V Andách proudí životodárné vody

Andy se táhnou středem Peru a dělí krajinu na vyprahlé pobřežní území na západě a na území východní, jež se vyznačuje horkým, vlhkým podnebím a v němž se rozprostírá bujná džungle. Peru má 27 milionů obyvatel a více než třetina z nich žije v tomto pohoří. Žijí buď na vysokých náhorních rovinách a na příkrých horských svazích And, nebo ve zdánlivě bezedných stržích a úrodných údolích této sierry.

 Z VNĚJŠÍ strany nelze do rozeklaného hřebenu And snadno proniknout. Proto zde miliony lidí žijí do značné míry v izolaci, a události a dění ve vnějším světě do jejich života většinou nezasahují.

Pěstování zemědělských plodin a chov lam krotkých, alpak, vikuní a ovcí vyžaduje vodu, a proto vesničky vznikaly podél řek. V Andách však proudí ještě jiný druh životně důležité vody — jsou to osvěžující duchovní vody, které přicházejí od Jehovy, ‚zdroje živé vody‘. (Jeremjáš 2:13) Bůh používá své svědky, aby lidem v osadách, které leží vysoko v Andách, pomáhali získat přesné poznání o něm a o jeho záměrech. (Izajáš 12:3; Jan 17:3)

Bůh si přeje, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“, a proto tito Boží služebníci nešetří úsilím a do takových těžko dostupných obcí přinášejí životodárné poselství z Bible. (1. Timoteovi 2:4) Toto biblické poselství je vznešené a přináší osvícení. Osvobodilo upřímné místní obyvatele od pověr, zvyků a představ, které je nutily bát se nejen mrtvých lidí, ale i zlých duchů a přírodních sil. Ještě důležitější je, že jim toto poselství poskytuje nádhernou naději na nekonečný život v pozemském ráji.

Jak vynakládají úsilí

Kazatelé Království, kteří navštěvují tato odlehlá území, se musí tamním podmínkám v mnoha směrech přizpůsobit. Jestliže mají jakožto učitelé Bible zapůsobit na srdce lidí, potřebují určité znalosti dvou místních jazyků, totiž kečuánštiny a ajmarštiny.

Dostat se do andských vesnic není snadné. V těchto oblastech není mnoho železničních tratí. Doprava je zde nepravidelná a často je ztěžována špatným počasím a nezvyklou topografií. Jak se tedy svědkové k těm lidem dostanou, aby jim přinesli poselství o Království?

Odvážní kazatelé dobré zprávy ten náročný úkol přijali, a reagovali v témž duchu jako Izajáš, který řekl: „Tady jsem! Pošli mě.“ (Izajáš 6:8) Ve třech kempinkových automobilech se vydali do severní, střední a jižní oblasti. Tito horliví průkopníci neboli celodobí služebníci se zásobili mnoha krabicemi Biblí a biblické literatury a mezi tamními přívětivými, pohostinnými a upřímnými lidmi zaseli semena biblické pravdy.

Horské silnice mají mimořádně nebezpečné zatáčky. Některé z nich jsou tak ostré, že jimi vozidla mohou úspěšně projet jedině tehdy, jestliže opakovaně popojíždějí dopředu a zpět. V jednom takovém případě se misionář, který cestoval autobusem a seděl na zadním sedadle, podíval z okna a viděl, že jedno zadní kolo je přímo na hraně propasti, která byla téměř 200 metrů hluboká. Zavřel oči a čekal, co bude dál. Potom se autobus pohnul dopředu.

Některé silnice jsou ve špatném stavu a jsou velmi úzké. Jeden z kempinkových vozů se při sjíždění po takové úzké silnici setkal s nákladním autem, které jelo opačným směrem. Kempinkový vůz musel couvat až na místo, kde již mohla obě vozidla projet těsně vedle sebe.

Takové vytrvalé úsilí však přináší vynikající výsledky. Chtěli byste se o těchto akcích dozvědět víc?

Jak se „zalévá“ na jezeře Titicaca

Jezero Titicaca leží v pánvi andského pohoří v nadmořské výšce 3 800 metrů a je nejvýše položenou splavnou vnitrozemskou vodní nádrží na zemi. V okolních zasněžených horských vrcholcích, z nichž některé dosahují výšky až 6 400 metrů, pramení většina ze 25 řek, které do jezera Titicaca vtékají. V takové nadmořské výšce je chladné podnebí, a lidé, kteří se zde nenarodili, tu musí bojovat s výškovou nemocí.

