Jak v našem srdci může vládnout Kristův pokoj?

„Ať ... vládne ve vašem srdci Kristův pokoj, neboť jste k tomu vskutku byli povoláni v jednom těle.“ (KOLOSANŮM 3:15)

1, 2. Jak vládne v srdci křesťana „Kristův pokoj“?

VLÁDNOUT je slovo, které je mnoha lidem nepříjemné, protože v nich vyvolává představu donucování a manipulace. Vybídka, kterou Pavel napsal spolukřesťanům v Kolosech, totiž „ať ... vládne ve vašem srdci Kristův pokoj“, se může někomu zdát nerozumná. (Kolosanům 3:15) Cožpak nemáme svobodnou vůli? Proč by měl někdo nebo něco vládnout v našem srdci?

² Pavel Kolosanům neříkal, že by se měli vzdát své svobodné vůle. Řecký výraz přeložený v Kolosanům 3:15 jako ‚vládnout‘ je příbuzný se slovem, jehož význam je „rozhodčí“, který v tehdejších atletických soutěžích uděloval cenu. Závodníci měli určitou svobodu v rámci pravidel hry, ale rozhodčí nakonec stanovil, kdo pravidla dodržel, a tudíž soutěž vyhrál. Podobně i my můžeme v životě svobodně činit mnoho rozhodnutí, ale „Kristův pokoj“ by měl při tom být vždy „rozhodčím“ neboli, jak to vyjadřuje překladatel Edgar J. Goodspeed, „rozhodující zásadou“ v našem srdci.

3. Co je „Kristův pokoj“?

³ Co je „Kristův pokoj“? Je to pokoj či vnitřní klid, které získáme, když se staneme Ježíšovými následovníky a poznáme, že nás Jehova Bůh a jeho Syn milují a schvalují. V době, kdy měl Ježíš opustit své učedníky, jim řekl: „Dávám vám svůj pokoj. ... Ať se vaše srdce neznepokojuje ani nesvírá strachem.“ (Jan 14:27) Tento pokoj už téměř 2 000 let zažívají věrní pomazaní členové Kristova těla a dnes na něm mají podíl i jejich druhové, „jiné ovce“. (Jan 10:16) Tento pokoj by měl být řídící silou v našem srdci. Když jsme v těžkých zkouškách, může nám pomoci, aby nás neochromil strach nebo abychom si nedělali přílišné starosti. Prozkoumejme nyní, jak to platí tehdy, když zažíváme nespravedlnost, když na nás doléhá úzkost a když si připadáme bezcenní.

Když zažíváme nespravedlnost

4. (a) Jak Ježíš poznal nespravedlnost? (b) Jak křesťané reagují na to, když se stanou oběťmi nespravedlnosti?

⁴ Král Šalomoun napsal: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9) Pravdivost těchto slov poznal Ježíš. V době, kdy byl v nebi, viděl velké křivdy, které lidé páchali jeden na druhém. Když byl na zemi, zažil tu největší nespravedlnost on sám. Byl bezhříšný člověk, a přesto byl obviněn z rouhání a usmrcen jako zločinec. (Matouš 26:63–66; Marek 15:27) Nespravedlnost bují i dnes a praví křesťané velmi trpí, protože jsou „předmětem nenávisti všech národů“. (Matouš 24:9) Ale i přes hrůzné zážitky v nacistických vyhlazovacích táborech a v sovětských gulazích, přes to, že se stávají oběťmi davového násilí, falešných obvinění a lživých útoků, jim Kristův pokoj pomáhá, aby zůstali pevní. Napodobují Ježíše, o němž čteme: „Když mu spílali, neoplácel spíláním. Když trpěl, nevyhrožoval, ale dále se odevzdával tomu, který soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:23)

5. O čem bychom měli nejdříve uvažovat, když se doslechneme, že ve sboru došlo ke zjevné nespravedlnosti?

 ⁵ K nespravedlnosti může dojít v mnohem menším měřítku. Možná se domníváme, že s někým se nespravedlivě zacházelo v křesťanském sboru. V takovém případě můžeme mít stejné pocity jako Pavel. Ten napsal: „Kdo je přiváděn ke klopýtání, a já nejsem popouzen?“ (2. Korinťanům 11:29) Co můžeme udělat? Měli bychom se ptát: ‚Opravdu to je nespravedlnost?‘ Často totiž neznáme všechny skutečnosti. Možná jsme vyslechli někoho, kdo tvrdí, že má zaručené informace, a potom reagujeme prudce. Bible však oprávněně říká: „Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu.“ (Přísloví 14:15) Musíme tedy být obezřetní.

