Jehovovo požehnání nás obohacuje

„Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (PŘÍSLOVÍ 10:22)

1, 2. Proč štěstí nesouvisí s hmotným bohatstvím?

V DNEŠNÍ době je život milionů lidí ovládán honbou za hmotnými věcmi. Přinášejí jim však tyto věci štěstí? „Nevzpomínám si, že by lidé byli někdy kvůli svému údělu tak skleslí jako dnes,“ uvádí časopis The Australian Women’s Weekly. A dodává: „Je to paradox. Slyšíme, že Austrálie je na tom po hospodářské stránce skvěle, že se ještě nikdy nežilo tak dobře. ... Přesto v celém národě vládne pesimismus. Muži i ženy cítí, že jim v životě něco schází, ale nejsou schopni definovat, co to je.“ Písmo opravdu přesně poukazuje na to, že ani štěstí, ani život nevyplývají z věcí, které vlastníme. (Kazatel 5:10; Lukáš 12:15)

² Bible nás učí, že největší štěstí plyne z Božího požehnání. V souvislosti s tím se v Příslovích 10:22 píše: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ Bolest je často důsledkem chamtivého získávání hmotného bohatství. Pavel tedy vhodně varoval: „Ti, kdo se rozhodli, že zbohatnou, upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých tužeb, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli od  víry zavedeni na scestí a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Timoteovi 6:9, 10)

3. Proč Boží služebníci zažívají zkoušky?

³ Na druhé straně požehnání, které s sebou nepřináší bolest, dostihne všechny ty, kdo ‚stále naslouchají hlasu Jehovy‘. (5. Mojžíšova 28:2) Někdo si však může položit otázku: ‚Jestliže Jehova nepřidává k požehnání žádnou bolest, proč mnoho Božích služebníků trpí?‘ Bible ukazuje, že Bůh naše zkoušky sice připouští, ale jejich původcem je ve skutečnosti Satan, jeho ničemný svět a naše vlastní nedokonalost. (1. Mojžíšova 6:5; 5. Mojžíšova 32:4, 5; Jan 15:19; Jakub 1:14, 15) Jehova je zdrojem ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘. (Jakub 1:17) Jeho požehnání tedy nikdy nepůsobí bolest. O některých dokonalých Božích obdarováních proto uvažujme.

Neocenitelným darem je Boží slovo

4. Z jakého požehnání a z jakého cenného daru se Jehovův lid těší v tomto ‚čase konce‘?

⁴ O „času konce“ Danielovo proroctví říká: „Pravé poznání se rozhojní.“ To však bylo blíže vymezeno slovy: „Žádní ničemní neporozumějí; ale ti, kdo mají pochopení, porozumějí.“ (Daniel 12:4, 10) Jen si to představte! Boží slovo — a zejména proroctví — je proneseno s takovou božskou moudrostí, že ničemní jeho pravý smysl pochopit nemohou, ale Jehovův lid to dokáže. „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe a země,“ modlil se Boží syn, „protože jsi pečlivě utajil tyto věci před moudrými a intelektuály a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože jsi schválil takové jednání.“ (Lukáš 10:21) Je opravdu požehnáním mít neocenitelný dar v podobě Božího psaného slova, Bible, a patřit k lidem, kterým Jehova dal duchovní pochopení. (1. Korinťanům 1:21, 27, 28; 2:14, 15)

5. Co je moudrost a jak ji můžeme získat?

⁵ Kdyby však nebylo ‚moudrosti shora‘, žádné duchovní pochopení bychom neměli. (Jakub 3:17) Moudrost je schopnost používat poznání a porozumění k řešení problémů, k tomu, abychom se vyhnuli nebezpečí nebo ho odvrátili, abychom dosáhli cílů nebo dali dobrou radu. Jak získáme zbožnou moudrost? V Příslovích 2:6 se píše: „Jehova sám totiž dává moudrost; z jeho úst je poznání a rozlišovací schopnost.“ Ano, Jehova nám požehná moudrostí, pokud se o ni budeme vytrvale modlit, stejně jako dal „moudré a rozumějící srdce“ králi Šalomounovi. (1. Královská 3:11, 12; Jakub 1:5–8) Chceme-li moudrost získat, musíme Jehovovi naslouchat také tím, že budeme pravidelně studovat a uplatňovat jeho Slovo.

