Co znamená být věrně oddaný?

ČLENOVÉ židovské skupiny, která je od druhého století známa pod jménem chasidim, se považovali za skutečně věrně oddané. Jejich jméno pochází z hebrejského slova cha·sidhʹ, což je základní hebrejský výraz, který znamená „věrně oddaný“. Je odvozeno od podstatného jména cheʹsedh, které se často překládá jako „milující laskavost“, „věrně oddaná láska“, „laskavost“, „dobrota“, „milosrdenství“. Podle díla Theological Dictionary of the Old Testament je cheʹsedh „aktivní, společenská a stálá [a] označuje nejen postoj člověka, ale také skutek, který z tohoto postoje pramení. Je to skutek, kterým je udržován nebo podporován život. Je to zásah ve prospěch někoho, kdo prožívá neštěstí nebo je v tísni. Je to projev přátelství.“

Je zřejmé, že v mnoha jazycích není možno jedním slovem vyjádřit všechny významy spojené s tímto hebrejským výrazem, jak je používán v Bibli. V biblickém smyslu má věrná oddanost rozhodně daleko širší význam než jen důsledné plnění závazků. Znamená také láskyplné spojení a pozitivní jednání ve prospěch druhých. Význam pravé věrné oddanosti pochopíme tehdy, jestliže si povšimneme, jak ji Jehova dával najevo Abrahamovi, Mojžíšovi, Davidovi, izraelskému národu a lidstvu všeobecně.

Jehova projevoval věrnou oddanost

Svému příteli Abrahamovi Jehova řekl: „Jsem ti štítem.“ (1. Mojžíšova 15:1; Izajáš 41:8) To nebyla pouhá slova. Jehova Abrahama a jeho domácnost chránil před faraónem a před Abimelekem. Pomohl Abrahamovi vysvobodit Lota, který byl zajat spolkem čtyř králů. Jehova obnovil rozmnožovací schopnost stoletého Abrahama a devadesátileté Sáry, aby jejich prostřednictvím mohlo přijít slíbené Semeno. Pravidelně s Abrahamem komunikoval prostřednictvím vidění, snů a andělských poslů. Projevoval Abrahamovi věrnou oddanost za jeho života a také ještě dlouho po jeho smrti. Po celá staletí dodržoval své sliby ve prospěch Abrahamových potomků, izraelského národa, i když tento národ jednal scestně. Jehovův vztah k Abrahamovi je názorným příkladem toho, co znamená pravá věrná oddanost — je to láska převedená do skutků. (1. Mojžíšova, kapitoly 12 až 25)

Bylo řečeno, že „Jehova mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, právě jako muž mluvívá se svým bližním“. (2. Mojžíšova 33:11) Ano, Mojžíš měl k Jehovovi důvěrnější vztah než kterýkoli jiný prorok před Ježíšem Kristem. Jak Jehova projevil Mojžíšovi svou věrnou oddanost?

Ve svých čtyřiceti letech měl Mojžíš moc a schopnosti, a opovážlivě si předsevzal, že osvobo dí svůj lid. Tehdy však k tomu ještě nebyl ten pravý čas. Mojžíš musel uprchnout, aby si zachránil život. Celých 40 let pak pásl ovce v Midianu. (Skutky 7:23–30) Jehova jej však neopustil. Když nadešel pravý čas, Mojžíš byl přiveden zpět, aby vyvedl Izrael z Egypta.

Podobně Jehova projevoval věrnou oddanost Davidovi, slavnému druhému králi Izraele. Když byl David ještě pouhým mládencem, Jehova řekl proroku Samuelovi: „Vstaň, pomaž ho, neboť to je on!“ Od té doby Jehova věrně a oddaně Davida chránil a vedl, a David mezitím vyspíval, aby se mohl v budoucnosti stát králem celého Izraele. Jehova ho osvobodil „ze lví tlapy a z medvědí tlapy“ a z ruky filištínského obra Goliata. David znovu a znovu vítězil nad nepřáteli Izraele a Jehova ho zachraňoval před mečem žárlivého, nenávistného Saula. (1. Samuelova 16:12; 17:37; 18:11; 19:10)

David ovšem nebyl dokonalým člověkem. Dopustil se opravdu těžkých hříchů. Když však projevil hluboké pokání, Jehova ho neopustil, ale prokazoval mu naopak věrnou a oddanou lásku. Po všechny Davidovy dny Jehova opakovaně jednal tak, že zachovával a podporoval život. Zasahoval ve prospěch toho, kdo byl v tísni. Skutečně projevoval milující laskavost! (2. Samuelova 11:1–12:25; 24:1–17)

U hory Sinaj izraelský národ jako celek souhlasil s podmínkami mojžíšské smlouvy Zákona, a tím vstoupil do zvláštního zasvěceného vztahu k Jehovovi. (2. Mojžíšova 19:3–8) O Izraeli se tedy mluví v tom smyslu, jako by byl s Jehovou v manželském vztahu. Izraeli bylo řečeno: „Jehova tě zavolal, jako bys byla manželkou.“ A Jehova jí řekl: „Smiluji se nad tebou s milující laskavostí na neurčitý čas.“ (Izajáš 54:6, 8) Jak projevil Jehova v tomto zvláštním vztahu svou věrnou oddanost?

