Kdo nás oddělí od Boží lásky?
Kdo nás oddělí od Boží lásky?
„Pokud jde o nás, my milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ (1. JANA 4:19)
1, 2. (a) Proč je pro nás důležité vědět, že nás má někdo rád? (b) Čí lásku potřebujeme nejvíce?
JAK důležité je pro vás vědomí, že vás má někdo rád? Díky lásce se lidem dobře daří v dětství i v dospělosti. Už jste někdy pozorovali dítě, které jeho matka láskyplně chová v náruči? Když se miminko, často bez ohledu na to, co se děje kolem, podívá do usměvavých očí své milující matky, cítí se v jejích rukou uvolněné a klidné. Nebo vzpomínáte si, jak vám bylo v těch někdy bouřlivých letech dospívání? (1. Tesaloničanům 2:7) Občas jste možná nevěděli, co vlastně chcete, nebo dokonce jak se cítíte. Ale velmi důležité pro vás bylo vědomí, že vás otec i matka mají rádi. Nebylo snad užitečné vědět, že za nimi můžete přijít s jakýmkoli problémem nebo otázkou? Ano, být milováni je po celý život jednou z našich největších potřeb. Taková láska nám dává jistotu, že máme hodnotu.
2 Trvalá láska rodičů jistě přispívá ke správnému vývoji člověka a k jeho vyrovnanosti. Ale důvěra v to, že nás miluje náš nebeský Otec Jehova, je pro naše duchovní a citové blaho ještě mnohem důležitější. Někteří čtenáři tohoto časopisu možná neměli takové rodiče, kteří by se o ně opravdu starali. Pokud to tak bylo ve vašem případě, pak neklesejte na mysli. I kdybychom rodičovskou lásku nezažili nebo i kdyby byla nedostačující, Boží věrně oddaná láska nám to vynahradí.
3. Jak Jehova ujišťuje své služebníky o tom, že je miluje?
3 Prostřednictvím svého proroka Izajáše Jehova ukázal, že matka by mohla na svého kojence „zapomenout“, ale on že na svůj lid nezapomene nikdy. (Izajáš 49:15) Podobně i David s důvěrou řekl: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10) To jsou opravdu potěšující slova. Ať už jsme v jakékoli situaci, vždycky bychom si měli pamatovat, že pokud jsme se zasvětili Jehovovi Bohu, jeho láska k nám daleko převyšuje lásku kteréhokoli člověka.
Zůstávejme v Boží lásce
4. Jak byli křesťané v prvním století ujištěni o Boží lásce?
4 Kdy jste se poprvé dozvěděli o Jehovově lásce? Pravděpodobně jste zažili něco podobného jako křesťané v prvním století. Pátá kapitola Pavlova dopisu Římanům krásně popisuje to, jak hříšníci, kteří kdysi byli odcizeni Bohu, poznali Jehovovu lásku. V 5. verši čteme: „Boží láska byla vylita do našeho srdce prostřednictvím svatého ducha, který nám byl dán.“ A v 8. verši Pavel dodává: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“
5. Co vám pomohlo pochopit a ocenit míru Boží lásky?
5 Podobné to bylo i ve vašem případě. Když vám byla předložena pravda z Božího slova a vy jste začali projevovat víru, začal ve vašem srdci působit Jehovův svatý duch. Díky tomu jste postupně chápali a oceňovali, jak velkolepé je to, že Jehova poslal svého milovaného Syna, aby za nás zemřel. Jehova vám tak pomohl poznat, jak velká je jeho láska k lidstvu. Nezapůsobilo snad na vaše srdce pochopení toho, že Jehova lidem umožnil, aby byli prohlášeni za spravedlivé s vyhlídkou na nekonečný život, ačkoli se narodili jako hříšníci odcizení Bohu? Nepocítili jste snad k Jehovovi lásku? (Římanům 5:10)
6. Proč se někdy můžeme cítit od Jehovy poněkud vzdáleni?
6 Láska vašeho nebeského Otce vás přitahovala a vy jste upravili svůj život, abyste byli Bohu přijatelní. Proto jste mu svůj život zasvětili. Nyní jste s Bohem v pokojném vztahu. Ale cítíte někdy, že jste od Jehovy poněkud vzdáleni? To se může stát každému z nás. Vždy ale pamatujme na to, že Bůh se nemění. Jeho láska je tak stálá a neochvějná jako slunce, které k zemi nikdy nepřestane vyzařovat své hřejivé paprsky světla. (Malachiáš 3:6; Jakub 1:17) Naproti tomu my se změnit můžeme, i když možná jen dočasně. Jak se země otáčí, polovina planety je vždy zahalena temnotou. Podobné je to i v případě, že se odvrátíme od Boha, byť jen v omezené míře. Možná v našem vztahu k němu pocítíme chlad. Co můžeme udělat, abychom tuto situaci napravili?