6. Proč je moudré uplatňovat v životě Boží zákony a zásady?

⁶ Nejlepšími příklady zbožné moudrosti jsou biblické zákony a zásady. Z nich máme užitek v každém ohledu — v tělesném, duševním, citovém i duchovním. Žalmista vhodně zpíval: „Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět. Jehovova připomínka  je důvěryhodná, činí nezkušeného moudrým. Nařízení od Jehovy jsou přímá, rozradostňují srdce; Jehovovo přikázání je čisté, rozzařuje oči. Bázeň před Jehovou je ryzí, zůstává navždy. Jehovova soudcovská rozhodnutí jsou pravá; prokázala se jako zcela spravedlivá. Jsou žádoucnější než zlato, ano než mnoho přečištěného zlata; a sladší než med a med tekoucí z pláství.“ (Žalm 19:7–10; 119:72)

7. K čemu vede přehlížení Božích spravedlivých měřítek?

⁷ Na druhé straně ti lidé, kteří Boží spravedlivá měřítka přehlížejí, nenacházejí štěstí ani svobodu, které hledají. Dříve či později zjistí, že Bohu se nelze posmívat, protože to, co člověk rozseje, to také sklidí. (Galaťanům 6:7) Miliony lidí, kteří přehlížejí biblické zásady, sklízejí smutné plody v podobě nechtěného těhotenství, odporných nemocí nebo vysilujících závislostí. Pokud kajícně nezmění svůj způsob života, jejich cesta je nakonec povede ke smrti a možná k tomu, že je Bůh zničí. (Matouš 7:13, 14)

8. Proč ti, kdo milují Boží slovo, jsou šťastní?

⁸ Ale ty, kdo milují Boží slovo a uplatňují ho, dostihne bohaté požehnání nyní i v budoucnosti. Právem cítí, že je Boží zákon osvobozuje, jsou opravdu šťastní a dychtivě očekávají dobu, kdy budou zbaveni hříchu a jeho smrtících účinků. (Římanům 8:20, 21; Jakub 1:25) Tato naděje je jistá, protože jejím základem je ten nejláskyplnější dar, jaký Bůh dal lidstvu — výkupní oběť jeho jediného zplozeného Syna, Ježíše Krista. (Matouš 20:28; Jan 3:16; Římanům 6:23) Tento vynikající dar potvrzuje, jak hlubokou lásku má Bůh k lidem, a je zárukou nekonečného požehnání pro ty, kdo Jehovovi stále naslouchají. (Římanům 8:32)

Jsme vděční za dar v podobě svatého ducha

9, 10. Jaký užitek máme z Jehovova daru v podobě svatého ducha? Uveďte příklad.

⁹ Dalším láskyplným darem, který nám dal Bůh a za který bychom měli být vděční, je jeho svatý duch. V den Letnic roku 33 n. l. apoštol Petr vybízel zástup, který byl v Jeruzalémě: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ (Skutky 2:38) Svatého ducha dnes Jehova dává svým služebníkům, kteří mu zasvětili svůj život a kteří se o tohoto ducha modlí a chtějí konat Boží vůli. (Lukáš 11:9–13) Ve starověku tato nejmocnější síla ve vesmíru — Boží svatý duch neboli činná síla — posilovala věrné muže a ženy, mimo jiné i první křesťany. (Zecharjáš 4:6; Skutky 4:31) Totéž může vykonat i v našem případě, přestože jako Jehovův lid možná stojíme před děsivými překážkami či problémy. (Joel 2:28, 29)

¹⁰ Zamysleme se nad příkladem Laurel, která onemocněla dětskou obrnou a 37 let žila v železných plicích. * I přes nesmírně obtížné okolnosti sloužila Bohu horlivě až do své smrti. Po celá ta léta dostihovalo Laurel bohaté Jehovovo požehnání. Například dokázala asi 17 lidem pomoci, aby získali přesné poznání biblické pravdy, i když byla 24 hodin denně uvězněna ve svém stroji. Její situace připomíná slova apoštola Pavla: „Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ (2. Korinťanům 12:10) Ano, veškeré úspěchy, kterých při kázání dobré zprávy možná dosáhneme, nejsou dílem našich vlastních schopností ani naší vlastní síly, ale přicházejí díky tomu, že nám  Bůh pomáhá svatým duchem, kterého dává těm, kdo stále naslouchají jeho hlasu. (Izajáš 40:29–31)

11. Jaké vlastnosti plodí Boží duch v těch, kdo oblékají „novou osobnost“?

¹¹ Jestliže poslušně nasloucháme Bohu, jeho duch v nás plodí lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání. (Galaťanům 5:22, 23) Toto „ovoce ducha“ je součástí ‚nové osobnosti‘, kterou si křesťané oblékají místo všech násilnických, zvířecích rysů, které dříve možná projevovali. (Efezanům 4:20–24; Izajáš 11:6–9) Mezi tímto ovocem má velmi důležité místo láska, která je „dokonalým poutem jednoty“. (Kolosanům 3:14)

