Kdysi jsme byly vlky, teď jsme ovcemi

Jako malá děvčata jsme se Sakinou žily v sousedství. Sakina byla velká a statná, ale já jsem byla malá a hubená. Často jsme se hašteřily, ale jednoho dne jsme se doopravdy popraly. Od té doby jsme spolu nejen nemluvily, ale ani jsme se nezdravily. Nakonec jsme se obě odstěhovaly a ztratily jsme spojení.

V roce 1994 jsem začala studovat Bibli se svědky Jehovovými a moje osobnost se začala krůček po krůčku měnit. O čtyři roky později jsem se zúčastnila zvláštního sjezdového dne ve městě Bujumbura v Burundi. K mému údivu jsem se tam setkala se Sakinou. Měla jsem radost z toho, že tam byla, ale naše uvítání bylo poněkud chladné. Později ten den jsem nemohla uvěřit svým očím, když jsem ji zahlédla mezi uchazeči o křest. I ona se od základu změnila. Už nebyla tím bojovným člověkem, se kterým jsem se tak často hádala. Bylo opravdu nádherné vidět, jak křtem ve vodě dává veřejně najevo, že svůj život zasvětila Bohu.

Když vyšla z vody, běžela jsem ji obejmout. Do ucha jsem jí pošeptala: „Pamatuješ, jak jsme spolu válčily?“ „Ano, pamatuju,“ řekla, „ale to je minulost. Teď je ze mě jiný člověk.“

Obě jsme šťastné, že jsme našly biblickou pravdu, která sjednocuje, a že se naše osobnost připomínající svými projevy vlky změnila v osobnost připomínající ovce, které patří Velkému Pastýři, Jehovovi Bohu. Ano, biblická pravda skutečně mění život lidí.