsou „jiné ovce“, a proto i členové této třídy jsou terčem Satanovy zloby. (Jan 10:16) Křesťané se možná vyrovnávají nejen s odporem při své veřejné službě, ale mohou také zažívat tíživé zkoušky v osobním životě. Pavel nás vybízí: „Nevzdávejme se ... konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ (Galaťanům 6:9) Ano, Satan má v úmyslu zničit naši víru, a proto se proti němu musíme postavit — pevní ve víře. (1. Petra 5:8, 9) K čemu může vést to, že jsme věrní? To je objasněno u Jakuba 1:2, 3: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“

Přímý útok

4. Jak ve snaze zlomit ryzost Božích ctitelů používá Satan přímé útoky?

⁴ Abrahamův život ukazuje, s jakými „různými zkouškami“ se dnes mohou setkat křesťané. Abraham se musel například vypořádat s útokem nájezdníků ze Šinaru. (1. Mojžíšova  14:11–16) Není tedy překvapující, že přímé útoky v podobě pronásledování Satan využívá i nadále. Od konce druhé světové války vlády v desítkách zemí zakázaly křesťanské vzdělávací dílo svědků Jehovových. V Ročence svědků Jehovových 2001 se dozvídáme o tom, jaké násilí museli od nepřátel snášet křesťané v Angole. Naši bratři v takových zemích spoléhají na Jehovu a důrazně odmítají vzdát se své víry. Neuchylují se k násilí ani ke vzpouře, ale reagují tím, že vytrvávají v kazatelském díle a projevují přitom rozvahu. (Matouš 24:14)

5. Jak se mladí křesťané mohou stát obětí pronásledování ve škole?

⁵ Pronásledování však nemusí nutně znamenat násilí. Bůh Abrahamovi nakonec požehnal tím, že mu dal dva syny, Išmaela a Izáka. V 1. Mojžíšově 21:8–12 čteme, že Išmael si při jedné příležitosti ‚tropil žerty‘ z Izáka. V dopise Galaťanům Pavel ukazuje, že šlo o něco závažnějšího než jen o obyčejné dětské laškování. Píše totiž, že Išmael Izáka pronásledoval. (Galaťanům 4:29) Posměch spolužáků a slovní útoky odpůrců je tedy právem možné označit jako pronásledování. Mladý křesťan jménem Ryan vzpomíná, jak ho týrali jeho spolužáci: „Těch patnáct minut, kdy jsem jel autobusem do školy a ze školy, mi připadalo jako hodiny, protože mě spolužáci slovně napadali. Kancelářskými svorkami, které rozžhavili nad zapalovačem, mi působili popáleniny.“ Co bylo důvodem tohoto krutého zacházení? „Díky teokratické výchově jsem se odlišoval od mladých lidí ve škole.“ S pomocí rodičů to však Ryan dokázal snášet a zůstal věrný. Mladí křesťané, jste kvůli posměškům svých vrstevníků sklíčeni? Pak se určitě nevzdávejte. Budete-li věrně vytrvávat, zažijete splnění Ježíšových slov: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně.“ (Matouš 5:11)

Každodenní úzkostné starosti

6. Co dnes může být příčinou napjatých vztahů mezi spolukřesťany?

⁶ Většina zkoušek, s nimiž se dnes setkáváme, souvisí s běžnými, každodenními úzkostnými starostmi. Samotný Abraham musel řešit napjaté vztahy, které vznikly mezi jeho pasáky a pasáky jeho synovce Lota.  (1. Mojžíšova 13:5–7) Podobně i dnes mohou rozdíly v osobnostech a žárlivost kvůli maličkostem být příčinou napjatých vztahů, a dokonce mohou ohrozit pokoj ve sboru. „Kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá podlost.“ (Jakub 3:16) Je tedy velmi důležité, abychom se nevzdávali, ale abychom vždy nechali pokoj zvítězit nad pýchou a dávali zájmy ostatních před zájmy naše, jako to dělal Abraham. (1. Korinťanům 13:5; Jakub 3:17)

7. (a) Co by měl dělat ten, koho některý spolukřesťan zranil? (b) V jakém smyslu je Abraham znamenitým příkladem v zachovávání dobrých vztahů s ostatními lidmi?