Jehova se chopil iniciativy, aby Izraelitům opatřoval to, co potřebovali, a posiloval jejich vztah k němu. Vysvobodil je z Egypta, zorganizoval je v národ a uvedl je do ‚země, která oplývala mlékem a medem‘. (2. Mojžíšova 3:8) Prostřednictvím kněží, Levitů a celé řady svých proroků a poslů jim poskytoval pravidelné duchovní poučování. (2. Paralipomenon 17:7–9; Nehemjáš 8:7–9; Jeremjáš 7:25) Když se národ odvrátil, aby sloužil jiným bohům, Jehova jeho příslušníky káral. Když činili pokání, odpouštěl jim. Je pravda, že s Izraelem jako s „manželkou“ se nejednalo snadno. Jehova ji však rychle nezavrhl. Kvůli slibům, které dal Abrahamovi, projevoval Izraelitům náklonnost, dokud jeho záměry, které s nimi měl, nebyly splněny. (5. Mojžíšova 7:7–9) Skutečně zářný příklad pro ty, kdo dnes jsou v manželství!

Jehova projevuje věrnou oddanost také lidstvu všeobecně, protože všem lidem, spravedlivým i nespravedlivým, poskytuje základní věci nutné k životu. (Matouš 5:45; Skutky 17:25) A navíc poskytl výkupní oběť svého  Syna, aby všichni lidé měli příležitost být vysvobozeni z otroctví hříchu a smrti a mít krásnou vyhlídku na dokonalý, věčný život v ráji. (Matouš 20:28, 29; Jan 3:16) Opatření výkupného bylo vrcholným činem pro udržení a podporu života. Byl to skutečně „zásah ve prospěch někoho, kdo zažívá neštěstí nebo je v tísni“.

Prokažte svou věrnou oddanost pozitivním jednáním

Vyjádření věrná oddanost, stejně jako milující laskavost, v sobě zahrnuje myšlenku vzájemnosti. Jestliže je vám prokázána milující laskavost, lze totéž očekávat i od vás. Stejným způsobem se oplácí věrná oddanost. To, že David chápal dosah pojmu cheʹsedh, je patrné z jeho slov: „Budu se klanět směrem k tvému svatému chrámu a budu chvalořečit tvému jménu.“ Proč? „Kvůli tvé milující laskavosti a kvůli tvé opravdovosti.“ (Žalm 138:2) David pociťoval Jehovovu milující laskavost, a to jej bezpochyby podněcovalo k tomu, aby Jehovu uctíval a chválil. A co my? Když uvažujeme o tom, jak Jehova projevuje milující laskavost nám, podněcuje nás to k tomu, abychom mu to oplatili? Když je například tupeno Jehovovo jméno, leží vám jeho dobrá pověst na srdci natolik, že promluvíte na jeho obhajobu?

Do takové situace se dostal jeden poměrně málo zkušený křesťan, když se společně se svou manželkou účastnil pohřbu jejich příbuzného, který se při jízdě na motocyklu stal obětí dopravní nehody. Pohřební obřad neměl náboženský obsah a přítomní měli možnost o zemřelém něco říci. Jeden řečník prohlásil, že vinu za předčasnou smrt toho mladíka nese Bůh. Řekl totiž, že toho mladého muže ‚chtěl Bůh mít v nebi, a tak si ho vzal‘. Náš křesťanský bratr cítil, že nemůže mlčet. Neměl sice ani Bibli, ani žádné poznámky, ale vystoupil na pódium a zeptal se: „Myslíte si, že milosrdný a soucitný, všemohoucí Bůh takové věci schvaluje?“ Potom bez přípravy deset minut vysvětloval, proč umíráme, co Bůh udělal, aby lidstvo osvobodil od smrti, a jakou máme podivuhodnou naději na vzkříšení k věčnému životu v pozemském ráji — a při svém výkladu citoval biblické texty. Bylo zde víc než 100 přítomných a všichni pak nadšeně a dlouho tleskali. Bratr později vzpomínal: „Měl jsem takovou vnitřní radost, jakou jsem do té doby nepoznal. Děkoval jsem Jehovovi za to, že mi poskytl vzdělání ve své moudrosti a že mi dal příležitost obhájit jeho svaté jméno.“

Věrná oddanost Jehovovi zahrnuje také věrnou oddanost jeho Slovu, Bibli. Proč? Protože prostřednictvím stránek Bible nás Jehova učí, jak máme žít. Zákony a zásady v ní obsažené jsou skutečně nejlepšími a nejužitečnějšími předpisy pro život. (Izajáš 48:17) Nepřipusťte, aby vás vnější tlaky nebo vaše vlastní slabosti odvrátily od zachovávání Jehovových zákonů. Zůstaňte věrně oddáni Božímu slovu.