 Skupina průkopníků, kteří mluví kečuánsky a ajmarsky, se před časem vydala na Amantani a Taquile, což jsou ostrovy na jezeře Titicaca. Vzali si s sebou soubor diapozitivů, který se nazývá „Bližší podrobnosti o církvích“. Jsou v něm otevřeně ukázány nepravdy rozšířené v křesťanstvu. Tento program měl příznivou odezvu. Jeden muž bratry přivítal a ve svém domě jim dal k dispozici prostornou místnost, kde mohli bydlet a vyučovat Bibli.

Prvního shromáždění na ostrově Amantani se účastnilo 100 osob, na shromáždění na ostrově Taquile přišlo 140 osob. Program probíhal v kečuánštině. Jedni manželé, kteří předtím žili na pevnině, řekli: „Svědkové Jehovovi, už bylo na čase, abyste si na nás vzpomněli. Modlili jsme se, abyste přišli.“

Na jezeře Titicaca byla dobrá zpráva přinesena nejen na tyto dva větší ostrovy, ale ještě asi na 40 zdejších „plovoucích“ ostrovů. Plovoucí ostrovy? Ano, jsou to ostrovy z rákosu totora, což je druh skřípiny, který roste v některých mělčích částech jezera. Lodyhy rákosu vyrůstají ze dna nad hladinu. Domorodci vyrobí ostrov tak, že lodyhy rákosu, který je stále zakořeněný ve dnu jezera, ohýbají a proplétají, až vznikne jakási plošina. Plošinu potom pokryjí bahnem a vyztuží dalším sekaným rákosem. Obyvatelé žijí v rákosových chýších, které si na těchto plošinách postaví.

Lidem, kteří žijí na ostrovech jezera Titicaca, chtěli svědkové Jehovovi kázat, a proto si opatřili člun. Do člunu se vejde 16 osob. Svědkové přistanou u plovoucích ostrovů a potom chodí po rákosové plošině od příbytku k příbytku. Říkají, že obvykle cítí, jak se jim ‚půda‘ pod nohama poněkud pohybuje. Pro ty, kdo jsou náchylní k mořské nemoci, to není vhodné místo.

Obyvatelé, kteří mluví ajmarsky, žijí v mnoha osadách a vesnicích podél břehů a na poloostrovech, které vybíhají do jezera. Na tato místa je snadnější přístup lodí než po pevnině. Odhaduje se, že na území, kam se zpráva o Království přináší díky takovým člunům, žije skoro 400 000 obyvatel. Čluny tedy budou v permanenci ještě dost dlouho.

Jak lze uhasit duchovní žízeň

Flavio žil ve vesnici Santa Lucía blízko města Juliaca v Andách. Jako člen evangelické církve se učil o pekelném ohni. Strach z takového věčného ohnivého trestu ho sužoval po celá léta. Často se ptal sám sebe, jak může Bůh lásky trápit lidi na neurčitý čas v ohni. Tuto vesnici navštívil Tito, celodobý služebník svědků Jehovových, a u Flavia se zastavil.

Jedna z prvních věcí, na které se Flavio ptal, byla: „Učí vaše náboženství, že lidé jsou trápeni v pekelném ohni?“ Tito odpověděl, že taková představa je Stvořiteli odporná, a že na jméno Jehovy, Boha lásky, přivádí potupu. Použil Flaviovu vlastní Bibli a na základě tohoto překladu Flaviovi ukázal, že mrtví si nejsou vůbec ničeho vědomi a že čekají na to, až budou vzkříšeni k pozemskému životu pod vládou Božího Království. (Kazatel 9:5; Jan 5:28, 29) To Flaviovi otevřelo oči. Okamžitě přijal biblické studium a zanedlouho se stal pokřtěným křesťanem.

Vděční vesničané

Představte si, s jakým radostným vzrušením přinášejí svědkové Jehovovi Písmo vesničanům, kteří žádný výtisk Bible nikdy neviděli, nebo jaké to je kázat ve vesnicích, jejichž obyvatelé nikdy neslyšeli ani o svědcích Jehovových, ani o dobré zprávě, kterou svědkové káží! Takový zážitek měly tři průkopnice — Rosa, Alicia a Cecilia —, které kázaly  ve vesnicích Izcuchaca a Conayca ležících ve středním Peru v nadmořské výšce přes 3 600 metrů.

