Buďme vděční, a tak i šťastní

„VDĚČNOST je základní lidský pocit,“ uvedl kanadský list Calgary Herald. Citoval některé devítileté žáky základní školy, které jejich učitel požádal, aby napsali, za co jsou vděční. Jeden chlapec se zmínil o tom, že je vděčný za svou rodinu, ‚protože se o něho stará‘. Za svou rodinu byla vděčná i jedna dívka, která napsala: „Rodiče zajišťují, že jsem v bezpečí, že jsem zdravá, starají se o mě, milují mě, živí mě, a nebýt jich, vůbec bych nebyla na světě.“

Nevděčnost má za následek trvalou nespokojenost. Filozof-teolog J. I. Packer uvedl, že „jsme vytvořeni tak, abychom žili v závislosti na Bohu a v závislosti jeden na druhém“. To nám připomíná moudrou biblickou radu, která byla zapsána o staletí dříve a která zní: „Ukažte, že jste vděční.“ (Kolosanům 3:15) Projevy upřímné vděčnosti pomáhají vytvářet láskyplné vztahy.

A nejen to. Když si jeden druhého vážíme a projevujeme si navzájem ocenění, dáváme tak najevo i svou vděčnost Jehovovi, a on si toho všímá. Bible říká: „[Jehovovy] oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ (2. Paralipomenon 16:9) Bůh nás ujišťuje, že pamatuje na to, když lidé projevují lásku k jeho jménu, a že z toho má radost. (Hebrejcům 6:10) Ano, máme pádný důvod být vděční, protože když tuto bohulibou ctnost projevujeme denně, líbí se to Jehovovi a přispívá to k našemu štěstí. Výstižně se o tom píše v Příslovích 15:13: „Radostné srdce dobře působí na vzezření.“