Bojme se Jehovy a dodržujme jeho přikázání

„Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (KAZATEL 12:13)

1, 2. (a) Jak nás strach může chránit v tělesném ohledu? (b) Proč se moudří rodiče snaží vštěpovat svým dětem zdravý strach?

„ODVAHA život ohrožuje a strach ho chrání,“ napsal Leonardo da Vinci. Nerozumná odvaha slepě žene člověka do nebezpečí, ale strach mu připomíná, aby byl opatrný. Když se například dostaneme na okraj srázu a vidíme, kam až bychom mohli spadnout, většina z nás instinktivně ustoupí zpět. Podobné to je se zdravou bázní. Vede k dobrému vztahu k Bohu, jak uváděl předchozí článek, ale také nám pomáhá, abychom si neublížili.

² Strachu před mnoha dnešními nebezpečími se však musíme učit. Děti si neuvědomují, jaké nebezpečí představuje elektrický proud nebo dopravní ruch ve městě, a proto si mohou snadno způsobit vážný úraz. * Moudří rodiče se snaží vštěpovat svým potomkům zdravý strach a stále je upozorňovat na nebezpečí, která číhají kolem. Rodiče vědí, že tento strach může jejich dětem zachránit život.

3. Proč a jak nás Jehova varuje před duchovními nebezpečími?

³ Podobný zájem o naše blaho má Jehova. Jakožto láskyplný Otec nás prostřednictvím svého Slova a své organizace vyučuje k našemu prospěchu. (Izajáš 48:17) K tomuto programu božského vyučování patří to, že nás Bůh „znovu a znovu“ upozorňuje na duchovní léčky, abychom si před tímto nebezpečím mohli vypěstovat zdravou bázeň. (2. Paralipomenon 36:15; 2. Petra 3:1) V průběhu dějin bylo možné předejít mnoha duchovním pohromám a zabránit mnohému utrpení, ‚kdyby si jen lidé to své srdce rozvíjeli, aby se bálo Boha a dodržovalo jeho přikázání‘. (5. Mojžíšova 5:29) Jak si v těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnávat,‘ můžeme rozvíjet své srdce, aby se bálo Boha a vyhýbalo se duchovnímu nebezpečí? (2. Timoteovi 3:1)

Odvracejme se od špatného

4. (a) Jakou nenávist by křesťané měli pěstovat? (b) Jak Jehova smýšlí o hříšném jednání? (Viz poznámku pod čarou.)

⁴ Bible vysvětluje, že „bázeň před Jehovou znamená nenávidět špatné“. (Přísloví 8:13) Tuto nenávist popisuje jeden biblický slovník jako „citový postoj k lidem nebo věcem, kterým se člověk staví na odpor, které si oškliví, kterými opovrhuje a se kterými nechce mít  žádné spojení nebo vztah“. Zbožná bázeň tedy zahrnuje vnitřní nechuť, či dokonce odpor ke všemu, co je špatné v Jehovových očích. * (Žalm 97:10) Zbožná bázeň nás nutí odvrátit se od špatného, tak jako bychom odstoupili od okraje srázu, kdyby začal bít na poplach náš instinktivní strach. „V bázni před Jehovou se člověk odvrací od špatného,“ říká Bible. (Přísloví 16:6)

5. (a) Jak můžeme posilovat svou zbožnou bázeň a svou nenávist k tomu, co je špatné? (b) Co se v tomto ohledu učíme z dějin izraelského národa?

⁵ Tuto zdravou bázeň a nenávist k tomu, co je špatné, můžeme posilovat tím, že budeme uvažovat o škodlivých následcích, k nimž hřích nutně vede. Bible nás ujišťuje, že budeme sklízet to, co rozséváme — ať už rozséváme s ohledem na tělo, nebo s ohledem na ducha. (Galaťanům 6:7, 8) Proto Jehova názorně popsal, k jakým nevyhnutelným následkům vede to, když člověk přehlíží jeho přikázání a opouští pravé uctívání. Kdyby malý, zranitelný izraelský národ neměl Boží ochranu, byl by vydán na milost a nemilost krutým a mocným sousedům. (5. Mojžíšova 28:15, 45–48) Tragické důsledky neposlušnosti Izraele byly „pro výstrahu“ podrobně zaznamenány do Bible, abychom se z toho mohli poučit a abychom mohli pěstovat zbožnou bázeň. (1. Korinťanům 10:11)