Věrná oddanost Jehovovi zahrnuje také věrnou oddanost jeho organizaci. V průběhu let nevyhnutelně došlo k opravám a úpravám, pokud jde o to, jak rozumíme určitým biblickým textům. Tak dobrou duchovní výživu, jakou máme my, ve skutečnosti nemá nikdo. (Matouš 24:45–47) Jehova ke své novodobé organizaci bezesporu lne. Proč bychom k ní tedy nemohli lnout i my? Takový postoj si zachoval A. H. Macmillan. Krátce před svou smrtí řekl: „Viděl jsem, jak Jehovova organizace rostla z malých začátků — to když jsem se dal v září 1900 ve svých třiadvaceti letech pokřtít —, až vyrostla v celosvětovou společnost šťastných lidí, kteří horlivě oznamují Boží pravdy. ... Nyní, když vidím, že se moje pozemská služba Bohu blíží ke konci, jsem víc než kdy dříve přesvědčen o tom, že Jehova svůj lid vedl a dával mu v pravý čas přesně to, co jeho lid potřeboval.“ Bratr Macmillan sloužil věrně a oddaně téměř 66 let, až do své smrti 26. srpna 1966. Dal znamenitý příklad věrné oddanosti Boží viditelné organizaci.

 Budeme věrně oddáni nejen organizaci, ale také jeden druhému? Zůstaneme věrně oddáni svým bratrům a sestrám i tehdy, jestliže hrozí kruté pronásledování? Znamenitý příklad věrné oddanosti dali během druhé světové války naši bratři v Holandsku. Jeden starší z groningenského sboru, Klaas de Vries, byl podroben krutému, nemilosrdnému výslechu, který prováděli příslušníci nacistického gestapa. Dvanáct dnů byl v samovazbě, pouze o chlebu a vodě, a pak byl znovu vyslýchán. Namířili na něj revolver a pod hrozbou smrti měl dvě minuty na to, aby vyzradil údaje o bratrech v odpovědném postavení a také další důležité informace. Jediné, co Klaas říkal, bylo: „Nic víc ode mne neuslyšíte. ... Zrádcem se nestanu.“ Třikrát mu vyhrožovali revolverem. Nakonec to gestapo vzdalo a Klaas byl poslán do jiné věznice. Své bratry nikdy nezradil.

Bude naše věrná oddanost patřit i našemu nejbližšímu příbuznému — manželskému partnerovi? Jehova si vážil svého smluvního vztahu k izraelskému národu — a co my? Dodržujeme věrně a oddaně svůj manželský slib? Nestačí jen být neochvějně věrný; svůj úzký vztah k manželskému partnerovi je třeba aktivně pěstovat. Chopte se iniciativy a své manželství upevňujte. Věnujte čas jeden druhému, bez zábran a upřímně spolu komunikujte, navzájem se podporujte a povzbuzujte, naslouchejte jeden druhému, společně se smějte a společně plačte, hrajte si spolu a usilujte o společné cíle, dělejte si navzájem radost, buďte přáteli. Především dávejte pozor, aby ve vás nevznikly romantické city k někomu jinému. Je sice správné a vhodné mít kromě manželství také okruh známých, a dokonce i blízkých přátel, ale romantické city by měly patřit jen vašemu manželskému partnerovi. Nedovolte, aby se mezi vás a vašeho partnera dostal někdo jiný. (Přísloví 5:15–20)

Zůstaňte věrně oddáni věřícím přátelům a členům své rodiny. Léta sice plynou, ale vy na tyto osoby nezapomínejte. Zůstávejte s nimi ve styku, pište jim, telefonujte jim, navštěvujte je. Bez ohledu na to, kam vás život zavane, snažte se, abyste je nezklamali. Ať mohou vždy s radostí říci, že vás znají nebo že jsou vašimi příbuznými. Budete-li jim věrně oddáni, pomůže vám to pevně se zastávat toho, co je správné, a tato věrná oddanost pro vás bude zdrojem povzbuzení. (Ester 4:6–16)

Ano, k pravé věrné oddanosti patří pozitivní jednání, které má sloužit k zachování drahocenných vztahů. Snažte se ze všech sil odplatit Jehovovi jeho milující laskavost. Napodobujte Jehovovu věrnou oddanost tím, jak jednáte se členy křesťanského sboru, s manželským partnerem, s rodinou a přáteli. Věrně a oddaně oznamujte lidem ve svém okolí Jehovovy ctnosti. Výstižně to vyjádřil žalmista, když řekl: „O Jehovových projevech milující laskavosti budu zpívat až na neurčitý čas. Po generaci za generací budu svými ústy činit tvou věrnost známou.“ (Žalm 89:1) Cožpak se necítíme k takovému Bohu přitahováni? Jistě ano, vždyť „jeho milující laskavost je na neurčitý čas“. (Žalm 100:5)

[Obrázek na straně 23]

A. H. Macmillan