Může lidi něco skutečně sjednotit?

BEZ ohledu na to, jakého jste přesvědčení, budete pravděpodobně souhlasit s tím, že téměř v každém náboženství musí být lidé, kteří milují pravdu. Lidé, kteří si opravdově váží toho, co je pravé, a kteří jsou ochotni to hledat, mohou být hinduisté, katolíci, Židé nebo členové jiných náboženství. Zdá se však, že náboženství spíše lidstvo rozděluje. Někteří lidé dokonce používají náboženství k nekalým cílům. Je vůbec možné, aby upřímní lidé ze všech náboženství, kteří milují to, co je dobré a pravé, byli někdy sjednoceni? Mohli by se spojit, aby dosáhli společného cíle?

Je znepokojující vidět, že náboženství vyvolává stále více rozporů. Povšimněme si některých z těchto konfliktů. Na Srí Lance bojují hinduisté s buddhisty. Protestanté, katolíci a Židé prolévají krev v nejrůznějších konfliktech. V Čečensku, Indonésii a Kosovu bojují „křesťané“ s muslimy. A v Nigérii, kde došlo v březnu roku 2000 k bojům kvůli náboženským rozporům, bylo za dva dny zabito 300 obyvatel. Ano, krutost v těchto konfliktech byla podnícena náboženskou nenávistí.

Upřímní lidé jsou často zděšeni, když vidí, jaké ničemnosti se páchají ve jménu náboženství. Mnozí pravidelní návštěvníci kostela bývají otřeseni například tím, že duchovní, kteří sexuálně zneužívali děti, jsou v některých církvích oficiálně stále trpěni. Jiní věřící se velmi pozastavují nad tím, že mnohé takzvaně křesťanské sekty nemají jednotný názor na takové otázky, jako je homosexualita a potraty. Je tedy zřejmé, že náboženství lidstvo nesjednotilo. Mezi členy mnoha náboženství však jsou lidé, kteří upřímně milují pravdu. Svědčí o tom případy, které zde uvádíme.

Toužili po pravdě

Fidelia byla upřímná, oddaná katolička. Chodila do kostela svatého Františka v bolivijském městě La Paz a měla ve zvyku vždy se vrhnout obličejem k zemi a uctívat obraz Marie. Před kříž stavěla ty nejlepší svíčky, jaké se daly koupit. Každý týden darovala knězi velké množství potravin, aby je rozdal chudým. Fidelii však zemřelo pět z jejích dětí, a to ještě dříve, než mohly být pokřtěny. Když jí kněz řekl, že všechny ty děti trpí v temném předpeklí, Fidelia se ptala: ‚Jak to je možné, jestliže je Bůh dobrý?‘

Lékařka Tara pochází z Káthmándú v Nepálu a byla vychována jako hinduistka. Řídila se dávnými zvyky, které po staletí pěstovali její předkové, uctívala své bohy v hinduistických chrámech a měla doma modly. Tara si však nedokázala odpovědět na řadu otázek, například: Proč je tolik utrpení? Proč lidé umírají? Ve svém náboženství našla jen velmi málo uspokojujících odpovědí.

Panya vyrostl v thajském městě Bangkoku, v domě blízko kanálu, a byl vychován jako buddhista. Učil se, že utrpení je výsledkem skutků  spáchaných v dřívějších životech a že člověk od něj může být osvobozen tehdy, jestliže se zbaví všech žádostí. Podobně jako jiní upřímní buddhisté se také on naučil hluboké úctě před moudrostí mnichů ve žlutém rouchu, kteří si každý den za úsvitu přicházeli k domu pro almužnu. Věnoval se meditaci a sbíral obrázky Buddhy, protože doufal, že ho budou chránit. Stala se mu však vážná nehoda, po které zůstal od pasu dolů ochrnutý. Panya potom navštěvoval buddhistické kláštery a upřímně doufal, že bude zázračně uzdraven. Ani uzdravení, ani duchovního osvícení se však nedočkal. Místo toho se dostal pod vliv spiritismu a sám se do něj zapletl.

Virgil se narodil ve Spojených státech a na vysoké škole se stal členem hnutí Černých muslimů. Horlivě šířil jejich literaturu, ve které se říkalo, že běloch je Ďábel. Domnívali se, že právě proto bílí lidé jednají s černými tak krutě. Virgil sice zastával své náboženství upřímně, ale znepokojovaly ho otázky: Je možné, že by všichni bílí lidé byli zlí? A proč se při kázání tak často mluví o penězích?

Charo sice vyrostla v Jižní Americe, která je převážně katolická, ale byla upřímnou protestantkou. Byla ráda, že nemá nic společného s modlářstvím, které viděla kolem sebe. Charo ráda chodila každou neděli do kostela a účastnila se bohoslužeb, které silně působily na city. Volala při nich „Hallelujah“ a po bohoslužbách se účastnila náboženských zpěvů a tanců. Charo upřímně věřila, že byla spasena a že se narodila znovu. Platila církvi desátky ze svého příjmu, a když její oblíbený televizní kazatel žádal o příspěvky, poslala mu peníze pro děti v Africe. Ale když se zeptala svého pastora, proč laskavý Bůh trápí duše v pekle, poznala, že pastor neví, jak by jí rozumně odpověděl. Později také zjistila, že její příspěvky na pomoc africkým dětem nebyly použity pro tento účel.

Těchto pět osob sice pocházelo z naprosto rozdílného prostředí, ale všechny měly něco společného. Tito lidé milovali pravdu a upřímně se snažili najít pravdivé odpovědi na své otázky. Mohli však být opravdu sjednoceni v pravém uctívání? Na tuto otázku odpoví následující článek.

[Obrázek na straně 4]

Je možné, aby lidé pocházející z odlišného prostředí byli opravdu sjednoceni?

[Podpisek obrázku na straně 3]

G.P.O., Jeruzalém