7. Jak nám sebezkoumání může pomoci, abychom zůstali v Boží lásce?
7 Jestliže pociťujeme, že jsme od Boží lásky poněkud odděleni, měli bychom se sami sebe ptát: ‚Považuji Boží lásku za samozřejmost? Odvracím se pozvolna do určité míry od živého a milujícího Boha a prozrazuji různými způsoby, že slábne moje víra? Zaměřuji svou mysl na „věci těla“ spíše než na „věci ducha“?‘ (Římanům 8:5–8; Hebrejcům 3:12) Jestliže jsme se od Jehovy vzdálili, můžeme podniknout kroky, abychom to napravili, abychom obnovili úzký, vřelý vztah k němu. Jakub nás vybízí: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8) Vezměme si k srdci Judova slova: „Milovaní, tím, že se budujete na své nejsvětější víře a modlíte se se svatým duchem, zachovávejte se v Boží lásce.“ (Juda 20, 21)
Změna okolností nemá na Boží lásku vliv
8. Jaké změny mohou v našem životě náhle nastat?
8 Náš život v tomto systému věcí podléhá mnoha změnám. Král Šalomoun si povšiml, že ‚všechny nás postihuje čas a nepředvídaná událost‘. (Kazatel 9:11) Přes noc se všechno může úplně změnit. Jeden den jsme zdraví, a druhý den můžeme být vážně nemocní. Jeden den se zdá, že máme stabilní zaměstnání, a druhý den jsme nezaměstnaní. Zcela náhle může smrt zasáhnout milovaného člověka. Křesťané v některé zemi možná zažívají určitou dobu pokojné podmínky, a pak náhle vypukne prudké pronásledování. Možná jsme z něčeho falešně obviněni, a kvůli tomu zažíváme nespravedlnost. Ano, život není stálý ani zcela jistý. (Jakub 4:13–15)
9. Proč by bylo dobré uvažovat o části 8. kapitoly Římanům?
9 Když se nám přihodí něco skličujícího, mohli bychom si začít myslet, že jsme opuštění, a dokonce si představovat, že Bůh nás už tolik nemiluje. Vzhledem k tomu, že něco takového může zažít každý z nás, bude dobré, když budeme důkladně uvažovat o utěšujících slovech apoštola Pavla zapsaných v Římanům 8. kapitole. Tato slova byla určena křesťanům pomazaným duchem. V zásadě se však dají uplatnit i na ty, kdo patří k jiným ovcím, kdo byli prohlášeni za spravedlivé jakožto Boží přátelé podobně jako Abraham v předkřesťanských dobách. (Římanům 4:20–22; Jakub 2:21–23)
10, 11. (a) Jaká obvinění někdy nepřátelé vznášejí proti Božímu lidu? (b) Proč křesťané tato obvinění ve skutečnosti nepovažují za důležitá?
10 Přečtěte si Římanům 8:31–34. Pavel se ptá: „Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám?“ Je pravda, že proti nám je Satan a jeho ničemný svět. Nepřátelé nás možná falešně obviňují, a to dokonce před státními soudy. Někteří křesťanští rodiče byli nařčeni z toho, že nenávidí své děti, protože jim nedovolují přijmout lékařské postupy, které jsou v rozporu s Božím zákonem, nebo jim nedovolují účastnit se pohanských oslav. (Skutky 15:28, 29; 2. Korinťanům 6:14–16) Jiní věrní křesťané byli falešně obviněni z protistátní činnosti, protože nechtějí zabíjet ostatní lidi ve válkách ani se nechtějí zaplétat do politiky. (Jan 17:16) Někteří odpůrci šíří ve sdělovacích prostředcích pomlouvačné lži, a dokonce falešně obviňují svědky Jehovovy z toho, že jsou nebezpečnou sektou.
11 Nezapomeňme však, že už v době apoštolů se říkalo: „Pokud jde o tuto sektu, je nám známo, že se všude mluví proti ní.“ (Skutky 28:22) Mají však tato falešná obvinění nějaký závažný význam? Vždyť je to Bůh, kdo prohlašuje pravé křesťany za spravedlivé, a to na základě jejich víry v Kristovu oběť. Proč by Jehova přestal milovat své ctitele, když jim dal ten nejcennější dar, jaký mohl, totiž svého vlastního milovaného Syna? (1. Jana 4:10) Kristus byl vzkříšen z mrtvých a potom dosazen po Boží pravici. Nyní za křesťany naléhavě prosí. Kdo může odůvodněně vyvrátit obhajobu, kterou Kristus pronáší ve prospěch svých následovníků, nebo úspěšně zpochybnit Boží příznivé hodnocení těch, kdo jsou věrní? Nikdo. (Izajáš 50:8, 9; Hebrejcům 4:15, 16)
12, 13. (a) Které okolnosti nebo situace nás nemohou oddělit od Boží lásky? (b) Jaký cíl Ďábel sleduje, když nám působí těžkosti? (c) Proč křesťané vycházejí z těchto situací naprosto vítězně?
