Otázky čtenářů

Znamená Boží pokyn uvedený u Jeremjáše 7:16, že se křesťané nemají modlit za někoho, kdo byl jako nekajícný hříšník vyloučen z křesťanského sboru?

Jehova vyslovil rozsudek nad nevěrnou Judou a potom řekl Jeremjášovi: „Pokud jde o tebe, ty se ve prospěch tohoto lidu nemodli, ani v jejich prospěch nevznášej snažně prosebné volání nebo modlitbu, ani mě naléhavě nepros, neboť ti nebudu naslouchat.“ (Jeremjáš 7:16)

Proč Jehova zakázal Jeremjášovi modlit se za Izraelity? Zřejmě proto, že do očí bijícím způsobem přestupovali jeho Zákon. Nepokrytě a nestoudně ‚kradli, vraždili, cizoložili, falešně přísahali, přinášeli obětní dým Baalovi a chodili za jinými bohy‘. Jehova proto nevěrným Židům řekl: „Vyhodím vás od svého obličeje, právě jako jsem vyhodil všechny vaše bratry, celé potomstvo Efrajimovo.“ Jistě by nebylo správné, kdyby se Jeremjáš nebo kdokoli jiný modlil o to, aby Jehova svůj rozsudek odvolal. (Jeremjáš 7:9, 15)

Ve stejném smyslu psal apoštol Jan o správné modlitbě k Bohu. Nejprve křesťany ujistil: „Slyší [nás], ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ (1. Jana 5:14) Potom Jan psal o modlitbě za druhé: „Jestliže někdo zahlédne svého bratra, jak hřeší hříchem, který nepůsobí smrt, bude prosit, a on mu dá život, ano, těm, kdo nehřeší tak, aby to působilo smrt. Je hřích, který opravdu působí smrt. Neříkám mu, aby prosil ohledně takového hříchu.“ (1. Jana 5:16) Ježíš také mluvil o hříchu, který ‚nebude odpuštěn‘, což je hřích proti svatému duchu. (Matouš 12:31, 32)

Znamená to, že všichni, kdo jsou vyloučeni z křesťanského sboru za to, že hřešili a nečinili  pokání, se dopustili hříchu, který „působí smrt“, a že se tedy za takové lidi nemá nikdo modlit? Nemusí to tak být, protože některé takové přestupky nepatří k hříchům, jež působí smrt. Je opravdu obtížné to rozpoznat. Typickým příkladem je judský král Manasse. Stavěl oltáře falešným bohům, obětoval své vlastní syny, pěstoval spiritismus a do Jehovova chrámu umístil vyřezávanou sochu. Bible říká, že Manasse i lid činili „hůře než národy, které Jehova vyhladil z místa před izraelskými syny“. Za to všechno Jehova Manasseho potrestal tím, že ho poslal jako zajatce v okovech do Babylónu. (2. Královská 21:1–9; 2. Paralipomenon 33:1–11)

Manasse opravdu velmi hřešil, ale byly to hříchy, které působí smrt? Patrně ne, protože zpráva o něm dále říká: „Jakmile mu to způsobilo tíseň, obměkčoval obličej Jehovy, svého Boha, a stále se velice pokořoval kvůli Bohu svých praotců. A stále se k němu modlil, takže On se od něho nechal snažně uprosit a slyšel jeho žádost o přízeň a navrátil ho do Jeruzaléma k jeho kralování; a Manasse poznal, že Jehova je pravý Bůh.“ (2. Paralipomenon 33:12, 13)

Jestliže tedy byl někdo vyloučen ze sboru, neměli bychom z toho ukvapeně vyvozovat, že se ten člověk musel provinit hříchem, který působí smrt. K tomu, aby se projevil pravý stav srdce člověka, je někdy třeba čas. Vlastně se často říká, že jedním z účelů, proč je někomu odňata pospolitost, je to, aby se hříšník vzchopil, a vyjadřuje se naděje, že bude činit pokání a obrátí se.

Takový člověk již není členem sboru, takže to, že v jeho srdci a postoji dochází k nějaké změně, patrně zpozorují nejdříve ti, kdo mu jsou nablízku, například manželský partner nebo členové rodiny. Ti, kdo si takové změny povšimnou, z toho mohou usuzovat, že se provinilec nedopustil hříchu, který působí smrt. Budou se za něj možná chtít modlit, aby dostal z Božího inspirovaného slova sílu a aby Jehova s tímto hříšníkem jednal podle své vůle. (Žalm 44:21; Kazatel 12:14)

Někteří z těch, kdo jsou dotyčnému nablízku, sice mohou pozorovat dostatek důkazů, které je vedou k názoru, že hříšník činil pokání, ale sbor jako celek o tom možná neví. Členové sboru by mohli být zmateni, znepokojeni, nebo by dokonce mohli klopýtnout, kdyby slyšeli, jak se někdo za takového provinilce veřejně modlí. Proto ti, kdo pociťují potřebu se za hříšníka modlit, by to měli dělat jen soukromě, a jinak by měli celou záležitost ponechat v rukou odpovědných sborových starších.

[Obrázek na straně 31]

Když se Manasse pokořil před Jehovou, byly mu jeho těžké hříchy odpuštěny

[Podpisek obrázku na straně 30]

Reprodukce z Illustrirte Pracht - Bibel/Heilige Schrift des Alten und Neuen Testaments, nach der deutschen Übersetzung D. Martin Luther’s