Rozvíjejme si své srdce, aby se bálo Jehovy

„Kdyby si jen to své srdce rozvíjeli, aby se mě bálo a aby vždy dodržovalo všechna má přikázání.“ (5. MOJŽÍŠOVA 5:29)

1. Proč si můžeme být jisti, že jednoho dne budou lidé zbaveni strachu?

CELÁ staletí je lidstvo pronásledováno strachem. Strach z hladu, nemocí, zločinnosti nebo válek udržuje miliony lidí v neustálé úzkosti. Proto je v preambuli Všeobecné deklarace lidských práv vyjádřena touha vytvořit svět, v němž by byli všichni lidé zbaveni strachu. * Je radostné, že samotný Bůh nás o příchodu takového světa ujišťuje, i když k tomu nedojde lidským přičiněním. Prostřednictvím svého proroka Micheáše nám Jehova slibuje, že v jeho novém světě spravedlnosti ‚nikdo nezpůsobí, aby se jeho lid chvěl‘. (Micheáš 4:4)

2. (a) Jak nás Písmo vybízí, abychom se báli Boha? (b) Které otázky mohou vzniknout, když uvažujeme o tom, že se máme bát Boha?

² Strach ale může být také pozitivní silou. Písmo opakovaně vybízí Boží služebníky, aby se báli Jehovy. Mojžíš řekl Izraelitům: „Jehovy, svého Boha, by ses měl bát a jemu bys měl sloužit.“ (5. Mojžíšova 6:13) O staletí později napsal Šalomoun: „Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kazatel 12:13) Také my prostřednictvím naší svědecké práce vykonávané pod dohledem andělů vybízíme všechny lidi, aby se ‚báli Boha a oslavovali jej‘. (Zjevení 14:6, 7) Křesťané se však musí Boha nejen bát, ale musí ho také milovat celým svým srdcem. (Matouš 22:37, 38) Jak můžeme Boha milovat a zároveň se ho bát? Proč je vůbec nutné bát se láskyplného Boha? Jaký užitek máme z toho, že pěstujeme zbožnou bázeň? Abychom si na tyto otázky mohli odpovědět, musíme nejprve pochopit, co znamená bázeň před Bohem a v jakém smyslu je tento druh bázně základem našeho vztahu k Jehovovi.

Posvátná úcta, hluboká uctivost a bázeň

3. Co je bázeň před Bohem?

³ Bázeň před Bohem je cit, který by ke svému Tvůrci měli mít všichni křesťané. Jedna z definic této bázně říká, že je to „posvátná úcta a hluboká uctivost ke Stvořiteli a prospěšný děs, abychom se mu neznelíbili“. Bázeň před Bohem tedy ovlivňuje dvě důležité stránky našeho života: náš postoj k Bohu a náš postoj k jednání, které Bůh nenávidí. Je zřejmé, že obě tyto stránky mají velký význam a zaslouží si důkladné zkoumání. Jak ukazuje Vineovo dílo Expository Dictionary of New Testament Words, pro křesťany je tato uctivá bázeň ‚hnací silou v životě, a to jak ve věcech duchovních, tak i věcech mravních‘.

4. Jak si můžeme vypěstovat posvátnou úctu a hlubokou uctivost ke Stvořiteli?

⁴ Jak si posvátnou úctu a hlubokou uctivost ke Stvořiteli můžeme vypěstovat? Když vidíme nádhernou krajinu, mohutný vodopád nebo působivý západ slunce, jsme naplněni bázní spojenou s obdivem. Tento pocit se umocňuje, když za těmito stvořitelskými díly vidíme očima víry Boží ruku. Kromě toho si podobně jako král David uvědomujeme, jak bezvýznamní jsme ve srovnání s Jehovovým stvořením,  které vzbuzuje posvátnou úctu. „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli?“ (Žalm 8:3, 4) Tato opravdová posvátná úcta vede k hluboké uctivosti, která nás podněcuje, abychom Jehovovi děkovali a chválili ho za všechno, co pro nás dělá. David také napsal: „Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak si má duše velice dobře uvědomuje.“ (Žalm 139:14)