12 Přečtěte si Římanům 8:35–37. Existuje kromě nás někdo nebo něco, co by nás mohlo oddělit od lásky Jehovy a jeho Syna, Krista Ježíše? Satan může používat své pozemské nástroje, aby křesťanům způsobil velké potíže. V minulém století se v řadě zemí mnoho našich křesťanských bratrů a sester stalo terčem krutého pronásledování. Na některých místech se nyní naši bratři denně potýkají s hospodářskými těžkostmi. Někteří trpí hladem nebo mají nedostatek oblečení. Jaký cíl Ďábel sleduje, když tyto tíživé okolnosti způsobuje? Jedním z jeho záměrů je přinejmenším sklíčit pravé Jehovovy ctitele. Satan chce, abychom si mysleli, že Boží láska ochladla. Ale je to tak skutečně?
13 Podobně jako Pavel, který citoval Žalm 44:22, i my studujeme Boží psané slovo. Chápeme, že nám, Božím ‚ovcím‘, se tyto věci dějí kvůli Božímu jménu. Souvisí to totiž s posvěcením tohoto jména a s ospravedlněním Boží neomezené svrchovanosti. Bůh připouští zkoušky právě kvůli těmto důležitým sporným otázkám, tedy ne proto, že by nás už nemiloval. Bez ohledu na to, o jakou tíživou okolnost se jedná, jsme ujištěni, že Bůh se ve své lásce ke svému lidu, tedy i ke každému z nás, nezměnil. Každá zdánlivá porážka, kterou snad utrpíme, se prokáže jako vítězství, jestliže zůstaneme ryzí. Jsme posilováni a podporováni ujištěním o Boží nezlomné lásce.
14. Proč byl Pavel přesvědčen o tom, že Bůh křesťany miluje, i když možná zažívají těžkosti?
14 Přečtěte si Římanům 8:38, 39. Co přesvědčilo Pavla, že od Boží lásky nemůže křesťany oddělit nic? Nepochybně to byly jeho osobní zážitky ve službě, které ho utvrdily v přesvědčení, že těžkosti nemohou ovlivnit Boží lásku k nám. (2. Korinťanům 11:23–27; Filipanům 4:13) Pavel také znal Jehovův věčný záměr a věděl, jak Jehova jednal se svým lidem v minulosti. Může snad smrt zlomit Boží lásku k těm, kdo Bohu věrně slouží? To rozhodně ne. Tito věrní lidé, kteří zemřou, budou žít v Boží dokonalé paměti a Bůh je v patřičném čase vzkřísí. (Lukáš 20:37, 38; 1. Korinťanům 15:22–26)
15, 16. Uveďte, co například nemůže Bohu nikdy zabránit, aby miloval své věrné služebníky.
15 Ať už nám dnes život přinese jakékoli neštěstí — nehodu, která nás ochromí, nevyléčitelnou nemoc nebo hospodářskou pohromu —, nic nemůže zničit lásku, kterou Bůh projevuje svému lidu. Ani mocní andělé, například neposlušný anděl, který se stal Satanem, nemohou přimět Jehovu, aby své oddané služebníky přestal milovat. (Job 2:3) Vlády činnost Božích služebníků možná zakazují, také je vězní, špatně s nimi zacházejí a dávají jim nálepku „persona non grata“ neboli osoby nežádoucí. (1. Korinťanům 4:13) Taková neoprávněná nenávist národů může podněcovat lidi k tomu, aby se obrátili proti nám. To však Svrchovaného Panovníka vesmíru nepovede k tomu, že by nás opustil.
16 My, křesťané, se nemusíme bát, že něco z toho, co Pavel označil jako „věci nynější“ — tedy události, poměry a situace v tomto současném systému věcí —, by mohlo zlomit náklonnost, kterou má Bůh ke svému lidu. A nemohou ji zlomit ani „věci budoucí“. Pozemské a nebeské síly sice proti nám válčí, ale Boží věrně oddaná láska nám pomáhá. Jak to zdůraznil Pavel, „ani výška, ani hloubka“ nezastaví Boží lásku. Ano, nic, co by nás snad mohlo srazit na kolena, a nic, co by nás snad mohlo přemoci, nás nemůže oddělit od Boží lásky. Právě tak ani žádný jiný tvor nemůže zničit vztah, který má Stvořitel ke svým věrným služebníkům. Boží láska nikdy neselhává. Je věčná. (1. Korinťanům 13:8)
Navždy si važme Boží milující laskavosti
17. (a) Proč je Boží láska „lepší než život“? (b) Jak dáváme najevo, že si Boží milující laskavosti vážíme?
