Jak se můžeme správně rozhodovat

SVOBODNÁ vůle je dar od Boha. Bez ní bychom byli jen o málo víc než roboti a neměli bychom možnost ovládat své jednání. Se svobodnou vůlí však stojíme před problémy. V průběhu života totiž musíme činit různá rozhodnutí.

Mnohá z nich jsou docela banální. Jiná, například to, jakou si zvolíme životní dráhu nebo zda vstoupíme do manželství, mohou ovlivnit celý náš budoucí život. Jsou i rozhodnutí, která mají vliv na ostatní lidi. To, jak se někdy rozhodnou rodiče, zásadně ovlivní život jejich dětí. A za mnohá svá rozhodnutí se musíme zodpovídat Bohu. (Římanům 14:12)

Potřebujeme pomoc

Pokud jde o rozhodování, nemají lidé dobrou pověst. Jedno z prvních zaznamenaných lidských rozhodnutí mělo katastrofální následky. Eva se rozhodla, že si vezme ovoce, které Bůh výslovně zakázal jíst. Její rozhodnutí, které vycházelo ze sobecké touhy, mělo vliv i na jejího manžela, který společně s ní neuposlechl Boha. To vedlo k velkému utrpení lidstva. V mnoha případech lidé svá rozhodnutí stále zakládají spíše na sobeckých touhách než na spravedlivých zásadách. (1. Mojžíšova 3:6–19; Jeremjáš 17:9) A když stojíme před závažnými rozhodnutími, často jsme si vědomi svých omezení.

Není tedy překvapující, že mnoho lidí hledá při rozhodování o důležitých věcech pomoc od zdrojů vyšších, než jsou lidé. Biblická zpráva mluví o situaci, kdy uprostřed vojenského tažení musel udělat rozhodnutí Nebukadnecar. Byl to král, ale přesto se domníval, že se musí ‚uchýlit k věštění‘, tedy poradit se s duchy. Zpráva říká: „Zatřásl šípy. Tázal se pomocí terafim; díval se do jater.“ (Ezekiel 21:21) Také dnes se mnoho lidí radí s věštci a astrology a pomoc od duchů hledají i jiným způsobem. Tyto zdroje jsou ale podvodné a zavádějící. (3. Mojžíšova 19:31)

Existuje však Ten, kdo je naprosto spolehlivý a kdo v průběhu celých dějin pomáhal lidem činit moudrá rozhodnutí. Je to Jehova Bůh. Například ve starověku dal Bůh svému národu, Izraeli, Urim a Tummim, což byly pravděpodobně posvátné losy, které se metaly, když se národ dostal do závažné situace. Prostřednictvím Urim a Tummim dával Jehova přímé odpovědi na otázky a izraelským starším pomáhal nabýt jistotu, že jejich rozhodnutí jsou v souladu s jeho vůlí. (2. Mojžíšova 28:30; 3. Mojžíšova 8:8; 4. Mojžíšova 27:21)

Jiným příkladem je Gideon. Když byl povolán, aby vedl izraelská vojska proti Midianu, musel se rozhodnout, zda tuto vznešenou výsadu přijme. Gideon chtěl ujištění, že ho Jehova bude podporovat, a proto ho žádal o zázračné znamení. Modlil se o to, aby rouno, které nechá přes noc venku, bylo zvlhlé od rosy, ale půda kolem aby zůstala suchá. Příští noc žádal, aby rouno zůstalo suché, ale půda  kolem aby byla zmáčena rosou. Jehova Gideonovi láskyplně poskytl znamení, o která ho žádal. Díky tomu se tento muž rozhodl správně a s Boží pomocí rozdrtil izraelské nepřátele. (Soudci 6:33–40; 7:21, 22)

Jak je to dnes?

Také dnes Jehova pomáhá svým služebníkům, když stojí před závažnými rozhodnutími. Jakým způsobem? Měli bychom, podobně jako Gideon, žádat Jehovu o ‚zkoušku s rounem‘, tedy o znamení, které by nám ukázalo, kterou cestou se dát? Jistá manželská dvojice si kladla otázku, zda by se měla přestěhovat tam, kde bylo kazatelů Království více zapotřebí. Aby se dokázali lépe rozhodnout, udělali zkoušku. Vyhlásili, že jejich dům je za určitou cenu na prodej. Pokud za stanovenou cenu nebo za cenu vyšší bude dům do jistého data prodán, budou to brát jako znamení toho, že Bůh chce, aby se přestěhovali. Pokud se dům prodat nepodaří, usoudí, že Bůh nechce, aby se stěhovali.