5. Proč bychom se měli bát Jehovy a jaký znamenitý příklad v tomto ohledu máme?

⁵ Posvátná úcta a hluboká uctivost vyvolávají zdravou a uctivou bázeň před mocí, kterou má Bůh jakožto Stvořitel, a před autoritou, kterou má jakožto právoplatný Vládce vesmíru. Ve vidění, které spatřil apoštol Jan, ohlašují ‚ti, kdo vycházejí jako vítězové nad divokým zvířetem a nad jeho obrazem‘ — tedy pomazaní Kristovi následovníci ve svém nebeském postavení — tato slova: „Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno?“ (Zjevení 15:2–4) Bázeň před Bohem, jež vychází z hluboké uctivosti k jeho majestátu, vede tyto Kristovy spoluvládce v nebeském Království k tomu, aby Boha ctili jakožto nejvyšší autoritu. Když tedy přemýšlíme o všem, co Jehova dělá, a o tom, jak spravedlivě panuje nad celým vesmírem, nemáme snad pádný důvod pociťovat před ním bázeň? (Žalm 2:11; Jeremjáš 10:7)

6. Proč bychom měli mít zdravý děs z toho, že bychom se Jehovovi znelíbili?

⁶ Kromě posvátné úcty a hluboké uctivosti však bázeň před Bohem musí zahrnovat ještě zdravý děs z toho, že bychom se Bohu znelíbili nebo že bychom byli neposlušní. Proč to tak je? Musíme totiž pamatovat na to, že i když je Jehova „pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti“, přesto „rozhodně nezprostí trestu“. (2. Mojžíšova 34:6, 7) Je sice láskyplný a milosrdný, ale netoleruje nespravedlnost  a to, že se někdo úmyslně dopouští provinění. (Žalm 5:4, 5; Habakuk 1:13) Ti lidé, kteří svévolně a nekajícně dělají věci, jež jsou v Jehovových očích ničemné, a kteří se Jehovovi staví na odpor, tak nemohou jednat beztrestně. Apoštol Pavel řekl: „Je strašné padnout do rukou živého Boha.“ Máme-li tedy zdravý děs z toho, že bychom se do takové situace dostali, je to pro nás rozhodně ochranou. (Hebrejcům 10:31)

„K němu byste měli lnout“

7. Jaké důvody máme pro důvěru v Jehovovu zachraňující moc?

⁷ Uctivá bázeň před Bohem a fakt, že si plně uvědomujeme jeho moc, která vzbuzuje posvátnou úctu, nás vedou k důvěře v Jehovu a ke spolehnutí se na něj. Tak jako se malé dítě cítí v bezpečí, když je nablízku jeho otec, i my máme pocit bezpečí a jistoty, když nás vede Jehovova ruka. Všimněme si, jak reagovali Izraelité potom, co je Jehova vyvedl z Egypta: „Izrael také uviděl velikou ruku, kterou Jehova uvedl v činnost proti Egypťanům; a lid se začal bát Jehovy a věřit Jehovovi.“ (2. Mojžíšova 14:31) O skutečnosti, že „anděl Jehovy táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vyprošťuje je“, svědčí i to, co zažil Eliša. (Žalm 34:7; 2. Královská 6:15–17) Také novodobé dějiny Jehovova lidu a pravděpodobně i naše osobní zkušenosti potvrzují, že Bůh skutečně projevuje svou moc ve prospěch těch, kdo mu slouží. (2. Paralipomenon 16:9) To nám pomáhá chápat, že „v bázni před Jehovou je silná důvěra“. (Přísloví 14:26)

8. (a) Proč nás bázeň před Bohem podněcuje chodit po jeho cestách? (b) Vysvětlete, proč bychom měli „lnout“ k Jehovovi.

⁸ Zdravá bázeň před Bohem nejen podporuje důvěru v něj, ale také nás podněcuje, abychom chodili po jeho cestách. Když Šalomoun zasvětil chrám, modlil se k Jehovovi: „Aby se tě [Izraelité] báli, takže budou chodit po tvých cestách po všechny dny, kdy budou naživu na povrchu zemské půdy, kterou jsi dal našim praotcům.“ (2. Paralipomenon 6:31) Už předtím Mojžíš Izraelity vybízel: „Měli byste chodit za Jehovou, svým Bohem, a jeho byste se měli bát a jeho přikázání byste měli dodržovat a jeho hlasu byste měli naslouchat a jemu byste měli sloužit a k němu byste měli lnout.“ (5. Mojžíšova 13:4) Tyto verše jasně ukazují, že touha chodit po Jehovových cestách a „lnout“ k Bohu vychází z důvěry v něj a ze spolehnutí se na něj. Ano, zbožná bázeň nás vede k tomu, abychom Jehovu poslouchali, abychom mu sloužili a lnuli k němu, stejně jako dítě možná doslovně lne ke svému otci, k němuž má naprostou důvěru. (Žalm 63:8; Izajáš 41:13)