Vážíme si daru v podobě křesťanské lásky

12. Jak projevovala lásku Tabita a další křesťané v prvním století?

¹² Dalším požehnaným darem od Jehovy, darem, kterého si oprávněně vážíme, je křesťanská láska. Je vedena zásadami, ale má v sobě tolik náklonnosti, že k sobě věřící lidi přitahuje dokonce těsněji, než to dokážou tělesná pouta. (Jan 15:12, 13; 1. Petra 1:22) Uvažujme například o Tabitě, znamenité křesťance, která žila v prvním století. „Oplývala dobrými skutky a dary z milosrdenství“, zejména vzhledem ke vdovám ve sboru. (Skutky 9:36) Tyto ženy možná měly tělesné příbuzné, ale Tabita chtěla udělat co možná nejvíce pro to, aby jim pomohla a povzbudila je. (1. Jana 3:18) Tak dala opravdu vynikající příklad. Bratrská láska vedla Prisku a Aquilu, aby pro Pavla ‚nasadili své vlastní hrdlo‘. Láska podnítila také Epafra, Lukáše, Onesifora a další křesťany, aby Pavlovi pomáhali v době, kdy byl vězněn v Římě. (Římanům 16:3, 4; 2. Timoteovi 1:16; 4:11; Filemonovi 23, 24) Ano, takoví křesťané dnes ‚mají mezi sebou lásku‘, která je požehnaným darem od Boha a která ukazuje, že jsou pravými Ježíšovými učedníky. (Jan 13:34, 35)

13. Jak můžeme dát najevo, že si hluboce vážíme našeho křesťanského společenství bratrů?

¹³ Vážíte si lásky projevované v křesťanském sboru? Jste vděční za naše duchovní  společenství bratrů, které existuje po celém světě? I to jsou požehnání a dary shora, které nás obohacují. Jak můžeme dát najevo, že si jich vážíme? Tím, že Bohu prokazujeme posvátnou službu, tím, že se účastníme křesťanských shromáždění, a tím, že projevujeme lásku a další ovoce Božího ducha. (Filipanům 1:9; Hebrejcům 10:24, 25)

„Dary v podobě lidí“

14. Co se vyžaduje od křesťana, jestliže má sloužit jako starší nebo služební pomocník?

¹⁴ Křesťanští muži, kteří svým spoluctitelům chtějí sloužit jako starší nebo služební pomocníci, mají ušlechtilý cíl. (1. Timoteovi 3:1, 8) Má-li bratr splňovat požadavky na tuto výsadu, musí být duchovně smýšlejícím člověkem, musí být zběhlý v Písmu a horlivý v kazatelské službě. (Skutky 18:24; 1. Timoteovi 4:15; 2. Timoteovi 4:5) Musí být pokorný, skromný a trpělivý, protože lidi opovážlivé, pyšné a ctižádostivé nedostihne Boží požehnání. (Přísloví 11:2; Hebrejcům 6:15; 3. Jana 9, 10) Jestliže je ženatý, má být milující hlavou rodiny a má být schopen dobře předsedat celé své domácnosti. (1. Timoteovi 3:4, 5, 12) Takový muž si váží duchovního bohatství, a proto získá Jehovovo požehnání. (Matouš 6:19–21)

15, 16. Kdo se prokazuje jako „dary v podobě lidí“? Uveďte příklady.

¹⁵ Když se ti, kdo ve sboru slouží v postavení starších, namáhají jako evangelisté, pastýři a učitelé, dávají nám dobré důvody pro to, abychom si těchto ‚darů v podobě lidí‘ vážili. (Efezanům 4:8, 11) Ti, kdo z jejich láskyplné služby mají užitek, možná vždy nevyjadřují své ocenění, ale všechno to, co věrní starší dělají, vidí Jehova. On nezapomene na lásku, kterou projevují k jeho jménu tím, že slouží jeho lidu. (1. Timoteovi 5:17; Hebrejcům 6:10)

¹⁶ Zamysleme se nad příkladem jednoho staršího, který se velmi namáhal. Navštívil křesťanskou dívku, jež měla podstoupit operaci mozku. Jedna přítelkyně této rodiny napsala: „Byl tak laskavý a starostlivý a tolik nám pomohl. Požádal, zda by se s námi mohl pomodlit k Jehovovi. Když se modlil, otec [který není svědek Jehovův] plakal a také všem ostatním, kdo byli v nemocničním pokoji, stékaly po tvářích slzy. Modlitba staršího byla velmi citlivá. A od Jehovy bylo opravdu láskyplné, že ho poslal právě v tuto chvíli!“ Jiná pacientka, jež je svědkem, se o starších, kteří ji navštívili, vyjádřila: „Když přišli k mému lůžku na jednotce intenzivní péče, věděla jsem, že ať se od této chvíle stane cokoli, jsem schopna to snést. Získala jsem sílu a pokoj.“ Mohl by si někdo takový láskyplný zájem koupit? Rozhodně ne! Je to dar, který jsme dostali od Boha a který můžeme využívat prostřednictvím křesťanského sboru. (Izajáš 32:1, 2)

Dar v podobě kazatelské služby

17, 18. (a) Jaký dar služby dal Jehova všem příslušníkům svého lidu? (b) Jakou pomoc Bůh poskytuje, abychom svou službu mohli vykonávat?