6. Jak můžeme reagovat na to, co ve sboru chápeme jako nespravedlnost?

⁶ Předpokládejme však, že obětí toho, co chápeme jako nespravedlnost, jsme my sami. Jak by jednal ten, kdo má ve svém srdci Kristův pokoj? Možná cítíme, že si s člověkem, který nám podle našeho názoru ublížil, musíme promluvit. Místo abychom pak o tom vyprávěli každému, kdo bude naslouchat, proč spíše nepředložit celou záležitost v modlitbě Jehovovi, s důvěrou, že se postará o to, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost? (Žalm 9:10; Přísloví 3:5) Až to uděláme, možná se spokojíme s tím, že problém vyřešíme ve svém srdci a budeme ‚mlčet‘. (Žalm 4:4) Ve většině případů bude vhodné řídit se Pavlovou vybídkou: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kolosanům 3:13)

7. Na co bychom při jednání s našimi bratry měli vždy myslet?

⁷ Ať ale uděláme cokoli, musíme si připomínat, že to, co se stalo, už ovlivnit nemůžeme. Můžeme však ovlivnit svou reakci. Jestliže na to, co považujeme za nespravedlivé, reagujeme nevyrovnaně, může to na náš pokoj mít škodlivější účinky než samotná nespravedlnost. (Přísloví 18:14) Mohli bychom dokonce klopýtnout a přestat se stýkat se sborem, dokud nezískáme pocit, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Žalmista napsal, že pro ty, kdo milují Jehovovy zákony, ‚není žádný kámen klopýtání‘. (Žalm 119:165) Pravdou je, že čas od času všichni zažíváme nějakou nespravedlnost. Nikdy však nepřipusťme, aby pro nás tyto smutné zážitky byly překážkou ve službě Jehovovi. Ať v našem srdci naopak vládne Kristův pokoj.

Když na nás doléhá úzkost

8. Co bývá příčinou úzkosti a jaké následky může mít?

⁸ V těchto „posledních dnech“ je naprosto reálnou součástí života úzkost. (2. Timoteovi 3:1) Je pravda, že Ježíš řekl: „Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst, nebo o své tělo, pokud jde o to, co budete nosit.“ (Lukáš 12:22) Ale ne každá úzkost pramení ze starosti o hmotné věci. Lot byl „značně stísněn“ kvůli mravní zkaženosti  Sodomy. (2. Petra 2:7) Na Pavla doléhala „úzkost o všechny sbory“. (2. Korinťanům 11:28) Ježíš zažíval v noci před svou smrtí taková muka, že „jeho pot se stal jakoby kapkami krve, které padaly na zem“. (Lukáš 22:44) Je tedy zřejmé, že ne každá úzkost svědčí o slabé víře. Jestliže je však úzkost, ať ji vyvolalo cokoli, intenzivní a trvá dlouho, může nás připravit o pokoj. Některé křesťany přemohla tak, že se cítili neschopni dál plnit povinnosti související se službou Jehovovi. Bible říká: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo.“ (Přísloví 12:25) Co tedy můžeme dělat, jestliže nás úzkost sužuje?

9. Uveďte některé praktické kroky, díky nimž může být úzkost zmírněna, ale které příčiny úzkosti není možné odstranit?

⁹ V některých situacích možná dokážeme udělat praktická opatření. Jestliže příčinou našeho úzkostného stavu je nějaký zdravotní problém, bylo by moudré věnovat tomu pozornost, i když tyto záležitosti si musí každý rozhodnout sám. * (Matouš 9:12) Jestliže jsme zatíženi mnoha povinnostmi, mohli bychom některými z nich pověřit někoho jiného. (2. Mojžíšova 18:13–23) Ale co například rodiče, tedy ti, kdo mají závažné povinnosti, jimiž nikoho jiného pověřit nemohou? A co křesťan, jehož manželský partner je odpůrce? A co rodina, která je v zoufalé finanční situaci nebo která žije ve válečné zóně? Je jasné, že v tomto systému věcí nemůžeme odstranit všechny příčiny úzkosti. Ale přesto si v srdci můžeme uchovat Kristův pokoj. Jak?