Milovat Boha znamená bát se ho

9. Jaký je vztah mezi láskou k Bohu a bázní před Bohem?

⁹ Z biblického hlediska bázeň před Bohem v žádném případě nevylučuje možnost milovat ho. Naopak. Izraelité dostali příkaz, ‚aby se tak báli Jehovy, aby chodili po všech jeho cestách a milovali ho‘. (5. Mojžíšova 10:12) Bázeň před Bohem a láska k Bohu jsou tedy úzce spjaty. Bázeň před Bohem nás podněcuje, abychom chodili po jeho cestách, a to zase dokazuje naši lásku k němu. (1. Jana 5:3) To je logické, protože když někoho milujeme, zcela správně se bojíme zranit ho. Izraelité zraňovali Jehovu svým vzpurným jednáním v pustině. Jistě bychom nechtěli udělat nic, co by našemu nebeskému Otci způsobilo bolest. (Žalm 78:40, 41) Na druhé straně naše poslušnost a věrnost rozradostňují Jehovovo srdce, protože „Jehova nachází zalíbení v těch, kdo se ho bojí“. (Žalm 147:11; Přísloví 27:11) Láska k Bohu nás podněcuje k tomu, abychom se mu líbili, a bázeň před Bohem nám brání zranit ho. Jsou to tedy vlastnosti, které se doplňují, a ne vylučují.

10. Jak Ježíš ukázal, že má potěšení v bázni před Jehovou?

¹⁰ To, jak bychom měli Boha milovat a zároveň se ho bát, jasně ukazuje život Ježíše Krista. Prorok Izajáš o Ježíšovi napsal: „Usadí se na  něm Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou; a bude mít potěšení v bázni před Jehovou.“ (Izajáš 11:2, 3) V souladu s tímto proroctvím Boží duch Ježíše podněcoval, aby se bál svého nebeského Otce. Navíc si můžeme všimnout, že tato bázeň vůbec nebyla omezující, ale naopak byla zdrojem spokojenosti. Ježíš nacházel potěšení v konání Boží vůle a v uspokojování Boha, a to i v těch nejtěžších situacích. Když se blížila jeho poprava na mučednickém kůlu, řekl Jehovovi: „Ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Matouš 26:39) Kvůli této zbožné bázni Jehova příznivě vyslyšel snažné prosby svého Syna, posílil ho a zachránil ho ze smrti. (Hebrejcům 5:7)

Naučme se bázni před Jehovou

11, 12. (a) Proč se bázni před Bohem musíme učit? (b) Jak nás bázni před Jehovou vyučuje Ježíš?

¹¹ Bázeň před Bohem — na rozdíl od instinktivní posvátné úcty, kterou pociťujeme, když se ocitneme tváří v tvář síle a velkoleposti přírody — nezískáváme automaticky. Proto nás Větší David, Ježíš Kristus, prorocky zve: „Pojďte, synové, naslouchejte mi; bázni před Jehovou, té vás budu vyučovat.“ (Žalm 34:11) Jak se od Ježíše můžeme bázni před Jehovou naučit?

¹² Ježíš nás bázni před Jehovou vyučuje tak, že nám pomáhá pochopit podivuhodnou osobnost našeho nebeského Otce. (Jan 1:18) Příklad samotného Ježíše nám ukazuje, jak Bůh smýšlí a jak jedná s ostatními. Ježíš totiž osobnost svého Otce dokonale zrcadlí. (Jan 14:9, 10) Prostřednictvím Ježíšovy oběti také získáváme přístup k Jehovovi, když se modlíme, aby nám odpustil naše hříchy. Tento vynikající projev Božího milosrdenství je sám o sobě mocným důvodem pro to, abychom se Jehovy báli. Žalmista napsal: „U tebe je pravé odpouštění, aby se tě báli.“ (Žalm 130:4)

13. Které kroky nastíněné v knize Přísloví nám pomáhají bát se Jehovy?

¹³ V knize Přísloví je uvedena řada kroků, které nám umožní vypěstovat si zbožnou bázeň. „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má vlastní přikázání jako poklad, abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li kromě toho volat po porozumění a vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost, ... v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš i poznání Boha.“ (Přísloví 2:1–5) Chceme-li tedy mít bázeň před Bohem, musíme studovat jeho Slovo, upřímně se snažit, abychom porozuměli jeho pokynům, a potom bedlivě dbát jeho rad.