⁷ Být pokojný může být náročné i tehdy, když máme pocit, že se k nám některý spoluvěřící zachoval nespravedlivě. V Příslovích 12:18 čteme: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem.“ Bezmyšlenkovitá slova, i když jsou pronesena bezelstně, mohou způsobit velkou bolest. Ta se ještě zvětšuje, když se nám zdá, že nás někdo pomluvil nebo že jsme se stali obětí krutého tlachání. (Žalm 6:6, 7) Křesťan však nesmí dovolit, aby zraněné city způsobily, že se vzdá. Jste-li v takové situaci, pak se chopte iniciativy a věci napravte tak, že si s člověkem, který vás urazil, laskavým způsobem promluvíte. (Matouš 5:23, 24; Efezanům 4:26) Snažte se mu odpustit. (Kolosanům 3:13) Když nedovolíme, aby nás ovládla rozmrzelost, pak se mohou zahojit naše city, a vztah k našemu bratrovi se může urovnat. Abraham v sobě neživil žádnou rozmrzelost, kterou by vůči Lotovi mohl pociťovat. Vždyť spěchal, aby Lota a jeho rodinu zachránil. (1. Mojžíšova 14:12–16)

Zkoušky, které si působíme sami

8. (a) Jak by se křesťané mohli ‚celí probodat mnoha bolestmi‘? (b) Proč Abraham dokázal mít vyrovnaný náhled na hmotné věci?

⁸ Musíme si přiznat, že některé zkoušky si působíme sami. Ježíš svým následovníkům například přikázal: „Přestaňte si střádat poklady na zemi, kde stravuje mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou.“ (Matouš 6:19) Někteří bratři se však ‚probodávají mnoha bolestmi‘ tím, že staví hmotné zájmy před zájmy Království. (1. Timoteovi 6:9, 10) Abraham byl ochoten obětovat hmotné pohodlí, aby se líbil Bohu. „Vírou přebýval jako někdo cizí v zemi slibu jako v zemi cizí, a bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, kteří byli spolu s ním dědici téhož slibu. Očekával totiž město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh.“ (Hebrejcům 11:9, 10) Víra v budoucí „město“ neboli v Boží vládu Abrahamovi pomáhala, aby nespoléhal na bohatství. Nebylo by snad moudré, abychom jednali stejně?

9, 10. (a) V jakém smyslu může být touha po význačném postavení zkouškou? (b) Jak by se dnes určitý bratr mohl chovat jako „menší“?

⁹ Uvažujme o jiném hledisku. Bible dává tento důrazný pokyn: „Jestliže si totiž někdo myslí, že je něco, když není nic, klame svou vlastní mysl.“ (Galaťanům 6:3) Kromě toho nás vybízí, abychom ‚nic nedělali ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli‘. (Filipanům 2:3) Někteří křesťané si zkoušky způsobují tím, že tuto radu neuplatňují. Pohání je touha po význačném postavení, a ne touha konat ‚znamenitou práci‘. Když tedy ve sboru nedostanou výsady, pak jsou sklíčení a nespokojení. (1. Timoteovi 3:1)