10. Kterými dvěma způsoby může křesťan hledat úlevu od úzkosti?

¹⁰ Jedním ze způsobů je hledat útěchu v Božím slově. Král David napsal: „Když mi v nitru přibylo mých zneklidňujících myšlenek, projevy tvé vlastní útěchy začaly laskat mou duši.“ (Žalm 94:19) O Jehovových ‚projevech útěchy‘ se můžeme dozvědět v Bibli. Pokud  do této inspirované knihy nahlížíme pravidelně, pomůže nám to, abychom si v srdci zachovali Kristův pokoj. Bible říká: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22) V podobném duchu napsal Pavel: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:6, 7) Upřímná a pravidelná modlitba nám pomůže zachovat si pokoj.

11. (a) Proč byl Ježíš znamenitým příkladem, pokud jde o modlitbu? (b) Jak bychom měli na modlitbu pohlížet?

¹¹ V tomto ohledu je vynikajícím příkladem Ježíš. Když to bylo zapotřebí, modlil se ke svému nebeskému Otci celé hodiny. (Matouš 14:23; Lukáš 6:12) Modlitba Ježíšovi pomohla snést i ty nejtěžší zkoušky. Noc před tím, než zemřel, byla jeho tíseň velmi intenzivní. Jak se s tím Ježíš vypořádal? Modlil se „s ještě větší opravdovostí“. (Lukáš 22:44) Ano, dokonalý Syn Boží byl mužem modlitby. Oč více by tedy zvyk modlit se měli pěstovat Ježíšovi nedokonalí následovníci! Ježíš své učedníky učil, aby se ‚vždy modlili a nepolevovali‘. (Lukáš 18:1) Modlitba je skutečný a životně důležitý způsob komunikace s Tím, kdo nás zná lépe, než my známe sami sebe. (Žalm 103:14) Jestliže si v srdci chceme uchovat Kristův pokoj, pak se budeme ‚modlit ustavičně‘. (1. Tesaloničanům 5:17)

Překonávejme svá omezení

12. Kvůli čemu mají někteří křesťané pocit, že jejich služba je nedostatečná?

¹² Každého svého služebníka Jehova považuje za drahocenného. (Ageus 2:7, poznámka pod čarou) Pro mnoho lidí je však obtížné tuto skutečnost uznat. Někteří jsou možná sklíčeni kvůli pokročilému věku, kvůli narůstajícím rodinným povinnostem nebo kvůli zhoršujícímu se zdraví. Další mohou mít pocit, že jsou nepříznivě ovlivněni zoufalými podmínkami, v nichž vyrůstali. A jsou lidé, kteří se možná trápí kvůli chybám z minulosti a pochybují, že jim Jehova může někdy odpustit. (Žalm 51:3) Jak se s takovými pocity vypořádat?

13. Jakou útěchu dává Písmo těm, kdo si připadají nedostateční?

¹³ Kristův pokoj nám poskytne jistotu v tom, že nás Jehova miluje. Ježíš nikdy neřekl, že by se naše hodnota určovala podle toho, co děláme v porovnání s ostatními. Jestliže o této skutečnosti rozjímáme ve svém srdci, můžeme tím tento pokoj obnovit. (Matouš 25:14, 15; Marek 12:41–44) Ježíš kladl důraz na věrnou oddanost. Svým učedníkům řekl: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Matouš 24:13) Samotný Ježíš byl lidmi „opovrhován“, ale nepochyboval o tom, že ho Otec miluje. (Izajáš 53:3; Jan 10:17) A své učedníky ujistil, že i oni jsou milováni. (Jan 14:21) Ježíš to chtěl zdůraznit, a proto řekl: „Což se neprodávají dva vrabci za minci malé hodnoty? A přece ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Ale i všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny. Proto nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Matouš 10:29–31) To je opravdu vřelé ujištění o Jehovově lásce.