17 Jak důležitá je pro vás Boží láska? Smýšlíte stejně jako David? Ten napsal: „Protože tvá milující laskavost je lepší než život, mé vlastní rty ti budou dobrořečit. Tak ti budu žehnat během svého života; v tvém jménu budu pozvedat dlaně.“ (Žalm 63:3, 4) Může snad život v tomto světě nabídnout něco lepšího, než je to, že máme Boží lásku a Boží věrné přátelství? Je například snaha o výnosnou světskou kariéru lepší než pokoj mysli a štěstí, které plyne z úzkého vztahu k Bohu? (Lukáš 12:15) Někteří křesťané stáli před rozhodnutím zříci se Jehovy, nebo zemřít. To zažilo mnoho svědků Jehovových v nacistických koncentračních táborech za druhé světové války. Až na velmi málo výjimek se naši křesťanští bratři rozhodli zůstat v Boží lásce a byli ochotni podstoupit smrt, pokud by to bylo nutné. Ti, kdo věrně zůstávají v Boží lásce, si mohou být jisti, že od Boha obdrží věčnou budoucnost, tedy něco, co nám svět nemůže dát. (Marek 8:34–36) Ale jde o víc než jen o věčný život.
18. Proč je věčný život tak žádoucí?
18 Žít navždy bez Jehovy není sice možné, ale zkuste si alespoň představit, jak by bez našeho Stvořitele takový skutečně dlouhý život vypadal. Byl by prázdný, neměl by opravdový smysl. Jehova dává svému lidu uspokojivou práci, kterou je v těchto posledních dnech třeba konat. Můžeme tedy mít důvěru, že když Jehova, Velký Vykonavatel svého záměru, dává věčný život, bude tento život naplněn nádhernými, hodnotnými věcmi, které se budeme učit a které budeme dělat. (Kazatel 3:11) Bez ohledu na to, kolik toho v tisíciletích, která jsou před námi, budeme poznávat, nikdy plně nepochopíme ‚hloubku Božího bohatství a moudrosti a poznání‘. (Římanům 11:33)
Otec k vám má náklonnost
19. Jaké ujištění dal Ježíš Kristus svým učedníkům na rozloučenou?
19 Dne 14. nisanu roku 33 n. l., v průběhu posledního večera, který strávil se svými jedenácti věrnými apoštoly, Ježíš pronesl mnoho myšlenek, jimiž je posílil pro to, co mělo přijít. Všichni stáli při Ježíšovi v jeho zkouškách a sami na sobě pocítili jeho lásku k nim. (Lukáš 22:28, 30; Jan 1:16; 13:1) Ježíš je potom ujistil: „Sám Otec k vám má náklonnost.“ (Jan 16:27) Tato slova jistě musela Ježíšovým učedníkům pomoci, aby si uvědomili, jaké něžné city k nim jejich nebeský Otec chová.
20. Co jste rozhodnuti dělat a v co můžete mít důvěru?
20 Mnoho dnes žijících lidí slouží Jehovovi věrně už celá desetiletí. Není pochyb o tom, že před koncem tohoto ničemného systému věcí zažijeme ještě mnohem více zkoušek. Nikdy nedovolte, aby tyto zkoušky nebo těžkosti způsobily, že byste o Boží lásce k vám pochybovali. Skutečnost, že Jehova k vám má náklonnost, nelze dostatečně zdůraznit. (Jakub 5:11) Dál každý konejme svůj díl a věrně zachovávejme Boží přikázání. (Jan 15:8–10) Využijme každou příležitost k tomu, abychom chválili Boží jméno. Měli bychom posilovat své rozhodnutí, že se dál budeme k Jehovovi přibližovat v modlitbě a že budeme studovat jeho Slovo. Jestliže se budeme co nejvíce snažit, abychom se Jehovovi líbili, pak si zachováme pokoj a budeme mít plnou důvěru v jeho neselhávající lásku, ať už zítřek přinese cokoli. (2. Petra 3:14)
Jak byste odpověděli?
• Zejména čí lásku potřebujeme, abychom zůstali duchovně a citově vyrovnaní?
• Co nikdy nemůže Jehovovi zabránit v tom, aby miloval své služebníky?
• Proč zažívat Jehovovu lásku je „lepší než život“?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 13]
Jestliže cítíme, že jsme odděleni od Boží lásky, můžeme se to snažit napravit
[Obrázek na straně 15]
Pavel chápal, proč byl pronásledován