6. O kterých biblických příkladech můžeme uvažovat, když se chceme naučit zbožné bázni? (Viz poznámku pod čarou.)

⁶ Kromě zpráv o tom, co se stalo s izraelským národem jako celkem, obsahuje Bible také skutečné zážitky jednotlivců, kteří byli přemoženi žárlivostí, nemravností, chamtivostí či pýchou. * Někteří z těchto mužů sloužili Jehovovi mnoho let, ale v určitém rozhodujícím okamžiku v životě nebyla jejich bázeň před Bohem dostatečně silná, a oni pak sklidili trpké plody. Rozjímání o těchto biblických příkladech může posílit naše odhodlání nedopustit se podobných chyb. Bylo by opravdu smutné, kdybychom si Boží rady vzali k srdci až potom, co bychom zažili nějakou osobní tragédii. Navzdory všeobecně rozšířenému názoru, zkušenost — zejména zkušenost získaná při požitkářství — není ta nejlepší učitelka. (Žalm 19:7)

7. Koho Jehova zve do svého obrazného stanu?

 ⁷ Dalším mocným důvodem, proč pěstovat zbožnou bázeň, je naše touha střežit svůj vztah k Bohu. Máme strach znelíbit se Jehovovi, protože si jeho přátelství velmi ceníme. Koho Bůh považuje za přítele — za člověka, kterého by pozval do svého obrazného stanu? Pouze toho, „kdo chodí bezúhonně a koná spravedlnost“. (Žalm 15:1, 2) Jestliže si tohoto výsadního vztahu k našemu Stvořiteli vážíme, budeme dávat pozor, abychom v jeho očích byli bez vady.

8. Proč můžeme říci, že někteří Izraelité v Malachiášově době považovali přátelství s Bohem za samozřejmost?

⁸ Je smutné, že někteří Izraelité v Malachiášově době považovali přátelství s Bohem za samozřejmost. Místo aby se Jehovy báli a ctili ho, předkládali na jeho oltáři nemocná a chromá zvířata. To, že Izraelité neměli zbožnou bázeň, se zrcadlilo také v jejich postoji k manželství. Aby se mohli oženit s mladšími ženami, rozváděli se z bezvýznamných důvodů s manželkami svého mládí. Malachiáš jim řekl, že Jehova nenávidí „rozvádění“ a že se kvůli zrádnému postoji odcizili svému Bohu. Jak mohl Bůh pohlížet na jejich oběti příznivě, když byl oltář obrazně pokryt slzami — hořkými slzami, které prolévaly jejich opuštěné manželky? Taková do očí bijící neúcta k jeho měřítkům vedla Jehovu k tomu, že se ptal: „Kde je bázeň přede mnou?“ (Malachiáš 1:6–8; 2:13–16)

9, 10. Jak můžeme ukázat, že si vážíme Jehovova přátelství?

⁹ Také dnes Jehova vidí, jaký hluboký žal zažívá mnoho nevinných manželských partnerů a dětí, kteří jsou zdrceni sobectvím a nemravností manželů a otců, a dokonce manželek a matek. Je jisté, že to Jehovu zarmucuje. Boží přítel se bude na věci dívat tak, jak je vidí Bůh, a bude se usilovně snažit upevňovat své manželství, zavrhovat světské uvažování, které snižuje důležitost manželského svazku, a ‚prchat před smilstvem‘. (1. Korinťanům 6:18)

¹⁰ V manželství a také ve všech ostatních oblastech našeho života nám nenávist ke všemu, co je v očích Jehovy špatné, a hluboké ocenění pro jeho přátelství přinese Jehovovu přízeň a schválení. Apoštol Petr rozhodně prohlásil: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35) V Bibli máme mnoho příkladů, které ukazují, jak zbožná bázeň podnítila jednotlivce, aby v různých těžkých situacích dělali to, co je správné.