¹⁰ Abraham dal znamenitý příklad v tom, že „si o sobě nemyslel více, než je nutné“. (Římanům 12:3) Když se setkal s Melchisedekem, nejednal tak, jako by z něj příznivé postavení před Bohem dělalo někoho nadřazeného. Naopak. Tím, že Melchisedekovi dal desátek, uznal, že Melchisedek jakožto kněz má nadřazené postavení. (Hebrejcům 7:4–7) Také dnes by křesťané měli být ochotni chovat se jako „menší“ a nesnažit se být středem zájmu. (Lukáš 9:48) Jestliže vám ti, kdo ve sboru poskytují vedení, zdánlivě odpírají určité výsady,  pak se poctivě zkoumejte, abyste zjistili, jak můžete změnit k lepšímu svou osobnost nebo to, jak některé věci děláte. Nezahořkněte kvůli tomu, že určité výsady nemáte, ale plně využijte výsadu, kterou máte — výsadu pomáhat druhým lidem poznat Jehovu. Ano, „pokořte se ... pod mocnou Boží ruku, aby vás vyvýšil v patřičném čase“. (1. Petra 5:6)

Víra v to, co není vidět

11, 12. (a) Proč někteří členové sboru možná ztrácejí vědomí naléhavosti? (b) Jak dal Abraham znamenitý příklad v tom, že svůj život založil na víře v Boží sliby?

¹¹ Další zkouškou může být to, že se zdánlivě odsouvá konec tohoto ničemného systému věcí. Ve 2. Petra 3:12 čteme, že křesťané mají ‚očekávat a pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘. Mnozí tento ‚den‘ však očekávají už léta, jiní dokonce desítky let. Někteří křesťané jsou proto možná sklíčení a ztrácejí vědomí naléhavosti.

¹² Znovu se zamysleme nad příkladem, který dal Abraham. Celý svůj život založil na víře v Boží sliby, i když nebylo možné, aby se všechny splnily za jeho života. Je pravda, že žil dost dlouho, aby viděl vyrůstat svého syna Izáka. Ale až o staletí později mohli být Abrahamovi potomci přirovnáni k ‚nebeským hvězdám‘ nebo k ‚zrnkům písku, které jsou na mořském břehu‘. (1. Mojžíšova 22:17) Abraham však nezahořkl ani nebyl sklíčený. O něm a dalších patriarších apoštol Pavel tudíž napsal: „Ti všichni zemřeli ve víře, ačkoli nezažili splnění těch slibů, ale viděli je zdaleka a vítali je a veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky v zemi.“ (Hebrejcům 11:13)

13. (a) V jakém smyslu jsou dnes křesťané „dočasnými usedlíky“? (b) Proč Jehova ukončí tento systém věcí?

¹³ Jestliže tedy Abraham mohl svůj život stále zaměřovat na sliby, jejichž splnění bylo ‚daleko‘, oč více bychom to měli dělat my, když splnění těchto slibů je tak blízko. Podobně jako Abraham, i my musíme na sebe pohlížet jako na ‚dočasné usedlíky‘ v Satanově systému a musíme odmítat životní styl, který je zaměřen na sobecké cíle. Je přirozené, že bychom rádi viděli, aby „konec všech věcí“ už byl tady, a ne jen blízko. (1. Petra 4:7) Možná se potýkáme se závažnými zdravotními problémy. Nebo na nás možná těžce doléhají ekonomické tlaky. Nesmíme však zapomínat, že Jehova tento systém ukončí nejen proto, aby nás vysvobodil z tíživých podmínek, ale proto, aby posvětil své jméno. (Ezekiel 36:23; Matouš 6:9, 10) Konec určitě přijde. Nemusí to však být tehdy, kdy by se to hodilo nám, ale bude to tehdy, kdy to nejlépe poslouží Jehovovým záměrům.

14. Jak mají dnes křesťané užitek z toho, že Bůh je trpělivý?

¹⁴ Pamatujme také na to, že „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Povšimněte si, že Bůh je ‚trpělivý k vám‘ — členům křesťanského sboru. Někteří z nás pravděpodobně potřebují více času na to, aby udělali změny a úpravy, a mohli ‚být nakonec shledáni neposkvrnění  a bezvadní a v pokoji‘. (2. Petra 3:14) Neměli bychom tedy být vděční za to, že Bůh projevuje takovou trpělivost?