¹⁷ Žádnému člověku nikdy nebyla poskytnuta větší čest než to, že může sloužit Jehovovi, Nejvyššímu. (Izajáš 43:10; 2. Korinťanům 4:7; 1. Petra 2:9) Ale výsada podílet se na veřejné službě je přístupná všem, kdo mají opravdovou touhu sloužit Bohu — mladým i letitým, mužům i ženám. Využíváte tento vzácný dar? Někteří křesťané se možná zdráhají, protože mají pocit, že na to nestačí. Pamatujme však, že Jehova dává těm, kdo mu slouží, svého svatého ducha, a ten nám pomůže vyvážit to, čeho se nám možná nedostává. (Jeremjáš 1:6–8; 20:11)

¹⁸ Jehova své dílo kázání o Království svěřuje svým pokorným služebníkům, a ne těm lidem, kteří mají sklon k pýše a ke spoléhání na vlastní schopnosti. (1. Korinťanům 1:20, 26–29) Pokorní a skromní lidé uznávají svá omezení a při své kazatelské službě spoléhají na Boží pomoc. Také oceňují duchovní podporu, kterou jim Bůh poskytuje prostřednictvím ‚věrného správce‘. (Lukáš 12:42–44; Přísloví 22:4)

Vynikající dar — šťastný rodinný život

19. Co vede k úspěchu při výchově dětí?

¹⁹ Manželství a šťastný rodinný život jsou darem od Boha. (Rut 1:9; Efezanům 3:14, 15) I děti jsou vzácným ‚dědictvím od Jehovy‘ a přinášejí radost rodičům, kteří jim úspěšně vštěpují bohulibé vlastnosti. (Žalm 127:3) Jste-li rodiči, pak naslouchejte Jehovovu hlasu a své děti vyučujte v souladu s Božím slovem. Ti, kdo to dělají, jistě zažijí Jehovovu podporu a bohaté požehnání. (Přísloví 3:5, 6; 22:6; Efezanům 6:1–4)

20. Co může pomoci rodičům, jejichž děti opustí pravé uctívání?

²⁰ Některé děti, když vyrostou, se i přes svědomité úsilí bohabojných rodičů rozhodnou opustit pravé uctívání. (1. Mojžíšova 26:34, 35) Pro rodiče to může být z citového hlediska zdrcující. (Přísloví 17:21, 25) Neměli by se však vzdávat veškeré naděje. Naopak by možná bylo užitečné, kdyby si připomínali Ježíšovo podobenství o marnotratném synovi. Tento syn sice odešel z domu a vedl bezuzdný život, ale později se vrátil do domu svého otce, který ho přijal s radostí a láskou. (Lukáš 15:11–32) Ať se stane cokoli, věrní křesťanští rodiče mohou mít jistotu, že je Jehova chápe, že má o ně láskyplný zájem a že mají jeho neselhávající podporu. (Žalm 145:14)

21. Komu bychom měli naslouchat a proč?

²¹ Ať si tedy každý z nás stanoví, co je v jeho životě opravdu důležité. Usilujeme snad dychtivě o hojnost v hmotném ohledu, což může přinést bolest nám i naší rodině? Nebo spíše usilujeme o ‚dobré dary a dokonalá obdarování‘, která dostáváme od „Otce nebeských světel“? (Jakub 1:17) Satan, ‚otec lži‘, chce, abychom se plahočili za hmotným bohatstvím a ztratili jak štěstí, tak i život. (Jan 8:44; Lukáš 12:15) Jehova má ale na srdci naše skutečné blaho. (Izajáš 48:17, 18) Naslouchejme tedy našemu láskyplnému nebeskému Otci a v něm vždy mějme „největší potěšení“. (Žalm 37:4) Pokud tak budeme jednat, pak nás obohatí Jehovovy neocenitelné dary a hojné požehnání — a to bez jakékoli bolesti.

[Poznámka pod čarou]

 Vzpomínáte si?

• Kde je možné nalézt to největší štěstí?

• Co patří k darům, které Jehova dává svému lidu?

• Proč je darem kazatelská služba?

• Co mohou rodiče udělat pro to, aby při výchově dětí měli Boží požehnání?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 16]

Projevujete ocenění pro Boží dar v podobě Božího psaného slova?

[Obrázek na straně 17]

Laurel Nisbetová horlivě sloužila Bohu i přes velmi obtížné okolnosti

[Obrázky na straně 18]

Novodobí křesťané jsou podobně jako Tabita dobře známi svými láskyplnými skutky

[Obrázek na straně 19]

Křesťanští starší mají láskyplný zájem o spoluvěřící