Ďábel není pouhou pověrou

„V celém Novém zákoně je patrný velký konflikt mezi silami Boha a dobra na jedné straně, a mezi silami zla pod Satanovým vedením na straně druhé. To není představa jen několika pisatelů, ale je to společný námět. ... Svědectví Nového zákona je tedy jednoznačné. Satan je skutečný a zlomyslný, a vždy jedná jako nepřítel Boha i Božího lidu.“ („The New Bible Dictionary“)

PROČ tedy mnozí lidé, kteří se považují za křesťany a tvrdí, že věří v Bibli, zavrhují myšlenku, že existuje skutečný Ďábel? Protože ve skutečnosti nepřijímají Bibli jako Boží slovo. (Jeremjáš 8:9) Říkají, že pisatelé Bible byli ovlivněni filozofickými názory okolních národů a že Boží pravdu nesdělili přesně. Například katolický teolog Hans Küng píše: „Mytologické představy o Satanovi s množstvím ďáblů ... pronikly z babylónské mytologie do raného judaismu a odtud  do Nového zákona.“ (Christ sein, Být křesťanem)

Bible však není pouhým lidským slovem; je to skutečně inspirované Slovo Boží. Jednáme tedy moudře, jestliže to, co je v ní řečeno o Ďáblovi, bereme vážně. (2. Timoteovi 3:14–17; 2. Petra 1:20, 21)

Co si o tom myslel Ježíš

Ježíš Kristus byl přesvědčen o tom, že Ďábel skutečně existuje. Ježíš nebyl pokoušen nějakým zlem, které by bylo v něm samotném. Zaútočila na něho skutečná osoba a on sám o ní později řekl, že to je „panovník světa“. (Jan 14:30; Matouš 4:1–11) Byl také přesvědčen o tom, že Satana v jeho ničemných úkladech podporují další duchovní tvorové. Uzdravoval lidi ‚posedlé démony‘. (Matouš 12:22–28) Tato významná okolnost je uvedena dokonce i v ateistické publikaci A Rationalist Encyclopædia, která říká: „Ježíš, jak je vylíčen v Evangeliích, uznával víru v ďábly, a to bylo pro teology vždy kamenem úrazu.“ Když Ježíš mluvil o Ďáblovi a jeho démonech, neopakoval pouhé pověry převzaté z babylónské mytologie. Věděl, že tyto osoby skutečně existují.

Mnoho informací o Ďáblovi získáme ze slov, která řekl Ježíš tehdejším náboženským vůdcům: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit touhy svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44)

Ďábel, což je označení, které znamená „pomlouvač“, tedy byl „lhář a otec lži“. Byl to první tvor, který lhal o Bohu, a to již kdysi v zahradě Eden. Jehova řekl, že kdyby naši první rodiče jedli ze stromu poznání dobrého a zlého, ‚určitě by zemřeli‘. Satan prostřednictvím hada prohlásil, že to není pravda. (1. Mojžíšova 2:17; 3:4) Výstižně je označen jako „prahad, který je nazýván Ďábel a Satan“. (Zjevení 12:9)

Ďábel lhal také o stromu poznání dobrého a špatného. Tvrdil, že zákaz jíst z tohoto stromu je neoprávněný, že to je zneužití moci. Prohlásil, že Adam a Eva mohou být „jako Bůh“, protože si mohou sami rozhodovat, co je dobré a co špatné. Satan tvrdil, že lidé se svobodnou vůlí si o sobě mají plným právem rozhodovat sami. (1. Mojžíšova 3:1–5) Bylo tedy zpochybněno to, že Boží způsob vlády je správný. Tím vznikly závažné sporné otázky. Jehova tedy poskytl čas, aby tyto sporné  otázky mohly být vyřešeny. Znamená to, že Satanovi bylo dovoleno, aby ještě nějakou dobu žil. Čas, který mu byl vyhrazen, již brzy skončí. (Zjevení 12:12) Satan však dále pomocí lží a podvádění působí na lidstvo, aby se odcizilo Bohu, a k rozšiřování svých nauk používá takových lidí, jakými byli v Ježíšově době znalci Zákona a farizeové. (Matouš 23:13, 15)

Ježíš také řekl, že Ďábel byl „zabijákem, když začal,“ a že „nestál pevně v pravdě“. To neznamená, že Jehova stvořil Ďábla jako ‚zabijáka‘. Bible neučí, že Ďábel byl stvořen jako nějaký netvor, který by měl na starosti jakési místo, kde by se všichni Boží odpůrci trápili v ohni, a dokonce ani neučí, že by takové místo vůbec existovalo. Bible ukazuje, že mrtví jsou ve společném hrobě lidstva, a ne v nějakém ohnivém pekle či v místě, které by bylo příbytkem Satana. (Skutky 2:25–27; Zjevení 20:13, 14)