14. Jak můžeme uplatnit radu, kterou dostali izraelští králové?

¹⁴ Každý král ve starověkém Izraeli si měl pořídit opis Zákona a ‚číst si v něm po všechny dny svého života, aby se naučil bát se Jehovy, svého Boha, aby dodržoval všechna slova zákona‘. (5. Mojžíšova 17:18, 19) Jestliže se bázni před Jehovou chceme naučit my, je i pro nás čtení Bible a studium důležité. Když ve svém životě uplatňujeme biblické zásady, postupně  získáváme božskou moudrost a poznání. Začínáme ‚rozumět bázni před Jehovou‘, protože vidíme, jak dobře působí na náš život, a velmi si vážíme svého vztahu k Bohu. Navíc když se mladí i letití křesťané pravidelně shromažďují, mohou naslouchat božskému vyučování, učit se bázni před Bohem a chodit po jeho cestách. (5. Mojžíšova 31:12)

Šťastný je každý, kdo se bojí Jehovy

15. V jakých ohledech bázeň před Bohem souvisí s naším uctíváním Boha?

¹⁵ Z toho, co zde bylo uvedeno, můžeme vidět, že bázeň před Bohem je prospěšný postoj, který bychom všichni měli pěstovat. Je totiž základní součástí našeho uctívání Jehovy. Vede nás k tomu, abychom Jehovovi bezmezně důvěřovali, abychom chodili po jeho cestách a abychom k němu lnuli. A stejně jako to bylo v případě Ježíše Krista, i nás může bázeň před Bohem podněcovat k tomu, abychom nyní a po celou věčnost plnili svůj slavnostní slib zasvěcení.

16. Proč nás Jehova povzbuzuje, abychom se ho báli?

¹⁶ Zbožná bázeň nikdy není chorobná ani příliš omezující. „Šťastný je každý, kdo se bojí Jehovy, kdo chodí po jeho cestách,“ ujišťuje nás Bible. (Žalm 128:1) Jehova nás povzbuzuje, abychom se ho báli, protože ví, že nás to bude chránit. Jeho láskyplný zájem je patrný ze slov, která řekl Mojžíšovi: „Kdyby si jen [Izraelité] to své srdce rozvíjeli, aby se mě bálo a aby vždy dodržovalo všechna má přikázání, aby se vedlo dobře jim a jejich synům na neurčitý čas!“ (5. Mojžíšova 5:29)

17. (a) Jaký užitek máme z bázně před Bohem? (b) O kterých stránkách zbožné bázně bude pojednávat následující článek?

¹⁷ Jestliže si i my budeme rozvíjet své srdce, aby se bálo Boha, bude se nám dobře dařit. V jakých ohledech? Takový postoj se v prvé řadě bude líbit Bohu a přiblíží nás k němu. David z vlastní zkušenosti věděl, že „touhu těch, kdo se ho bojí, [Bůh] vyplní a jejich volání o pomoc uslyší, a zachrání je“. (Žalm 145:19) A za druhé, ze zbožné bázně budeme mít užitek i proto, že ovlivní náš postoj k tomu, co je špatné. (Přísloví 3:7) Následující článek se bude zabývat tím, jak nás tato bázeň chrání před duchovním nebezpečím, a připomene nám některé biblické příklady lidí, kteří se báli Boha a odvrátili se od špatného.

[Poznámka pod čarou]

Umíte odpovědět na tyto otázky?

• Co to je bázeň před Bohem a jak nás ovlivňuje?

• Jaký vztah je mezi bázní před Bohem a tím, když s Bohem chodíme?

• Jak Ježíšův příklad ukazuje, že bázeň před Bohem souvisí s láskou k Bohu?

• Jakými způsoby si můžeme rozvíjet srdce, aby se bálo Jehovy?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 17]

Izraelští králové dostali příkaz, aby si pořídili vlastní opis Zákona a každý den si v něm četli

[Obrázek na straně 18]

Bázeň před Jehovou nás vede k tomu, abychom mu důvěřovali tak, jako syn důvěřuje svému otci

[Podpisek obrázku na straně 15]

Hvězdy: Foto Malin, © IAC/RGO 1991