Dům se prodat nepodařilo. Znamenalo to, že Jehova nechtěl, aby se tato manželská dvojice přestěhovala tam, kde zvěstovatelů bylo zapotřebí více? Jistě by bylo opovážlivé kategoricky tvrdit, co pro své služebníky Jehova dělá nebo nedělá. Nemůžeme říci, že se dnes nikdy nevkládá do našich záležitostí, aby nám ukázal, jaká je jeho vůle. (Izajáš 59:1) Ale nemáme důvod takový zásah očekávat tehdy, když činíme důležitá rozhodnutí, což by v podstatě znamenalo nechat je na Bohu. Vždyť i Gideon se po většinu svého života musel rozhodovat bez toho, že by mu Jehova dával zázračná znamení.

Bible přesto říká, že Bůh nám poskytuje vedení. O dnešní době předpovídá: „Tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste měli jít doprava, nebo v případě, že byste měli jít doleva.“ (Izajáš 30:21) Když máme rozhodnout něco závažného, je nanejvýš vhodné ujistit se, že naše rozhodnutí jsou v souladu s Boží vůli a že je z nich patrná Boží vyšší moudrost. Jak to můžeme udělat? Tím, že budeme hledat rady v Božím slově a dovolíme, aby Písmo bylo ‚lampou naší noze a světlem naší vozové cestě‘. (Žalm 119:105; Přísloví 2:1–6) Chceme-li toho dosáhnout, musíme si zvyknout přijímat přesné poznání z Bible. (Kolosanům 1:9, 10) A když stojíme před nějakým rozhodnutím, musíme pečlivě zkoumat všechny biblické zásady, které s danou záležitostí souvisejí. Takové zkoumání nám pomůže, abychom „se ujišťovali o důležitějších věcech“. (Filipanům 1:9, 10)

Také bychom měli s Jehovou rozmlouvat v modlitbě a důvěřovat, že nám naslouchá. Je skutečně útěchou, když našemu láskyplnému Bohu můžeme vysvětlit, jaké rozhodnutí musíme udělat, a také mu sdělit, o jakých možnostech řešení uvažujeme. Pak ho s důvěrou můžeme poprosit o vedení, abychom dospěli ke správnému rozhodnutí. Často se stane, že nám svatý duch připomene příslušné biblické zásady nebo nám možná pomůže jasněji pochopit verš, který se na naši situaci vztahuje. (Jakub 1:5, 6)

Díky Jehovovi také máme ve sboru zralé bratry, s nimiž svá rozhodnutí můžeme probrat. (Efezanům 4:11, 12) Když se radíme s ostatními lidmi, neměli bychom jednat jako  ti, kdo chodí od jednoho člověka ke druhému tak dlouho, dokud nenajdou toho, který jim řekne, co chtějí slyšet. Jeho rady se pak drží. Měli bychom také pamatovat na varovný příklad Rechoboama. Když stál před závažným rozhodnutím, dostal vynikající radu od starších mužů, kteří sloužili společně s jeho otcem. Rechoboam však jejich radu neuposlechl, ale ptal se na názor mladých mužů, kteří s ním vyrostli. Na základě jejich rady udělal velmi nemoudré rozhodnutí, a kvůli tomu ztratil velkou část svého království. (1. Královská 12:1–17)

Když se snažíme získat radu, hledejme ji u těch, kdo mají životní zkušenosti, kdo dobře znají Písmo a kdo mají hlubokou úctu k jeho spravedlivým zásadám. (Přísloví 1:5; 11:14; 13:20) Pokud je to možné, udělejme si čas na rozjímání o zásadách, které se naší situace týkají, a o všech informacích, které jsme načerpali. Až věci uvidíme ve světle Jehovova Slova, pak bude pravděpodobně zřejmější, které rozhodnutí je to správné. (Filipanům 4:6, 7)

Rozhodnutí, která děláme

Některá rozhodnutí jsou snadná. Když apoštolové dostali příkaz, aby přestali vydávat svědectví, věděli, že o Ježíšovi musí kázat dál. Ihned tedy informovali Sanhedrin, že se rozhodli poslouchat Boha spíše než člověka. (Skutky 5:28, 29) Jiná rozhodnutí budou možná vyžadovat více přemýšlení, protože v Bibli není výrok, který by se té věci přímo dotýkal. Přesto biblické zásady obvykle v jasnějším světle ukážou, jaké rozhodnutí bude to nejlepší. Například v době, kdy žil Ježíš, neexistovalo mnoho forem zábavy, které jsou běžné dnes. Přesto Bible obsahuje jasná vyjádření k tomu, co se Jehovovi líbí a co se mu nelíbí. Proto křesťan, který se oddává zábavě podporující násilí, nemravnost nebo vzpurnost, se rozhodl špatně. (Žalm 97:10; Jan 3:19–21; Galaťanům 5:19–23; Efezanům 5:3–5)