Ďábel byl původně „v pravdě“. Jakožto Boží dokonalý duchovní syn patřil kdysi do Jehovovy nebeské rodiny. ‚V pravdě‘ však ‚nestál pevně.‘ Dal přednost svým vlastním cestám a principům založeným na lži. „Začal“ ne tehdy, když byl stvořen jako Boží andělský syn, ale když se svévolně vzbouřil proti Jehovovi a když Adamovi a Evě lhal. Ďábel se chová podobně, jako se chovali lidé, kteří se vzbouřili proti Jehovovi v době Mojžíšově. O těchto lidech čteme: „Jednali zhoubně ze své strany; nejsou jeho dětmi, je to jejich vlastní vada.“ (5. Mojžíšova 32:5) Totéž je možné říci o Satanovi. „Zabijákem“ se stal tehdy, když se vzbouřil a stal se zodpovědným za smrt Adama a Evy a v podstatě celé lidské rodiny. (Římanům 5:12)

Neposlušní andělé

K Satanovi se v jeho vzpouře připojili další andělé. (Lukáš 11:14, 15) Tito andělé „opustili své vlastní správné bydliště“ a v Noemově době se zhmotňovali do lidských těl, aby měli sexuální styky „s lidskými dcerami“. (Juda 6; 1. Mojžíšova 6:1–4; 1. Petra 3:19, 20) Tak jednala ‚třetina nebeských hvězd‘ neboli menšina duchovních tvorů. (Zjevení 12:4)

V knize Zjevení, která je velice symbolická, je Ďábel znázorněn jako „velký, ohnivě zbarvený drak“. (Zjevení 12:3) Proč? Ne proto, že by měl doslovně strašidelné, ohyzdné tělo. Ve skutečnosti nevíme, jaké tělo mají duchovní tvorové, ale Satan se pravděpodobně v tomto směru od ostatních duchovních tvorů neliší. Ovšem to, že je popsán jako „velký, ohnivě zbarvený drak“, vhodně vystihuje Satanovu dravost, hrozivost, moc a ničivost.

Působení Satana a jeho démonů je nyní velmi omezeno. Nemohou se již zhmotňovat, což zřejmě dříve bylo možné. Krátce po tom, co bylo v roce 1914 zřízeno Boží Království v rukou Krista, byli svrženi do okolí země. (Zjevení 12:7–9)

Ďábel je nebezpečný nepřítel

Ďábel však přesto zůstává nebezpečným nepřítelem. „Obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (1. Petra 5:8) Není to nějaký neurčitý princip zla přebývající v našem nedokonalém těle. Se svými hříšnými sklony jistě musíme denně zápasit. (Římanům 7:18–20) Ale náš skutečný zápas je zaměřen „proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech“. (Efezanům 6:12)

 V jakém rozsahu uplatňuje Ďábel svůj vliv? „Celý svět leží v moci toho ničemného,“ říká apoštol Jan. (1. Jana 5:19) Je samozřejmé, že nechceme být posedlí Ďáblem ani se nechceme nechat ochromit pověrečným strachem z něj. Jednáme však moudře, jestliže jsme si vědomi toho, že se Ďábel snaží zaslepit nás tak, abychom nechápali pravdu, a že se snaží zlomit naši ryzost ve vztahu k Bohu. (Job 2:3–5; 2. Korinťanům 4:3, 4)

Při svých útocích na ty, kdo chtějí konat Boží vůli, Ďábel nepoužívá vždy jen brutální metody. Někdy jedná tak, že vypadá jako ‚anděl světla‘. Apoštol Pavel varoval křesťany před tímto nebezpečím, když napsal: „Bojím se, aby jako had svou vychytralostí svedl Evu, nebyla vaše mysl nějak zkažena, vzdálena od upřímnosti a cudnosti, které náleží Kristu.“ (2. Korinťanům 11:3, 14)

Proto musíme ‚být střízliví, bdít a postavit se proti němu, pevní ve víře‘. (1. Petra 5:8, 9; 2. Korinťanům 2:11) Nikdy Satanovi nenahrávejte tím, že byste se zaplétali do něčeho, co je spojeno s okultismem. (5. Mojžíšova 18:10–12) Pilně studujte Boží slovo a pamatujte na to, že když byl Ježíš Kristus pokoušen Ďáblem, vždy se odvolával na Boží slovo. (Matouš 4:4, 7, 10) Modlete se o Božího ducha. Jeho ovoce vám může pomoci vyvarovat se skutků těla, které Satan tak účinně podporuje. (Galaťanům 5:16–24) A kdykoli cítíte, že na vás Ďábel a jeho démoni působí nějakým tlakem, vroucně se modlete k Jehovovi. (Filipanům 4:6, 7)

Před Ďáblem nemusíme pociťovat žádnou hrůzu. Jehova nám slibuje skutečnou ochranu před jakýmkoli Satanovým působením. (Žalm 91:1–4; Přísloví 18:10; Jakub 4:7, 8) „Dál získávejte moc v Pánu a v mohutnosti jeho síly,“ říká apoštol Pavel. Potom budete „schopni pevně stát proti Ďáblovým pletichám“. (Efezanům 6:10, 11)

[Obrázek na straně 5]

Ježíš věděl, že Ďábel je skutečná osoba

[Obrázek na straně 6]

„Celý svět leží v moci toho ničemného“

[Podpisek]

Foto NASA

[Obrázky na straně 7]

Postavte se proti Ďáblovi tím, že budete studovat Boží slovo a pravidelně se modlit