14. Jak jsme ujištěni o tom, že Jehova si cení každého z nás?

¹⁴ Ježíš také řekl: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ (Jan 6:44) Jehova nás přitáhl, abychom následovali Ježíše, a proto jistě chce, abychom byli zachráněni. Ježíš svým učedníkům řekl: „Není žádoucí v očích mého Otce, který je v nebi, aby zahynul jeden z těchto maličkých.“ (Matouš 18:14) Sloužíte-li tedy s úplným srdcem, můžete jásat ve svých znamenitých skutcích. (Galaťanům 6:4) Pokud vás trápí chyby, jichž jste se dopustili v minulosti, pak buďte ujištěni, že těm, kdo opravdu činí  pokání, Jehova odpustí „ve velkém měřítku“. (Izajáš 43:25; 55:7) Pokud se cítíte sklíčeni z nějakého jiného důvodu, pamatujte na to, že „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje“. (Žalm 34:18)

15. (a) Jak se nás Satan snaží připravit o pokoj? (b) Jakou důvěru v Jehovu můžeme mít?

¹⁵ Satan netouží po ničem jiném, než aby nás o pokoj připravil. Vždyť kvůli Satanovi vznikl dědičný hřích, s nímž všichni zápasíme. (Římanům 7:21–24) Jistě by si přál, abychom si mysleli, že kvůli naší nedokonalosti je Bohu naše služba nepřijatelná. Nikdy nedovolme, aby nás Ďábel zbavil odvahy. Buďme si vědomi toho, jaké jsou jeho záměry, a kéž nám toto vědomí pomůže, abychom byli odhodláni vytrvat. (2. Korinťanům 2:11; Efezanům 6:11–13) Pamatujme na to, že „Bůh je větší než naše srdce a zná všechno“. (1. Jana 3:20) Jehova vidí víc než jen naše poklesky. Vidí také naše pohnutky a úmysly. Načerpejme tedy útěchu ze žalmistových slov: „Jehova neopustí svůj lid ani nezanechá své vlastní dědictví.“ (Žalm 94:14)

Sjednoceni v Kristově pokoji

16. Proč můžeme říci, že ve svém úsilí vytrvávat nejsme sami?

¹⁶ Pavel napsal, že bychom měli dovolit, aby v našem srdci vládl Kristův pokoj, protože jsme byli „povoláni v jednom těle“. Pomazaní křesťané, kterým Pavel psal, byli povoláni, aby byli součástí Kristova těla. To platí i pro zbývající pomazané v dnešní době. Jejich druhové z řad ‚jiných ovcí‘ jsou s nimi sjednoceni jako ‚jedno stádo‘ pod ‚jedním pastýřem‘, Ježíšem Kristem. (Jan 10:16) Miliony křesťanů společně jako celosvětové ‚stádo‘ dovolují, aby v jejich srdci vládl Kristův pokoj. Vědomí, že nejsme sami, nám pomáhá, abychom vytrvávali. Petr napsal: „Postavte se ... proti [Satanovi], pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“ (1. Petra 5:9)

17. Co nás pobízí k tomu, abychom Kristův pokoj nechali vládnout v našem srdci?

¹⁷ Kéž tedy všichni dál usilujeme o pokoj, který je důležitým ovocem Božího svatého ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Ti, které Jehova shledá jako neposkvrněné, bezvadné a v pokoji, zažijí nakonec požehnání v podobě věčného života na rajské zemi, kde bude přebývat spravedlnost. (2. Petra 3:13, 14) Máme pádné důvody pro to, aby v našem srdci vládl Kristův pokoj.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Co je Kristův pokoj?

• Jak může Kristův pokoj vládnout v našem srdci tehdy, když zažíváme nespravedlnost?

• Jak nám Kristův pokoj pomáhá vypořádat se s úzkostí?

• Jak je pro nás Kristův pokoj útěchou, když si připadáme bezcenní?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 15]

Před svými žalobci se Ježíš upnul k Jehovovi

[Obrázek na straně 16]

Naši úzkost mohou ukonejšit Jehovovy projevy útěchy podobně jako vřelé objetí milujícím otcem

[Obrázek na straně 18]

Vytrvalost má v Božích očích velkou hodnotu