Někdy se může stát, že jsou správná dvě rozhodnutí. Je nádhernou výsadou sloužit tam, kde je to více zapotřebí, a může to přinést velké požehnání. Ale když se křesťan z určitého důvodu rozhodne, že se nepřestěhuje, může přesto vykonat znamenitou práci ve svém domovském sboru. Občas můžeme stát před rozhodnutím, které nám poskytne příležitost projevit hloubku své oddanosti Jehovovi, nebo tímto rozhodnutím můžeme ukázat, co je v našem životě nejdůležitější. Jehova nám tedy umožňuje používat naši svobodnou vůli k tomu, abychom ukázali, co skutečně je v našem srdci.

Často jsou našimi rozhodnutími ovlivněni další lidé. Například křesťané v prvním století se radovali, že jsou osvobozeni od mnoha omezení vyplývajících ze Zákona. To mimo jiné znamenalo, že mohli buď přijmout, nebo odmítnout jídlo, které bylo podle Zákona nečisté. Přesto byli vybízeni, aby při svém rozhodování o tom, zda tuto svobodu uplatní, brali v úvahu svědomí ostatních křesťanů. Slova, která v souvislosti s tím napsal Pavel, bychom mohli použít při mnoha rozhodnutích,  která činíme my dnes: „Nestaňte se příčinami ke klopýtání.“ (1. Korinťanům 10:32) Touha nebýt ostatním příčinou ke klopýtání nám může pomoci v mnoha rozhodnutích, která činíme. Vždyť láska k bližnímu je druhým největším přikázáním. (Matouš 22:36, 39)

K čemu naše rozhodnutí povedou

Rozhodnutí, která učiníme s dobrým svědomím a která jsou založena na biblických zásadách, povedou z dlouhodobého hlediska vždy k dobrému. Z krátkodobého hlediska však možná budou znamenat určité osobní oběti. Když apoštolové řekli Sanhedrinu o svém rozhodnutí, že budou dál kázat o Kristu, byli nejprve zmrskáni, a teprve potom propuštěni. (Skutky 5:40) Když se tři Hebrejci — Šadrak, Mešak a Abednego — rozhodli, že se nepokloní před Nebukadnecarovou zlatou sochou, dali tím v sázku svůj život. Byli připraveni na možnost, že by jejich rozhodnutí mohlo znamenat jejich smrt. Věděli však, že budou mít Boží schválení a požehnání. (Daniel 3:16–19)

Jestliže uděláme uvážené rozhodnutí, ale pak se dostaneme do potíží, není důvod myslet si, že takové rozhodnutí bylo špatné. „Čas a nepředvídaná událost“ mohou zhatit výsledek i těch nejlépe míněných rozhodnutí. (Kazatel 9:11) Kromě toho Jehova někdy dovoluje, aby se nepříznivými okolnostmi vyzkoušela opravdovost našeho závazku vůči němu. Jákob musel celou noc zápasit s andělem, aby obdržel požehnání. (1. Mojžíšova 32:24–26) I my se možná musíme potýkat s nepřízní, dokonce i tehdy, když děláme to, co je správné. Jestliže jsou však naše rozhodnutí v souladu s Boží vůlí, pak můžeme mít důvěru, že nám Jehova pomůže vytrvat a že nám nakonec požehná. (2. Korinťanům 4:7)

Když se tedy rozhodujeme v nějaké závažné věci, nespoléhejme na svou vlastní moudrost. Pátrejme po biblických zásadách, které se k dané situaci vztahují. Mluvme o tom s Jehovou. Pokud je to možné, hledejme radu u zralých spolukřesťanů. A pak buďme odvážní. Zodpovědným způsobem využívejme svobodnou vůli, kterou nám Bůh dal. Rozhodujme se správně a ukazujme Jehovovi, že naše srdce je přímé.

[Obrázek na straně 28]

Než učiníte závažné rozhodnutí, hledejte radu v Božím slově

[Obrázky na straně 28 a 29]

O rozhodnutích, která máte udělat, mluvte s Jehovou

[Obrázek na straně 30]

O závažnějších rozhodnutích můžete mluvit se zralými křesťany