Když se dostaly do první vesnice, neměly kde bydlet. Promluvily si s velitelem místní policie a vysvětlily mu důvod své návštěvy. K čemu to vedlo? Dovolil jim, aby přenocovaly na policejní stanici. Druhý den se těmto průkopnicím podařilo najít si trvalejší bydlení a toto místo se pak stalo střediskem jejich činnosti.

Brzy nadešel čas každoroční Slavnosti na památku Kristovy smrti. Průkopnice navštívily všechny domy ve vesnici Izcuchaca, rozšířily zde mnoho Biblí a zavedly celou řadu biblických studií. Před Památnou slavností rozeslaly pozvánky, v nichž bylo vysvětleno, co je účelem oslavy a co znamenají symboly, které se při ní používají. Byla pozvána skupina bratrů, kteří měli při této příležitosti poskytnout pomoc, a jeden z nich přednesl proslov. Bylo skutečně radostné vidět, že se z takové vesničky sešlo při této zvláštní příležitosti 50 osob! Tito lidé poprvé pochopili, jaký význam vlastně Památná slavnost má. A jak velice vděční byli za to, že mají v ruce Slovo Boha!

Zbavují se těžkých břemen

Přinášet osvěžující vodu biblické pravdy lidem, kteří jsou v zajetí falešného náboženství, je vždy radostné. Pisac býval pevností starověké říše Inků. Většina lidí, kteří zde žijí dnes, se učila nebiblickou nauku o pekelném ohni. Jejich kněží jim říkají, že do nebe se mohou dostat jedině tehdy, když se za ně kněží přimluví.

Je pochopitelné, že takoví lidé žízní po osvěžujících vodách biblické pravdy. Santiago, který je svědek Jehovův a je celodobým služebníkem, měl při kazatelské službě dveře ode dveří příležitost vysvětlit jednomu muži, že spravedliví lidé mají žít v pozemském ráji. (Žalm 37:11) Santiago mu z Bible ukázal, že mrtví budou vzkříšeni a že lidé se budou poučovat o Jehovových dokonalých cestách a budou mít vyhlídku na věčný život. (Izajáš 11:9) Ten muž byl až do té doby oddaným katolíkem, zabýval se spiritismem a opíjel se. Nyní měl biblickou naději a životní cíl — žít v ráji. Spálil všechny spiritistické pomůcky a přestal pít. Svolal svou rodinu a přijal nabídnuté biblické studium. Časem se všichni členové této rodiny zasvětili Jehovovi Bohu a dali se pokřtít.

Vítaná pohostinnost

Horalé jsou velmi pohostinní. Jejich domy jsou sice prosté a ti lidé jsou chudí, ale co mají, to návštěvníkům nabídnou. Hostitel, který neznal vysoká biblická měřítka, možná nabídl návštěvníkovi listy koky, které host mohl při rozhovoru žvýkat. Jestliže se však hostitel stal svědkem Jehovovým, nabídne svému hostu možná lžičku cukru, která má v odlehlých provinciích stejnou hodnotu jako list koky.

Jistý bratr požádal jednoho misionáře, aby s ním šel na opětovnou návštěvu. Po namáhavém výstupu po strmé horské stezce zatleskali, aby majiteli domu oznámili svůj příchod. Byli pozváni do domu s doškovou střechou a museli se sehnout, aby prošli nízkým vchodem. Opatrně obcházeli střed hliněné podlahy, kde předtím matka vykopala díru, vycpala ji houní a položila do ní své děťátko. To se nemohlo dostat ven, a tak jen spokojeně vrnělo a broukalo si, zatímco si dospělí povídali. Živě si vyprávěli o tom, jaké požehnání bude spojeno s Královstvím, a pak žena přinesla vysokou nádobu s místním nápojem. Za chvíli se bratři vydali ze svahu dolů na další opětovné návštěvy.

Bohatá sklizeň

Nyní je v tomto území asi sto odloučených skupin, v nichž se svědky Jehovovými studuje Bibli přes tisíc lidí. K těmto skupinám jsou posíláni absolventi školy služebního vzdělávání, která se pořádá v Limě, a jejich úkolem je vytvořit z nich sbory. Upřímní lidé, kteří byli tak dlouho v zajetí falešného náboženství a pověr, našli prostřednictvím dobré zprávy o Království svobodu! (Jan 8:32) Nyní mají možnost svou žízeň po vodě pravdy uhasit.

[Obrázek na straně 10]

Vydávání svědectví na „plovoucích“ ostrovech na jezeře Titicaca