Jak se radovat navzdory překážkám

15. Jak si Ježíš dokázal uchovat radost tváří v tvář zkouškám a jaký užitek může dnes křesťanům přinést to, že ho budou napodobovat?

¹⁵ Abrahamův život je pro křesťany v dnešní době poučný v mnoha ohledech. Abraham projevoval nejen víru, ale i trpělivost, prozíravost, odvahu a nesobeckou lásku. Uctívání Jehovy bylo v jeho životě na prvním místě. Nesmíme však zapomenout na to, že nejlepším příkladem k napodobení je pro nás Ježíš Kristus. I on čelil mnoha zkouškám, ale kvůli žádné z nich nikdy neztratil radost. Proč? Protože svou mysl měl stále zaměřenu na naději, která byla před ním. (Hebrejcům 12:2, 3) Pavel se tedy modlil: „Kéž dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš.“ (Římanům 15:5) Máme-li správný myšlenkový postoj, můžeme se radovat navzdory překážkám, které nám Satan možná postaví do cesty.

16. Co můžeme dělat, když se nám zdá, že nás naše problémy drtí?

¹⁶ Když se vám zdá, že vás problémy drtí, připomeňte si, že vás Jehova miluje, stejně jako miloval Abrahama. Chce, abyste své problémy zvládli. (Filipanům 1:6) Plně se na Jehovu spoléhejte a mějte důvěru v to, že „nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet“. (1. Korinťanům 10:13) Zvykněte si číst Boží slovo denně. (Žalm 1:2) Vytrvávejte v modlitbě a proste Jehovu, aby vám pomohl vytrvat v pravdě. (Filipanům 4:6) „Dá ... svatého ducha těm, kdo ho prosí.“ (Lukáš 11:13) Využívejte opatření, která Jehova dělá pro to, aby nás duchovně sytil, a ke kterým patří publikace založené na Bibli. Hledejte také pomoc mezi bratry. (1. Petra 2:17) Věrně navštěvujte křesťanská shromáždění, protože tam načerpáte povzbuzení, které potřebujete k tomu, abyste vytrvali. (Hebrejcům 10:24, 25) Radujte se z přesvědčení, že vaše vytrvalost vede k Božímu schválení a že vaše věrnost rozradostňuje Boží srdce. (Přísloví 27:11; Římanům 5:3–5)

17. Proč křesťané nepodléhají zoufalství?

¹⁷ Bůh Abrahama miloval jako svého ‚přítele‘. (Jakub 2:23) Přesto Abraham zažil řadu tíživých zkoušek a soužení. V těchto „posledních dnech“ tedy křesťané mohou očekávat něco podobného. Bible nás varuje, že „ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu“. (2. Timoteovi 3:1, 13) Nepodlehněme tedy zoufalství, ale uvědomme si, že těžkosti, které zažíváme, jsou dokladem toho, že konec Satanova ničemného systému je blízko. Ježíš nám také připomíná, že „kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn“. (Matouš 24:13) „Nevzdávejme se tedy konání toho, co je znamenité.“ Napodobujme Abrahama a buďme mezi těmi, kdo „prostřednictvím víry a trpělivosti zdědí sliby“. (Hebrejcům 6:12)

Všimli jste si?

• Proč by dnes Jehovovi ctitelé měli očekávat zkoušky a soužení?

• V jakých ohledech může Satan použít přímý útok?

• Jak je možné vyřešit osobní spory mezi křesťany?

• Jak může být pýcha a sobectví příčinou zkoušek?

• V jakém smyslu dal Abraham znamenitý příklad v tom, že čekal na splnění Božích slibů?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 26]

Mnoho mladých křesťanů zažívá pronásledování v podobě posměchu od vrstevníků

[Obrázek na straně 29]

Abraham založil svůj život na Božích slibech, přestože v době, kdy žil, bylo jejich splnění ‚daleko‘