Tři lidé, kteří se báli Boha

11. Za jakých okolností bylo o Abrahamovi prohlášeno, že je „bohabojný“?

¹¹ V Bibli se píše o jednom muži, kterého samotný Jehova označil jako svého přítele. Byl to patriarcha Abraham. (Izajáš 41:8) Abrahamova zbožná bázeň byla vyzkoušena, když ho Bůh požádal, aby jako oběť předložil svého jediného syna Izáka, jehož prostřednictvím se měl splnit Boží slib, že se Abrahamovo potomstvo stane velkým národem. (1. Mojžíšova 12:2, 3; 17:19) Obstojí ‚Jehovův přítel‘ v této bolestné zkoušce? (Jakub 2:23) V okamžiku, kdy Abraham pozvedl nůž, aby Izáka zabil, Jehovův anděl řekl: „Nevztahuj ruku proti tomu chlapci a vůbec nic mu nedělej, neboť nyní opravdu vím, že jsi bohabojný, protože jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.“ (1. Mojžíšova 22:10–12)

12. Co podněcovalo Abrahama ke zbožné bázni a jak můžeme podobný postoj projevovat i my?

¹² Abraham už dříve prokázal, že se bojí Jehovy, ale ve zmíněné situaci projevil svou zbožnou bázeň opravdu znamenitým způsobem. Jeho ochota obětovat Izáka byla mnohem víc než jen projev uctivé poslušnosti. Abrahama podněcovala naprostá důvěra v to, že jeho nebeský Otec splní svůj slib tím, že Izáka vzkřísí, bude-li to nutné. Jak napsal Pavel, Abraham „byl plně přesvědčen, že to, co [Bůh] slíbil, je také schopen učinit“. (Římanům 4:16–21) Jsme připraveni konat Boží vůli  i v případě, že to bude vyžadovat velké oběti? Máme naprostou důvěru v to, že z takové poslušnosti budeme mít dlouhodobý prospěch, když víme, že Jehova je „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“? (Hebrejcům 11:6) To je pravá bázeň před Bohem. (Žalm 115:11)

13. Proč o sobě mohl Josef právem říci, že je muž, který se ‚bojí pravého Boha‘?

¹³ Prozkoumejme další příklad jednání na základě zbožné bázně — příklad Josefa. Byl otrokem v Potifarově domácnosti a denně čelil tlaku dopustit se cizoložství. Jak se zdá, nemohl se vyhnout kontaktu s manželkou svého pána, která mu vytrvale dělala nemravné návrhy. Nakonec, když „ho popadla“, Josef ‚se dal na útěk a vyšel ven‘. Co ho přimělo, aby se okamžitě odvrátil od špatného? Je nepochybné, že klíčovým faktorem byla bázeň před Bohem, touha nedopustit se „tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu“. (1. Mojžíšova 39:7–12) Josef o sobě mohl právem říci, že je muž, který se ‚bojí pravého Boha‘. (1. Mojžíšova 42:18)

14. Jak se v Josefově milosrdenství zračí pravá bázeň před Bohem?

¹⁴ O mnoho let později se Josef tváří v tvář setkal se svými bratry, kteří ho kdysi bez milosti prodali do otroctví. To, že zoufale potřebovali jídlo, mohl snadno využít k pomstě za příkoří, které mu způsobili. Ale jednat s lidmi tyransky není projev bázně před Bohem. (3. Mojžíšova 25:43) Když tedy Josef viděl dostatečný důkaz toho, že se postoj jeho bratrů změnil, milosrdně jim odpustil. Stejně jako Josefa, i nás bude zbožná bázeň podněcovat, abychom přemáhali zlo dobrem a také abychom neupadli do pokušení. (1. Mojžíšova 45:1–11; Žalm 130:3, 4; Římanům 12:17–21)

15. Proč Jobovo jednání rozradostňovalo Jehovovo srdce?

¹⁵ Dalším vynikajícím příkladem člověka, který se bál Boha, je Job. Jehova řekl Ďáblovi: „Zaměřil jsi své srdce na mého sluhu Joba, že na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného?“ (Job 1:8) To, že Job jednal bezúhonně, rozradostňovalo mnoho let srdce jeho nebeského Otce. Job se bál Boha, protože věděl, že to je správné a že je to ten nejlepší způsob života. „Pohleď, bázeň před Jehovou — to je moudrost,“ zvolal Job, „a odvrátit se od špatného je porozumění.“ (Job 28:28) Jakožto ženatý muž nebyl Job nevhodně pozorný k mladým ženám, ani se ve svém srdci nezaobíral cizoložnými plány. Přestože to byl bohatý člověk, nevkládal svou důvěru v bohatství a vyhýbal se každé formě modlářství. (Job 31:1, 9–11, 24–28)

16. (a) Jak Job projevoval milující laskavost? (b) Jak Job ukázal, že neodmítá odpustit?

¹⁶ Bázeň před Bohem však znamená nejen se odvracet od toho, co je špatné, ale také dělat to, co je dobré. Job se tedy soucitně zajímal o ty, kdo byli slepí, chromí a chudí. (3. Mojžíšova 19:14; Job 29:15, 16) Job chápal, že každý, „kdo odpírá milující laskavost svému vlastnímu bližnímu, ten také opustí i bázeň před Všemohoucím“. (Job 6:14) K odpírání milující laskavosti by mohlo patřit i to, že by člověk odmítal odpustit nebo že by v sobě živil zášť. Na Boží pokyn se Job modlil za své tři druhy, kteří mu způsobili mnoho zármutku. (Job 42:7–10) Mohli bychom snad projevit podobný postoj a odpustit spoluvěřícímu, který nám možná nějak ublížil? Upřímná modlitba za  toho, kdo nás urazil, nám může velmi pomoci, abychom překonali rozmrzelost. Požehnání, které Job zažil díky své zbožné bázni, je pro nás předzvěstí ‚hojné dobroty, kterou Jehova chová jako poklad pro ty, kdo se ho bojí‘. (Žalm 31:19; Jakub 5:11)

Bázeň před Bohem proti strachu z člověka

17. Co s námi může udělat strach z lidí, ale proč je takový strach krátkozraký?

¹⁷ Bázeň před Bohem nás může pohánět, abychom dělali to, co je správné, ale strach z člověka může podkopávat naši víru. Proto když Ježíš povzbuzoval své apoštoly k tomu, aby byli horlivými kazateli dobré zprávy, řekl jim: „Nemějte strach z těch, kdo zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ale spíše mějte strach z toho, kdo může zahubit duši i tělo v gehenně.“ (Matouš 10:28) Ježíš vysvětlil, že strach z člověka je krátkozraký, protože člověk nemůže zničit naše vyhlídky na budoucí život. Boha se navíc bojíme proto, že si uvědomujeme jeho moc, která vzbuzuje posvátnou úctu. Ve srovnání s Boží mocí je moc všech národů bezvýznamná. (Izajáš 40:15) Podobně jako Abraham máme naprostou důvěru v to, že Jehova má moc vzkřísit své věrné služebníky. (Zjevení 2:10) S důvěrou tedy říkáme: „Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám?“ (Římanům 8:31)

18. Jak Jehova odměňuje ty, kdo se ho bojí?

¹⁸ Ať už je naším odpůrcem člen rodiny nebo šikanující spolužák, zjistíme, že „v bázni před Jehovou je silná důvěra“. (Přísloví 14:26) Můžeme se k Bohu modlit o sílu, a to s vědomím, že nás uslyší. (Žalm 145:19) Jehova nikdy nezapomíná na ty, kdo se ho bojí. Prostřednictvím svého proroka Malachiáše nás ujišťuje: „Tehdy ti, kdo mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kdo mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kdo myslí na jeho jméno.“ (Malachiáš 3:16)

19. Jaký druh strachu pomine, ale jaký druh bázně bude existovat navždy?

¹⁹ Už je blízko doba, kdy každý na zemi bude uctívat Jehovu a kdy strach z člověka pomine. (Izajáš 11:9) Zmizí i strach z hladu, nemocí, zločinnosti a válek. Ale bázeň před Bohem zůstane po celou věčnost, kdy mu jeho věrní služebníci v nebi a na zemi budou dál prokazovat patřičnou úctu, poslušnost a čest. (Zjevení 15:4) Než se to stane, berme si všichni k srdci Šalomounovu inspirovanou radu: „Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale celý den buď v bázni před Jehovou. V tom případě totiž bude existovat budoucnost a tvá vlastní naděje nebude odříznuta.“ (Přísloví 23:17, 18)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Jak se učíme nenávidět to, co je špatné?

• Proč můžeme říci, že někteří Izraelité v Malachiášově době považovali přátelství Jehovy za samozřejmost?

• Co se od Abrahama, Josefa a Joba můžeme naučit v souvislosti s bázní před Bohem?

• Který druh bázně nikdy nezanikne a proč?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 19]

Moudří rodiče vštěpují svým potomkům zdravý strach

[Obrázek na straně 20]

Strach nás odvrací od toho, co je nebezpečné, a podobně nás zbožná bázeň odvrací od toho, co je špatné

[Obrázek na straně 23]

Job si zachoval bázeň před Bohem, i když stál před třemi falešnými přáteli

[Podpisek]

Z překladu Bible Vulgata Latina, 1795